MartiSku komentáře u knih
Ze série Aljaška jsem nadšená. Přečetla jsem obě knihy jedním dechem a bylo mi líto, že vyprávění skončilo. Snad se brzo dočkáme pokračování.
I druhý díl série byl plný sympatických postav, navíc i těch zvířecích, což jsem uvítala. Při čtení jela moje představivost na plné obrátky, možná proto mě příběh Cally, Jonaha a jejich přátel tak bavil. Vlastně jsem nadšená z každé linky vyprávění... Takže doporučuju všema deseti.
PS: Kdo taky objevoval Aljašku na mapě? :-D
Námět mě zaujal, stejně tak myšlenka zobrazení ďábla... Je škoda, že to nebylo rozpracované víc do hloubky, všechno bylo jen tak nakousnuté, přitom téma má velký potenciál.
Určitě doporučuju všem fanouškům HP. Kniha se čte rychle, ale nečekejte žádnou velkou literaturu. Bavilo mě sledovat, jak se nejen postava Draca, ale i samotný Tom vyvíjeli. Na můj vkus ale až moc čtenářům dokola připomínal, jaký byl v dětství hajzlík (upřímně, ani moc ne ). Z celé knihy mám rozporuplné pocity. Neurazí, nenadchne. Ale jak jsem napsala na začátku, pro potterovce téměř povinnost.
3 povídky, 3 příběhy, pro mě 3 etapy čtení. Po každé povídce jsem si zkrátka musela dát oddech. Náročná realita. Nejlépe hodnotím první příběh. Poslední, třetí, mě moc neoslovil.
"Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme do konce života." A tak už raději dvě hlavní postavy nedělají rozhodnutí žádná. Staví si kolem sebe zeď, za kterou nikdo nepronikne, přestože se najdou momenty, kdy touží po lásce a blízkosti někoho dalšího. Pak ale převezme nadvládu strach a oni jsou zase sami. Jako prvočísla.
V tomto románu nehledejte žádnou naději. Není tam. Ukazuje, jak může jen pár vteřin poznamenat nejen ty, kterých se přímo týkají, ale i všech okolo. Ať už to jsou ti, kteří jsou s nimi od narození, nebo ti, kteří do jejich života teprve vstupují.
Neschopnost komunikace a projevení citů jsou průvodci osamělého života. Ať už je jejich původ v čemkoliv.
Hlavní dějová linka byla moc zajímavá. Na styl Katalpy si vždycky musím pár stránek zvykat. Věcný, až strohý, ale přesto dokáže zasáhnout. Jediné, co mě trochu rušilo, byly až moc detailní příběhy mnoha vedlejších, někdy možná nepodstatných, postav. Chápu ale, že to byl prostředek, jak vyjádřit situaci, která tu nastala, a jak se s ní museli jednotlivci, často tak odlišní, vypořádat.
Od téhle knihy jsem asi měla moc vysoká očekávání. Dostalo se mi pouze nulového napětí a postav, které se mě žádným způsobem nedotkly a nevyvolaly ve mně absolutně žádné emoce. Hlavní postava možná měla potenciál, ale autorka ho bohužel nevyužila. Mapka na začátku knihy zcela zbytečná, neměla pro příběh žádný význam (jaká škoda, miluju takové mapky!). Pro mě zkrátka velké zklamání.
Sama si touto nemocí procházím, i když ne v takovém pokročilém stádiu, ale v mladém věku. NDE je fascinující, až neuvěřitelný. Já ho ale autorce věřím se vším všudy. I když jsem jím neprošla, se spoustou myšlenek a pocitů se ztotožňuju, myslím, že to budeme mít my, co jsme si těžkou nemocí prošli, velmi často společné. Najednou život vidíte jinak, změní se vám hodnoty, možná potřebujete ve svém okolí jiné lidi... Ale stejně máte takový divný pocit, že vám nikdo nerozumí. Tyhle pocity jsou zkrátka těžko přenositelné, ale autorka se tomu velmi dobře přiblížila.
Při čtení jsem si nejdříve říkala, že je to takový ten klasický romantický příběh, u kterého víte, jak bude pokračovat. Jo, víte. Ale něco mě nutilo číst pořád dál a dál, neodtrhnout se. Možná to byl vztah Cally a Jonaha, Cally a Wrena, Wrena a Susan, Simona... Vlastně každá postava v knize byla něčím zajímavá a nenudila mě. Do toho popis Aljašky a zdejšího života, který je nám v Evropě tolik vzdálený (asi ještě víc než Calle). Dočteno během pár dnů, objednávám druhý díl... A přistihávám se, jak tomuhle romantickému příběhu dávám plný počet hvězdiček :-)
Tahle kniha si mě naprosto získala. Nečekala jsem, jaké spojení dokážu navázat s příběhem těchto tří žen... Připomněly mi, že se mám obracet do přírody a pěstovat si to napojení mezi námi. Nenechat ho přehlušit uspěchanou dobou a městem.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, což značí o vypravěčském umu autorky, líbilo se mi, jak se určité detaily příběhů prolínaly a měly svůj význam. Číst o čarodějnických procesech, byť jen okrajově, bylo náročné. Kdo četl Kladivo na čarodějnice, jistě pochopí proč.
