MaxQ komentáře u knih
Další z verneovek, která mě v dětství minula. No, jak vidím, o žádný zázrak jsem nepřišel, i když musím uznat, že napsáno je to poutavě.
Trošku napínavé, trošku naivní, sloh (a vlastně i děj) spíše ze třicátých let než z roku 68, ale přečíst se to dalo.
Ač Verna čtu od dětství, tato kniha mi dlouho unikala. No, musím říct, že jsem o nic nepřišel. Oproti ostatním klasickým dílům JV je tohle spíš na povídku. Nic moc se v příběhu neděje a vlastně mi tam chyběla pointa - co tam ti dva teda dělali, když svou činnost museli maskovat takhle nákladnými efekty a nakonec dynamitem. Film je knihou pouze volně inspirován a oproti knize NEMÁ CHYBU.
No teda tohle jsem do konce nedal. Bylo to celkem nezajímavé a dost se to vleklo.
Možná, kdyby neexistoval Malý princ, byl bych z této knihy u vytržení. Tohle je totiž to samé. Jednoduchý až triviální děj, na kterém je nalepena spousta mouder. Což o to, moudra jsou to pěkná a univerzální a je třeba se nad nimi zamýšlet. Ale bohužel ten pocit něčeho výjimečného se u mně nedostavil.
Jako nápad dobrý, ačkoliv nikterak originální, ale co mi vadilo, bylo neustálé vysvětlování. Děj taky zrovna neběžel dopředu. Nevím, mám rád sci-fi, u které musím přemýšlet. Tady je mi to naservírováno jako někde ve vývařovně. Nicméně věřím, že někomu se to může líbit. Na gymplu bych z toho byl asi na větvi.
Knihám o Zaklínači dávám automaticky nejvyšší hodnocení. Ale už jsem došel na to, co mi na těch knihách trošku vadí. A to jsou příšerné ilustrace. Nevím, jestli je to dílo nějakého fandy, který je uhlem načmáral zadarmo, nebo jde o profíka, ale působí na mě amatérským dojmem. Za to ovšem Andrzej nemůže.
Tady se asi s hodnocením nedá nic jiného dělat. A nejlepší povídka? Pro mě asi Věčný oheň.
Povinná četba pro všechny fanoušky (nejen) českého filmu. Vávra svým životopisem popisuje i historii českého zvukového filmu a je fascinující číst o tom, jak probíral své filmy s Čapkem, Vančurou, Poláčkem s Otou Pavlem a přitom zemřel prakticky nedávno.
Jó Zaklínač je klasika, rád jsem si ho připomněl. Naposledy jsem ho čítával na gymplu v Ikarii.
Po 30 letech jsem se vrátil k této knize a nelituji. I dnes stejně poutavá, jako kdysi. A ty nádherné ilustrace.
Á, pan Sapkowski přispěl svou troškou do ranku válečných knížek. A samozřejmě trošku netypicky. V závěru knihy jsem se ve snových pasážích trošku ztrácel, ale to byla spíše chyba mé nepozornosti. Myslím, že by jí slušelo trošku víc stránek, četla se jedním dechem. Neodpustím si aspoň dva citáty:
"Sám sebe klame ten, kdo věří, že si ve válce uchová svoje lidství, že mezinárodní právo a harmonie ius in bello jsou schopny zastavit nebo aspoň zmírnit chaos války. Lidství ve válce je přelud, fantasmagorie, protože válka a lidství jsou pojmy, které se navzájem vyvracejí."
"Protože jistý oficiálně neexistující muž pera napsal, že jsou věci, které by člověk neměl vidět a pokud je viděl, je lépe, aby umřel."
Tak tohle bylo šlápnutí vedle. Čtyři studenti analyzují své sexuální pocity na pozadí cesty za nějakými lebkami a mýtem o nesmrtelnosti. Tady byla sci-fi spíše jako zástěrka, tyhle cancy mohli řešit cestou na chmelovou brigádu.
Tak předně je tahle kniha dlouhá, resp. zbytečně protahovaná. Dokážu si představit poloviční rozsah stránek. Klišoidní postavy (nadutý miliardář, zlý církevní prelát) si autor taky mohl odpustit. Na druhou stranu byl příběh celkem zajímavý, aspoň do té míry, že jsem knihu neodložil, ale poctivě dočetl až do konce. Ačkoliv pro nás scifisty to teda žádné objevné terno nebylo.
Co k tomu říct - čtivě a napínavě napsaná komoušská agitka, které s přibývajícími stránkami dochází dech. Snad jen trochu romantiky pro pobavení:
"A vzpomínal na děvčátko se střapatou hlavou, v kartounových šatech... které roznášelo v lýkové nákupní kabele letáky mezi stávkujícími textiláky. Vzhlížela k němu velkýma, vážnýma očima, které tehdy byly šedomodré a dnes jsou šedozelené, sledovala pozorně jeho ústa, když vykládal o stávkových bojích soudruhů v severočeském uhelném revíru. Učil ji zpívat revoluční písničky a později ji slyšel, jak je předzpěvuje skupině dětí, které kolem sebe shromáždila."
Jedním slovem nadšení. Postav jak na orloji a pokud na konci knihy potká Reynevan někoho z prvního dílu, jsem v koncích, ale vůbec to nevadí. Příběh a hlavně prostředí, ve kterém se děje, je uchvacující.
Stejně výtečné jako první díl. Nebudu zde plýtvat superlativy, to už udělali jiní, ale neodpustím si jednu "výtku" (v uvozovkách jak vrata od hořící stodoly). Vzhledem k tomu, do kolika pastí, léček a zajetí se už Reynevan dostal, dostavuje se zajímavý efekt. Už se o něho ani trochu nebojím, protože je mi jasné, že ho z toho Sapkowski zase nějak vyseká :)
Tohle dobrodružství mě opravdu uchvátilo, hned jdu na druhý díl. Jestli to má být historický román nebo fantasy neřeším, protože se to hlavně dobře čte a člověk se i přiučí něco z historie. Sapkowski na vrcholu!