medialstar komentáře u knih
Martin Selner nám nechává nahlédnout pod pokličku své práce. Bere svět autismu s humorem sobě vlastním. Je to člověk na správném místě, který navíc umí poutavě popsat strasti denního života svého i dětí.
Tato série byla láska na první pohled. Jako malá jsem si hodiny a hodiny hrála v domečku pro panenky, který jsem měla v policích ve skříni. Celá dvě patra vyladěného obydlí s nábytkem, kobercem, záclonkama a všemožnýma blbůstkama od kastrůlků po zrcadlo v koupelně. A taky mi svítila trouba v kuchyňské lince a tekla voda ve dřezu, to bylo něco! Velká parta všemožných pidi panenek a pajduláků, kteří řešili své vztahové a rodinné problémy či jen tak klábosili, jest samozřejmostí. Takže když sem uviděla tohle super vyladěné dílo, tak jsem se stala opět tou malou holkou a toužila se vrátit v čase a mít přesně tohle všechno doma. Dokonalé. Úžasné.
Těžko se mi kniha hodnotí. Upletené pavučinky jednotlivých příběhů mě vtáhly a nepustily. Cítila jsem v nich život, divokost přírody, beznaděj, marný vzdor i naději... Pro mě to byl literární zážitek.
Zpočátku jsem se párkrát přistihla, že mi utíkají myšlenky jinam, ale asi v polovině jsem se do knihy docela zabrala. Autorka dokázala udržet napětí a člověk má chuť vědět, jak se věci mají. Občas trošku klišé, některé dialogy na mě až moc křečovité a vtipné za každou cenu. Ale když to vezmu kolem dokola, odvedla autorka docela slušnou detektivní prácičku, i když tomu pro mě něco chybělo.
Před mnoha lety na mě zapůsobila, dokonce jsem si pořídila i pracovní knihu. Není to žádné literární veledílo, pokud ji nečtete vyloženě pro samotné "poznání", může to být i nuda. Nic, co už nebylo jinde nebo dříve vyřčeno, ale má své místo v mé knihovně. Určitě se k ní, až bude vhodná nálada, vrátím. Nemohu však nezmínit obal, který mně přijde opravdu mimo...
Kniha na jedno odpoledne. Neotřelé nápady, zajímavý příběh, který i na tak krátké ploše toho dokáže hodně říct. Vše se může v dobré obrátit, když to nejméně čekáte, i malé skutky mohou mít velký dopad...
Naše třetí setkání a příznávám, že už spolu s autorem jedem na stejné vlně. Velmi krátké, avšak intenzivní.
Když na vás sedne panika, humor jde stranou. Ta mrcha mává kosičkou leckdy pěkně ostrou. Vždy však člověku uleví už jen pocit, že v tom není sám.
Bible pro hypochondry. :-) Někoho můžou dané rady uklidnit, ale většina asi zjistí, že má četné příznaky všech možných nemocí. Nicméně oceňuji knihu jako jednoduchý návod pro orientaci v tom, kdy už může jít do tuhého.
Čapek musel mít obrovský přehled, který, jak se ukázalo, u mě trochu pokulhává... Krásný jazyk, představivost autora nezná mezí. Agathon čili o moudrosti je počin, který snad musí vyvolat blaho u všech čtenářů.
Ano, tlačí to na pilu, krapet je to nereálné, zbytečně solí vulgarity a hrdina je jak ze železa. Ale děj mě chytl hned od začátku, má to atmosféru. Občas si vtipně hraje se čtenářem, i když někdy už z něho dělá trochu trubca. :-) Žánrová jednohubka na dva večery, která má sice k dokonalosti daleko, ale i tak solidně zapůsobila. Jsem zvědavá na Propast.
Těžko hodnotit tento druh literatury. Naše snaha vše pojmenovat, zařadit, zaškatulkovat je protipólem této knihy. Nikdy není na škodu nastavit sám sobě zrcadlo. Ti vnímavější si z četby určité mnohé odnesou.
Kdo očekává humor, bude zklamán. Ale to vůbec nevadí. Těžko to popsat. Ale já knihu vnímám jako sondu do lidské povahy ve vší její složitostí a jednoduchostí zároveň. Snaha Igora mít nad vším striktní kontrolu versus Nikovo beru všechno na lehkou váhu a užívám si se protne v bodě, kdy poznají pomíjivost a blízkost konce. Nenápadná kniha, která může dát víc, než na první pohled vypadá.
Nechytla mě zdaleka jako Někdo tě vidí. Děj je promyšlený, o zvraty není nouze ale stejně si nemůžu pomoct, něco tomu chybělo. A ten konec? Jako zase znova? :-) To už mi přislo trochu moc. Vsuvky s kojením byly na můj vkus až příliš. Tohle v thrilleru fakt nepotřebuju. Suma sumárum nebylo to zlé ale ani výborné.
Taková nenormální rodinka, v které se mlží, manipuluje a rozehrává velká hra o osud celé rodiny. Nenašla jsem hluché místo, příběh postupně plíživě graduje do povedeného konce. Postavy jsou dobře vykreslené, vyvolávají ve vás směsici pocitů, kdy dokážete pochopit i ty jejich nejhorší pohnutky, ale přitom jim nefandíte. Zdařilý psychothriller, který zafungoval na výbornou.
Zlákána výbornou obálkou a anotací. Zázrak se ovšem nekonal. Přišlo mi to trošku jako když Fitzek s kočičkou pekli dort. Příliš překombinované a napětí pomálu. Škoda veliká.
Nic jsem nečekala a dostala jsem povídky, které se dobře čtou, občas se i zasmějete a nemusíte si s nimi zkrátka příliš lámat hlavu. Trošku mě mrzela lehká předvídatelnost pointy, ale čert to vem. Jako knížka do kabelky nebo na dovolenou ideální.
Severská fantazie, která zřejmě nebude pro každého. Přiznám se, že polovinu jsem vůbec nepobrala, ale i tak jsem z toho stejně měla zážitek. Zpočátku mně přišel na mysl i D. Charms, ale to vážně jen milimetrem. Rozhodně povídky pro všechny, co mají otevřenou mysl.
Až do konce nebudete vědět odkud vítr vane, což je plus. Jinak je to taková thrillerová jednohubka, na kterou asi brzo zapomenete, což ale nevylučuje fakt, že se to prostě četlo dobře. Občas se Quincy chová nemožně, ale když ono se to tak nějak hodí autorovi do krámu. Jinak doufám, že to už bude jedna z posledních dívek v názvu knihy, protože mám dojem, že kdo dnes nemá dívku v titulce, není in.
Vlastním vydání z roku 1990 a střežím ho stále jako oko v hlavě. Cviky jsou jasné, srozumitelné, vhodné pro věčné začátečníky i ty pokročilé. Ale co je hlavní, opravdu to pomáha, jak jsem se nejednou přesvědčila sama na sobě. Zatím ji žádná kniha o józe pro mě nepřekonala.