mcleod
komentáře u knih

Původně jsem čekal něco zcela jiného - přiblížení práce geniálního vizionáře architektury Jana Kaplického, jehož práce předstihuje dobu a předznamenává novou architektonickou epochu přicházející po rovném a strohém funkcionalismu, od prvních ideí po konkrétní projekty. Kniha však představuje spíše úvahy o architektuře a její roli ve společnosti a informace ze života ovlivňující tvorbu slavného architekta. Oboje je však také zajímavé a určitě ani v nejmenším k zahození. Navíc díky knize jsem se nadchl pro Kaplického nápad na stavby z lodních skořepin, dokonce si umím představit, že bych jednou v takovém domě žil. A i těch několik posledních stran věnovaných těm nejzajímavějším a nejslavnějším projektům včetně pražské knihovny uspokojilo aspoň trochu moji touhu po konkrétních stavbách. Připomněl jsem si tak i onen neslavný okamžik, kdy se nám otevřely dveře do moderní Evropy a my jsme si je několika malými lidmi nechali zabouchnout. Okamžik, kdy se nenašel nikdo mocný, kdo by podpořil geniálního architekta a umělce proti lynči přehnaně opatrných, nevzdělaných a závistivých. Mohli jsme být opět centrem moderní architektury (jako za první republiky), odkud by čerpali inspiraci architekti celého světa. Jana Kaplického ale místo uznání čekala vlna hlouposti několika fanatických lidí, kteří se zrovna náhodou dostali k moci, ale kteří mu nesahali ani po podrážky bot (a kteří ho nakonec dokázali zničit). Na ně jednou snad zapomeneme, dílo Kaplického je ale o mnoho staletí přežije. Tak snad se nám ještě dostane nějaké příležitosti k nápravě a třeba jednou tu knihovnu i jako pomník velké svého času nepochopené osobnosti postavíme.


Pohodová a vtipná kniha s napínavým příběhem a výbornou střelenou hlavní postavou Doktora, kterou prostě musí mít rád úplně každý. I když mé hodnocení už asi není příliš objektivní... Od mého přečtení první Shady uplynul rok a deset nových sérií seriálu Doctor Who, k jejichž sledování mě dovedla právě zmíněná první kniha. Tehdy pro mě byl Doktor zcela neznámou postavou, ke které mě přilákalo především jméno Douglase Adamse a kterou jsem si hned na první přečtení oblíbil. Seriál (a hlavně David Tennant) mé nadšení ještě prohloubil, dnes je tedy Doktor mým dobrým a oblíbeným známým. Tato kniha tak pro mě sice nemá kouzlo předešlé, ale přesto se můj pozitivní názor ani v nejmenším nezmírnil. Naopak se mi líbí propracovanost a vtipnost příběhu a větší prostor, který v této knize dostává kouzelná Doktorova společnice na cestách prostorem a časem, která je naprostým ženským ekvivalentem Doktora a kterou prostě musí mít rád úplně každý...


Knihu nejlépe popsal sám autor (na straně 523 druhého svazku)... kniha je "cestou od zla k dobru, od nespravedlivosti k spravedlnosti, od falše k pravdě, od temna k světlu, od hltavosti k svědomí, od hniloby k životu, od zhovadilosti k povinnosti, od pekla k nebesům, od nicoty k Bohu." Zkrátka je o lidském a společenském pokroku, jak autor sám dodává. Kniha je úžasně propracovaná, všechny sebemenší dějové linie do sebe zapadají, perfektně přiblíženy jsou charaktery postav, jejich uvažování, pocity, rozervanost daná nepřízní osudu... prostě jde o jedno z nejzajímavějších děl romantismu, které opět rozšířilo míru mého obdivu vůči tomuto uměleckému i životnímu směru (i když mě více strhával příběh Jeana Valjeana a Javerta, než příběh Maria, který byl ale také výborný). Především úvahové pasáže, přiblížení charakterů a myšlenek postav, prostředí dějů a širšího kontextu dělají z knihy opravdový poklad světové literatury. Zda by kniha obstála s menším rozsahem je už při 1452 stranách (obou svazků) zřejmě bezpředmětnou poznámkou, takže se jí raději vyhnu :-) Přesto energie příběhu na žádné stránce až do konce románu ani v nejmenším nepohasíná (dokonce ani výdrž čtenáře). Také diskuze tehdejší politiky, nad kterou se většina lidí pozastavuje, mi připadala jako výborná součást knihy, neocenitelný pohled tehdejšího obyvatele, který jsem vždy velmi rád pročítal. Díky knize jsem si konečně ujasnil složité dějiny Francie plné revolucí, monarchií, republik a císařství, které byly důležité také pro vývoj příběhu a všech jeho souvislostí. A třeba takový popis bitvy u Waterloo byl neuvěřitelně plastický, strhující a prostě nezapomenutelný... ostatně stejně tak jako pozdější popis války v ulicích Paříže vytvářející zajímavou příběhovou paralelu. Závěrem... kdo nemá několik měsíců co dělat, měl by si knihu určitě přečíst :-) Stojí to za to... od první do poslední stránky.


