medlovice komentáře u knih
Asi bych tuto knihu pojmenovala Kroky kočky nebo Kočičí kroky, protože tak potichu a plíživě jako kočka se vloudí do mysli čtenáře, číhá a zaútočí. Pomalé , pozvolné seznamování s postavami, ale všechny jsou důležité, i ty kočky . Co tím vším vězí a proč jsou všechny postavy neštastné a nespokojené ? Hledání vztahů, udržet si chlapa za každou cenu , jen nebýt sama .
Opakování je matkou moudrosti a u Herriota mi nevadí, že jsem některé jeho příběhy už četla v jiné knize, i tak potěší. Když se Heriot oženil se svou milovanou a milou Helenou , čekala jsem více příhod ze soukromí, ale manželství se vzpomíná jen okrajově a já jsem moc ráda, že si můj oblíbený veterinář vzal tak chápavou a příjemnou ženu, která po něm nechce aby seděl doma a věnoval se jí , ale je mu ve všem nápomocna a on se pak může věnovat svému poslání a zachranovat životy zvířat v době , kdy nebylo takové vybavení jak je dnes.Milé i smutné příhody a trochu i pocta ženě veterináře . Herriot měl štestí .Ne jak můj oblíbený detektiv Richard Krauz, který si vzal úplnou xantypu.
Nevyhledávám cíleně audioknihy, ale u této knihy byla četba na pokračování při Českém rozhlase opravdu dobrá volba. Protože jinak bych slintala a grindala jak batole nad knihou nad tím obžerstvím . Všude jen jídlo , stoly se prohýbají, mísy jsou plné a já nemám nic jen hlad. Všechno, všechno chci ochutnat ! Pořád se hoduje a slaví a s tyranským popisem každého detailu mučí autor trpícího čtenáře. A když už jsme nasyceni , řeší se i normální věci jako třeba záchod a velmi veselé kozí závody v čepičkách. Super oddechovka.
S touto kuchařkou není vaření hračka, ale alchymie. Je potřeba nasušit spoustu produktů, mít sušičku a spoustu dalších věcí. Ale pro ty, co si rádi u počítače dáme polévku do hrnečku může být velmi nápomocná. Je tu návod, co sehnat, jak nakrájet a usušit , odměřit , namýchat a pak už jen stačí dosypat a zalít- a vypít. Krásné fotografie a pro bio matky velmi důležitá kniha. Já ji koupila v dobroblešáku za devět korun.
Pro tyto knihy jsem si utíkala v devět v noci v pyžamu a papučích k Natalii , která si doběhla pro Hecla a prozradila, že má i dvě další. Spokojeně jsem si pak četla ještě dlouho do noci v posteli a musím myslet na to, že se pořád ocenují talenty a Muží roku , ale tohle je opravdu borec a skromný člověk, někdo , kdo miluje svou práci a já mu moc fandím-.
Zajímavé, jak se literatura a hlavně myšlení a jednání lidí změnilo od roku 1984. Zuzana , která se zamiluje, ne na první pohled , ale za to si stojí za svým je vlastně dobrá , spravedlivá a romantická dívka . A všichni ji odsuzují, je i svolána schůze ROH , manželka si osobně dojde stěžovat až k ní domů.... Jak by vypadala kniha Chtěla bych ten strom v roce 2024 ?
Jedno je jisté, krása naší mateřštiny v plném zásahu, oslava našeho nádherného jazyka ve všech popisech přírody, okolí , všechny ty vůně chtějí tančit , všechny pocity chtějí rozkvést a rozdat svoji krásu ..a nakonec zůstane smutek a prázdno s možností nového začátku.
Tak hodně štestí Zuzano.
Čím déle tě nemám , tím víc mi chybíš -
Asi jsem čekala romantický útěk jako od Caplinové, ale dostala jsem spíš Halinu Pawlovskou s kousavým humorem. Příběh ženy , která nemúže žít bez Itálie a nemůže žít v ní , jsem poslouchala při práci a úklidu jako audioknihu vyprávěnou samotnou autorkou .A to možná byla chyba, proč si moje sympatie hned nezískala. Splní se jí přání a žije v Kalábrii , najde krásného Itala a užívá si všechny krásy a chutě Itálie , jachtu, proseco, vášnivý sex. A neví co chce , jestli zůstat nebo se vrátit do studených Čech a mě se chtělo křičet zůstat ! Itálie ! Ale on je mladší , typický Ital a Blanka má problémy s pubertální dcerou , nadváhou . Řeší covid , vrásky a neužívá si .
Audiokniha je o recepty i rady ochuzena, jestli potkám knihu , vypůjčím si ji. Blanko- Bianco Carpe diem !
Obyčejný život, obyčejná vesnice. Rodina, která žije nespokojený život, nikdo není štastný , není a nebude. Matka jen přehnaně šetří až lakotně , zbytečně. Otec ten myslí většinou na to jak si vrznout a přihnout si a nikdo se svým životem nedělá nic jen nadávají a jsou nespokojení . Jenže tak jsem tomu věřila a chtěla vědět co bude dál. Nahlížení do života mých rovestníků , plánata, které mířila vysoko a jen plánata to mohou pochopit .
