Mauricie komentáře u knih
Na tuto knížku musí nejspíš člověk dozrát. Ve třetí třídě, kdy to byla povinná četba, jsem ji nedokázala ocenit a odložila jsem ji po pár stránkách. Je to pochopitelné. Dítě tohoto věku chce dobrodružstí, ne poetiku. Teď o cca 40 let později mě naprosto uchvátila a byla jsem z ní nadšená.
Legendu o krysaři jsem neznala, takže mě příběh překvapil i pohltil. Krom toho obsahuje i spoustu hlubokých a pravdivých myšlenek.
Při čtení doslova cítíte sluneční paprsky v zádech a vůni květin, sena i dobytka... Film mám ráda, ale kniha mě vysloveně nadchla.
Děsivé, jak se ta první část podobá tomu, co se děje nyní v souvislosti s covidem.
Míšenci to neměli jednoduché v žádné společnosti ani době. V období konfliktů byla jejich situace ještě horší. Tato kniha je právě o tom. Gerta nikam nepatřila. Napůl Němka po otci, napůl Češka po matce. Pro Němce (vč. jejího vlastního otce) před válkou a během ní byla málo německá. Pro Čechy zase byla německá až moc i když sama se cítila a chtěla být více českou. Celý život na to doplácela a to ji poznamenalo. Je mi líto všech příkoří, které se během války i po ní děly Židům, Čechům, Němcům... Ale doba byla taková - ZLÁ. Neměli bychom soudit. Nikdo z nás neví, kolik by v sobě našel síly a jak by se v podobné situaci zachoval.
Za mě geniální příběh. Sama ráda dávám do souvislostí věci, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. A to přesně dělá i autor v případě Staříka, který se jakoby náhodou nachomýtne skoro ke každé historicky významné události a jen nepatrným zásahem, či poznámkou v pravou chvíli způsobí, že se vše odehraje přesně tak, jak to známe z dějepisu.
Verše jsou určené spíše dětem, ale myslím, že i dospělým mají stále co říct - přinejmenším mu to dětství připomenou. Jsou jednoduché, rytmické, dobře se to četlo. Překvapilo mě, že ani jednu z těch básní jsem neznala, nějak se nám do čítanky nedostaly. Líbily se mi a dost pravděpodobně si ji přečtu někdy znovu - věřím, že i podruhé, potřetí mi bude mít co říct.
Včera jsem byla na představení v divadle a bylo to naprosto super. Bylo zřejmé, že režisérka provedla nějaké úpravy textu a udělala z toho aktuální hru, v níž každý poznal některé postavy naší současné (či nedávné) politické scény. Dle mého názoru představení překonalo i známé filmové zpracování s Vlastou Burianem. Zajímalo mě, jak moc se herci odchýlili od původního autorova textu a tak jsem hned druhý den (dokud mám představení ještě relativně v paměti) stáhla e-book a na jeden zátah přečetla. K mému překvapení těch úprav bylo minimálně. Asi nejvýznamnější změnou bylo nahrazení postav Bobšinckého a Dobšinského ženami - prototypem venkovské drbny. Jinak stačilo jen nahradit některá slova aktuálnějšími, např: stovky rublů tisíci bez určení měny, Petěrburg blíže neurčeným hlavním městem, kožich krabicí vína, šál pro manželku kabelkou od Gucciho ...
Ukázalo se, že Gogol před téměř 200 lety napsal hru, která je nadčasová, a že se společnost za tu dobu vlastně vůbec nezměnila.
První tři díly Rafaelky jsem přečetla jedním dechem. Čtyřku jsem četla v e-verzi, to se mi četlo špatně, ale stále byla zajímavá. Vlasy dryád však pro mě byly velkým zklamáním. Oproti předchozím dílům byly dějově velmi plytké, a to i navzdory tomu, že do příběhu vstupují nové postavy a prakticky celá kniha se odehrává v Itálii. Vše se točí převážně kolem nového spolužáka Rowana - další velké lásky Mariny a jejích pochybnostech, zda je jejich láska vzájemná. Po přečtení několika kapitol jsem si začínala připadat, jako když odtrhávám lístky akátu se slovy: "Má ji rád, nemá ji rád..." Jedinou výraznější zápletkou je dryádí kletba a její následné zlomení, vtěsnané prakticky do jediné kapitoly ke konci knihy.
Úžasný životní příběh výjimečné ženy. Četlo se to skoro samo. Až na ten závěr, který vyzněl tak nějak neurčitě, do ztracena... Ale co se dalo čekat, ve stáří už těch exluzivních zážitků člověk tak moc nemá.
