martinstefko
komentáře u knih
Postrach jezera
Åsa Larsson
Knize „PAX 6: Postrach jezera“ se podařilo něco, co jsem úplně nečekal. Je zde relativně tradičně vystavěný příběh, tradičně v rámci série, který se ale přece jen podařilo ke konci docela zamotat. Janě, to, co se zde nakonec udá, není nic vyloženě originálního, ale v rámci příběhu to funguje. A vy víte, že se jede dál, že to špatné ještě neskončilo. A stejně bratrům fandíte a hned hmátnete po další knize.
Ředitel a hydra
Jan Jícha
Zábavné, většinu doby, ale ke konci už jsem měl pocit, jako kdyby knize docházel dech. Ale zasmál jsem se, což byl myslím i smysl knihy. Navíc má kniha pěkný morální přesah.
Psí vojáci
Adrian Tchaikovsky (p)
Trochu jsem měl problém s koncem, kdy autor se snažil říct moc a dějově už to ztrácelo, ale i tak se jedná o dobré válečné sci-fi.
S Komenským do komiksu – Únikovka s Amosem
Klára Smolíková
I když bych měl výhrady ke struktuře knihy, kdy se dvě její části nějak zásadně nedoplňují, tak rozhodně nemohu mít výhrady k tomu, jak je příběh napsán a jak je komiks vytvořen. Komiks si nebere nějakou jasně stanovenou kostru, každá stránka je trochu jiná, každá se zaměřuje na jinou fázi, jiný aspekt Komenského života a je tomu uzpůsobena i jeho struktura. Sem tam je použita rovnou dvoustránková mapa, sem tam jsou komiksové sloupce časovou osou, ale i srovnáním. A do toho je příběh, který je napínavý, místy skoro až do hororové pohádky, ale v klidu, vždy je tu dobrý konec. A na závěr je happy end, který sedne. "S Komenským do komiksu" je prostě pěkná ukázka toho, jak spojit didaktický komiks, kdy se něco dovíte o velmi významné osobnosti, s tím, jak prezentovat dětem příběh o přátelství a o tom, že i když každý máme svoje chyby, stejně tak máme každý svoje silné stránky. Pokud se na ně zaměříme a nebudeme se navzájem, ale i vnitřně odsuzovat za ty špatné, společně můžete hodně osáhnout.
Když se introvertka vdá
Debbie Tung (p)
Přiznám sem nemám moc rád díla, kde je všechno přehnaně pozitivní. A jasně, postavě v knize "Když se introvertka vdá" se sem tam nechce stávat, nestíhá termíny, má blbou náladu, něco ji trápí. ale jinak je život postavy vlastně pohodička, kde rozhodnutí mezi tím, jestli si koupit jídlo, nebo knihu, je vždycky jasně dané. Toho pozitivního je na mě v komiksu "Když se introvertka vdá" až moc. Nevadilo by, prostě se autorka dívá na svět hezky, to je milé, jenže komiks sám o sobě není ani moc vtipný, že bych se alespoň zasmál, pokud už mě tolik nefascinuje ona milost stripů. Pokud někomu stačí, že se na několik desítek minut odebere do světa, kde j všechno v pořádku a problémy vlastně neexistují, myslím, že mu mohu komiks "Když se introvertka vdá" doporučit. Víc ale čtenář skutečně nedostane. Jen milé dílo autorky, která jako kdyby se ani nikdy nedovedla naštvat, respektive nedovedla tohle přenést na své postavy.
