medlovice komentáře u knih
Šumava má mlhu, která vidí.
Mlhu s očima
Tríbeč ticho s očima
Bruntál žáby se zubama.
A já mám strach.
Jak má toto pobrat člověk ze srdce Slovácka, kde nás strašili jen čertama, která navíc jde lehce přechytračit, dobré víly tančí u studánek a nejhůř projede bezhlavý rytíř s ohnivým mečem.
Geniálně napsané, nemohla jsm přestat číst, četla jsem pořád, při vaření, v čekárně u veterináře , na parkovišti, pořád a večer jsem se bála i solární žabky u dveří. Protože ty světla na Klimentku se také objevila a zmizela a auto to nebylo.
Kolik toho dokáže sugesce, co jsou halucinace a co je pravda...
Je teprve leden a já už mám přečtenou knihu, kterou z hlavy dostanu jen těžko. Silný, lidský příběh, až mrazí , nezapomenutelné.
Taky jsem v devadesátých odjela do Chicaga jen s taškou , v ní tričko , prádlo , lahváč a pár tatranek a nechápala radost kamarádu co na mě čekali. A jak jsem byla pyšná, že jsem Češka, tam kde imigranty pohrdali.
A proč , zpět v Čechách už nejsem ? Kde jsem teda doma ?
Poslouchala jsem jako audioknihu a tak mě to chytlo ! Sedla jsem si , konečně!, zpacifikovala kočky kapsičkou , udělala černou hodinku a poslouchala a královsky se bavila , až jsem zalitovala , že kniha není delší a zatoužila cestovat, protože můj M by byl ještě horší bručoun a já unavená památkama usnu někde pod stromem.
Představuji si, že tuto knihu napsal policista, který má svou práci sice rád, ale už jí má plné zuby. Protože kdejaký darebák, fetka a zloděj mají větší práva než policie. Nechtěla bych se tohoto prostředí dostat, ani do města, kde se má děj odehrávat , proboha to je děs, špína a hnus.
Nevím, co mém o této knížce napsat, nenecházím slov. Snad jen to, že bez váhání jsem ji zařadila do mých TOP 05 2024.
Vůbec nechápu jak se někdo může dobrovolně vydat do míst, kde je minus třicet pět, po kolena sněhu a vítr. To mě stačí mínus dva a vítr a jdu domů. A žádné benzinky , obchody ,co jedli ? Netrénovaný badatel , bez zkušeností s mrazem . To přece nejde. Jak třeba čůrali ? Ta ženská ? V takovém mrazu nepracoval ani Ivan Děnisovič a to byl gulag, tihle šli dobrovolně. Jenže mě to čtení tak chytlo, nešlo se odtrhnout. Ne , nepřimrzla jsem. Potom se mi líbil i ten závěr, začala jsem věřit , že někde daleko , hluboko ukryti jsou sněžní muži a pravěcí ještěři . Protože já věřím-
Tam někde venku je pravda.
Herriot, to je jistota, že se budu bavit a těšit na čtení , vybrala jsem si tuto knihu na svátky vánoční a přechod do nového roku . A i když některé povídky se opakují, jsem spokojena, potěšilo duši milovníka zvířat, čaje a pohody. Pořád mi to ale připadá, že zvěrolékaři jezdí na zavolání kdykoliv a zcela zdarma. Co já už se najezdila do Mařatic....
Lidi nečtete to.
Ta kniha nejde odložit , je sarkastická , rýpavá a zoufalá jako zklamaná novomanželka. Humorem, tím našim typicky českým nešetří , švejkování , vyhýbání se povinnostem a ořechovkou. Žádné vykrádání a vzpomínání předchozích dílů. I když , a to si ještě pamatuju, se Helenka vdávala ve Strážnici. Teda já jsem stará, ted už to vím. Ale bavila jsem se .
To bude přejetých zastávek.
To bude připálených jídel .
To bude ujetých autobusů a zpozdilých příchodů.
A otevřený konec nám dává jistou šanci.
Musím uznat, že tato kniha se bude více líbit chlapům. Mafiáni, podsvětí, špionáž, i když velmi čtivě napsaná , podrobně. Také pěkně zavlažovaná humorem a opepřená štavnatýma nadávkama. Ani tlačenka nechybí.
Ale jakmile sestoupil důchodce v záloze do sklepa, teda svého království, tak to potom byla jízda a dokonalý zážitek. Už to nešlo odložit , už jsem byla závislá a řešila dilema jít spát nebo číst....dočíst nebo přijít pozdě do práce ? Prostě výborná a zase trochu jiná dánovka.
A co nás čeká dál ? Co bude v prosinci ? V kterém se ocitneme roce ? Který případ zas vycení zuby ?
Depresivní a beznadějné, co do děje, ale výborně napsané. Krása čestiny a rozvinutost přísudků. Až mi bylo hrdinů líto, vždyt jsem v té době dospívala a nepamatuji si takovou prázdnotu a šed. Asi že nejsem fotografka, umělec ani bohém . Autorka mě zaujala určitě si od ní přečtu další knihu. píše dobře.
To by se zvěrolékaři stát nemělo , ale stává se. A Herriot popisuje s jeho laskavým humorem nelehké situace v začátcích. Má ruku v zadku krávy, leži v bahně a výkalech, je mu zima a má hlad ale pořád je to milé a uklidnující čtení. Nejsou to lehké začátky u Sigfrieda a ani Helena nebyla svolná ihned---
Kamarád začal chovat ovce jako živé sekačky a nějak se mu rozrůstá. Chlubí se mi narozenými dvojčaty jedno bekalo na jeho rukou. Ptám se jak jsou staré a on že se okotila v neděli- Obahnila , Miro, ovce se obahní , klisna ohřebí. Kočka se okotí. Mira na mě hledí....
