Mayaku komentáře u knih
Hodně mi to připomíná knihy ze série Murakamiho novelek ilustrovaných Kat Menschik. Příjemné, milé, krátké a čtivé, ale nic moc to ve vás nezanechá a za pár chvil si z toho kromě základní premisy nebudete pamatovat nic. Bohužel.
Tato kniha ve mně zanechala poměrně rozporuplné, ale ve výsledku poměrně pozitivní pocity. Byť jde o spolupráce, ruka páně Lovecraftova je ve výsledných produktech hodně znát. Nejvíce mě oslovily povídky, jež vzešly ze spolupráce s Cliffordem Martinem Eddym Jr. a pak povídka "Na Martinově pláži". To, jak dobrý byl Lovecraft vypravěč, však paradoxně nejlépe vynikne v úplném závěru, kde jsou v sekci "Dodatky" uvedena původní znění tří z povídek bez zásahu HPL. Kvalitativní sešup v dodatkových povídkách je tak propastný, že jejich čtení je docela martyrium.
Anotace je poněkud zavádějící. Pokud někdo bude k této knize přistupovat s představou příběhu laděného do gotického hororu, pravděpodobně bude odcházet zklamaný. Jde o zajímavou psychologickou sondu do života lidí žijících na irském maloměstě, jehož poklid je narušen hluboce znepokojivým jednáním chlapce Timothyho - pravděpodobně duševně narušeného - k jehož největším životním radostem patří šmírování jeho sousedů a následné vytažení jejich největších traumat a tajemství na světlo boží, čímž se snaží obyvatele donutit k tomu, aby udělali, co si Timothy přeje. Timothy Gedge je výborně vymyšlený psychouš, jehož znepokojivost spočívá v momentu očekávání - tedy právě v tom, že jak čtenář, tak postavy v knize, pořád přemítají a děsí se toho, co Timothy Gedge může (ale nemusí) udělat. Právě obavy z neznámého jsou zde podány naprosto brilantně. Je to prostě dobrá kniha. Jděte do ní, ale horor nečekejte.
Moje první zkušenost s audioknihou a musím říci, že naprosto fantastický a úžasně pasující přednes Filipa Čapky dodal knize další působivý rozměr navíc. Audio geniálně podtrhlo hutnou depresivní postapo atmosféru, stísněnost a temnotu metra a skvěle podbarvilo charaktery všech postav. Je fakt, že zejména v druhé části příběhu je docela hodně deus ex machina momentů, ale to mi na mém zážitku neubralo. Audiokniha byla zkrátka naprosto famózní a vřele ji doporučuji!
Přes zdejší převládající výsostně kladné hodnocení této knihy se k nadšeným ovacím bohužel nepřidám. Možná jsem nebyla naladěna na tu správnou notu, avšak Podivné počasí v Tokiu mě příliš nepotěšilo. Příběh na mě působil poněkud fádně a nezajímavě, místy vyloženě nudně, a hodně jsem se do čtení musela nutit. Nejvíc z celé knihy oceňuji exkurs to tokijských reálií a japonské kuchyně, které příběh do značné míry ovlivňují.
Knihy s válečnou tématikou nijak moc nevyhledávám, takže jsem k této knize nepřistupovala s nějakými velkými očekáváními, ale musím říci, že mě velmi příjemně překvapila. Příběh je podán dost syrově a hlavně postavy podle mě působí velmi plasticky a realisticky, což ději dodává určitý punc opravdovosti. Zajímavé je i zasazení příběhu do války v Afghánistánu, což v beletrii není úplně časté. Rozhodně stojí za přečtení.