Odpočívej v pokoji
Robert Kirkman
S knihou "Živí mrtví 32: Odpočívej v pokoji" jako kdyby se něco zlomilo. Robert Kirkman ukončil jednu z nejzásadnějších komiksových sérií, ale já se na ní dívám především jako na něco, co výrazně posunulo zombie žánr. Anebo ho alespoň vrátilo do popředí zájmu. Doufám, že po něm přijdou další autoři, dostatečně zajímaví, kteří ještě budou schopni světu ukázat, že zombie žánr tu pořád je, je pořád zajímavý a má o čem vyprávět. Robert Kirkman začal tvořit "Živé mrtvé" čtyřicet let poté, co George A. Romero stanovil, jak bude tento žánr na dlouhou dobu vypadat, z čeho bude vycházet. A i po těch čtyřiceti letech ukázal, že je co vyprávět, že to může chytnout masy. Jasně, objeví se spousta napodobovatelů, lidé, co nemají co říct a jen se vezou na vlně zájmu, ale mezi tím vznikají i další zajímavá zombie díla. A za to jsem moc rád. Díky za "Živé mrtvé" a díky za to, že končí jako skvělá série.
Muži, kteří zašli příliš daleko
* antologie
„Muži, kteří zašli příliš daleko“ jsou knihou, která představuje zlom v hororové literatuře. Tam, ke Arthur zůstává stále ještě u klasických ghost stories, očividně ovlivněný Montaguem Rhodesem Jamesem, jehož příběhy na Etonu poslouchal. Zato Fred už se snažil o to, aby přešel k něčemu novému, modernějšímu, za což je možná odsuzován, protože ten přechod není dokonalý, ale já si myslím, že to je přechod skvělý. Robert už si pak šel svou cestou, která byla příliš spojená s vírou, což mě nesedlo. Vývoj hororové povídky je tu ale skvěle zachycen různorodými styly. A ani jeden není vyloženě špatný.
Noc oživlých mrtvol
* antologie
Sbírka „Noc oživlých mrtvol“ přináší pohled na klasické téma, pohled poměrně velkého množství autorů, který ukazuje, že hodně témat se opakuje, sem tam je to prostě něco, co se dalo očekávat, co nijak nevyčnívá. Ale když si autor uvědomil, že nejlepší je vzít zombie svět jen jako kulisu a v něm vyprávět nějaký příběh, většinou to zafungovalo. Tohle je cesta, jak se na zombie žánr dívat, což většina autorů pochopila. Jen škoda, že kniha neměla ještě o trochu lepší překlad. A lepší korektury, což je patrné už na zadní obálce.
Papež ukrutný
Alejandro Jodorowsky
Komiks "Papež ukrutný" má za hlavní postavu – o hrdinovi se zde skutečně nedá mluvit – člověka, který vám bude nejspíš odporný, ale stejně budete přemýšlet o tom, jestli byl opravdu takový šílenec, jestli byl opravdu až tak špatný, protože očividně dokázal milovat, a to velmi, i když to tedy nebyly ženy, ale muži. Alejandro Jodorowsky dokázal napsat postavu, která je na většinu pohledu odporná, není to člověk, kterého byste chtěli mít doma, pokud tedy nejste mladík s andělskou tváří, který má slabost pro starší mocné pány. Ale na druhou strnu, to, jak je ho postava končí... Jako kdyby vám Alejandro sděloval, že je v tom něco trochu víc, že každá mince má dvě strany, a to i v případě, kdy je člověk na první pohled jen špatný. Komiks "Papež ukrutný" představuje osobitý pohled na historii, ale říkám si, jak moc se to lišilo od toho, co se skutečně dělo.
Skrytí
Stan Sakai
Stan Sakai ukazuje svou sílu nejen v tom, jak dovede vyprávět příběh, o tom už jsme se mnohokrát přesvědčili, ale na komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" nám ukazuje i svou schopnost pracovat s dějinami, dělat si rešerše a jednoduše vytvořit příběh na základě skutečných událostí. Je úplně jedno, jestli je jeho komiks fiktivní, či nikoli, jde hlavně o to, jak je vyprávěn, jak je látka předána, jak je ukázáno, jaké dopady měla na lidi. A tohle se komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" daří. Myslím si, že je to velmi dobrá tečka za černobílým Usagim, teď už jde jen o to, jestli se podařilo Usagiho kouzlo přenést i do barvy. Myslím si, že to je pro Stana docela zajímavá výzva, i když Usagi se do barvy přece jen také podíval. Stanovi hodně sedl detektivní žánr, ale osobně už bych byl zase zvědavý, jak se podívá na další žánry, jak budou příběhy s Usagim zase žánrově bohaté. Snad se i toho ještě dočkáme.
