medlovice komentáře u knih
Nalákala mě vtipná anotace a krásný obal. V takovém domě, na takovém místě chci žít ! A ještě u vodopádu....Snové. Ale kniha je nudná. Zdlouhavé nikam nevedoucí dialogy, pořád jen přímá řeč , pořád se mluví, tři dospělí se jen rýpou ve svých problémech a křivdách, předhánějí se ,kdo měl horší dětství a kdo má větší trauma. Pak se do toho přidá klišé v podobě nalezení deníku babičky, kde na sebe práskne všechno. Nemanželské děti, adopce, nevěra , tajné lásky ale nikam se to neposouvá, nic se neděje. Harlekýnská romance . Přeskakovala jsem dialogy, pak celé odstavce a pak i stránky, až jsem zjistila, že knihu ani nechci dočíst, protože vím, jak dopadne. A nemýlila jsem se , protože jsem ji dočetla.
Výborné čtení nabušené akcí a bojem o přežití. Drsný muž, mě byl sympatický, fandila jsem mu . Protože jsem si hned na začátku přečetla , kdy byla knížka vydaná neubránila jsem se představě jak si toto drsné dílo čte nejaký gentleman s whisky a doutníkem u zapáleného krbu .
Je tu tolik nechutností , bláta, krve a špíny , ale decentně popsané, ne nechutně a ponuré ilustrace jaká to vzácnost v dnešní době příběh vhodně doplnují.
Milý Ježíšku,
děkuji ti za tuto knihu , přečetla jsem ji za tři dny, zpestřila a prosvětlila mi ty zamračené svátky vánoční. Nedivím se , že je přeložena do 30 jazyků a jsem ráda a vděčná za to, že čeština je jeden z nich.
Silný příběh hodné holky , která milovala příliš brzy a příliš krátce, která ztratila své milé a blízké také příliš brzy. Přišla o domov a všechno zvládla , děj je je čtivý a nutí číst pořád dál. Měla jsem to štěští projet Colorado, viděla řeku Animas, prošla Durango a moc se mi zastesklo po krásné přírodě , rozkvetlých loukách a modrých horách, tak vysokých, že tam ještě v červnu ležel sníh.
Krásná obálka. Věřila jsem, že se Wil ještě objeví a proto se mi líbil i konec.
Knižku jsem si vybrala, protože jsem myslela, že je o mém oblíbeném spisovateli Oto Pavlovi. Otu Krause neznám , ale bavilo mě čtení o jeho těžkém životě. Citlivě napsané a vydatně doplněné fotografiemi , dopisy , rukopisy , básněmi. Vypadají tak idylicky a spokojeně ale to co si prožil Oto Kraus vydá za pět životů. Poklidný život narušili nacisti a válka , byli donuceni prodat fabriku, nastoupit do koncentráku a projít si tou hrůzou, Ota pak zjistil , že mu rodiče a příbuzní zemřeli , neměl kam jít, neměl nic a ještě musel platit dluhy, které neudělal, pořád jen platit a mít jen hlad a strach. Oženil se a požádal o vystěhování a i když měl dobrou ženu , neměl štěstí. Zemřelo mu dítě, druhé bylo psychicky nemocné a na závěr života byl tězce nemocný. Neměl to jednoduché.
Můj manžel ji donesl se sběrného dvora, celý štastný. Tak jsem si ji přečetla, je to taková jednohubka nabušená fotkama , dopisama a zápiskama. Nepřináší pravděpodobně nic nového, není to prvni a jediná kniha o Brodském , ale hned v úvodu mě zamrazilo, jeho syn odevzdal rukopis den před otcovou sebevraždou.
Náhoda, záměr nebo osud ?