Velmi depresivní . Každý sám na své cestě.
Nejlepší kniha , teda jedna z nejlepších , co jsem letos četla. Má to kouzlo přírody, lásku k rodné hroudě, radost i strach , všechny emoci a má to spád. Jednu jsem si koupila a jednu našla v knihobudce. Nebudu číst obě naráz ale ráda si přečtu znovu, až bude ta hora knih na přečtení malá- doporučuji pro lidí co rádi čtou a vzdělávají se.
Tohle mě chytlo od začátku. Napětí a dobré popisy prostředí , dobře popsané charaktery postav , nic není zbytečné. To mě Bryndza překvapil. I když je kniha hrozně tlustá vůbec nenudí .
Příjemné čtení, hodně fotografií , dobrý výběr a snaha o něco nového. Kniha, která vykouzlí úsměv a vzpomínky. Moc se divím, že za ty roky ji nikdo nehodnotil, vhodná i jako dárek .
Poučné , pro mě velmi důležité fakta. Vždyt se denně dívám na místa, kde možná chodili věrozvěstové a kde kráčela historie a zanechala nám něco ukrytého v lesích.
Miluju tyto knihy. Pověsti, pohádky, lidové povídačky a příhody , smutné i veselé , vodníci , bludičky a spousta fotografií , nových autorských i historických , zachráněných , půjčených z dědictví . Moc příjemné čtení. Žijeme v tak krásné zemi.
Vlasta Javořícká v tomto románu nebyla tak káravá a nevnucovala víru a pokoru, naopak děj je svižný a baví i součného čtenáře . Marcela , která žije s otcem a je zcela v jeho zajetí se stane dívkou , která pracuje a žije a milostná zápletka je originální .Dnes by se řeklo kolik psychických poruch měl otec a dcera ale všechno je vyřešeno a ten štastný konec . Bavilo mě to .
Ráda se vzdělávám a toto je vzdělávání zábavnou formou . Hecl působí sympaticky a přátelsky, kniha mě docela pohltila , dokonce jsem odložila i rozečtenou dánovku a to už je co říct. Protože tento kapitán , pilot a muž je někdo , na koho můžeme být hrdi a pyšní a já zvedám bradu ještě více, protože jsme se narodili ve stejné porodnici !
Už jste někdy uklízeli místo činu ? Já ano, naštěstí jen po vloupání , protože být tam někde krev tak omdlím. V klidu si čtu , po deváté zaklapnu knihu a mezitím někde blízko nás číhá nezvaný host , nepříliš chytrý týpek co si myslí, že rozbije okno a nabere si. Jen přes silnici v areálu pily pod kamerama a alarmem. To ani DD nevymyslí..
Protože jeho příběh byl o moc lepší, napínavý , odlehčený humorem ale Igora mi bylo líto , nejen jeho je tu tolik nevinných co trpí. Přečetla jsem po druhé a opět ještě lepší .
Umýt okna od toho prášku co ho používají na sejmutí otisků prstů není jednoduché , ale takový poctivý Jar extra , dokáže zázraky.
Čarodějnice mě fascinují i když žádné nebyly, vždyt to byly jen ženy, co sbíraly bylinky a pomáhaly léčit ..A mě by také tenkrát upálili...Linie z roku 1682 mě bavila víc ale celá kniha má spád i když má 390 stran. Já doporučuju-.
Polikuška.
Zní to tak jemně, něžně, myslela jsem že otevírám příběh mladé dívky , něco jako Popelka. A je to příběh krutý a drsný, příběh hrozné chudoby a strachu. Jinak nevím jestli byl Polikej tak čestný nebo takový posera , který neunesl tíhu zodpovědnosti a zničil životy svých dětí.
Když mě něco baví, bývám pečlivá. A DD mě baví.
Takže 37 díl serie, ale chronologicky 33. Jsme v roce 2008 , Krauzovi táhne na padesátku a začíná lenivět, ne tak Chosé a jejich špičkování je vybroušené jako diamanty. A diamanty jsou věčné. Další čtyři už vydané díly jsou všechny z roku 2009 ale je tu ta mezera mezi roky 2003 až 2008 . A letos se snad můžeme těšit na další dva díly. Máme tu mezeru , která nám může dopřát i deset dalších výborných příběhů.
I Když se tu řeší smutná smrt mladé dívky tak jsem se několikrát smála nahlas a upřímně, protože tito chlapi se baví mezi sebou opravdu jako naši chlapi.
Královna detektivek a taková slabota, byla moje první reakce. Než jsem si uvědomila, že to je román . A pak jsem začala cítit vůni lesa. Ty staré chalupy jejich tajemství ,jejich duši . Byli tu se mnou všichni, staří usedlíci , namyšlený zbohatlík, cítila jsem i psí srst, les voněl, vyprávěl. Nemusí být pořád jen detektivka když čtete Klevisovou, umí i jiný žánr. Krásná obálka a dobrý příběh, dobře napsaný, až jsem zatoužila do Jelení hory odjet na víkend a projít si ten prokletý kraj.