Kniholenka_DK komentáře u knih

Tohle byla krásná a velmi citlivě napsaná kniha. Překvapilo mě, že její věk (poprvé vydána v roce 1966) na ní není vůbec znát - ani stylem psaní ani prostředím samotného příběhu. Zařazení do kategorie sci-fi se k této knížce vůbec nehodí. Teoreticky to sci-fi je, protože výchozím bodem knihy je provedení experimentální operace mozku retardovanému člověku, kterému se díky ní dramaticky zvýší IQ. Ovšem kniha samotná je mnohem více spíše jakousi psychologickou úvahou a nahlédnutím do hlavy a prožívání člověka, kterému se takto dramaticky ze dne na den změní chápání světa i sebe samotného. Člověka to chtě nechtě průběžně nutí k různým zamyšlením. Teď, bezprostředně po dočtení knihy, je pro mě složité odpovědět na otázku, co si myslím o tom, co se s Charliem dělo - budu nad tím pravděpodobně ještě nějakou dobu přemýšlet. Každopádně jasné je, že to ve mně zanechalo hluboký prožitek. Poslední 3 stránky v knize mě doslova rozbrečely - ačkoliv knihu bych rozhodně nepopsala jako dojemnou. To dojetí na konci prostě najednou přišlo nečekaně z čista jasna.

Velké uznaní podle mého názoru zaslouží vedle autora i překladatel - tohle očividně nebyla standardní zakázka :-) Naopak co si v žádném případě uznání nezaslouží je obálka prvního českého vydání z Knižního klubu - opravdu nechápu koho něco takového mohlo napadnout a kdo to schválil - žádné jiné vydání na světě obálku v tomto stylu nemá. Prezentovat takovouto knihu obálkou jako u nejprůměrnějšího dívčího románu... Za mě by to jednoznačně vyhrálo soutěž o nejhorší obálku století. Ještě že aspoň další vydání tento přešlap napravila. PROSÍM NENECHTE SE ODRADIT TOU OBÁLKOU, která vyskakuje i tady na Databázi knih - vůbec to knihu nereprezentuje!

11 17.08.2024

Čteno jen kvůli čtenářské výzvě - sama bych se do toho nikdy nepustila, takže nechci ani hodnotit hvězdičkami. S první částí (Nesamozřejmost národa) a jejími obrozeneckými myšlenkami jsem se neztotožnila.
Trochu zajímavější byla druhá část (esej Unesený západ). Nelíbilo se mi, že text působil místy trochu povýšeně, ale zaujaly mě tam komentáře ohledně Ruska. 40 let po vzniku tohoto textu řešíme v Evropě stále stejné problémy, resp. Rusko jako takové se chová stále stejně, skoro jakoby se tam zastavil čas. Úvaha nad tím, zda střední Evropa patří víc k západu nebo východu, je tedy vlastně zajímavá a v době vzniku textu bylo od pana Kundery velmi záslužné, že se národů střední Evropy zastal.

Upravená citace: Tragédie střední Evropy spočívá v tzv. ideologii slovanského světa, kterou se Češi naivně oháněli k obraně proti německé agresivitě a kterou zároveň Rusové používali k ospravedlnění svých imperiálních záměrů: "Rusové všude místo ruský počínají psát slovanský, aby pak místo slovanský zas mohli říci ruský", prohlásil už v roce 1844 Karel Havlíček Borovský, který varoval své krajany před pošetilým a nerealistickým rusofilstvím.

Přes veškerý respekt k panu Franklovi - ačkoliv se v knize najdete pár zajímavých myšlenek, kvůli kterým stojí za to si ji přečíst, tak bohužel jsem od ní čekala více. Popis života v koncentračním táboře i důsledky z toho vyplývající se více méně zas tak neliší od výpovědi jiných vězňů - ačkoliv nebyli psychologové došli často ke stejným postřehům. Předpokládám, že ve své době byl Frankl jedním z prvních, kteří dokázali to, co se v táborech dělo nějak systematičtěji pojmenovat a za to samozřejmě zaslouží uznání. Asi jsem měla prostě od knihy moc velká nereálná očekávání a čekala jsem hlubší nahlédnutí do využití logoterapie a to se mi kromě pár spíše filozofických myšlenek nedostalo. Nebo prostě je to mými vlastními životními zkušenostmi a tím, že sama se podvědomě principy popisovanými v knize řídím, že mě osobně to nezasáhlo tak hluboko jako jiné čtenáře... Nicméně jako krátké (100strankové) a přesto hutné nahlédnutí na hrůzy koncentračních táborů s důrazem na prožívání uvězněných lidí, je to dobře zpracované a mohu ostatním doporučit.
Druhá část knihy - filozofická divadelní hra - mě bohužel neoslovila.

