marvarid
komentáře u knih
Vybledlá krajina s kopci
Kazuo Ishiguro
Život Ecuko vypadá tak neutěšeně, smutně… Jako by se během války život celého města a všech jeho obyvatel vymkl ze svých základů a už nikdy se ho nepodařilo usadit zpět. Opravdový domov byl zničen – jsou tu jen malé bytovky a rozoraná pustina před nimi, neúplné rodiny. Mezilidské vztahy jsou odtažité, nejen japonskou výchovou ale i trvalým napětím mezi lidmi daným válečnou zkušeností. Ani emigrace do Anglie tuto zející ránu nemůže skrýt natož zacelit. Konec románu se mi stále honí v hlavě. Nejsem si jistá, jak přesně to Ishiguro myslel – kdo byl na výletě v kopcích za Nagasaki – Mičiko nebo Keiko ? Je situace Sačiko předobrazem budoucího života Ecuko před emigrací ?
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Román je mozaikou nejrůznějších textů – střídavě vypráví hlavní hrdinka Vanna, chvílemi její přítel, v první části knihy jsou důležité dopisy, které píše Vanna své sestře (nebo možná spíš sama sobě k utřídění vzpomínek a myšlenek), vše prokládáno zprávami z tisku, z odborné literatury, výňatky ze zákonů eusistokratického finského státu, texty společensky angažovaných písní a pohádek. To mě udržovalo v trvalé pozornosti. Tak jako všechny dystopie pracuje i tento příběh s konceptem zvrácené totalitní společnosti, zde je největší akcent kladem na postavení žen. Vlastně už dlouho jsem nečetla tak silně feministický román. Explicitně feministické texty jsou často nudné a pitomé, to tady ale rozhodně neplatí. Doporučuji. (a propos – vložené texty: vyrazilo mi dech, když jsem v závěru zjistila, že článek o eugenice není smyšlenka, vyšel ve finském časopise v r. 1935).
Už je tady zas
Timur Vermes
Kniha je spíše fejetonem, který se natáhl na 360 stran. Nápad s obživlým Hitlerem je vtipný a zakládá na spoustu absurdních i komických situací. Nasmějeme se u toho, jak objeví plochou televizi, jak zápasí s „myším přístrojem“ a s „interletem“. A mezi tím se nám dostane rozboru všech slabin demokracie jako politického systému a budeme konfrontováni i s jejím největším problémem – s politiky samotnými. Zdá se logické, že Hitler má opět úspěch, je přeci tak charismatický, dokáže věci popsat jednoduše (účelově zjednodušeně ?) a srozumitelně. Poselství knihy je jasné – tohle všechno se může doopravdy stát. Nebude to samozřejmě Adolf v zamazané uniformě, bude to nějaký jiný neřád. A čím více je obyvatelstvo otrávené stavem společnosti, tím je ta hrozba je reálnější.
Brooklyn
Colm Tóibín
Když teď o knize přemýšlím, tak vlastně vypráví velmi jednoduchý a zcela uvěřitelný příběh. Ani jedenkrát mě nenapadlo, že by se některá ze situací vyvíjela nepravděpodobně, že by některá z postav jednala tak, jak bych to od ní nečekala. A v tom je asi to kouzlo – autor je skvělý znalec lidských charakterů a proto je každá z postav skutečná, je výborný vypravěč a tak se příběh odvíjí tak hladce. Líbilo se mi, že Eilis není žádná superhrdinka, nedrží svůj osud pevně v rukou. Řada opravdu důležitých momentů v jejím životě dopadne tak nějak sama od sebe, okolnosti ji prostě někam nasměrují a ona tím směrem jde, jak nejlíp umí. Je to tak lidské, její postava mi byla opravdu blízká.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Vyprávění hlavního hrdiny je vedeno v ich formě. Je nesmírně tvrdé a nemilosrdně glosuje každou slabost, zbabělost, úhybný manévr a hloupost lidí, na které narazí. Zpočátku se mi až hnusil. Postupně jsem ho ale musela vzít na milost. Nikdy nedostal nic zadarmo, vždycky se o sebe musel postarat sám a tak se naučil nahlížet lidi a vztahy mezi nimi bez příkras – tak aby se uměl přesně zorientovat a přežil. Ale ani obrovská vůle k dosažení vlastního cíle (tím je klidný rodinný život v dostatku) ho nakonec neuchrání od pádu. Přes veškerou jeho ostražitost ho život (nebo Bůh - pozorovatel, kterého vyzval na souboj ?) tvrdě semele a vyplivne duševně rozloženého. Nejvíce pesimisticky nepůsobí soupis jeho ztrát (ty jsou obrovské) ale fakt, že na konci už dál bojovat nechce, není proč. Zvláštní, až nepříjemně klaustrofobický pocit jsem měla z druhé části románu (kdy se Švajcar nastěhuje do Hajnovy vily). Celé drama se až do samého konce se odehrává na půdorysu tohoto domu a jeho zahrady. Není úniku. Pro čtenáře a ani pro hlavní hrdiny.
