MartyMcFly
komentáře u knih

Části v US of A byly docela průměrné, zato úplně první část knihy (autorův zážitek z nakladatelství) se vlekl a byl k uzoufání (já se vlastně uzoufal) nudný. Pak děj nabral na síle zážitky z tábora a psychologickým dopadem na zůčastněné (někteří, ehm ehm Nathane, nemuseli ty hrůzy ani zažít, někdo byl magor už od začátku).
Klasika, známá a čtená, ale má své chyby. Ale i sílu, tu tedy rozhodně. Chyby ? To už je sporné.


Tak musím říct, že po přečtení prvních stran jsem pro zajímavost šel na legii.info (kde jsou komentáře), abych se ujistil, že ten blbej nejsem já. Nejsem, nebo aspoň ne v tomto. Děj knihy je totiž ve dvou časových rovinách, před a po jisté události.
Ta rovina "po" je u robopsychiatra, který je sám fakt "Cvok". A to doslova. Jenže hrozilo, že z těchto částí zmagořím i já. Co je ale divné je, že jsem je nakonec začal mít rád. Ale až nakonec, ne ze začátku.
Nosná síla stejně byla v prozkoumávání Gatewaye a zajímavých cestách do okolních soustav (okolí může být pár tisíc světelných let a nebo Alpha Centauri, vzdálené 6 SV L). Je zkrátka něco magického na průzkumu cizích soustav v podmínkách, které autor nastavil (blbé hoši, je to blbé), zvlášť tím stylem jak autor píše.
A ta všeobecná nihilističnost, vše je marné, je moc lidí a umřeme. Tedy oni umřou. Většina obyvatel je přeci .......
A tak konec, to byla krása. Nebeská. Hvězdná. Šokující a také silná. Jak tam bylo někde zmíněno, při pohledu na tyto obrovské vesmírné síly člověk ani nemá strach. Je to moc velké na to, aby to strach pochopil.


Vskutku, rád doporučuji tuto knihu, i když jsem měl možnost zatím jen jedné osobě (osobo, co tady děláte?). Ze začátku jsem samozřejmě nechápal (bez znalosti anotací, příběhu a konce), ale chytnul jsem se brzy a též mě to chytlo. Snadno. Mám rád toto spojení pravěku a sci-fi (nedá se tomu říkat fantasy / sci-fi). Postup dobrý, konec trochu zvláštní, ale i tak, dobrá kniha.
Ze začátku sice docela nuda (ach tolik sci-fi začíná v barbarské vesnici - tato, Jádro pudla, Fallout 2, Lidé a Netvoři), ale rychle se rozběhne průzkum čím dál tím podivnější džungle, která skrývá překvapivé tajemství (pečlivě jsem vybíral slova tak, aby to znělo jako obrovské klišé). Závěr mě nechal poněkud rozčarovaného, asi jsem čekal příliš moc.


Málokdy si kupuji knihy. Ještě méně komiksy. Ale když jsem si toto někdy v 15ti kupoval, věděl jsem, do čeho jdu. Lobo je můj hrdina a brutální vzor, přímý protiklad k mé povaze - proč předstírat něco, co nejsem, dokonce se i straním násilí - ovšem jen v reálném životě.
Ve světě fantazie jeho krvelačnost nezná mezí. Zabije cokoliv, kamkoliv a na spoustu způsobů. A nebo ředitel, je zajímavé sledovat jeho (ehm) vývoj. Dokonce i ten nahoře mě dostal (a to je co říct).
No zkrátka věděl jsem, že si tento komiks chci přečíst už od doby, kdy jsem viděl recenzi na anglickou verzi ve SCORE (počítačový časopis) v roce 1993-4. Zkrátka jsem se k tomu dostal příliš brzy na to, abych odolal a nepodlehl. A aby se z něj nestal jeden z mých vzorů. Jakkoliv to může znít divně.
Zvláštní styl kresby, ale podivně se sem hodí.
Tak nezapomeňte děti, jedna (trrrrrrh) plus jedna (trrhhhhhhh) jsou dvě a počet vašich trasakcí právě vypršel.


Britský humor je dobrý proč ? No přeci protože je tak nádherně sarkastický. Bez nutnosti používat laciné a ohrané vtipy (což, ano, přiznejme si to, často provází americký humor - i když i ten má co do sebe, má však odlišnou tradici a není tak "svůj"), bez potřeby dělat z lidý voly.
Nene, Rob Grant temnou budoucnost (dá se označit za dystopii, ale tak nějak zparodovanou) vyvedl tak zajímavě, že se dá zařadit snad až vedle Pratchetta, i když samozřejmě ten píše na větší škále ve vlastním světě. A stejně jako Terryho Zeměplocha, tak se Grantovo Evropa podobá té naší.
To jsou přeci blbci ti úředníci. Ano, o tom to celé je, o tom jak nařízení, vyhlášky a pracovníci na "pravém" místě dokáží člověku znepříjemnit život. Někoho naštve úředník a pak zbytek dne nadává. Ne tak Rob, ten raději napíše knihu. Nezní to však jako ubohé nadávky na malost a omezenost, ale jako solidní humor.
Což je o čem to vlastně je. Jistá hluchá místa mi velí dát jen 4 hvězdy, proto níže.