Výborný nápad a celý koncept knihy, zpracování a kvalita se pak už samozřejmě liší povídka od povídky. Nejlepší noirovka jednoznačně Mrtvá holka z čerťáku od Jiřího Walkera Procházky s hutnou ponurou atmosférou a výborně budovaným příběhem, perfektními postavami, především pravého noirového detektiva. Méně noirové, ale také výborné a propracované atmosférické povídky jsou Kabinet sedmi probodnutých knih od Petra Stančíka (trochu takový historický noir), Život a dílo baronky Mautnicové od Kateřiny Tučkové, Percy Thrillington od Michala Sýkory, Další nejhorší den od Petry Soukupové a Olda č. 3 od Ireny Hejdové. Naopak za ne moc povedenou bych označil povídku Opukový kruh od Ondřeje Neffa, která je nesmylsná a krkolomná, vzbuzující pocit nepropracovanosti až odbytí. Taky se mi moc nelíbila povídka Zázračný amulet od Karola Sidona alias Chaima Cigana, která byla bez zajímavější atmosféry a popisy dějů a událostí byly až příliš hodnotící, skoro návodné (jaký rozdíl oproti Kateřině Tučkové a její elegantně napsané povídce ze stejné doby). Svým nešťastným způsobem zajímavá byla také poslední povídka Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete od Petra Šabacha, která byla sice poutavá, ale její závěr... tak trochu chyběl. Celkově si myslím, že se kniha povedla... ale stejně tak si myslím, že se někteří autoři mohli více držet noirového námětu a mohli více zabrousit do mnoha temných zákoutí Prahy, která jsou pro noirová vyšetřování zločinů nerudnými samotářskými detektivy jako stvořená.


Samozřejmě nemohu začít jinak... Orhanu Pamukovi se i v této knize povedlo výborně a poutavě přiblížit atmosféru moderní turecké společnosti s její nerozhodností mezi Orientem a tureckými tradicemi na straně jedné a Západem a s tím spojenou moderností na straně druhé. Na tomto pozadí představuje příběhy několika osob, do kterých se promítá stejný vnitřní souboj, který jim znemožňuje opravdové naplnění životů a vyjádření svých osobností. Toto téma je, dalo by se říci, již tradičně zpracované na vysoké úrovni, k čemu přispívají i pěkné myšlenky o smyslu a roli věcí v našich životech a vzpomínkách. Čím mě ale autor dokázal především nadchnout (a díky čemu se tato kniha zařadila mezi mé nejoblíbenější z Pamukových knih), je pocitová hloubka příběhu knihy a jeho prožívání hlavní postavou... a to v takovém podání, jako bych četl román z mého milovaného a horoucně oslavovaného romantismu. Zklamaná láska, vnitřní rozpolcenost, melancholie a temnota velkého města jako scény tragického příběhu... zkrátka cokoli, co představuje romantismus, je v této knize vyjádřeno s takovým uměním, až se zdá neuvěřitelné v jaké době a kde kniha vznikla. Na první pohled působí dlouze, sám jsem k jejímu přečtení obtížně sbíral odvahu, ale jen prvních pár stránek mě dokázalo strhnout do příběhu a pocitů vnitřní rozervanosti, které jsem až do konce knihy hltal, nebyl je schopen opustit a které se přes délku knihy nikdy nestaly nezajímavými, nudnými či příliš rozvláčnými. Pro mě jako velkého obdivovatele romantismu (a snad i rozervaného romantika) to byl úžasný zážitek, který doporučuji každému podobně zaměřenému čtenáři. Chápu však, že kniha není pro každého... kdo se v této rozervanosti nevyžívá a nevidí v ní krásu a štěstí života i světa, tomu, předpokládám, bude kniha zřejmě opravdu připadat především dlouhá.


