mauvais-ange komentáře u knih

Hezká vzpomínka na dětství, kdy se mi knížka moc líbila. Jako už dospělé se mi pořád líbí hravé vyprávění o Dášeňce, toho bych klidně brala v knížce víc, pohádky jsou spíš jednodušší, ale pobaví.

9 06.12.2022

Dobrá kniha, která dává nahlédnout do světa LGBTQ lidí. Některé příběhy se mi líbily více, jiné méně. V kapitole Trans mi bylo líto, že se Lenka neodhodlala ke své změně o něco dříve. Překvapilo mě, že i v dnešní době má ČR podmínku sterilizace pro změnu pohlaví a trans lidé si musí vybírat pouze neutrální jména. Drsná pro mě byla kapitola o knězi, vyprávění o konverzních terapiích, době normalizace a jaké dětství a dospívání si prožil Kryštof Stupka. Poučné byly kapitoly o HIV, dějinách, popkultuře a drag queens. Přiznám se, že se mi stále úplně nepodařilo pochopit nebinární lidi, ale musí to mít v životě docela těžké. Osobně mě o něco méně bavily kapitoly o aktivismu, médiích a pinkwashingu, ale chápu, že tato témata nemohla v knize chybět.
Celkově si myslím, že kniha přispívá k lepšímu pochopení a respektu k LBGTQ lidem a jsem ráda, že něco takého u nás vzniklo.

8 26.04.2023

Knihu jsem si přečetla, i když v současnosti žádný vztah nemám. A musím říct, že různá cvičení a dotazníky v ní mohou sloužit i jako dobrá cesta k sebepoznání. Pokud se tedy "dokopete" k tomu všechna ta cvičení udělat. Což si myslím, že v reálném vztahu moc lidí neudělá. Stejně jako nejspíš nebudou situace rozebírat tak moc do hloubky jako lidé v Gottmanově výzkumu.
Všech sedm principů se mi v podstatě líbilo, až na patové situace. Zde mi přišlo, že se autor vyhýbá tomu, aby nekorektně řekl, že v některých případech je prostě lepší vztah ukončit. Hodně mě třeba zajímalo, jaké řešení by navrhl v případě, kdy jeden z partnerů dítě chce a druhý ne. Protože tady by to jeho "prostě se s tím smířit" asi neuspělo. Místo toho dal do příkladů patových situací věci, které při troše snahy řešitelné jsou. Některým tématům se autor věnuje opakovaně, jiné podle mě mohl ještě více rozebrat např. žárlivost nebo právě situace, kdy je lepší ze vztahu odejít. Poslední, co mi nesedělo, bylo doporučení v doslovu, že bychom si měli každý týden s partnerem na hodinu sednout a povídat si o našem vztahu. Pořád takhle analyzovat vztah mi přijde až přehnané.
Na knize se mi nejvíc líbí, jak vyzdvihuje důležitost přátelství a respektu k partnerovi. Dále vysvětlení hrubého nástupu a rady jak ho zmírnit, upozornění na pokusy o nápravu, přijímání partnerova vlivu, důležitosti společných rituálů, vyvracení mýtů o vztazích. Autor má moc dobře zpracované také Čtyři jezdce apokalypsy. Tyto věci jsou podle mě opravdu přínosné a je super si je zapamatovat.
Je znát, že knihu napsal vystudovaný psycholog a celkově bych řekla, že i přes drobné výtky je to jedna z nejlepších a nejobsáhlejších knih zabývajících se vztahy.

7 25.04.2023

Příběh o čtyřech bývalých spolužácích, kteří se rozhodnou, že si pomocí různých úkolů dokážou, že ještě nejsou srabi. Knížka se četla dobře, měla vtipné i smutné momenty, Hartlův humor mi celkem sedl. Vedlejším efektem bylo, že jsem se zamyslela i nad tím, kdy se já chovám tak trochu jako srab, nebo jaké důsledky může mít, když člověk vystoupí ze své komfortní zóny, ať už pozitivní nebo negativní. Konec mi přišel už takový moc "osudový", ale pořád mi seděl víc, než konec filmový.