A jestli neumřela, vyšiluje dodnes
Skottie Young
Komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je takovým zajímavý úkazem. Buď vás nadchne, anebo si prostě jen řeknete, že je to akorát další pohádkový příběh postavený na hlavu. A on je, ale je to na hlavu postaveno tak skvěle, že jsem se prostě od začátku do konce bavil. Tohle je "Alenka v říši divů", která není jen bláznivá, ale je masakrální, je doslova šílená, je plná gore a sprostých slov, i když pravda, ta jsou skrytá za slovíčka, která jsou vlastně pohádkově jemná. Je to kouzelné, je to brutální. Ten recept na komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je vlastně docela jednoduchý. Udělat z pohádky pořádně hnusný masakr, kde hlavní hrdinka je všechno, je ne nevinná holka. A za mě to stačí, protože se toho chopil autor, kterému téma prostě sedlo. A hlavně, Skottieho kresba je pro tenhle příběh naprosto dokonalá.
Gantz 26
Hiroja Oku
Komiks "Gantz 26" zase ustálil sérii na takové úrovni, která je pro mě snesitelná a vlastně už mě zase baví. Je to mírný nadprůměr, ale s tím, že jsou zde ony aspekty, které se mi na Gantzu ze začátku líbily. Jsou to docela zajímavé postavy, u nichž nevíte, co se jim přesně stane, jsou to postavy zapamatovatelné, je zde humor, stejně jako jsou zde vážné situace a je to dávkováno poměrně dobře, ale pak jsou zde i puberťácké úlety, které mě baví snad nejvíc. Nejsou to jen obálky jednotlivých kapitol, které s kapitolami nesouvisejí, ale kde jsou krásně vyvinuté ženy, ale je to třeba to, co se Reika chystá udělat. Je to dětinské, ale může to sakra pořádně zamíchat kartami v celé sérii. Na to se těším a na to jsem zvědavý. I proto u mě má série pořád otevřené dveře a doufám, že se až k tomu poslednímu dílu dostaneme. Nakladatelství Crew tohle ale myslím zvládne!
Výstrahy zvědavcům (25 povídek)
Montague Rhodes James
Kniha „Výstrahy zvědavcům“ dokonává to, co začala kniha „Příběhy sběratele starožitností“. Předkládá nám kompletní dílo jednoho z nejzásadnějších autorů strašidelného příběhu, muže, který se o horor zajímal jen koníčkem, ale nikoli povrchně, měl hodně načteno a hodně toho napsal. Psaním se bavil a chtěl bavit své čtenáře. A to se mu daří i dlouho po vydání prvních povídek, kterým je již více jak sto let. Mnoho na své atmosféře a účinku za ty roky neztratily.
Ten druhý (1. část)
Joseph Michael Straczynski
S knihou "Komiksový výběr Spider-Man 19: Ten druhý, 1. část" mám jeden menší problém. Ten tkví v tom, že tenhle příběh vycházel napříč třemi sériemi: "Marvel Knights: Spider-Man", "Neighborhood Spider-Man" a "Amazing Spider-Man". A je to na tom hodně znát. Některé kapitoly začínají tak, že vlastně nevíte, k čemu pasují, pak až si uvědomíte, že se přece jen dostáváte k tomu hlavnímu příběhu, který chcete sledovat a na jehož rozuzlení jste skutečně zvědaví. Sem tam mě i trochu zarazila kresba, která je velmi různorodá a musel jsem si na změnu zvykat, ale nakonec to nebylo nic proti ničemu a docela to funguje jako celek. Jsou zde slabší momenty, skoro se to jeví trochu moc roztahané, některé epizodky skoro zbytečné, ale stejně budete skřípat zuby, když zjistíte, že to je jen polovina příběhu. Na tu druhou budete hodně zvědaví. Samozřejmě za předpokladu, že tenhle příběh už neznáte...