"Kontrakultura téměř úplně nahradila socialismus jako základnu radikálního politického myšlení. Pokud je tedy kontrakultura mýtem, pak nepochybně patří mezi takové, které oklamaly obrovské množství lidí a měly nedozírné politické následky." Výborná a čtivá kniha, která mi zcela promlouvala z duše. Přiznám se, že jsem čekal trochu něco jiného a byl tak nesmírně potěšen, kam směřovaly myšlenky autorů, a nadšen jejich úžasným přehledem v literatuře a prací s ní. Nutné je zdůraznit, že kniha nekritizuje samotnou "kontrakulturu" a její umělecké projevy (sám jsem velkým fanouškem v knize zmíněného grunge, tak jsem si nebyl jistý, co kniha přinese), ale pouze její politickou rovinu. Kontrakultura se tak (i přes svou silnou společenskou kritičnost) stává problematickou pouze tehdy, pokud se v očích jejích vyznavačů stává zároveň i řešením (pokud má změnit svět k lepšímu)... přestože ti často svojí spotřebou "kotra-zboží" a svou individualistickou filozofií jen podporují systém, proti kterému sami protestují. Kritika tak je zaměřena na "kulturní levici" (u nás těžko takto souhrnně pojmenovat, často jde o radikální stoupence pravicové politiky), která těmito svými individualistickými postoji podkopává roli státu jako aktéra, který jediný může zajistit nápravu nedostatků systému, především pak kvalitní sociální prostředí. Narcistní zájem o osobní růst a blaho tak potírá zájem a snahu o sociální blaho. Pozornost lidí je odpoutána od stále se prohlubujících sociálních rozdílů, od stále slabšího státu stojícího proti stále silnějším korporacím, od stále se zhoršující situace pracujících lidí. Návod nabízený "kulturní levicí" však nesměřuje ke snaze o změnu socio-ekonomických podmínek, ale k osobnímu osvobození v duchu kontrakultury... bez ohledu na to, v jakém systému žijeme. Je tak poukázáno na zajímavý paradox, na který upozorňuje i Tony Judt (a nepřímo i Jan Keller)... přestože se revolta 60. let (i na ni navazující) zaštiťovala radikálně levicovými myšlenkami, svým silným individualismem nastartovala stále se rozvíjející pravicový neoliberalismus, který podkopává zbytky sociálního státu jako levicového výdobytku Západu. Přestože jsem občas nesouhlasil s některými až příliš modelovými ekonomickými úvahami autorů, jejich politické a filozofické úvahy a závěry mi byly velmi blízké... stejně jako podpora systémové politicko-ekonomické levice (posilující regulační roli státu) a důkladná kritika individualistické kulturní levice (tyto snahy naopak ničící). Autoři však byli schopni jít hlouběji a rozvinout tento problém do širší podoby, než jsem byl kdy vůbec schopný pomyslet. To mě dokázalo nadchnout i inspirovat zároveň.


Výborná sbírka... i když trochu nevyrovnaná, s přibývajícími stránkami mé nevýslovné nadšení postupně opadalo. Nejvíce mě zaujaly básně v první části, které mi v mnohém připomínaly tvorbu mých oblíbených romantiků... Tematicky v rozervanosti a pomíjivosti přírody a lidského života, ale také v básníkově schopnosti přiblížit a gradovat silné rozrušené pocity. Druhá část v největší míře oslavuje autorovy osobní hrdiny... básníky či spisovatele, kteří ho zřejmě v jeho životě a tvorbě hodně ovlivnili. V této části byly některé básně povedené, některé ale už méně. Básně ve třetí části pak už představují spíše nacionální názory autora, často se upíná k národním symbolům, k obraně vlasti a hrdinům války... tato část mě už příliš neoslovila.


Výborná kniha o jednom životě v historických vírech strhávajících všední obyvatele rozvíjejícího se pražského předměstí v Libni. Kniha mě zcela strhla, je psaná výborně jak v ohledu představení hlavní postavy, tak v ohledu zajímavého děje o kdysi slavné továrně a jejím prostředí, které je u tohoto autora již klasicky krásně popsané (jako by čtenář byl sám jeho návštěvníkem). Přestože jde o klasický urbanovský styl, tak jde v kontextu dalších knih autora o velmi originální dílo.