Ano, 5 hvězd. Kulhánkovo veledílo, i když skoro vše od něj je podobně kvalitní. Teda chtěl jsem říct nekvalitní, protože o umělečnosti knihy pana K. nejsou. Jsou o zabíjení a o humoru. Nejlépe o obojím najednou. A to Noční klub splňuje dokonale.


Putování dvou "zápaďanů na výhod do říší orientu, tehdy neznámého světu křižáků. Cestou samozřejmě poznávají více a více, překonávají své démony a vidí ohromující přesilu a převahu už jen svým stylem života a boje. A ne, jejich velitel nekonvertuje ke Křesťanství, on má své kouzla a triky, které jsou přeci lepší.
Kniha o tak nějak utajeném období, kdy na tom východ byl vlastně lépe, ale padl pod vahou svého těla. Nohy příliš dlouhé a slabé.


Některé povídky doslova strhující a dechberoucí, ale stáří originálu, použití některých (ehm) "slov" v překladu a celková naivita jiných mi velí dát jen 4 hvězdy. Přesto jsem spokojen.


Skvělá studie (ach ano, více než cokoliv jiného připomíná studii) proměny člověka ve stroj, jeho postupné odcizení se od společnosti a dokonce i zhnusení sebe samotného, toho co se z něj stalo. Do toho postupně se horšící situace ve světě i jeho vztahu a vztazích s okolím, podivná cesta vesmírem a tak.
Nevýhodami pak je tendence autora trochu se zakecávat a také kniha docela zestárla za těch 45 let (ale ne moc).


Dvě roviny vyprávění, tři roviny, takové postupy jsou dnes oblíbené. Dobře bylo toto téma zpracované ve filmu Fontána (The Fountain - středověk, současnost a ... něco podivného dalšího). Brasyl mě ale velice zklamal. Téma Brazílie jde zvládnout tak hezky (a zas film - Město bohů), ale buď to nesedí kvůli knižní formě, nebo autor nepíše zajímavě. Či nepiše o zajímavých věcech, faktem ale je, že prostřední rovina roku 2006 mě zajímala pramálo. Druhé dvě zní zajímavěji, ale jen zní, přišli mi spíše podprůměrné. Knihu jsem ani nedokázal dočíst a tak se zařadila mezi ty 2-3% knih, které jsem rozečetl a nikdy nedočetl z důvodu nezájmu.
A to byla nominovaná na 4 různé sci-fi ceny a když jsem jí viděl v knihovně v poličce, kvůli tomu jsem se po ní vlastně vrhnul. Jedno z největších zklamání za tento rok. Asi i proto, že to sci-fi tam je spíš jen aby se neřeklo.

Výborná sci-fi od svérázných ruských bratří, mistru žánru. Jsou ve světovém měřítku opomíjení, ale to mnoho tehdejších, východních.
Takže kdo autory zná, pozná zde jejich specifický rukopis. Zajímavá premisa, popularitě též přispěla Černobylská havárie, kdo by neviděl podobu se zónou, čehož se později chytly i PC hry ze série Stalker, též od východních bratrů. No ale ještě dřív měl příběh štěstí v podobě Andreje Tartovského. Těžko říct, co je lepší, film nebo kniha. To je jako srovnávat Kmotra knihu-film. Jedno umělecká vizuální pastva pro oči, druhé kniha z "té doby".
Stalkera jsem nečetl (pokud to dobře chápu, je to to samé, jen se známějším názvem), ale Piknik na obočině mi učaroval. Je to velice dávno a jistě, je úžasná, ale není to best-off žánru. Myšlenka je skvělá, ale kniha příliš krátká na to, aby jí naplno využila. A stejně se to zčásti stočí na existenční drama a pár neduhů, které tam být nemusely (ale autoři tak jsou zvyklí psát).
Fajn, rozhodně doporučuji (základ východní sci-fi), ale ne nejlepší.


Oh, jedna z mých prvních exkurzí do světa SCI-FA. Osm let ? Devět ? Nápad barbara z fantasy změnivšího se ve sci-fi prostředí k horšímu, aby pak nalezl sám sebe mi přišel hezký, i když zas tak dobré to asi nebylo. Budu fér, za tři.