Druhý díl je stejně tíživý jako ten první... Dala bych knihu přečíst všem, kteří by chtěli tento režim vrátit. A možná ji dala i do povinné četby na střední školy.
První dva příběhy hodnotím velmi vysoko, a to nejen pro námět, ale i formu zpracování. Poslední příběh Nadi se mi nečetl dobře, ale to je dáno osobní zkušeností, aktuálně si procházím stejnou diagnózou, a tak pro mě nebylo jednoduché číst "zákulisí" nemocnic, které zde popisuje velmi syrově.
Jedna z těch lepších detektivek, která pěkně odsýpá a autorka píše pořád k věci, bez zbytečných motanic. Přibližně v polovině knihy jsem začala mít podezření, jaké rodiny se bude vražda týkat. Ale to mi vůbec nezkazilo požitek z čtení, naopak mě to ještě vyhecovalo, abych si svou teorii potvrdila. Poslední řádky dokonce trochu překvapily :)
Váhám, jestli obálka knihy nepředčila její obsah. Je totiž fakt krásná. Beru v potaz, že se jedná o autorovu prvotinu, která má pár mezer. Ostravská mordparta je celkem sympatická, ale kromě Romana Nitky jsem za celou dobu nebyla schopná odlišit další členy týmu... Nebyli ničím charakterističtí. Chybělo mi pár dovysvětlení, něco naopak bylo zbytečně navíc (sk linka - asi měla čtenáře zmást?). Ale jinak celkem dobré, místy až moc drsné, počtení. Proč ne ;-)
Příběhů (nejen) z Osvětimi jsem už přečetla opravdu hodně a v každém z nich si vždycky najdu něco "nového". Tady to byla hlavně druhá část knihy - po Osvětimi. Je těžké číst o tom, jak společnost odmítala přeživší. Stěhování do Izraele bylo pro mě v tomto případě úplně nové téma.
Kniha od Eddieho je o přátelství v těch nejtěžších chvílích, naději, která doslova umírá úplně jako poslední. Je plná síly, odvahy a lásky k rodině.
Každý, kdo si tímto peklem prošel, si zaslouží obdiv, úctu a může být vzorem nám všem. A Eddie je bezpochyby jedním z nich.
Ke všem, kteří mají odvahu podělit se o hrůzy, které zažili, chovám velikou úctu. Proto bych si netroufla knihu kritizovat. Na toto téma jsem toho přečetla už opravdu hodně. Velmi zajímavé je pro mě porovnání, když svůj příběh vypráví žena, nebo muž.
Tento průvodce by žádné ženě, která si prochází tak těžkým životním obdobím, neměl chybět. Vykašlete se na hledání na internetu, tahle kniha vám toho řekne tolik... Je praktická, pozitivní, pravdivá, a především citlivá. Obsahuje všechno, co v tomto období potřebujeme. Fakta, naději, příběhy... Psaná ženami, které vědí, co se ti honí hlavou, co tě trápí, co ti nedá spát... Díky, Bellisky
Kniha, kde se vzpomínky prolínají s přítomností. Popisuje osud jedné z mnoha rodin, které musely čelit útlaku a nespravedlnosti, přátelům, z nichž se přes noc stali nepřátele. Nechybí téma první a zároveň jediné životní lásky, pevného přátelství a zároveň nevysloveného pouta.
Musím se ale přiznat, že se mi kniha nečetla úplně nejlépe, a to právě kvůli prolínání časových rovin. I když měla napomoct změna vypravěče.
Příběh odsýpal a knihu jsem přečetla, ani nevím jak. Některé pasáže z boje už na mě ale byly hodně drsné. Nacházela jsem v nich dost vzorců z jiných příběhů, možná mi tam chyběla trocha originality. Postrádala jsem větší zapojení dalších podivných dětí, které známe z předchozích dílů a chvílemi mě až otravovalo, jak chtěli hlavní hrdinové zvládnout všechno každý sám (prolíná se celou knihou). Fotografie jsou povedené a příběh místy hezky dokreslují.
Kniha, která vás v mnohém může inspirovat. Baví mě porovnávání zemí, měst a národů. Asi nejvíce mě zaujaly kapitoly o penězích a šťastných firmách. Krátké kapitoly se hezky, rychle čtou, oceňuji shrnutí na jejich konci.