MartiSku
komentáře u knih
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
Milý romantický příběh, který se odehrává v krásném prostředí švýcarských Alp. Zkrátka typická Julia Caplin :-) V tomhle díle se pro mě objevila ale i jedna hlubší myšlenka, která se mě, vzhledem k podobným osobním prožitkům, dotkla... A tou je, že i když je člověk nemocný, neznamená to, že za něj budou ostatní rozhodovat. Všechny postavy v příběhu jsou moc sympatické, je to prostě takové pohodové, nenáročné čtení, které potěší.
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Sama si touto nemocí procházím, i když ne v takovém pokročilém stádiu, ale v mladém věku. NDE je fascinující, až neuvěřitelný. Já ho ale autorce věřím se vším všudy. I když jsem jím neprošla, se spoustou myšlenek a pocitů se ztotožňuju, myslím, že to budeme mít my, co jsme si těžkou nemocí prošli, velmi často společné. Najednou život vidíte jinak, změní se vám hodnoty, možná potřebujete ve svém okolí jiné lidi... Ale stejně máte takový divný pocit, že vám nikdo nerozumí. Tyhle pocity jsou zkrátka těžko přenositelné, ale autorka se tomu velmi dobře přiblížila.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Potřebovala jsem oddechový romantický příběh a přesně to jsem dostala. A k tomu navrch krásné popisy malého islandského hotelu, kousek islandské přírody a nakouknutí do místní mytologie. Hodnotím dobře, ale podle mě vždy záleží, s jakým očekáváním k typu těchto knih přistupujeme :-)
Magorie
Alexandra Berková
Asi nejsem takový čtenářský lumen, abych tohle dílo dokázala dostatečně ocenit. Věřím, že v době sveho vydání měla kniha větší efekt. I když jsem nezvládla interpretovat všechny metafory, jazyk byl místy zajímavý a, řekněme, velmi kreativní. Ale nebude to můj šálek kávy.
Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
Tento díl se mi z celé trilogie líbil asi nejméně, i přesto mu ale dávám dobré hodnocení. Přiznám se, že mě postava Františka rozčilovala celou dobu, tady však extrémně. Jinak psáno svižně a četlo se dobře.
Poslední restaurace v Paříži
Lily Graham
Zajímavé a moc dobře zpracované téma. Střídání časových rovin je přehledné, postavy si vás rychle získají a nejsou černobílé. Každá má svou světlou, ale i temnou stránku. Jediné, co bych vytknula autorce - ke konci, kdyz se dostáváme do restaurace v Paříži, mohla zvolit trochu jiné vyprávění, takhle tam bylo hodně stejných pasáží jako na začátku. A co bych vytknula nakladatelství Kontrast - těch chyb v textu tam bylo opravdu hodně!
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Narozdíl od svých běžných příběhů tady King používá velmi úsporný jazyk a nezachází do detailů, což by si možná tohle zajímavé téma zasloužilo. Nápad na to, kdo se bude skrývat ve vlkodlačí kůži je vcelku geniální. Další, co musím ocenit, je zpracování knihy - použitý lesklý papír, krásné ilustrace. Tohohle Kinga zkrátka sloupnete jako malinu.
První den zbytku života
Maud Ankaoua
Tohle mi zkrátka nesedlo. 260 stran jsem si připadala jako na terapii, ze které chci rychle utéct. Jediná pasáž se mi líbila - co se při zamilovanosti odehrává v těle. Ale jinak to bylo dlouhé, opakované pořád dokola a prvoplánové. Za mě bohužel ne.
Divoká Aljaška
Kathleen A. Tucker
Ze série Aljaška jsem nadšená. Přečetla jsem obě knihy jedním dechem a bylo mi líto, že vyprávění skončilo. Snad se brzo dočkáme pokračování.
I druhý díl série byl plný sympatických postav, navíc i těch zvířecích, což jsem uvítala. Při čtení jela moje představivost na plné obrátky, možná proto mě příběh Cally, Jonaha a jejich přátel tak bavil. Vlastně jsem nadšená z každé linky vyprávění... Takže doporučuju všema deseti.