Jako malý jsem se přikláněl na stranu Letadélka Káněte v pomyslném boji těchto dvou knih a na Honzíkově cestě jsem nenáviděl skoro vše. Tato nenávist mi vydržela dodnes.

Rok napsání povídek 1938–40 a je to poznat. Takové malé, naivní, ale zároveň krásné a báječně čtivé příběhy. Člověk se dostává k prapůvodu žánru a tato exkurze do dávné historie (zhruba doba Tolkiena, ale opak – nevážné, plné srandovních situací). Jakoby nekvalitní, ale psané tak dobře, že to nevadí. Normálně nemám rád brak, ale souboru o Elakovi se tak nedá říkat. Těžko definovatelné, ale určitě kniha stojí za to. Koneckonců, moc času nezabere.


(dějově zasazené mezi 2. a 3. knihu ságy o Heeche, vydáno však jako poslední - Audee je mimo, ten se může odehrávat kdykoliv)
Několik krátkých úvah, některé připomínající vědecké statě (o evoluci) + prvek Heeche. Krom nich (1/3 knihy) jde o příběh chudáka Audeeho. Člověk ho nemůže než litovat, nedaří se a nedaří. Sice je "jeho" příběh časově tak nějak před první knihu (Gateway), tak ostatní informace z Cesty jsou později a tak se nenechte spoilerovat.
Zvláštní kniha, kolekce čehosi, podivně slepená dohromady, držící jen tak tak. Ale jde to přečíst, užít, zapomenout. A nebo vzpomínat - Audee se brzo připomene ve trojce.


Nebudu mít tak dobrý komentář jako Mayanea, což je hlavně zapříčeněno tím, že nechci. Jak bych taky mohl mít lepší humor, než to, co zde předvedl Langford ? Ne, nejenom že je to vtipnější než Terry Pratchett (tuhle knihu jsem našel, když jsem hledal Zeměplochu podle jména autora - a našel ho jako autora předmluvy), i když to je hlavně proto, že je zde jakoby veškerý humor Zeměploch koncentrovaný do pouhopouhých 200 stran.
Musel jsem číst velice pomalu, opatrně si užívat vtipy, narážky, pop-kulturní reference a těžko říct, co bylo nejlepší, ale jako celek to působí jako jedna velká jízda. Desítky vtipů na každou stránku, taková dobrá forma přehrávání a křečovitého humoru. Tím spíš pomáhá k popsání šílené byrokratické záležitosti / ích.
Velice podobné humoru v Červeném trpaslíku (nebo ještě lépe - knize Neschopnost).


Bez mučení se přiznávám, že je to první kniha, co jsem kdy četl (kromě pár komiksů, které jsem si ale jen prohlížel - nerozlučná dvojka mého mládí Čtyrlístek a Kačer Donald). Jakožto i většina z nás (minimálně vrstevníků). A bylo to čtení příjemné, nebál bych se i použít slovo krásné.
Protože začátek je jen jeden a na tuto se krásně vzpomíná.


Jedna z prvních fantasy v mém životě, přišla už někdy na druhém stupni. To znamená, že měla velkou šanci zažrat se mi pod kůži, i kdyby to byla průměrná kniha. Ale Legenda není, naopak - je naprosto vyjímečná (proč někteří lidé říkají vynímečná?).
Kniha je zajímavá v tom, jak drsně (meče) je psaná. A depresivně (situace). A dezolátně (Druss). A též divoce (Nadirové). Také dalece převyšující (počty nepřátel proti "našim") a divně (jakoby magie, ale pozor - jen jakoby). Užije si ten, kdo má rád podobné nepříznivé podmínky, souboje, velké bitvy (sakra velká) a strategii (logistika, rozmístění a tak).
Fantasy kvalitního typu.


Velmi, velmi zajímavé vtipy, i když některé ne moc povedené (jsou trapné, které jsou vlastně tak trapné, že jsou vtipné a pak jsou takové trapné, co vyjdou naprázdno a nezaujmou). No přiznejme si to, je to boží, ale ne dokonalé.


Je to Tolkien, což se rovná dokonale zpracovaný svět, historie, jazyk (a tak dál blabla dál, to jste jistě slyšeli mnohokrát). Ovšem nerad bych tento díl bral jen jako "výplň" mezi začátkem a koncem. Není to pravda, protože i když je to kecací díl více než kterýkoliv jiný a spousta spousta příběhů se zde teprve vyvíjí, je tu pro epické milovníky alespoň Helm. Zejména vývoj vztahu Frodosama s Glůmem je zajímavý.
Ale je tak těžké zapomenout na film a vzpomenout si na knihu. A jistě nejsem sám. Bohužel.