Poslední vzdor
Mark Millar
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" je velmi povedeným zakončením dvanáctidílného příběhu, který napsal Mark Millar. Ukázal, že i s tímhle starým známým hrdinou je možné udělat divy a napsat chytrý scénář, který je pořád akční, superhrdinský, ale je v tom i něco mafiánského, je v tom něco psychologického, trochu detektivního a samozřejmě nechybí osobní dramata, která jsou součástí série se Spider-Manem už pod jejího začátku. A když už jsme u těch počátků, Mark Millar na nich jednoznačně staví, odkazuje se na ně a jen sám potvrzuje, jak má Spider-Mana rád, jak jej rád četl a jak byl nadšený, že se sám mohl na svého oblíbeného hrdinu vrhnout. I finální souboj je krásně ikonický a dává předcházejícím událostem ještě o něco větší hloubku. Jsem rád, že je pořád ještě hodně příběhů se Spider-Manem, které neznám a které jsou sakra dobré.
Doupě / Zhroucení koně
Brian Evenson
Brian Evenson rozhodně není autorem pro každého a sbírka „Doupě / Zhroucení koně“ to dokazuje naplno. Jeho povídky jsou hodně psychologické, jsou hodně přemýšlivé, a to i natolik, že vlastně nebudete vědět, co si při čtení myslet. Někoho povídky bavit nebudou, někomu přijdou skvělé. Já se řadím ke druhé skupině, ale ani já jsem se nezbavil pocitu, že jsou některá témata příliš se opakující, že někdy už je povídka unavující. Ale takových pocitů bylo výrazně méně než pocitů nadšení z četby.
Caravaggio
Milo Manara
Komiks "Caravaggio" je velmi příjemnou ukázkou toho, jak se Milo Manara jako autor vyvinul, jak je schopen oslnit nejen svou kresbou, ale i tím, co vypráví. a to se mu v tomhle případě skutečně podařilo. Není to jen nějaká blbina jako v případě komiksu "Klik" nebo "Vůně neviditelného", ale je to příběh, který má svou hloubku, je to příběh, který skvěle prezentuje jednoho velmi slavného umělce, jehož éru jsme nikdy zažít nemohli, ale jehož dílo je doteď oceňováno. Komiks "Caravaggio tuhle skutečnost prezentuje ve formě, která je velmi čitelná, je čtenářsky zajímavá, ale především je výtečným spojením ilustrace se scénářem. Milo Manara si jako scenárista sedl a jako kreslíř ze sebe vydal to nejlepší, nikoli už za každou cenu poplatný erotickému žánru, ale skutečně spíše umění. A to se musí v případě jeho díla ocenit.
Ocelová šlechta
Adrian Tchaikovsky (p)
Tak nakonec jen celkem fajn zábavná oddechovka, u které jsem si myslel, že bude ještě trochu říznější. Hlavně v tom humoru.
Komiksová historie moderního světa #2: Od pádu Bastilly po současnost
Larry Gonick
Kniha "Komiksová historie moderního světa 2: Od pádu Bastily po současnost" skvěle završuje celou sérii, kterou Larry Gonick stvořil a je jednou z nejlepších ukázek toho, jak je možné nahlížet na dějiny. Není to jen něco suchopárného, co se učí na škole, ale mělo by se na ně nahlížet především analyticky, usuzovat z toho, co se stalo, proč se to stalo, co k tomu vedlo. Pochopení některých příčin a následků je pak mnohem jednodušší. A především je důležité, že se o událostech přemýšlí a jen se zbytečně neučíme něco, co ani nemusí být pravda. Jednoduchá tvrzení mohou zamlžit nebo znevážit to, co ser stalo, stejně jako mohou zveličit něco, co ani tak zásadní nebylo. Osobně si myslím, že se ke knize "Komiksová historie moderního světa 2: Od pádu Bastily po současnost" a k jejím čtyřem předchozím dílům ještě vrátím, protože číst o dějinách mě už dlouho tak nebavilo.