Kniha je svojí formou, kdy se ve vyprávění kapitol střídají jednotlivé postavy románu, sice podobná pozdější knize Jmenuji se Červená, přesto ale (mimo jiné i tím, že není v záhlaví uvedeno, kdo kapitolu vypráví) jde o originální dílo. Příběh, který kniha vypráví, se odehrává v moderním Turecku, jednotliví vypravěči pak dávají nahlédnout do myšlení několika různých pohledů na vývoj země a bezvýchodnou situaci Turecka, které nemá svoji identitu a neví, kam směřovat. Pohledy na Turecko se tak liší od zatvrzelé lásky ke starému, přes bezhlavé prosazování nového, až po lhostejnost, znechucení a znudění z vlastní země, vzhlížení k Západu a snahu tam odejít. Žádný z těchto pohledů, mezi kterými nakonec dojde i ke střetu, však nenabízí možnost být sám sebou, představit sebevědomý a sobě vlastní pozitivní pohled. Opět výborná kniha, která krásně a opět originálně představuje klasické Pamukovo téma rozpolcenosti obyvatel Turecka.


Výborný romantický příběh, který ve svém ději i v přiblížené atmosféře velmi připomíná nejgeniálnější Máchovo dílo Máj. Autorem zajímavě a intenzivně představený tragický rozervaný příběh plný napětí se odehrává v romanticky popsané krajině s klasickým důrazem na její temné a skličující stránky. Jde zkrátka o klasické romantické dílo, další z důkazů postupně se rozvíjejícího Máchova umu a geniality, které musí fascinovat snad každého romantika.


Úžasná kniha přibližující atmosféru Prahy (přestože jsem místy měl pocit, že autor vnímal Prahu zcela odlišně než já, jeho pocity jsou trochu skličující), její historii, s delším zastavením v rudolfínské a barokní Praze, krásná zaniklá místa, kde se vyjímá popis atmosféry dávno zaniklého židovského města, životní příběhy slavných obyvatel Prahy i promítání genia loci do jejich umělecké, především pak literární tvorby, například pražských neměckých spisovatelů, kteří nejsou dnes v Česku bohužel příliš "doma". Kniha je velmi pěkná, psaná přesně tím intelektuálním poetickým způsobem, jaký mám hodně rád. I když mě začátek knihy odrazoval zmateností v pravém italském stylu, jsem rád, že jsem se nenechal odradit a začetl se hluboko do krásných úvah a myšlenek, které mě také mnohdy přivedly k odlišnému nazírání na některé historické události, než jsem byl zvyklý.


Námět to byl pěkný, ale zpracování takové jen průměrně zajímavé. Celý příběh mi připadal příliš schematický a prvoplánový, kromě podivného příběhu Very ani nedošlo k žádnému většímu zvratu či završení. Navíc se mi to celé zdálo takové dost uměle naroubované na Prahu... ani nemohu napsat na prostředí Prahy, protože tam to prostředí nehraje vůbec žádnou roli. Příběh by se mohl odehrávat prakticky kdekoli, působí více americky než česky a mimo epizodní role Luci a strejdy Petra (v hospodě, kterou si jde v Praze jen těžko představit) v příběhu ani nevystupuje žádná jiná česká postava. Pak ani nepřekvapí, že těch pár odkazů na českou kulturu, které jsou v knize zmíněné, se dost míjí s realitou, jako by vycházely spíše od nadšeného turisty než od znalce místních poměrů. Ale co, i tak je hezké, že napsáním tohoto "českého" románu Robert Fulghum odměnil své oblíbené Čechy :-)


Je to krásně napsané, i když ze začátku se zdá trochu nezvykle. Ale forma člověku rychle přijde k chuti a ten se tak může nechat unášet Vančurovým proudem poetismu. Jen kdyby tak byla celá kniha pojatá stejně jako na úvodních stránkách, tedy jako rozvohory u vody o "závažných" filosofických tématech protknutých příjemnou letní atmosférou (i přesto, že šlo o jeho poněkud něšťastný způsob). Ale jakmile se začaly řešit dost pochybným (násilným a nevěrným) způsobem vztahy mezi manželi Antonínem a Kateřinou Důrovými, můj zájem o knihu začal upadat. Škoda, že právě to je hlavním námětem této knihy... ale stejně je to kniha nádherná, tak jsem těch pár míst, u kterých jsem jen nevěřícně valil oči, přešel bez vážnějších následků.