Převedení klasiky do povedeného thrilleru, který dobře ukazuje, co s člověkem dokáže udělat touha po moci společně s drogami. Postavy jsou dobře vykresleny, u hlavních se dozvíme i něco z jejich minulosti, nikdo tu není vyloženě jen "zlý" nebo "hodný", většina postav se navíc postupně vyvíjí. Z děje trochu mrazí, místy mi některé situace přišly už přehnané, ale díky zapojení drog nakonec i uvěřitelné. Ono se lehko může stát, že člověku, který má narušenou psychiku s přispěním chemie tak trochu "přeskočí". Největší silou knihy je celkově její temná atmosféra. Originál jsem nečetla, možná na něj také dojde, až budu mít náladu číst něco tak ponurého znovu. Zajímalo by mě, jestli původního Macbetha vedla k jeho činům jen mocichtivost nebo v tom bylo ještě něco navíc, jako u Nesba. Macbetha řadím mezi jednu z těch knih, u kterých se mi svým zvráceným způsobem líbí, jak je vylíčen děj, z jehož obsahu mi je vlastně docela mizerně. Celkově dávám 5* - díky atmosféře, vykreslení postav a tomu, že i s odstupem času mi kniha stále zůstává v hlavě.

7 15.05.2019

Kniha mě bavila, je psaná poutavě, děj je napínavý a zajímavě propletený. Na konci do sebe vše hezky zapadalo. Nelíbily se mi nelogické kroky vedoucího a některých policistů. Pár pasáží bylo brutálnějších, ale výrazně mi to nevadilo, k severské krimi to patří. Z postav mi byl sympatický snad jen Hess. Jsem zvědavá na pokračování.

6 06.05.2024

(SPOILER) Jsem na rozpacích, jak mám vlastně knihu hodnotit. Asi je to i tím, že jsem čekala jako vždy oddech a zábavu a místo toho jsem dostala hlavně satiru závažnějších témat. Místy byla kniha vyloženě smutná. Do čtení jsem se musela chvílemi až nutit, což se mi u knihy od Pratchetta zatím nestalo. A přes to, že jsem žena, tak na mě bylo v knize žen až moc, v závěru jsem si dokonce říkala, už prosím ne, aspoň ty buď chlap...Prostě nic se nemá přehánět. Úplný konec byl také spíš hořký. Takže celkově vzato se mi líbilo hlavně poukázání na nesmyslnost války a náboženského fanatismu, ale jinak to bylo slabé.

6 15.03.2022

Kniha mě pozitivně překvapila. Dobře se četla, děj rychle ubíhal a hlavně se mi líbilo, že zde bylo všechno vykresleno docela realisticky a logicky. Tedy kromě chování bývalého detektiva Gage, ale i to se pokusila autorka logicky odůvodnit. Dlouho jsem nečetla thriller, který by byl tak dobře promyšlený. I postavy byly dobře psychologicky vykreslené, včetně jejich záporných stránek a u Olivie byly výstižně popsány různé příznaky posttraumatické stresové poruchy. Romantická linka mi zas tolik nevadila, protože se s tím vlastně v thrillerech moc nesetkávám a oba hlavní hrdinové mi byli sympatičtí. Popisy krajiny a rybaření mě moc nebaví a tak jsem ráda, že to bylo v knížce spíš jen pro dokreslení atmosféry. Kdybych měla najít něco, co se mi nelíbilo, tak to byl tedy hlavně detektiv Gage, možná trochu zbytečně brutální vraždy (včetně toho, že byly do detailů probírány v odpoledních zprávách - to mi přišlo nepravděpodobné), vynechala bych mysteriózní prvky a některé patetické momenty. Jinak ale skvělé a jsem zvědavá na autorčiny další knížky.

5 11.01.2025

Kniha mě bavila, ale přišlo mi škoda, že nebyla více právě o Nočním klubu, podle kterého nese název. Začátek mi totiž přišel mnohem zajímavější než následná plavba na lodi paní Dao. A to jak dějově, tak postavami. Většinu knihy tak táhne hlavně Tobiáš, kterého jsem si sice oblíbila, ale i tak jsem čekala nějak víc. Kniha je ale napsaná dobře, hlavně popisy akčních scén a násilí, seděl mi i občasný (černý) humor.