Osudy a běsy
Lauren Groff
Jsem zklamaná. Text vypadá nedodělaně - spíš jako koncept, osnova děje, kterou je teprve potřeba přepsat do plnohodnotného jazyka. V té zkratkovitosti si chvílemi připadám jako při sledování sitkomu. Sarkastické poznámky a jízlivé glosování života ten pocit jen umocňují. Postavy jsou odbyté, motivace jejich jednání zůstává často nejasná. Neustále souloží (proč ?).
Cesta
Cormac McCarthy
Dusivá atmosféra světa po apokalypse je vylíčená tak sugestivně, že jsem někdy neměla ani chuť si ke knize sednout. Ale ani mistrné vykreslení atmosféry „neutáhne“ 180 stránek. Příběh je nevýrazný, situace a obrazy se dokola opakují. Dvojice hlavních protagonistů je na hranici citového vydírání čtenáře. Hlavně kluk působí až rušivě a hlavně nepravděpodobně. Do tvrdého světa, kde je třeba denně bojovat o holý život, se už narodil. Nějak se mi tedy nechce věřit, že by takové dítě bylo tak čisté a altruistické, chtělo zachraňovat jiné děti, psy, zraněné lidi… Myslím, že autor chtěl své čtenáře omráčit svou obrazotvorností a naservíroval nám tolik nechutností, kolik jen dokázal vymyslet a pro jejich zvýraznění nám je ukazuje očima nevinného dítěte.
Černá voda
Kerstin Ekman
Velmi dobrý psychologický román s dokonale vykreslenými postavami, které se chovají logicky a uvěřitelně, s nádherně vylíčenou přírodou, s odkazy na život různých kulturních skupin na dalekém severu Skandinávie (Sámové, kteří se snaží žít moderním způsobem a vydělat si peníze, Sámové, kteří se snaží o udržování tradic, lidé, kteří na sever utíkají před civilizací a hledají alternativy k uspěchanému modernímu životu). Shodou okolností dojde v příběhu k vraždě. Ale román mi určitě nepřijde jako klasická detektivka. Tady vražda spíš funguje jako prostředek k odhalení těch nejtajnějších pohnutek, které řídí osudy postav.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
I přes pár lehce tajemných momentů je to vlastně banální lovestory. Samotný příběh je lehce k zapomenutí. Ale HM umí moc hezky vyprávět a dumat nad chodem světa. Trávit čas ve společnosti jeho hrdinů je příjemné. Jediné, co mi lehce rozladilo, byl ten nesmysl se zdravotní indispozicí jedné z postav (tady mohl autor vymyslet zápletku lépe). A děkuji za slovo na závěr, popis historie japonského zpovědního románu mě opravdu zaujal.
Severoamerické jezerní příšery
Nathan Ballingrud
Každá povídka je jako krátký pohled do jiného světa, kde se dějí nadpřirozené věci, ty ale často nejsou hlavním zdrojem strachu a hrůzy. Daleko větší strach jde obvykle z lidí, nikoli z „jezerní příšery“ případně jiných magických jevů. A povídky nejsou převyprávěním uceleného příběhu, je to vždy jen krátký výřez z nějakého děje, který nám autor nedovypráví do konce. S velmi silnou atmosférou a o to víc znepokojivý, že se nevíme, jak to dopadlo. Mně se to líbilo.
PS: i já knihu koupila kvůli obálce. O autorovi jsem doteď neslyšela ani slovo.
O ostatních nevím nic
Kristina Májová
Zvláštní vyprávění. Alice je vysoce inteligentní, poněkud odtažitá osoba. Pro lepší orientaci v životě si už v dětství vytvoří vlastního boha, kterého žádá o vyplnění svých přání a pak sleduje, jak to funguje. Nejrůznějším jevům a náhodám přikládá magický význam a nechává je ovlivňovat svá další rozhodnutí. A je nesmírně důsledná a vytrvalá, její počínání jde tedy z extrému do extrému. Autorka nemilosrdně s ironickým humorem glosuje všechny slabosti, prokrastinace a směšné rysy svých postav a tak z vyprávění žádná z nich nevyjde s úplně čistým štítem. Je pro život lepší urputná snaha držet svůj osud pevně v rukou za cenu chyb (Alice) nebo se podvolit všemu a nebojovat vůbec (Jana)? To ať si každý čtenář rozmyslí sám. Jediný problém mám s Olgou / babičkou, respektive s proměnou jedné v druhou. Povahou a přístupem k životu se tak zásadně liší, že žádné z autorkou naznačených zdůvodnění této změny není věrohodné a tento pro příběh poměrně důležitý moment tak pro mě zůstává bohužel bez vysvětlení. I tak je to ale jedna z nejlepších knih současného českého autora, kterou jsem v posledních letech četla.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Podobné úvahy o návratu k přírodě, k samé podstatě lidského života nezatížené společenskými vazbami, jsou myslím ve věku mezi dospíváním a dospělostí běžné. Kniha nám vypráví příběh, který je neobvyklý silou vůle "hlavního hrdiny", ta ho dohnala až na samu hranu smrti a odtud stačilo už jen trochu smůly a neštěstí bylo na světě. Vše je dobře zdokumentováno a vysvětleno. Spekulace o důvodu tragického konce se zdají dobře promyšlené a pravděpodobné. Jediný problém, který jsem s knihou měla, byla obtížná orientace ve střídajících se časových rovinách vyprávění. Ale jinak to bylo čtivé a napínavé a protože se sama ráda v přírodě pohybuju, nejspíš se poohlídnu i po nějaké další knize od autora.