"Obr. 1. Tato slova jsou vyryta do machonitového podstavce, na němž spočívá Ctihodné a starodávné právo gallifrejské, jeden z Velkých artefaktů Rassilonské éry. Zde je reprodukujeme s laskavým svolením kurátora archivů Panoptikonu na Kapitolu planety Gallifrey. Přeloženo ze staré spisovné gallirejštiny se tu praví zhruba toto: Kdo tu knihu ukradne, tomu ruka upadne." Stačilo si jen přečíst popisek této úvodní přílohy a po nezadržitelném výbuchu smíchu jsem hned věděl, že toto se mi bude líbit. Výborný styl humoru, ze kterého je cítit kouzlo děl Douglase Adamse, napínavý příběh, plný výborných zápletek, charismatické postavy, především samotného střeleného Doktora, kterého snad nikdo nemůže nemít rád. Co dodat? :-)


Výborná autobiografie Johna Cleese, mého druhého nejoblíbenějšího Pythona hned po Michaelu Palinovi (který má příjemnější a méně konfliktní styl humoru). Právě talent a nenapodobitelný humor obou těchto pánů je podle mého názoru to, co stálo za fenomenálním úspěchem Monty Pythonů. Neméně vtipně napsaná kniha plná sarkastického, černého a krásně drsného humoru zachycuje úsek autorova života od raného dětství po počáteční krok k Monty Pythonům a zajímavě tak doplňuje již obecně známou historii... kniha tak dokázala přiblížit i sympatickou osobnost Johna Cleese, jeho zajímavý život a dokonce i podnětné názory. Přesto je mi toho zakončení trochu líto, rád bych se dozvěděl více i o té nejslavnější etapě Cleesova života. Ale pravdou je, že tam už mohu navázat jinými knihami, například Monty Python - Vlastními slovy. Kde snad bude méně chyb :-)


V básních Jiřího Wolkera (ke kterému mě možná překvapivě inspirovala chvála Maxe Broda) jsem objevil netušenou krásu... Lásku ke světu a životu i k těm nejmenším jeho detailům, které tvoří krásný celek a velké příběhy lidí a přírody, hluboký smutek z životních zklamání, velké sociální cítění s těmi nejposlednějšími z posledních, marnost mezilidských bojů, radost z jarní přírody v rozpuku a smutek z jejího podzimního zániku... prostě krásné pocity, myšlenky a pohledy v nádherných verších. Ze spíše kratších básní, z nichž některé názvy znám již ze střední školy, ale teprve nyní jsem pochopil jejich krásu a hloubku, pak vystupují rozsáhlejší a nádherné verše Balady o očích topičových, Svatého Kopečku a Balady o námořníku. Citovat však musím výbornou báseň Sloky:
"Sníh padá na město, na město zšeřelé,
v tvém oku roztává se v louže popele
a z věží hodiny jak panny zrazené
padají v náměstí, v jezero kamenné.
Jdeš tudy prvně sám se srdcem churavým,
a proto se ti zdá, že trpíš světem vším,
a zatím jsi to ty, jen ty a zčásti jen,
jenž hořem soukromým jsi kdesi poraněn.
Staň u zdí nádraží a poslyš vlaků hvizd,
jež vezou do světa lásku a nenávist,
a do všech usedni a slavnou silou hnán
se z místa bolesti rozjedeš do všech stran
po světě širokém, jenž nezná modřin tvých,
zápase v závratích a ranách propastných.
Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, - sám nebuď poražen,
a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.
Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele
a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc než trpěti."


Velmi dobrý Blakeův výbor díla, který představuje jeho tvorbu od jednodušších a ne tolik hlubokých básní v začátcích, přes výborné romanticky rozervané básně až po mystické a vcelku složité závěry jeho tvorby. Nejzajímavější mi připadají jeho romantické básně, závěrečné básně jsou však také zajímavým a především hodně originálním dílem.
"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."


