MatoLenka komentáře u knih
Knížka mě uhranula jako už dlouho žádná jiná. Od první věty pro mě měla zvláštní napětí a kouzlo, že jsem ji přečetla téměř naráz. A pak jsem začala číst znovu, po menších dávkách a v mapách a wikipedii jsem si vyhledávala osoby, události a místa, které knížka zmiňuje. Díky za inspiraci a klobouk dolů, pane Rudiši a paní Škultéty!
Začala jsem Veronikou - start velmi čtivý, ale po pár stránkách mi příběh začal připadat jak z červené knihovny a přestala jsem mít chuť číst dál.
Opět brilantní. Jsem stejně okouzlená jako "V zákulisí muzea", kterou jsem četla jako první. Skvělý styl, suchý humor, výstižné a hutné popisy lidí, pocitů, situací.... Dokonale vybudovaná atmosféra, která vás pohltí a zůstane ve vás ještě dlouho...
Velké překvapení. První povídka byla brilantní, některé další výborné, některé jen ucházející. Roztomilý detail - u každé povídky je fotka psacího stroje, na které byl napsán.
Malý literární skvost. Ačkoliv jde o knížku o angličtině napsanou Američanem, je radost ji číst jednak pro její originální obsah (konečně někdo krásně vysvětlil budoucí čas), ale i pro její jazykové kvality (čeština jako vyšitá) a vtipné postřehy.
Přečetla jsem jedním dechem - neuvěřitelně podmanivá atmosféra neutěšeného severu.
Plný počet bodů. Řadím do kategorie knih, na kterou v knihovně čekáte půl roku, pak ji za pár dnů přečtete (chtělo by se mi napsat jedním dechem, ale to v tomto případě musíte každý příběh nějakou dobu "vydýchat") a pak běžíte do knihkupectví, abyste se k ní mohli znovu a znovu vracet. Děje se mi tak zhruba jednou ročně....
Krásné čtení. Na rozdíl od "Bzunga" (2 komentáře pode mnou) mě kniha okouzlila a film zklamal - kniha je mnohovrstevnatá, film jen prázdné líbivé záběry. Ke knize se budu vracet, k filmu nikoliv (ještě že jsem nepodlehla obecnému nadšení a počkala si, až DVD bude k dispozici v půjčovně).
Brilantní. Doslova jsem si užívala suchý humor, trefné postřehy, skvěle vypointované situace a každou větu jako třeba "Svět je ještě ponořen do zimního spánku, stromy v parku holými světvemi bez náznaku pupenů připomínají černé inkoustové klikyháky na světle šedém cukrovém papíře."
Brilantní styl, skvělé postřehy, lehký humor, až něžný humanismus uprostřed drsné války.
Mám rozporuplné pocity: dvě dějové linky - jedna brilantní, druhá pravý opak.
Brilantní. Čtenářské orgie. Skvělý překlad. Čirá radost z formulací, slov a myšlenek.
Čte se jedním dechem. Mix poutavého putování americkou přírodou, vtipných situací i momentů, kdy jde o život.
Zajímá-li vás, co se to na Ukrajině vlastně děje a proč, čtěte.
Brilantní styl, těžká témata. Četla jsem ji jedním dechem, ale nikdy se k ní už nevrátím.
Běhal mi mráz po zádech, jak dokonale Aleš Palán zachytil umírání - před pár lety mi doma umírala maminka a tohle bylo jako deja vu.
Vypravěčský styl mě neupoutal a první povídka byla tak morbidní, že jsem neměla chuť ve čtení pokračovat.
Druhá knížka, kterou jsem začala číst po Stehlíkovi, a opět kalamita - odložila jsem ji po pár stránkách - nezaujal mě příběh, ani styl vyprávění.