mcleod | Komentáře u knih | Databáze knih

mcleod mcleod komentáře u knih

Vyšel jsem dřív než hvězda ranní Vyšel jsem dřív než hvězda ranní Alexandr Sergejevič Puškin

Tato sbírka byla mým prvním setkáním s Puškinem... a doteď se z ní nemohu vzpamatovat. Tak silné a krásné básně jsem už dlouho nečetl. Můj druhý oblíbený ruský romantik Lermontov může jen tiše závidět, co dokázal jeho velký současník. Ruská literatura je obecně hodně ponurá, v případě romantismu se však mění v poutavé vyjádření žalu a jeho kontrastu s krásou v nepatrných koutcích básníkovy duše... právě tato rozervanost se mi na romantismu hrozně líbí a Puškin dokázal svým velkým uměním tento obsah ještě více povznést:

"Nechtěj se ptát, proč mnohdy smutno je mi,
když zábava je nejveselejší,
proč nevlídně se mračím mezi všemi
a život, sladký sen, mě netěší;

nechtěj se ptát, proč duší zasmušilou
už nedovedu lehce milovat
a žádnou, žádnou nenazývám milou -
víc rád mít nesmí, kdo měl jednou rád;

kdo štěstí poznal, pro toho už není.
Jen kratičko nám plně přáno jest -
odejde mládí, láska, okouzlení
a zůstane jen nekonečný stesk..."

27.05.2017 5 z 5


Nesmrtelnost Nesmrtelnost Milan Kundera

Výborná kniha představující Nesmrtelnost jako život osobnosti ve vzpomínkách lidí, ve vyprávěných příbězích a v dílech slavných autorů. V knize jsou rozebírány různé přístupy k nesmrtelnosti, cíleně může být budována na několika úrovních. Na úrovni celé společnosti si ji budují slavní lidé, jejichž díla přesahují jejich životy. Jsou ale známí podle svých děl, podle tradujících se výmyslů o své osobě či opravdu podle svého života? Nesmrtelnost je v takovém případě budována nezávisle na snaze člověka, který se stává nesmrtelným, a jeho obraz po smrti tak může být zkreslený. K těmto lidem se přidávají tací, kteří touží po nesmrtelnosti, avšak nejsou schopni jí dosáhnout svým vlastním životem. Musí se tak napojit na slavné lidi a jejich nesmrtelnost poupravit podle svého obrazu a rozšířit i na sebe. Po takové nesmrtelnosti touží většina lidí. Kdybyste si měli vybrat mezi jednou nocí se slavnou celebritou, o které by se nikdo nedozvěděl, a mezi jedním dnem, kdy byste se s ní procházeli po městě před fotografy, co byste si vybrali? Nesmrtelnost však může zůstat v kruhu několika blízkých lidí. Někteří lidé nemohou dosáhnout větší nesmrtelnosti. Někteří lidé mohou, avšak dávají přednost anonymnímu, ale naplněnému životu bez slávy budující nesmrtelnost. Proč ji také budovat, když se tvoří nezávisle na vůli člověka a může nakonec být úplně jiná, než jakou by si ji člověk přál mít? Milan Kundera je výborný spisovatel... zapojení úvah do děje románu je výborné, stejně jako propojení mnoha kapitol, které se věnují jiným postavám a které jsou vyprávěny různou formou a různým tempem. Toto je přesně ten styl hlubokého díla, který mám rád.