Krásný důkaz, že nejsou stejné tyto dánovky, tato je úplně jiná a proto možná nesedne každému. Poklidné dialogy a vyšetřování, pořád se jen pomalu vyptávají a vyšetřují zdánlivě malý případ postřelené modelky, zvědaví sousedé a nadržený Chosé. Ve stylu knih Agathy Christie , kdy neteče krev, není tu žádná dobře uleželá mtrvola a hnijící maso , jen se sedí pokuřuje a pomalu odkrývá sousislost za souvislostí, články pomaličku zapadají do sebe a pak je to opravdu jízda, kdy čtenář lapá po dechu. Je toto vůbec možné vymyslet a dát dohromady ? Ano, jako Hercule Poirot v klidu a čistu sedí a pokuřuje tak i naše partička pomalu vyšetřuje a pak , ten konec to frčelo , kvalitní práce, dokonce i Vána nestíhal svoje svačinky.
Vtipnýma hláškama ale detektivové nešetří, několikrát jsem se smála nahlas.
Proč máš tolik stejných knížek ?
co jsem si to vzala ? Škvarky nejí , Metallicu nezbožnuje a co je nejhorší nečte ! Neví že dánovky nejsou stejné, není stejného nic , nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, nejsou stejné případy ani ten modus operandi, každá, opravdu každá dánovka je jiná , příteli a tahle dlouho chyběla na mém seznamu přečtených knih ale ted už nechybí v mé poličce knih se stejným obalem, který je také pokaždé jiný a navíc na sebe ten předek a zadek navazují.
Dobře se to rozjelo , dobře se to četlo , ješte mi chybi Reminiscence a ta nová a jsem komplet.
NA CO SE PAK BUDU TESIT ?
Smutné, bolestně smutné, nechtěla bych tento život prožit. Výstížně napsané, jaký dopad mělo znárodnění na život lidí, kolik se najednou objevilo sviní, kteří donášeli a přitom jen převlékli kabát a jak dokázali škodit a týrat. Jsou žel, pořád mezi námi. Výborně napsané , velmi čtivé , vtáhne do děje.
Velká škoda této úžasné knihy, koupila jsem ji v bazaru DK za třicet korun a dala mi tolik .Doporučuji.
Mám takový zlozvyk. Jím při čtení. Knihy, časopisy, letáky, prostě čtu a jím. Často při čtení jen tak něco přikusuju , pozobkávám a nebo popíjím .
Ale tato kniha bude čistá, neposkvrněná,ted jsem číst a jíst nedokázala. Příběh dobrý ale ty popisy kolem Niny, ne to je moc přesné.
Richard Krauz neni žádný darebák. Většinu dne prospí, v noci se ke mě tulí , sní co mu dám i když syrové maso nejraděj , je mi věrný , jen jeho fousky lechtají. Má nádherné velké oči a heboučkou pruhovanou srst a kdyby mu někdo chtěl ublížit nepřežije to. Jo jo pozor na divné kamarády z dětství.
Věděla jsem to.
Ta kniha si mě našla, nabízela se mi a já si ji musela koupit, protože jsem po ní toužila. Věděla jsem , že se mi bude líbit a že mě nepustí . Přesně ta kniha, která mě tak vtáhne do děje , že jsem cítila látky , slyšela nůžky stříhat a šicí stroje šít, ale i smutek a prázdno lidí , kteří měli strach i z těch, co byli jejich kolegové, kamarádi a příbuzní.
Krásná obálka , vyhledávala jsem si životopisy a další knihy autorky.
Netušila jsem, že knížka tak známá a tedy tak velká je formátově tak maličká , že se dá schovat do mužské dlaně. Psaná archaistickýcm jazykem , na kteý se ale rychle zvykne potěší svou náladou. Dnes venku sněží, pak prší a fouká od hor a já si s hrnkem čaje čtu o létu a lidech na slunci.
Našla jsem ji v knihovničce rodičů, zajímavě ilustrované vydání z roku 1942. Živě popsaná událost snatku z rozumu se čte s úsměvem i když je to příběh bolestně smutný . Dobře vykreslené postavy lidí a pocity dívky , která milovala muže, který zbaběle odešel.