Ohohohooo, tak tohle bylo velmi milé překvapení. Byť mám poměrně ráda westernové filmy, musím se přiznat, že tohle je asi první westernová kniha, kterou jsem kdy četla. Propojení westernu a duchařiny funguje výborně a Červenák to tam nekompromisně sází takovým způsobem, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Nechápu, že mi mistr Červenák takhle dlouho unikal, musím si od něj brzy přečíst něco dalšího :)
Vybavena matnými vzpomínkami na filmové zpracování jsem dala na doporučení kamarádky a ponořila se do světa kouzelných jazyků schopných vyčíst postavy všemožných knih. Velmi příjemný a kouzelný příběh pro menší i větší knihomoly, který netrpí přehnanou infantilností (naopak je místy přímočaře nekompromisní až krutý). Knižní předloha je v mnoha ohledech lepší než filmové zpracování, ale nemohla jsem se ubránit jistému zklamání z Prašprsta, který na mě v knize působil jako o dost menší sympaťák než Paul Bettany ve filmovém zpracování a musím uznat, že hlavní hrdinka byla místy dost otravná. I přesto, že se mi kniha líbila, nejsem si jistá, zda ve mně vzbudila dostatečné nadšení, abych se pustila do dalších dílů. No, uvidíme :)
Hrozně zvláštní knížka, spíše lyrická a plná pošmourných snových obrazů. Nic jsem o ní nevěděla a jde o mé první setkání s Ajvazem, tak jsem ani z výsledku nemohla být zklamána. Je fakt, že se tam vlastně moc neděje a celé je to postaveno na bloudění neznámým světem prolínajícím se s naším, podníceném pocitem neukotvenosti hlavního hrdiny, ale já se bavila. Jednou za čas je takovýto abstraktní příběh prostě příjemná záležitost :)
Výmluvný políček do tváře všem, kdo tvrdí, že komix nemá stejnou literární hodnotu jako klasická beletrie.
Nostalgická dělovka přímo na solar. Před přečtením jsem se setkávala spíše s vlažnými až negativními reakcemi na tohoto nového HP, a tak jsem k němu od počátku přistupovala trochu skepticky - možná, že i to napomohlo k tomu, že jsem pak při četbě byla příjemně překvapena. Kvality původní série sice nedosahuje, ale i tak šlo o moc sympatický návrat do světa Harryho Pottera, který sice působí jako rozsáhlejší fanfiction, ale i tak jsem ho lačně zhltala na posezení za pár hodin.
Takový milý návrat do Západozemí, tentokráte 80 let před započetím slovutné Hry o trůny. Četlo se to velice příjemně, je to taková fajn výplňová vata, která trochu osvětluje dění před započetím hlavního eposu Písně ledu a ohně. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v chronologii příběhu, resp. kdy konkrétně před Hrou o trůny se příběh odehrává, a kdo vlastně jsou jednotlivé postavy - podařilo se mi to jen díky letmé zmínce o pravděpodobně jediné postavě, která se živoucí vyskytuje ještě v sáze Písně ledu a ohně, Aemonu Targaryenovi, to byl pro mě jediný záchytný bod, ale ani tím jsem si dlouho úplně jistá nebyla, neb Targaryenové evidentně co se týče jmen svých potomků moc inovativní nebyli. No, svým způsobem jsem ráda za nějaký background k sáze, ale popravdě řečeno, více bych ocenila, kdyby už bylo možno přečíst si, jak dopadne hlavní epická heptalogie (dost na tom, že už její části spoileruje seriál). O tom, co jí předcházelo, bych si pak přečetla s o to větší chutí.
Z mého pohledu o něco slabší než první díl, zejména po stránce humorné, ale rozhodně mě Restaurant na konci vesmíru neodradil od pokračování v sérii.
"Stopařův průvodce Galaxií tuto změť akademických abstrakcí velkoryse přeskakuje - poznamenává pouze, že termín budoucí perfektum byl zrušen, protože se přišlo na to, že nic takového jako perfektní budoucnost neexistuje."