04.01.2014 5 z 5


Čekání na Godota Čekání na Godota Samuel Beckett

Výborné absurdní drama přibližující společnost bez hlubšího smyslu (což je téma nadčasové a aktuálnější než v době svého vzniku). Drama představuje alegorii čekání na společenskou (politickou) změnu, která stále nepřichází, pro kterou ale lidé nejsou ochotni nic udělat. Byli by raději, pokud by přišla od někoho jiného. Kdo je tedy ten vysněný Godot, který má vše změnit k lepšímu? Je to Pozzo, vládce, který si užívá svého dominantního postavení a který se postupně stává slepým k problémům obyčejných lidí? Nebo je to Lucky, představitel inteligence, který poslušně slouží svým vládcům, jen aby se jim zalíbil, kterého ale nikdo nechce poslouchat a který se nakonec stává neschopným vyjádřit jakoukoli myšlenku či kritiku dosavadní společnosti či navrhnout nějakou změnu? Inteligence se stává němou. Godot tedy zřejmě bude někdo jiný. Nezbývá než čekat dál a krátit si čas bezduchým tlacháním a bezmyšlenkovitou zábavou. Jen žádnou vlastní aktivitu nebo myšlenky. Zítra snad už Godot přijde...

27.11.2013 5 z 5


Divočina: Ztracené texty Divočina: Ztracené texty Jim Morrison

Krásné básně plné intenzivních pocitů... to je přesně to, co dokážu na básních ocenit. Jim Morrison byl jeden z nejlepších básníků, ve svých textech dokázal přiblížit prakticky jakékoli intenzivní chvíle, jakékoli silné pocity a myšlenky, které nedávají lidem spát. Vypsat se z myšlenek, které člověka naplňují nebo tíží, a přiblížit je formou krásných atmosférických básní čtenářům je opravdové umění...

"Muž na dvorku hrabe
listí do kup, do hromad,
pak se opře o hrábě a
listí zapálí.
Ta vůně naplní les
Děti skončí s hrou a
nasají dým, jenž se
za pár roků změní v nostalgii"

09.11.2012 5 z 5


Jak jsme se stali kolonií Jak jsme se stali kolonií Ilona Švihlíková

Vzhledem k poměrně kontroverznímu (a lákavému) názvu knihy bych čekal, že se autorka bude v nějaké přístupné formě zabývat teoriemi světového systému, ekonomické kolonizace, neokolonialismu nebo teoriemi závislosti, na jejichž základě vysvětlí a zhodnotí, jak se Česko stalo kolonií Západu. Je to zajímavá a velmi důležitá myšlenka, ale kniha se jí vlastně nijak moc nevěnuje. Vůbec nic se totiž nedozvídáme o diskuzi toho, jak bychom mohli zhodnotit, jestli jsme kolonií nebo ne, přestože s tím autorka dost často (a bohužel i dost nahodile) operuje, přestože tento termín nijak neukotvuje. Začátek knihy místo toho obsahuje pouze hodně obecný a spíše kontextuální úvod o centrálně plánované ekonomice, neoliberální a institucionální ekonomii a české transformaci, který vlastně moc neříká o tom, v jakém rámci se bude autorka v knize pohybovat, jen představuje základní termíny a stručně shrnutý obecně známý vývoj. Většina knihy je pak také z tohoto důvodu postavena na suchých popisech ekonomických statistik, které působí jako takové učebnicové základy bez většího přesahu, který by knize dalo potenciální teoretické ukotvení či jednodušeji řečeno problémové zaměření (jak můžeme definovat kolonie a v jakých aspektech a proč tomu Česko odpovídá). Nutno dodat, že ani takové informativní shrnutí základů není úplně špatné a rozhodně není ani zcela nezajímavé... potenciálu knihy ale ani zdaleka nedosahuje.