4 27.06.2022

Jsem na rozpacích, jak tuto knihu vlastně hodnotit...Některé myšlenky se mě dotýkaly více, některé méně, celkově jsem od knihy čekala nejspíš něco jiného. Chvílemi jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Je to hlavně tím, že rozbor jednotlivých příběhů je zbytečně dlouhý, často se opakuje v podstatě to samé dokola, na autorce je znát, že je to psycholožka a že se rozebíráním věcí dopodrobna vyloženě baví. Navíc jsem někde měla pocit, že autorka dává až moc najevo, že její výklad je jediný správný a možný. Podle mě by knize prospělo, kdyby byla zestručněná a seškrtaná tak na polovinu. Nebo se musí číst opravdu hodně pomalu a po částech, ale já rok číst jednu knihu skutečně nechci...

4 27.04.2020

Zjišťuji, že tento typ anglické literatury skutečně není můj šálek čaje. Hlavní postava komorníka, který se vždy kontroluje a neprojevuje city ve mně vyvolávala to samé - nedokázala jsem se do něj vůbec vcítit. Jeho strojenost, přílišná sebekontrola a oddanost mě spíš dost štvala.
SPOILER! Jediný moment, kdy mi alespoň trochu připadal lidsky, byly jeho neuhlídané slzy z otcovy smrti.
Vím, že vykreslit takový charakter byl hlavní záměr knihy, ale mně to zkrátka vůbec nesedlo a kniha mě nebavila.

4 25.11.2019

Kniha se mi velmi líbila, příjemná změna od Remarqových válečných knih. Hlavní poselství: máme si vážit života a užívat si ho, jak jen to jde.

Tato kniha se mi vážně líbila. Autor popisuje válku naprosto realisticky, se všemi špatnými okamžiky.

4 29.11.2013

Hra se mi líbila, ale myšlenka vzniku robotů je spíše děsivá. Nahrazují veškerou lidskou práci a ujímají se vlády nad světem...Dokud se u nich neprojeví city a nepřijde překvapivý konec knihy :-)

4 29.11.2013

Kniha se mi líbila díky tomu, že měla spád a byla celkem napínavá. Dobře se četla, měla krátké kapitoly a neměla zbytečně moc postav. Všichni hlavní vyšetřovatelé mi byli sympatičtí, celková zápletka a vyšetřování mě bavilo. Vadilo mi, že kryptotým FBI byl hlavně u prvních dvou šifer neschopný, že se osobní zainteresovanost Niny začala nelogicky řešit až v půlce knihy a hodně rychlý konec.

3 03.01.2025

Možná, možná ne je útlá knížka obsahující drobné úvahy a postřehy ze života. Místy vtipná, místy filozofická i motivační. Po Fulghamových krátkých povídkách sáhnu vždy, když si potřebuji přečíst něco milého a oddechového. Četla jsem od něj ale už i knížky, které pro mě byly ještě o hvězdičku výš.

3 02.11.2020

Knihu jsem četla spíš proto, že zrovna nebylo nic jiného po ruce a není to úplně žánr, který čtu, ale nakonec to bylo zajímavé a místy napínavé. Dobré postavy, dobrý děj a realisticky vykreslený požár. Pasáže, kde se psalo o požáru jako o šelmě se mi hodně líbily. Zezačátku si člověk říká, jak je ironické, jak snadno může v té budově požár propuknout a přitom se dozvídá, jak špatné by to bylo...No a pak se to stane a kniha hezky ubíhá :) Do toho nějaké to politikaření, novináři, dobře vykreslené. Ale k té realističnosti mi trochu chybělo, aby umřeli i nějaké ty "kladné"/sympatické postavy a aby se ke konci nedělo až tolik zázračných zachránění :D

3 10.07.2017

Tragédie Romeo a Julie - to je krásný a nesmrtelný příběh. Kniha se mi moc líbila, je dobře, že je příběh známý po celém světě a že se jím stále inspiruje mnoho autorů.

3 29.11.2013

V době kdy jsem tuto knihu četla (asi tak v 1. ročníku na střední škole), jsem ji řadila mezi mé nejoblíbenější. S Romilly jsem se tenkrát úplně sžila, prožívala jsem její zlost, radost i pláč. V knize se proplétá mnoho příběhů a vzájemně do sebe zapadají. Dnes nevím, jestli bych to viděla stejně, ale tenkrát mi přišla opravdu krásná a dojemná.

Jedna z mých srdcových knížek. V této knize je neuvěřitelná síla. Viděla jsem i divadelní představení a to byla také nádhera.

3 29.11.2013