Přišla za mnou do knihovny čtenářka , 14 let , že si jde pro povinnou četbu. Tuto knihu nemám, ale seženu ! A když jsem ji sehnala dala jsem se do čtení a myslela si , co to zase mají číst dnešní děti, to nemůžou pochopit a hlavně kde ji najít v malých knihovnách . Pavel a Ester spěchají se svojí láskou , plánují budoucnost a chtějí přežít . Mě jejich příběh bavil a četl se dobře v teplé posteli s čajem a jídlem .
Pak jsem dočetla k posledním stránkám a poznala odstavec, který jsem znala. Měla jsem ho napsaný v čtenářském deníku , opsaný snad od sestry. Takže i já jsem podváděla a lhala soudružce učitelce. Tak teda dodatečně přečteno .
Filmovou verzi jsem si představovala po dobu čtení a našla na YT. Proč je film tak jiný ? Změnili úplně všechno . Všechno hezké zmizelo.
Olympic poslouchám už dlouho, Janda mi nevadí a myslela jsem si že je znám, ale mýlila jsem se, neznala jsem je vůbec. Janda mile popisuje své krásné dětství a začátky kapely,jemně s humorem i na smutné věcí je velmi otevřený , zpovídá se ze všeho , z radostí , nevěr , proher, dětí i když se trochu chvástá a chlubí. Pak přišla vzpomínka na 17. listopad :
Dneska si říkám, že jsme tehdy měli definitivně nakopat do pr... za ta svinstva a mrtvé , za Miladu Horákovou , za politické vězně , dráty kolem hranic za ta příkoří , co nám dělali, za strach , který v nás vyvolávali a že z nás udělali občany druhé kategorie .
A za to si ho vážím.
Dlouho byla na mém seznamu Chystám se číst a pak se mi najednou dostala do rukou jako audiokniha . Pavel Nový ji načetl energicky se stopou smutku v hlase a krásně vystihl náladu knihy . Je smutná a krásná zároven a já jen závidím tomu, kdo měl takové rodiče a prarodiče a něco tak lidského prožil.
Už budu mít spojenu vůni hyacintu s tímto příběhem. Koriandr také nemám ráda.
Audio kniha na CD má jako bonus ukázky z jiných knih a ty jsem si také užila.
Knihy Jamese Herriota si chráním a užívám. Je konec října tma už v pět večer , ideální zalézt do postele s čajem a kočkama a nechat se bavit tímto inteligentním humorem , genialitou lékaře, který našel dobro v každé i těžké a smutné situaci.
Už mi dávno není 13 , ale knížky od Jackie Wilsonové mám přečteny skoro všechny. Jsou zábavné a humorně poučné a přináší naději a radost. Jen ne tato. Tak nudnou, tak zoufale nudnou knihu od J.W jsem ještě nečetla a netoužím číst další. Předlouhé nikam nevedoucí dialogy , nudné pasáže a Rose ? Hrůza ! Závistivá , žárlivá a otravná, chce změnit svět aby všichni kolem ní dělali co ona chce , pořád zachranuje autistickou sestru , matka je sobec a snob, otec slaboch a nejspíš má milenku a mladší bratr bude homosexuál. Dnešní dívky to nebude bavit a kde jsou Nickovi úžasně jednoduché ilustrace ?
Netušila jsem, že za tak krásnou obálkou se skrývá tak drsný a krutý příběh. Byla jsem naladěna na romantiku a lásku, čekala něco jako milovali se a nemohli se vzít , ale pak po létech ..A ono ne, je to válečný román a ve válce není čas na lásku. A proto mě kniha zklamala a nebavila . Dotrápila jsem se do konce , přeskakovala a tak mi určitě nedošlo nějaké rozuzlení, nevím kde tito hrdinové dožili a jak skončili. Nesežrala jsem ani , že někde v Paříži je 6o let zamčený byt i kdyby ho někdo platil Možná, že kniha je dobře napsaná , ale mě zklamala.
Krásná obálka. Prostě bych se nemusela rozhodovat, jestli chci žít tady, kde suchá tráva lechtá lýtka a pokřik ptáků mě ráno budí nebo žít v Londýně kde všechno studí.