21.06.2021 2 z 5


Markéta Lazarová Markéta Lazarová Vladislav Vančura

Jedno z mála děl, u kterého se mi více líbí filmové zpracování než (se vší úctou vůči autorovi) z mého pohledu spíše průměrná knižní předloha. Od Vladislava Vančury jsem doposud četl jen Rozmarné léto, které se mi líbilo krásným poetickým jazykem i atmosférou (i když jsem i vůči němu v určitém morálním ohledu kritický), ale Markéta Lazarová mě docela zarazila. V ději a postavách se těžko orientuje, autor z věty na větu skáče od jednoho k druhému, navíc vstupuje do děje zvláštními a chvílemi i vcelku neadekvátními komentáři (kterými se například omlouvá čtenáři za popis děje a pozastavuje se nad vcelku normálním jednáním postav). Styl této knihy mi nepřipadal vysoký, ani propracovaný, spíše nuceně archaický až šroubovaný, místy dokonce i podivně lidový... toto mi utkvělo v paměti: "Netrvalo to déle, než je potřebí, aby se sedláček poohlédl, není-li nablízku nějaký chlapácký jezdec. A hrome! Shledav, co se to děje, a vida, že je vesnice jako když vymete, popadl lískovici a hajdy na náves." Je toto ten vybroušený jazyk a vysoký styl, který máme s autorem spojený? Přiznám se, že právě pro takové pasáže pro mě bylo velmi obtížné knihu dočíst. Na druhou stranu pár světlých okamžiků tam bylo, příkladem mohou být vcelku barvité popisy srážky loupežníků s hejtmanským vojskem nebo i samotný zajímavý příběh a postavy, které se ale v knize bohužel tak trochu skrývají jako loupežníci v hustém lese.

01.03.2021 3 z 5


Kapitál v 21. století Kapitál v 21. století Thomas Piketty

Zcela upřímně nebylo jednoduché těch 650 stran ekonomických analýz přelouskat, ale stálo to za to. Na můj vkus bylo v knize až příliš ekonomických vzorců a suchých popisů statistik. Ale jinak obsahovala výborný dlouhodobý náhled na vývoj akumulace kapitálu od 18. století do dneška a z toho vyplývající vývoj nerovností ve společnosti. Přinesla tak pro mě neznámé údaje z doby před první světovou válkou (kde se autor nevyhýbá i tak kontroverzním, ale důležitým tématům, jako je kapitalizace otrokářství ve Spojených státech), navíc a především přidává velmi zajímavý pohled na vývoj ve 20. století. Vedle již známého faktu nárůstu nerovností od 80. let, které už se blíží nerovnostem před první světovou válkou, jde o překvapivou informaci o velmi podobném vývoji ve všech představených státech prakticky bez ohledu na převládající politický diskurz. Jako by akumulace kapitálu a jeho destrukce válkou byly tak přirozené procesy, že ani státy svou politikou nemohou jeho vývoj zásadně ovlivnit (jak tvrdí například David Harvey).
Závěrem ještě zmíním kritiku názvu knihy, který dle mého názoru zcela neodpovídá jejímu obsahu (přinejmenším jde o Kapitál 18. - 21. století). Navíc může vzbuzovat dojmy (asi u lidí, kteří tu knihu nečetli, jinak si to neumím vysvětlit), že jde o jakousi marxistickou aktualizaci Marxova Kapitálu. Autor sice kritizuje zjednodušující ekonomické modely a předpoklady a na dlouhých řadách tvrdých dat ukazuje, jak tomu ve skutečnosti opravdu je, ale dělá to čistě bez ohledu na své postoje a přání. Jen v závěru představuje krátce možné řešení, aby jím odkryté problémy postupující extrémní koncentrace kapitálu nevyšly v knize do ztracena (navrhuje progresivní daň z kapitálu ve výši od 0,5 do 2 %!). Název tak může této výborné publikaci hodně uškodit... tedy aspoň v Česku, ve Francii jí jistě naopak pomohl :-)

22.09.2017 4 z 5


Praha neznámá Praha neznámá Petr Ryska

Výborně zpracovaná kniha o neznámých pražských zákoutích lákajících k procházkám a objevování. Rád se toulám méně známými místy Prahy, jejichž krása sice nevyrazí dech, ale určitě pohladí po duši. Petr Ryska svá putování popisuje velmi plasticky, skoro jako by čtenář procházel všechny končiny s ním. Navíc je text plný zajímavých informací, které se jinde člověk jen těžko dozví. Získal jsem tak přehled o místech už navštívených, tipy na místa čekající k navštívení, ale také informace o lokalitě, kde sám žiji a o které neexistuje žádná jiná souhrnná publikace. A líbí se mi to ještě z jednoho osobního důvodu. Asi před deseti lety jsem při procházce Novým světem dostal nápad zpracovat na webu nebo v knize představení těch nejzajímavějších a nejmalebnějších, ale přitom méně známých pražských pokladů shrnutím jejich historie a představením fotek minulých i současných... z neznámého důvodu jsem ho nakonec nezrealizoval :-D A Petr Ryska to udělal perfektně :-)

