Mateo67 komentáře u knih
Promyšlené, originální, matoucí, překvapivé. Věřím, že i ten, kdo toho má přečteno s Poirotem dost a dost, neodhalí vraha včas. A kterého vlastně? Agatha zde není troškař a jednotlivé postavy se s tím taky nemazlí. Téměř nikdo není takový, jaký se jeví, téměř všichni mají své tajemství a cíl, za kterým míří. I přes mrtvoly.
Není to Marťan, je to Artemis! Koho by bavilo číst podruhé to stejné? Ale stýskat se vám rozhodně nebude. Protože všechno (teda skoro všechno), co jste si zamilovali u Marťana, tady najdete. Ten nekonečný černý humor (toho tedy méně), tu vtipnou ironii (té naopak více) a konečně i lepicí pásku (že na sebe teda nechala dlouho čekat, dáma:-)). V té chvíli si moje dušička pomlaskla a Mark mi zamával z Marzu. Kam to bude příśtě, pane Weire?
Povedená kniha - vlídný humor, grafika, barevnost a ilustrace, tematické vsuvky. A je toho mnohem víc, co bych sem mohla dopsat. Po přečtení několika prvních desítek stran jsem si uvědomila, že tu vlastně ani tak nejde o místa, ale o lidi. Třeba estonský manželský pár mě dostal natolik, že právě Estonsko se stalo zemí, kam bych se někdy chtěla podívat. A pak údiv, jak je nátura evropských lidí odlišná, i když všichni bydlíme na relativně malém území. Láďův rychlý přelet ze severu na jih, vy otočíte pár stránek a jste v úplně jiném světě - s odlišnými lidmi, kteří mají odlišné starosti a tím pádem úplně jiný přístup k životu. A lépe to nemohlo být vyjádřeno než barevně. Modrá a červená. Ta volba barev říká úplně vše.
Dávám pět, i když Naslouchač by si v tomto případě zasloužil aspoň šest. Ale pro tuto knihu by čtyři byly málo. První půlka knihy mě trošku zklamala. Strašně mi chyběl svét sklenářů, protože nížiny mě nijak zvlášt neoslovily. A lidé v nich mi nebyli vůbec blízcí a sympatičtí. Ale tajemství kolem kapitána, jeho tajemná minulost, to jiskření (nemyslím milostné) mezi ním a Ílan a neustále rostoucí sympatie ke většině z pětadvacítky vše napravily. No a druhá půlka, to už zase byla jízda!!! Nekupuji si domů mnoho knih, o to víc jich čtu, ale na Naslouchače a Faju čeká čestné místo.
Tlusté knihy mám moc ráda, ale tady mi poslech trval hodně dlouho. V polovině jsem se zasekla a dál to šlo jen pomalými krůčky. Mám dojem, že jsem prostě nedokázala zpomalit a přizpůsobit své tempo tempu vyprávění, které především v Persii bylo velmi pozvolné až zdlouhavé. Což vidím jako problém svůj, nikoliv autorův, kvality knihy jsou totiž nepopiratelné, ale mojí srdcovkou je Šaman.
Velmi moderní, velmi současná, velmi civilní detektivka. Tři příběhy v jednom. A postavy jedna vedle druhé (jak jinak) moderní, současné, civilní. Vše do sebe zapadne, ne se vším budete na konci spokojeni. Není to totiž pohádka, ale bohužel to může být reálná současnost. Jen načtení audioknihy mi tentokrát trochu kalilo celkový prožitek.
Po celou dobu poslechu jsem se snažila najít odpověď na otázku, zda je rozhodnutí Raynor a Motha neskutečná odvaha a super řešení nebo absolutní šílenství. Doteď nevím. Bije se ve mně závistivost, že ničeho takového bych se neodvážila a nejspíš to ani nedokázala, se zodpovědností neodkládat rozhodnutí týkající se budoucnosti a se strachem vystavit blízkého člověka tak značnému riziku.
Teď už vím, jak kniha skončila a že ji následují další dvě, a držím oběma pěsti a přeju ještě hodně nachozených kilometrů a společně prožitých let.
Po stránce “osvětové dobrá práce. Každá kniha, která čtenářsky přívětivě formou poodhrne kousíček z naší historie a pokud možno se drží faktů, si vážím. Ale přece jen si vždycky přeju, abych dostala svou porci i po literární stránce. A tady příběh (především současný) běží jen po povrchu, podřizuje se právě jen faktům, která mají být čtenáři předložena. Škoda, větší propracovanost by určitě přinesla čtvrtou hvězdu.
Španělsko tak trochu (více) jinak. Rozpálená země, chladnokrevný psychopat a jako bonus dvě neotřelé postavy, které se opravdu povedly. Anu není potřeba zdůrazňovat a pak Mackenzie - někoho podobného mám ve svém blízkém okolí a věřte mi, někdy je to fakt na zabití:-).
Doporučuji audioverzi, ta se Filipu Kaňkovskému opravdu povedla.
To bylo tak bezútěšné a frustrující. Koncentrované zoufalství. Rodina, kde nezůstal kámen na kameni, přesto jsou všichni navždy vzájemně provázání. Provinění a chyby rodičů deptané a zdeptané děti v dospělosti bezděčně opakují. Osvěžující byla jen malá detektivní zápletka. Ale nakonec přece jen přišla očistná katarze. Alespoň pro někoho. Dávám čtyři, ale tohoto autora už za mě příště nespíš ne.