Při čtení jsem měla různé pocity. Na jednu stranu všechny obdivuju, že své "vězení" vydrželi tak dlouho. Na mnoha místech je cítit, že trpěli ponorkovou nemocí. Nad jinými pasážemi jsem se schovívavě usmívala, jako člověk, který své vlastní dospívání prožíval a vnímal podobně a teď o mnoho let později ví, jak byl tenkrát naivní nebo dokonce hloupý.
Každopádně je to zajímavá sonda do duše dospívající dívky žijící v nelehké době.
Knihu jsem začala číst už před pár lety, kdy jsem sama uvažovala, jestli by pro mě nebylo lepší se živit vařením marmelád i dalších ovocných zavařenin. Je to krásný příběh, jen se mi špatně četl. Několikrát jsem ho musela odložit, dát si pauzu a pokračovat zase až po nějakém čase. Hodně mi vadila neustálá kritika všeho a všech tady v Čechách a zároveň vychvalování toho všeho v cizině. Jsem vlastenka a miluju svou vlast. Vím, že tu není všechno dokonalé, ale rozhodně tu není všechno tak špatné. Stejně tak mi vadila takřka permanentní autorčina sebechvála.
PS: Marmelády a jiné ovocné dobroty vařím dál, ale stále jen pro svou rodinu.
Kniha ve mě zanechala hluboký dojem. Je to kus naší historie viděné očima malého děvčátka. Příběh znám ze seriálu, ale kniha je mnohem lepší, i když je to poměrně těžké čtení.
Navíc se mě ten příběh osobně dotýká. Mohl by to být klidně fiktivní příběh obou mých babiček, které prožívaly podobné věci na stejných místech a přibližně ve stejném věku, jako malá Věrka. Jedna první polovinu knihy, ta druhá zbytek.
Přiznám se, že při čtení mě napadla jistá podobnost s Harry Potterem. Ale zatímco Rowlingová vytvořila zcela nový svět, v případě Rafaelky autorka čerpá z prastarých mýtů a legend, tyto příběhy dává do souvislostí, dále rozvíjí a propojuje i s poznatky z přírodovědy, léčitelství a ezoteriky. Vnímavému čtenáři předkládá spoustu námětů k přemýšlení. Pokud si začnete jednotlivé informace ověřovat, může se stát, že načas uvěříte ve svět elementárních bytostí nenápadně se pohybujících mezi námi.
Jako rodilý brňák jsem si knížku nemohla nechat ujít. I když může hantec místy vyznívat až vulgárně, je to příjemné čtení. Jen mě překvapila spousta nových slov, převážně anglicismů, které já v hantecu nepamatuju. Ale každý jazyk se vyvíjí, proč by to v tomto případě mělo být jinak. Chyběly mi typické obrázky.
Kniha odráží autorovy preference. V jeho výběru dominuje architektura 20. století, různé občerstvovny a parky. Sice mě nepřesvědčil, že bych měla většinu těch míst také navštívit, ale jsem ráda, že jsem se o nich dozvěděla. Cením také zmínku o budovách, které kdysi něco znamenaly, ale dnes chátrají a zřejmě časem z mapy Brna úplně zmizí.
Čisté porno a ještě k tomu dost mizerně napsané. Sex, sex a jen sex. Děje jen tolik, aby se hrdinové mohli přemístit na další místo, kde by se oddávali sexu. Navíc všechny ty sexuální scény byly psány jak přes kopírák, takže jsem se brzy začala nudit. Dočetla jsem to jen v naději, že už se konečně musí NĚCO stát, ale ono nic. Za mě ztráta času, který jsem mohla věnovat něčemu zajímavějšímu - třebas právě sexu.
Po této zkušenosti nemám v úmyslu číst cokoliv dalšího od této autorky!
Fauni jsou veselí, hraví a někdy trošku škodolibí. I děj knihy tomu odpovídá. Napětí prvních dvou dílů na chvíli vystřídá legrační kouzlo, které postihlo královnu víl Ainé a několik Marininých spolužáků.
Tento díl rozhodně nepatří k těm nejlepším ze série. Ale na druhou stranu to nebylo zas tak hrozné jako dryády. Marina je tu hodně upozaděná, téměř všechno za ni řeší ostatní. Příliš mnoho otázek a jen minimum odpovědí. A stejně tak příliš mnoho nedořešených věcí.
Ještěže jsem knihu četla až teď, a doufám, že další díl vyjde co nevidět. Čekat rok... Tak si z toho téměř nic nepamatuju a budu tápat. Stejně jako jsem tápala i tady při zmínkách něčeho, co se odehrávalo v minulých dílech.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli výzvě. Moc knížek odpovídajících 7.zadání k dispozici nemám a s tím jak se krátí čas začínám vybírat knížky spíš podle délky než obsahu. V případě této jsem byla nadšená. Zanechala ve mě hluboký dojem.