04.09.2017 5 z 5


Saturnin Saturnin Zdeněk Jirotka

Nádherně poetická kniha s výborným humorem, který se velmi podobá mému oblíbenému anglickému stylu humoru. Všechny postavy knihy jsou svým originálním způsobem výborné a nezapomenutelné, ze všeho vyniká nádherná postava sluhy Saturnina. Bavil mě film, bavil mě seriál, ke knize jsem se dlouho nedostal, což je trochu škoda. Je totiž stejně tak dobrá, ne-li lepší, jak už to tak u filmových adaptací knih bývá.

05.08.2013 5 z 5


Persepolis 1 Persepolis 1 Marjane Satrapi

Shrnutí moderní neklidné íránské historie a společnosti z vnitřního pohledu malé a dospívající holky. To vede k jisté naivitě popisu revoluce, války a islámského režimu, které se snaží pochopit a proti čemu vzdoruje. Dokáže však některé skutečnosti a absurdity pojmenovat zajímavěji a lépe, než mnohé učené knihy. A navíc je to hodně vtipné... A ještě srovnání s výborným filmem: Je natočen přesně podle knihy, včetně textu i výborné grafiky, ale kniha je rozsáhlejší.

05.11.2012 5 z 5


Proces Proces Franz Kafka

Nejlepší Kafkovo dílo, dokonalý román plný výborných myšlenek a kritiky společnosti. Hlavní dějová a myšlenková linie představuje hlavního hrdinu Josefa K., který je zcela bezúhonným člověkem, ale je společností souzen za přirozenou maličkost (která dokonce může být jen pomluvou), která však není v souladu s upjatými společenskými konvencemi. Přestože mu to všichni rozmlouvají, rozhodne se nevzdat, útočí proti soudu a svoji neexistující vinu odmítá přiznat... společnost je ale silnější, a tak je soudem odsouzen a tuto vinu nakonec pod tlakem okolností sám přijímá. Výborná, dokonale napsaná kniha.

08.10.2012


Sto roků samoty Sto roků samoty Gabriel García Márquez

Mám z této knihy trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jde o pěkné představení moderního vývoje latinsko-amerických zemí, doplněné místy o poutavé politické drama, a zajímavé symbolické ztvárnění vývoje lidské společnosti. Na straně druhé mi to až příliš připomínalo jakousi variaci latinsko-americké telenovely, které jsem se občas nestačil divit. Ta byla jen sem tam ozvláštněna trochou magična, na kterém byla originální určitá přirozenost, s jakou autor popisoval zcela nadpřirozené věci. Obecně byl styl textu zajímavý, včetně výborného závěru, který dokázal pěkně uzavřít celý příběh, který by jinak kvůli své povaze generačního románu bez významnějších zvratů vyzněl víceméně do ztracena.

19.11.2024 3 z 5


Dva proti Říši Dva proti Říši Jiří Šulc

Literárně není kniha nijak zvlášť dobře napsaná. Spousta jednoduchých dialogů a stručných vět bez hlubšího rozměru ničím výrazným neupoutá. Je to taková až příliš formálně a odborně psaná beletrie. Z tohoto pohledu bych knihu hodnotil jako takový pěkný průměr. Ale samotný příběh je tak silný a autor si dal takovou práci se studiem materiálů, která je na textu rozhodně vidět, že to vytahuje dojem z knihy o dost výše. Díky ní jsem si tak připomněl všechny detaily toho, co se tenkrát stalo a na co můžeme být právem hrdí. A upřímně číst si pasáž o atentátu zcela náhodou zrovna ve chvíli, kdy jsem projížděl tramvají onou křižovatkou u Vychovatelny, byl opravdu neskutečně silný zážitek...