"Nemohu se ubránit obavám, že by lidé mohli dospět k takovému stavu, kdy by považovali každou novou teorii za nebezpečí, každou novotu za obtížný zmatek, každý sociální pokrok za první krok k revoluci a ze strachu, že by je mohl někam strhnout, by odmítali jakýkoliv pohyb (Alexis de Tocqueville)." Kniha předkládá hlubokou kritiku současného na zisku založeného systému a předkládá úžasně nadějeplnou vizi nutných změn. Tony Judt v knize diskutuje historii sociálního státu od toho, co mu předcházelo (liberalismus končící ve velké hospodářské krizi a fašismu), přes jeho nadšené celospolečensky konsenzuální budování, až po jeho postupné rozkládání (které pro mě trochu překvapivě podle autora začalo v 60. letech studentskými individualistickými hnutími bojujícími proti direktivnímu sociálnímu státu, který podle nich omezoval sebevyjádření a svobody jednotlivce a které se pouze ve vnějším pohledu zaštiťovaly kolektivistickým marxismem) a následné nahrazení nesvobodným neoliberalismem, nepřipouštějícím žádné alternativy. Jak dokládá na historii poválečných let, západní společnosti se nejvíce dařilo právě v sociálním státě, kde sociální hodnoty (nikoli peníze) hrály hlavní roli a díky kterým státy prosperovaly (nikoli pouze ekonomicky, ale i lidsky). Současná neoliberální politika oproti tomu vede k degradaci prostoru, lidí, společnosti i ekonomiky. Této politice především schází etický rámec, vnitřně koherentní výklad, který našim činům přisuzuje smysl, jenž je samé přesahuje. Nikdo se nespokojí s konstatováním, že něco je nebo není v našem hmotném zájmu. Autor dokazuje na mnoha statistikách, že současná společnost se až nepříjemně podobá společnosti v liberálním systému počátku 20. století, po kterém přišly světové pohromy. Vyzývá zároveň sociální demokracii, aby opět našla odvahu a správný slovník, který by opět zaplnil vyprázdněnost současné politiky a vrátil zpět do hry hodnoty sociálního státu, který současní politici tak poslušně rozpouští. "Proč jsme si tak jisti, že trocha plánování, progresivní zdanění nebo společné vlastnictví některých veřejných statků jsou nepřijatelná omezení svobody, zatímco bezpečnostní kamery, státní pomoc bankám, které jsou "příliš velké na to, aby mohly padnout", telefonní odposlechy a nákladné zahraniční války představují pro svobodný národ snesitelné břemeno?"


Ano, i mně ze začátku na této knize hodně vadil styl, jakým je psaná. Skoro žádné odstavce, dlouhá souvětí na několik stránek. Připadalo mi to únavné, občas jsem se v textu ztrácel. Jako by mě autor nutil číst dál a dál bez přestávky, bez zamyšlení nad tím, co jsem právě přečetl. Vzhledem k tomu, že nemám rád, když mě kdokoli k čemukoli nutí, měl jsem trochu problém toto překousnout. Časem jsem si ale na originální styl psaní zvykl a začal jsem spíše vnímat obsah než formu (která je sice svým způsobem spontánní, ale pořád proti ní mám výhrady :-) ). A proti tomu krásnému návalu poetiky, úžasného příběhu, krásně popsaných scén, nádherné myšlenky a výborného humoru nemůžu absolutně nic napsat. Příběh číšníka/milionáře/cestáře je úchvatný, včetně vnitřního vývoje jeho postavy až k nemateriálnímu a klidnému závěru života. Zobrazení jeho pohledu na zásadní události moderních českých dějin je vtipné, originální a úžasně poutavé. No, rozhodně budu ve čtení Hrabala pokračovat, zdá se, že opravdu jde o jednoho z nejlepších českých autorů. "Jak to vím? Vždyť jsem obsluhoval anglického krále..."


Sbírka, kterou mě John Keats dokázal hodně zaujmout svojí krásně psanou poezií (což, pravda, může být jen plus překladu), kde doplňuje klasickou romantickou rozervanost silným pocitem naděje a optimismu. Nejvíce ze všech stránek romantismu vyzdvihuje hledání hluboké člověka přesahující krásy a pozitivní síly skryté v nespoutané jarní přírodě a lásce. Nevím, jestli je to tím, že mi je tento pozitivní, optimistický a nadějeplný romantismus nejbližší, nebo jen letošním poněkud nesmělým příchodem jara, ale tato sbírka mi naprosto přesně sedla do mé zimou unavené nálady.