PS: Kdo taky objevoval Aljašku na mapě? :-D
Nespoutaná Aljaška
Kathleen A. Tucker
Při čtení jsem si nejdříve říkala, že je to takový ten klasický romantický příběh, u kterého víte, jak bude pokračovat. Jo, víte. Ale něco mě nutilo číst pořád dál a dál, neodtrhnout se. Možná to byl vztah Cally a Jonaha, Cally a Wrena, Wrena a Susan, Simona... Vlastně každá postava v knize byla něčím zajímavá a nenudila mě. Do toho popis Aljašky a zdejšího života, který je nám v Evropě tolik vzdálený (asi ještě víc než Calle). Dočteno během pár dnů, objednávám druhý díl... A přistihávám se, jak tomuhle romantickému příběhu dávám plný počet hvězdiček :-)
Divé ženy
Emilia Hart
Tahle kniha si mě naprosto získala. Nečekala jsem, jaké spojení dokážu navázat s příběhem těchto tří žen... Připomněly mi, že se mám obracet do přírody a pěstovat si to napojení mezi námi. Nenechat ho přehlušit uspěchanou dobou a městem.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, což značí o vypravěčském umu autorky, líbilo se mi, jak se určité detaily příběhů prolínaly a měly svůj význam. Číst o čarodějnických procesech, byť jen okrajově, bylo náročné. Kdo četl Kladivo na čarodějnice, jistě pochopí proč.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Druhý díl je stejně tíživý jako ten první... Dala bych knihu přečíst všem, kteří by chtěli tento režim vrátit. A možná ji dala i do povinné četby na střední školy.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Tahle kniha ve mně vzbudila silné emoce. Bezmoc, bezpráví, smutek, ale i naději a zvědavost. Některé postavy jsou svým charakterem vysloveně nechutné, stejně tak scény, kdy autor sice nepopisuje doslova, co se děje, ale vy to stejně moc dobře víte, bohužel. I přesto, že se dá vytušit děj knihy, byla jsem natolik zvědavá, jak bude život ve Sklářích pokračovat, že jsem si hned zakoupila další díl. Velmi povedené dílo!
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Knihu jsem přečetla jedním dechem, bylo to pro mě první setkání s autorkou a musím říct, že hodně vydařené. Příběh si mě získal hned na začátku, skvělé pracuje s postavami, prostředím a kontrastem (typický Hugo a jeho rodinka). Pro mě je v této knize ústředním motivem láska, v nejrůznějších podobách. Protože s ní se dají překonat i ty nejnáročnější životní situace.
Alžběta a Nina
Jana Poncarová
U čtení jsem se nenudila, naopak to pěkně odsýpalo. Líbily se mi pasáže, kdy autorka opravdu barvitými slovy popisovala prostředí, hlavně přírodu. Obě hlavní postavy mi byly sympatické. Co se týče příběhu, asi mě nic nepřekvapilo. Hvězdičku dolu dávám za to, že jsem čekala o něco dramatičtější zápletku s Evou. A taky víc rozpracovanou linku o současných vztazích v rodině.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Námět mě zaujal, stejně tak myšlenka zobrazení ďábla... Je škoda, že to nebylo rozpracované víc do hloubky, všechno bylo jen tak nakousnuté, přitom téma má velký potenciál.
Alchymista
Paulo Coelho
Možná, že jsem knihu četla v nesprávný čas, protože teď mě její filozofické myšlenky, které se hlavně ke konci hodně opakují, příliš neoslovily. Možná, že už toho mám načteno (i zažito) hodně, a proto na mě spousta vět působila jako klišé. Možná, že jsem měla až příliš velká očekávání... Podobnost s Malým princem asi nebude náhodná, ale pro mě mu nesahá ani po kotníky. Narozdíl od Prince, k Alchymistovi se nejspíš vracet nebudu.
Sítě
Petra Dvořáková
První dva příběhy hodnotím velmi vysoko, a to nejen pro námět, ale i formu zpracování. Poslední příběh Nadi se mi nečetl dobře, ale to je dáno osobní zkušeností, aktuálně si procházím stejnou diagnózou, a tak pro mě nebylo jednoduché číst "zákulisí" nemocnic, které zde popisuje velmi syrově.
Zatmění
Jo Nesbø
Nesbo mě dostal. Zase. Zatím jsem se nesetkala s jiným autorem tohohle žánru, který by mě dokázal udržet v napětí po celou dobu příběhu. Je to mistr zápletky, mistr detailů a mistr v tom, že vám dokonale zamotá hlavu. A i když už si myslíte, že stoprocentně víte, kdo je vrah, zase přijde obrat a vy začněte pochybovat. A ani poslední díl HH nebyl výjimkou. Postavy v jeho příbězích nikdy nejsou černobílé, nikdy nejsou jen kladné, nebo záporné. A to mě baví. Těším se na další díl!
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Tohle dílo ve mně vzbudilo rozporuplné pocity. Chvílemi jsem myslela, že už knihu ani nedočtu, astrologické pasáže mě moc nebavily. Ale v závěru knihy zjistíte, že všechny ty, někdy zdlouhavé, popisy měly svůj důvod. A všechno se hezky propojí. Každopádně ve mně příběh vzbudil emoce a o to ve výsledku jde. Dneska asi vynechám maso k obědu.