11.03.2022 4 z 5


Rusovláska Rusovláska Orhan Pamuk

"Život napodobuje legendy! Nemáte také ten dojem?" Výborný příběh na motivy dvou tématem podobných a přitom ve vyznění odlišných starodávných legend... západní řecké legendy Krále Oidipa (ve které syn zabíjí svého neznámého otce a nahrazuje ho na jeho místě) a východní íránské legendy Šáhnáme (ve které otec zabíjí svého neznámého syna a vše zůstává při starém). A mezi tím stojí rozkročen turecký život, který se tu podobá řeckému, jindy zase íránskému literárnímu vzoru. Barvitý příběh knihy tak zase z trochu jiného úhlu pohledu, velmi originálně a hezky propracovaně ve vztahu k hledání literárních a jiných uměleckých paralel poukazuje na rozpolcenost turecké společnosti, která se zmítá mezi západními moderními a východními tradičními vlivy. Krásný styl psaní je pak u Orhana Pamuka standardem, který vše pěkně rámuje a díky kterému je radost také tuto knihu číst.

11.04.2021 5 z 5


Praha: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí Praha: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí Jan Bradna

Výborná kniha stručně seznamující s pohnutou historií mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, především pak detailněji popisující postup jeho obnovy. Nabízí tak spoustu poutavých informací a vhledu do restaurátorské profese. Kniha je z roku 2008, vznikla dvanáct let před úspěšným završením těchto snah, je tedy také zajímavé sledovat postoje, postup a naději zainteresovaných autorů v budoucí vývoj. Jak uvádějí, obnovený mariánský sloup "bude duchovní i výtvarnou ozdobou náměstí a celé Prahy. Pak připravený a již hotový sloup se jako zázrakem, během několika týdnů objeví na místě, kam odevždy patří... Ano, Praha čeká na zázrak!!" A přesně takový zázrak opravdu přišel :) V tak těžkém letošním roce skončila více než stoletá snaha o obnovu sloupu a odčinění uměleckého i duchovního barbarství jako jedna z mála věcí tak pozitivně.

31.12.2020 5 z 5


Dějiny židovského národa Dějiny židovského národa Paul Johnson

"Zdá se, že úlohou Židů je, aby se stali ohniskem (...) zkušeností lidstva, aby je zdůraznili a aby se jejich konkrétní osud stal všeobecným mravním ponaučením." Poutavě a čtivě sepsané dějiny nejstaršího národa od Abrahama po dnešní svět, které jsou naplněné spoustou informací a zajímavých souvislostí. Ze všech zmíním například zajímavé zasazení působení Ježíše do kontextu předcházející židovské diskuze o etickém a univerzálním náboženství (která byla před příchodem Ježíše potlačena, judaismus a křesťanství si tak teoreticky mohly konkurovat nebo se křesťanství vůbec nemuselo z judaismu vydělit), vztahu judaismu a počínajícího křesťanství, které bylo dlouho chápáno jako jeden ze směrů judaismu (de facto tak nakonec opravdu došlo k univerzalismu judaismu skrze křesťanství), nebo kořeny socialistických autorů (včetně Marxe), které často vyrůstaly z židovského vnímání dějin i z židovské emancipace, dokonce i z určitého autoantisemitismu. Koneckonců i holocaust vidí v kontextu nesmyslného celozápadního vzedmutí antisemitismu na přelomu století, který za přihlížení zbytku západního světa překvapivě vyvrcholil nepředstavitelnými hrůzami zrovna v té nejkulturnější zemi, se kterou měli Židé ještě před první světovou válkou na rozdíl od jiných zemí výborné vztahy (někteří sionisté tehdy dokonce podporovali myšlenku zavedení němčiny vedle jidiš jako oficiálního jazyka nového státu v Palestině). Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce něco dozvědět nejen o židovských dějinách, ale i o dějinách lidstva, které (jak uvádí sám autor) s tímto velmi zajímavým a inspirativním národem prostě vždy nějak souvisejí. "[Židům] vděčíme za ideu rovnosti před zákonem, božím i lidským. Od nich pochází idea o posvátnosti života a vznešenosti člověka, o individuálním svědomí a tím i o společenské zodpovědnosti, o míru jako abstraktním ideálu a lásce jako základu spravedlnosti a o mnoha jiných věcech, které tvoří podstatu morální výbavy lidských duší. Bez Židů by byl svět možná mnohem pustějším místem. Především nás Židé naučili, jak racionálně přistupovat k neznámému. Výsledkem byl monoteismus a tři velká náboženství, která ho hlásají. Téměř přesahuje možnosti představit si, kam by svět kráčel, kdyby židovský národ nikdy nevznikl."