Sex a lži
Leïla Slimani
Jednohubka na jeden večer. Moc hezky výtvarně provedené. Příběhy samotné dost kloužou po povrchu, vyprávějí obecně o stavu společnosti (ta se zřejmě od mé návštěvy Maroka před 20 lety moc neposunula), ale jen málo o samotných ženách. Držím jim palce...
Chladný den pro vraždu
Dana Stabenow
Jediným pozitivem je popis Aljašky, zdá se autentický. Jinak je zápletka dost ubohá, postavy nepříjemně „třeskutě“ vtipné. Kdo je vrahem se dalo odhadnout, ale nezaregistrovala jsem žádný logický důkaz, který by vedl vyšetřovatelku k té skálopevné jistotě, kterou oplývala.
Klíč
Džuničiró Tanizaki
Taktický souboj, skoro šachová partie mezi mužem a jeho ženou. A oba nám o tom vyprávějí formou deníkových zápisků. Ničemu ale nelze moc věřit. Deníky jsou součástí manipulace s protihráčem a tak se můžeme spolehnout pouze na to, že každá zde předkládaná informace má svůj účel. Svým erotickým obsahem už není román z dnešního pohledu nijak šokující a i nespolehlivý vypravěč je v současné literatuře celkem běžná postava. Zápletka je místy až překombinovaná. Kniha neurazila, ale ani úplně nenadchla.
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Určitě zajímavé téma. Zpracováním na pomezí detektivky a dystopie. Moc dobře promyšlené postavy, Clara mě okouzlila. Ale pro mě je odpověď na položené otázky naprosto jednoznačná. V životě jsem „nesdílela“ jedinou fotografii ani video sebe ani svých dětí, neumím si představit, že bych jim tohle mohla udělat. Jestli budou jednou chtít někde vystavovat svoje fotografie, je to na nich a já jen doufám, že si to dobře rozmyslí.
Finch
Jeff VanderMeer
Můj jediný problém s knihou spočívá v obtížné orientaci v jednotlivých frakcích, které proti sobě v Ambře stojí – nepobrala jsem vymezení mezi Osadami, Zítřkem, původním obyvatelstvem, obyvateli pouště... Jenže Finch je třetím dílem trilogie. Dost možná je vysvětlení součástí předchozích dílů a je logické, že ho autor neopakuje dopodrobna stále dokola. Vše ostatní bylo výborné - atmosféra je perfektní, přesvědčivá, vyprávění ve stylu noir špionážního románu napínavé (snad jen scéna s parciálem s kufříkem na nářadí v závěru románu trochu nechutná), autorova fantazie okouzlující. Jestli vyjdou i další díly, určitě si je koupím, i když raději bych četla chronologicky…
Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
Laird Barron
Perfektní čtenářský zážitek, pro mě v rámci žánru rozhodně objev. Když si procházím hodnocení ostatních uživatelů, zdá se, že každý si najde svoji oblíbenou povídku. Celkově je standard nastaven hodně vysoko. Moji favorité jsou „Blackwoodův synek“ a „Mrchožravá božstva“ – nádherně vykreslený hrůzostrašný les. A také „Saturnův chřtán“, miluju historky o upírech. Naopak „Muži z Porlocku“ mi přišli až moc brutální (příliš mnoho krutých scén týkajících se výrostků, ještě nedospělých mužů, což jako matka dvou puberťáků prostě špatně snáším).
Hrad
Jennifer Egan
Vynikající, originální! Nečekala jsem tak silný zážitek (od autorky si rozhodně chci ještě něco přečíst). To, jak si se mnou hrála - nedokázala jsem určit, co má být realita a co si přimyslila nepřesnost nebo přímo obluzenost ve vnímání okolního světa postavami. Děj byl napínavý (termín mysteriózní je asi nejpřesnější), všechny ty myšlenky běžící na pozadí ho skvěle doplňovaly. Rozhodně nebyl zmatený – stačilo číst pozorně. A konec byl opravdu nečekaný a já nedokázala knihu odložit do pozdních nočních hodin.
Špičkou jazyka
Sarah Waters
To je tak výborně napsané! S Nancy jsem prožívala každý okamžik, vyprávění je sugestivní, všechny scény a emoce působí opravdově. Tolikrát mi jí bylo líto, ale zkušenosti nejsou zadarmo. Bylo pěkné sledovat, jak je Nancy proměňuje v rostoucí sebevědomí a sebejistotu. A samozřejmě oceňuji obsáhlé autorčiny znalosti života (nejen homosexuální menšin) ve viktoriánské éře, střídání nejrůznějších společenských prostředí zvyšuje poutavost vyprávění.