Jo chlapče, ty ani nevíš kde je knihovna, kdo je Herriot a jak čtení obohacuje.
Neměla jsem ani tušení o knize a to je vydána již v roce 1946 ! K audioknize mě dovedla rozhlasová hra geniálně načtená Davidem Novotným. Jak si tento herec vyhrál s dějem je na cenu co se uděluje v rozhlase, protože já se bavila já se smála a poslouchala místo , abych pracovala .
Ponořena do poslechu ale vnímám jak je film jiný. Filmaři zanechali pouze jméno Joe , Winifred ,Tornádo Lu a americký západ. Vše je jinak , ale i tak mě audiokniha moc bavila.
Cussy nepracuje v klasické knihovně ale je zapálená knihovnice a velká bojovnice. V kraji, kde lidé umírají hladem a podvýživou, se rozdělí o poslední kousek jídla a knihy rozváží v dešti a mrazu. Autorka jí nadělila hodně težký osud a velmi krásnou povahu. Dik nemoci má modrou kůži a když ji po léku vybledne do normálu je zase špatně , zase ji odsuzují , že je nemocná. Ano ti správní bílí , čístí věřící lidé.
Cussy, byla by jsi mou přítelkyní , protože i já jsem trochu jiná , beru svět a dnešní dobu jinak.
Krásný příběh, čistá krása a radost a nádherná obalka.
Víte jaký je rozdíl mezi moravským a slovenským gulášem- ? Do moravského se dává zelí a do slovenského kapary / čo to je ? /
Pak je tu guláš se šunkou, s citronem , se zelenýma fazolkama a lečem. Vše se vaří 45 minut v tlakovém hrnci.
Slavnější pejsek a kočička jsou hadr.
Tak tato knížka šla u nás v knihovně z ruky do ruky, ženské si ji s tajemným úsměvem předávaly, tak jsem ji musela zkusit také i když tento žánr nečtu . A bavila jsem se.
Takže Princezna není žádná princezna ale chudý sirotek jak jinak a Hráč je slavný fotbalista a děj je plný žhavého sexu a toho věčného má mě rád nemá mě rád, štastný konec a zvonec . Je to super oddechové čtení a doporučuju dál-
To je takový český Dominik Dán, tetelila jsem se blahem od začátku a přirovnávala případy . Mareš má také osobní kontakty s vrahy, lupiči, únosci a jinou vybranou společností .
Zase mám ten poct, že sedím s nimi u stolečku v kavárně, že já jsem ten třetí co jen sedí a poslouchá , chci položit otázku , mám ji na jazyku ale Moravec už se ptá , na tu samou věc, máme stejné myšlenkové pochody, zvídavost a chceme odpovědi, na věci co všechny zajímají.
Natálce, která mě tyto knihy půjčila jsem s nadějí v hlase řekla, jestli ví, že se chystá šestý díl a ona drahoušek nadšeně pohlédla na mě a řekla, že už ví co chce k vánocům. Tak dík.
Protože čtu komentáře než udělím palec nahoru , zaujal mě dojemný komentář od Aghatte natolik, že jsem si knihu půjčila od známé a přečetla. Bára mi sice sympatická nebyla , ale i já si někdy připadám jak losos v kaluži.
Nemocná Helena Růžičková měla takový nápad založit nakladatelství a vydávat encyklopedie s radama pro hospodynky se zkušenostmi , které nashromáždila za svůj plodný život . Jenže se zpozdila tak o sto let. Kdo bude číst toto v roce 2004 v době kdy se vše koluje na internetu a maminky a babičky své rady nepřenechávají , protože není proč, každý mladý chce svoji domácnost a tradice padají. Helena se snažila udržet si zdravý rozum,ale nic nového nepřinesla . V knize je pár vtipných nápadů. Pár solidních rad a zbytek je vyplněn fotografiemi, žel také již ohleděnými .
Knížku mám z darů do knihovny, ale nikdy ji nikdo nečetl .
Asi bych tuto knihu pojmenovala Kroky kočky nebo Kočičí kroky, protože tak potichu a plíživě jako kočka se vloudí do mysli čtenáře, číhá a zaútočí. Pomalé , pozvolné seznamování s postavami, ale všechny jsou důležité, i ty kočky . Co tím vším vězí a proč jsou všechny postavy neštastné a nespokojené ? Hledání vztahů, udržet si chlapa za každou cenu , jen nebýt sama .
Opakování je matkou moudrosti a u Herriota mi nevadí, že jsem některé jeho příběhy už četla v jiné knize, i tak potěší. Když se Heriot oženil se svou milovanou a milou Helenou , čekala jsem více příhod ze soukromí, ale manželství se vzpomíná jen okrajově a já jsem moc ráda, že si můj oblíbený veterinář vzal tak chápavou a příjemnou ženu, která po něm nechce aby seděl doma a věnoval se jí , ale je mu ve všem nápomocna a on se pak může věnovat svému poslání a zachranovat životy zvířat v době , kdy nebylo takové vybavení jak je dnes.Milé i smutné příhody a trochu i pocta ženě veterináře . Herriot měl štestí .Ne jak můj oblíbený detektiv Richard Krauz, který si vzal úplnou xantypu.