05.12.2020 5 z 5


Trainspotting Trainspotting Irvine Welsh

"Rozhodni se pro nás. Zvol si život. Zvol si splácení hypotéky, zvol si pračku, zvol si auto, zvol si vysedávání na gauči a koukej se na voblbující a ducha ubíjející televizní soutěže a cpi si přitom do huby hambáče. (...) Já jsem si zvolil nevolit život. Jestli se s tim ty zmrdi neuměj srovnat, tak je to kurva jejich problém. Jak říká Harry Lauder, já se akorát snažim, abych měl tuhle štreku rychle za sebou..." Deziluze ze společnosti prosáklé pomalu odcházejícím thatcherismem... Don't just hope for a better life. Vote for one... a volba rezignace na okraji společnosti, na který společenské změny nejhůře dopadly a který zároveň všechny stahuje ke dnu. Oproti mému oblíbenému filmu je kniha lehce odlišná. Nejvíc v absenci jednotící příběhové linky, která spolu s tím, že každou kapitolu vypráví někdo jiný (a ne vždy je od začátku zřejmé kdo), přispívá k tomu, že se kniha stává trochu nepřehlednou. Ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžu říct, jinak je to skvěle napsaná kniha, která tvoří se zmíněným kultovním filmem vyrovnaný a v určitém smyslu zábavný pár. Svět lidí na periferii Spojeného království i společnosti se občas hroutí pod rukama, občas ubíhá až příliš rychle, ale zkrátka odmítá řešit jakékoli zvnějšku vnucované hodnoty společnosti, ke které se obrací zády, někdy pěstmi a noži. "Báječný, mami, báječný, řeknu a snažim se vypadat jako Jimmy Cagney a trapně ztroskotám; jako u většiny věcí. Ale stejnak, selhání, úspěch, co to je? Dyť je to kurva jedno. Všichni jsme naživu, pak umřem, a to za celkem krátkou dobu. To je celý, a basta."

26.06.2020 5 z 5


Leonardo da Vinci: Život a dílo Leonardo da Vinci: Život a dílo Elke Linda Buchholz

Poslední dobou se mi daří číst knihy podle různých výročí, proto i touto knihou jsem se (vlastně trochu náhodou) trefil zcela přesně do připomínek 500 let od úmrtí Leonarda da Vinci. Kniha je to podobně jako další publikace z této edice výborná, perfektně přibližující osobní i tvůrčí život autora, umělecký kontext i nejzásadnější díla. Jen díky umělcově osobnosti je kniha ve větší míře zaměřená na technické projekty než na malířská a jiná umělecká díla. To však autorům nemůžeme vyčítat, Leonardovi bych to také neměl za zlé, naopak jsem se s radostí nechal pohltit rozmanitou tvorbou tohoto renesančního génia.