Já jsem bohužel zklamaná. Kniha mě nezaujala ani příběhem, ani po jazykové stránce. Taková lepší propracovanější “slohovka”. V množství postav jsem se ztrácela , měla jsem problém pobrat, kdo je s kým a vlastně i kdo je kdo. Překvapovalo mě, jak se všichni zúčastnění ochotně dělí s detektivy o citlivé osobní věci. Jsem měkká, celou dobu čtení jsem chtěla dát dvě, nakonec dávám tři. Ale s odřenýma ušima a nejsem si jistá, že se pustím do dalšího dílu. Asi byla chyba vzít knihu do ruky brzy po Angele Marsons.
Poslechnuto do výzvy. A možná právě proto, že to byla výzva a ne vyložená chuť sáhnout po nějaké době zase po Agathe a že to bylo posloucháno a ne přečteno, výsledek se nejeví stejný jako většina komentářů tady. Přemíra postav a tím pádem hromada jmen, velmi pomalý rozjezd, protahovaný děj a nevím proč, nikdy dřív se mi to nestalo, ale tady mi až vadil přehnaně neomylný Poirot, i když samozřejmě vím a beru, že prostě jiný být nemohl, protože by to už nebyl on.
Dívám se, že jsem snad jediná, která porušila přikázání číst napřed jednu a potom druhou část. Prostě mi to nedalo. Z obav, že než začnu číst druhou půlku, zapomenu detaily první, jsem obě části plynule střídala. A nelituji. Nechci vás svádět, ale zkuste to. Na druhé straně jsem se asi ochudila o ty různorodé pocity , které vyústění jednotlivých příběhů ve čtenáři vyvolá. Tři hvězdičky za to, že první dvě Hartlovky se mi líbily víc.
Po Lovci králíků jsou “Keplerovci” zase ve formě. Už neřeším přemíru násilí, spíš jsem si užívala scény Joony s dcerou, promyšlený únikový plán a Sagu. Joona udělal místo při vyšetřování ostatním, což dej oživilo a Joonu z nadčlověka zlidštilo.
Obálka, která mi vždycky k výloze přitáhla oči, takže nakonec mi to nedalo a přes relativně nižší hodnocení jsem ji vzala do ruky. A nelituji. Kniha byla prostě jiná, než většina současné produkce tohoto žánru. A jelikož nečtu Kinga - jen kdysi dávno jeden pokus, u kterého taky zůstalo, nesrovnávala jsem. Prolínání časových období bylo velmi dobře promyšlené a kniha byla plná postupných náznaků, které mě někdy vedly a někdy účinně mátly. Spletitost vzájemných vztahů jsem si tu vyloženě vychutnávala. Velmi zajímavý a povedený debut.
(SPOILER) Dvojitá ryze koncentrovaná bolest. Oba závěry ovšem uměle našroubované, aby “ zlo bylo potrestáno??? U Sabiny reálně snad, u Simony mimo veškerou realitu. Celkově pro mě velmi depresivní až trýznivé čtení, které mi rozjasňoval silný vztah mezi Nelou a Martinem/Martinou. Jeho/její příběh by vydal na samostatnou knihu.
Celostní medicína tu zoufale chybí a pokud nemáte známého lékaře, fyzioterapeuta či rehabilitační sestru nebo nemáte štěstí na kvalitního doktora, můžete si jen přát, abyste je nikdy kvůli vážnějšímu problému nepotřebovali. Knihu jsem nejprve poslouchala (zde doporučuji - nedělejte to, tato audiokniha se fakt nepovedla), ale už během poslechu jsem si ji musela koupit. Další úlovek do mé nijak rozsáhlé knihovny, protože zas není tolik knih, které bych MUSELA mít doma. Poslouchejte Petra Koláře, ale především poslouchejte svoje tělo.
Na vánoční období správně zvolená kniha. Od začátku až do konce je navzdory době (kdo nezažil, nepochopí) a i přes kopu obtíží a komplikací a až odpudivých vedlejších postav cítit naděje, oddanost a láska. Pozitivních a šťastných osudů není dostatek ani v knihách, ani v životě, takže sentimentální, ale moc milé (až pohádkové) zakončení mého čtenářského roku 2023.
Četla jsem už před lety, když kniha vyšla, ale protože mám špionážní romány ráda, využila jsem tentokrát možnosti poslechu. A taky pro oživení, protože na mě tentokrát čeká i 2. díl. Na knize oceňuji plynule stupňující se napětí. Pomalý start a ze začátku pomalu ubíhající děj vám nijak nenaznačuje, jak strhující finále máte očekávat.
Příběh jsem si užila i podruhé, i když Kavky od Kenna Folletta přece jen stojí na vyšším stupínku. Vzhledem k hodnocení a doporučení mých oblíbených uživatelů se ještě chystám na Alicinu síť, tak uvidím zda pořadím zamíchá.
Solidně, i když samozřejmě subjektivně nastavené zrcadlo většinové společnosti. Každý si z toho vezměte, co je vám libo. Autor jde navzdory předsudkům, rasismu, vážnému onemocnění, ale v podstatě i navzdory romské komunitě houževnatě ke svému cíli - to je skutečná cesta ven a už to je hodno následování. Přes znepokojivý obsah kniha nepostrádá lehkost a černý humor.
Posloucháno na mujRozhlas.