Hodně silná kniha. Silná a syrová. Velmi čtivě a poutavě napsáno, rozhodně se nejedná o příjemné čtení (což je jasné, vzhledem k tématu), ale i tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Líbil se mi styl, jakým byla kniha koncipována, od částí od sebe oddělených verši haiku, přes organické střídání časových a dějových linií, až po vyvážený poměr částí popisujících děj, prostředí a vnitřní prožitky jednotlivých postav. Myslím, že budu dojmy z knihy nějakou chvíli vstřebávat, protože tahle knížka vás vtáhne, sežvýká, vyplivne a zanechá s pocity zmaru, deprese a prázdnoty.
Trefná satira ukazující, že i církevní činovníci jsou jen obyčejní smrtelníci, mnohdy o nic víc morální než lidé nevěřící. Postava Elmera Gantryho je do určité míry univerzálním prototypem nezávislým na prostředí ve kterém se pohybuje. Je arogantní, nabubřelý, lačnící po moci, slávě, uznání a bohatství. Povolání kazatele mu slouží jen jako prostředek, jak se vyšplhat po společenském žebříčku co nejvýše s minimálním možným úsilím. Je vidno, že takoví jako on se vyskytují všude, bez ohledu na původ, postavení či vyznání. A bohužel to na světě opravdu chodí tak, že mizerové jako Gantry válí machra, zatímco čestní Frankové Shallardové jsou za své přesvědčení "po zásluze potrestáni".
Lavondyss na mě onehdy zapůsobil tak (v dobrém i ve zlém), že pouštět se do další knihy o dítěti ztraceném v Ryhopském lese se mi opravdu nechtělo - tím spíše, že Hloubení na Lavondyss volně navazuje. Nakonec jsem však byla docela příjemně překvapena. Hloubení je rozhodně jedna ze čtenářsky přístupnějších z celého cyklu Les mytág a současně to není zas taková depka, jako jiné díly. Příběh vcelku příjemně plyne, ale z celkového hodnocení vychází lépe první a druhá část, kdy Alex mizí v lese a Richard se jej vydává hledat - chemie mezi postavami funguje velmi dobře, zase tady máme aspekt poznávání lesa optikou nových postav a příběh hezky odsýpá. Třetí část po návratu Richarda do lesa je ale často zběsile zmatečná a působí místy hodně uspěchaně. No a smysl celé pasáže s Iásónem mi doteď popravdě trochu uniká. Ve výsledku to bylo příjemné čtení, byť o něco slabší, než předchozí díly.
Docela příjemná a neotřelá epizodická space opera s hlavním hrdinou lehce stiženým Božským komplexem. Tuf není vždy právě nejpříjemnější postavou, ale možná i proto jednotlivé příběhy tak dobře fungují. Co pro mě však příliš nefungovalo, byl český překlad, takže jsem v tomto případě zvolila raději originální znění - to mohu jednoznačně doporučit.
Tak tohle byla dobře zběsilá bizarní jízda. Nějak nevím, co na to říci. Líbilo se mi to, ale současně mám dojem, že můj mozek ten děj neděj úplně nepobíral. A nevím proč, ale část odehrávající se ve škole poezie mi nějakým záhadným způsobem připomněla zamonskou Noční školu. Zvláštní, fakt zvláštní. Doslov od Igora Cimy byl skvělý a poučný.
Dost zajímavé pojetí a vhled do schizofrenní mysli. Chápu, že asi ne každému bude svého druhu zmatečný styl psaní kapitol ze Spodkova putování vyhovovat, ale mně třeba pomohl k lepšímu sžití se s hlavní postavou a pochopení jejího pokřiveného vnímání. Koho zajímá problematika duševních chorob, pro toho může být Spodek poměrně zajímavou beletristickou volbou.
Fantastické balady, které se čtou jedna báseň (hehe). Krásně vypointované, antikou šmrncnuté, epické básně - tu elegické, tu s nádechem lehké potměšilosti. Schiller mě velice příjemně překvapil a asi zkusím i některé z jeho dalších děl, protože tato sbírka byla vážně skvělá.