22.05.2019 5 z 5


Praha nepostavená Praha nepostavená Klára Brůhová

Perfektní a zajímavá kniha popisující známé i méně známé historické projekty (nejvíce z první republiky), které se týkaly architektonických a urbanistických úprav vnitřní Prahy. Čtivě a přitom myšlenkově bohatě autorka přibližuje vývoj diskurzu, idejí, soutěží i diskuzí o prostoru Prahy z mnoha úhlů pohledu od dopravní situace, přes výstavbu sídel nových institucí a ochrany památek a zeleně, až po reprezentativnost prostoru hlavního města nové hrdé republiky. Všechno je bohatě doplněno výborným obrazovým materiálem se samotnými návrhy. Kniha je také zajímavá tím, že nabízí nejen suchý výčet projektů, ale především snahu o hledání a napojení záměrů na symboliku městského prostoru. Ale také představením průběhu soutěží v naší historii. Všechny návrhy na urbanistickou či architektonickou úpravu Prahy, které jsou v knize uvedeny, byly vždy utopeny v nekonečných hádkách o optimální umístění a podobu, v osočování, nekonečných soutěžích, ze kterých vycházeli vítězové, jejichž návrhy nebyly nikdy uskutečněny. Ať už z důvodů stížností na regulérnost soutěží či jen proto, že se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu rozhodnout a prosadit často odvážné řešení. Někdy bohužel, většinou pravda díky Bohu :-) Kniha tak nepřímo poukazuje i na to, že jsme v těchto otázkách stále stejně nerozhodní a dějiny plánování, soutěží a diskuzí veřejných staveb v Česku se stále znovu opakují :-)

20.04.2019 5 z 5


40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma Ladislav Zibura

Ladislav Zibura nic moc neřeší, míjené památky ho víceméně nechávají chladným, jde stále dál a v navštívených místech ho zajímá především, kde se může najíst a kde vyspat, kdo s ním prohodí pár slov a pozve ho na čaj :-) Vyprávění je to vtipné a s tak příjemnou atmosférou, že se moc těším na další knihy autora. Myslím, že kouzlo knihy nijak neohrozím, když přidám jednu zajímavost... už letmý pohled do mapy mi totiž ukázal zvláštní nesrovnalosti mezi vyprávěním a realitou. Proč se autor tak pozastavuje nad tím, že ho autobus nedovezl do Edirne, ale vysadil na dálnici (prý 20 km od města), když jediná dálnice z Bulharska do Istanbulu vede přímo po obvodu tohoto města (je jeho obchvatem)? Proč se v Silivri ptal na cestu k moři a píše o tom, že se k němu musel vracet na západ, když je Silivri přímořské město a pobřeží má takřka rovnoběžkový západo-východní průběh? Tyto dvě nesrovnalosti mě docela zaujaly a protože jsem sledoval v mapě pro prostorovou představu celou cestu, poučen jsem si všímal dalších. V Büyükçekmece jsou dva mosty přes záliv a za oběma jsou pouze bytovky, nikoli romantické domky jako z řeckého venkova a úzké uličky, o kterých autor vypráví (ačkoli poučen knihami Orhana Pamuka o bouřlivé přestavbě Istanbulu tuším možnost vysvětlení v neúprosně ubíhajícím čase). Jeho popis hledání cesty Evliya Çelebi je taky podezřelý, když se z Yalovy nechtěl vracet nazpět na její začátek, přitom cesta začíná na východ v 10 km vzdáleném městě Altınova, kam by šel místo na jihovýchod do Izniku... navíc, pokud ji úplně neminul, tak nutně na ten východ jít musel. Taky nechápu, proč se v Izniku tak vyděsil zapáchajícího jezera, když kolem něj musel nutně jít už několik kilometrů před vstupem do města (jiná silnice tam z tohoto směru nevede). Z města Afyonkarahisar chtěl původně jít do města Çay, což se mu kvůli názvu vůbec nedivím, které leží na jihovýchod, ale nakonec byl nucen jít do města Şuhut. Podle jeho slov poněkud vzdálenějšího, reálně výrazně bližšího a navíc na rozdíl od předchozího města přesně na jih, tedy ve směru jeho putování (zkrátka si tak značně zkrátil cestu). V Izraeli už autor názvy měst neuvádí, takže kromě silnice 444, která až do Jeruzaléma zdaleka nevede, jsem na žádnou geografickou nesrovnalost nenarazil. Ladislav Zibura asi nemá mapy tak moc rád, že si ji nevzal k ruce ani při psaní této knihy. Bude tedy zřejmě lepší ji u čtení taky odložit a vydat se s autorem na cestu bez představy, kde zrovna jsme :-)

29.03.2019 5 z 5