1 15.08.2024

Moje první "dospělácká" plnohodnotná kniha od Brandona Sandersona a nemám slov... Velmi vyspělé fantasy s dokonale promyšleným originálním příběhem, perfektním budováním světa a uvěřitelným chováním postav. Vyprávění ze 3 úplně odlišných pohledů. Hodně politiky a náboženství a přesto to rozhodně není nuda. První třetina knihy byla trochu pomalejší - rozehrávala se šachová partie s mnoha postavami a trochu na mě padala ta zoufalost špinavé a kruté Elantris, pak se ale děj výrazně zrychlil a začal se objevovat jeden nečekaný zvrat za druhým. Oceňuji hlavně velmi dobře napsané postavy - nejen ty hlavní, ale i vedlejší (z těch jsem si velmi oblíbila třeba vévodu Roiala). Žádná postava není černobílá (možná s výjimkou prince Raodena, který je vyloženě takový Mirek Dušín, ale to mi nevadilo - ráda jsem mu fandila). Jestli tohle má být údajně spíš slabší autorova kniha, tak si nedovedu představit, co přijde dál :-D

5 13.08.2024

Hodnocení této knihy není jednoduché. O tématu jsem již velmi dobře informována z jiných zdrojů, takže jsem se vlastně nedozvěděla vůbec nic nového. Na druhou stranu knížka má ambice oslovit širokou veřejnost a dělat základní osvětu a to plní velmi velmi dobře. Přesto že pluje u každého tématu po povrchu, tak se podařilo vystihnout to podstatné. Každopádně víc než samotné informace oceňuji hlavně vřelost, podporu a pochopení, které z knihy sálá. Evidentně je tedy pan Kvapilík psychoterapeut na svém místě :-) Tato kniha rozhodně nemůže nikoho "uzdravit", ale pokud s vámi některá témata zarezonují, věřím, že vás pošťouchne se zamyslet a předpokládám, že to byl její hlavní účel.

Posloucháno jako audiokniha - provedení moc dobré a zrovna toto je kniha, kde si myslím, že může mít audiokniha dokonce navrch před tištěnou knihou. Když člověk potřebuje podporu, může na čtvrt hodiny zastavit a poslechnout si příslušnou kapitolu.

1 13.08.2024

Pro mě první kniha pana Zibury. Bavila jsem se. Musím říct, že mě asi o dost víc bavilo vyprávění o cestě jako takové (Nissánek, cesta lodí, komentáře japonského kamaráda atd) než samotné navštívené pamětihodnosti. Byla to taková odpočinková, zábavná kniha z jiného žánru, než obvykle čtu. Žádný hlubší dojem ve mně nezanechala, ale nelituji času s ní stráveného - lepší tři hvězdy. Určitě vyzkouším i nějaký Ziburův zahraniční cestopis.

4 11.08.2024

Nemůžu jinak než opět hodnotit plným počtem hvězd. Opět jsem se skvěle bavila - autor si s námi nadále pěkně pohrává svými do děje vloženými komentáři. Příběh je vyprávěn zlehka a občas s určitou nadsázkou, přesto obsahuje i několik hlubších myšlenek. Ačkoliv je styl vyprávění a složitost příběhu přizpůsobena mladším čtenářům, je příběh chytře vystaven a ani já jakožto dospělý čtenář jsem neměla pocit, že bych četla něco hloupého - pro dospělého čtenáře je to odpočinkové, milé a zábavné čtení.
Děj této knihy je o trochu méně akční než předchozí díl - objevuje se zde, úměrně cílovému věku čtenářů, i trocha politiky. Jásám, že se daný fantasy svět i samotná postava Alcatraze dále vyvíjí a že každá ze třech knih byla dosud svým příběhem dostatečně originální a odlišná od ostatních dílů série. Těším se na vydání dalšího dílu!

07.08.2024

Tohle bylo naprosto skvělé! Už prvnímu dílu jsem dala pět hvězdiček, moc jsem si ho užila, ale těch pět hvězd jsem mu dala i kvůli přihlédnutí, ke kategorii, pro kterou je kniha určena a do které už dávno nespadám (ale muselo to být i tak dobré, když jsem se hned pustila do dalšího dílu). Tenhle druhý díl má však ode mě (dospělého čtenáře) plnohodnotných pět hvězd! Přečetla jsem ho jedním dechem během jediného dne.
Neskutečně jsem se bavila - to jak autor komunikuje se čtenářem, to jak začaly další dílky věcí naznačených v prvním díle zapadat do celkové skládačky, chytře vymyšlený příběh... Opravdu sama nechápu, jak je možné, že se mi příběh určený dětem, tak strašně moc líbí...
Styl vyprávění je stejný jako v předchozím díle, v první části měl trochu nádech scifi, dále pak spíše fantasy: vibe příběhu je trochu jako kdyby se zkřížil Terminátor s Indiana Jonsem :-) to celé samozřejmě v podání pro děti, tzn. bez zabíjení (to mi vůbec nechybí) a se slušnou dávkou humoru a dokonce i pár hlubšími zamyšleními.
Knihy je třeba číst popořadě - nejedná se o volně navazující příběhy!
Mé dospělácké knihy budou muset počkat - jdu na další díl :-)

04.08.2024

Tohle se mi hrozně moc líbilo a to přesto, že je to kniha z kategorie middle grade, tedy pro mladší děti, kam už dááávno nespadám.

Autor Brandon Sanderson je mistr svého řemesla, je škoda, že zvlášť u nás v ČR není zatím zas až tak obecně známý, ale věřím, že jeho čas jednou přijde :-)
Ve fantasy sérii o Alcatrazovi zůstává věrný přesně tomu, proč ho i jeho dospělí čtenáři mají rádi - důkladné, logické a postupně budování fantasy světa, originální a promyšlené magické systémy a čtivý styl psaní - toto všechno se mu v tomto případě podařilo napasovat do vtipného a hravého fantasy příběhu, plného magie pro mladší čtenáře.

Příběh jede na plné obrátky od prvních stránek. Spolu s hlavním hrdinou 13letým Alcatrazem postupně odhalujeme fantasy svět, který v tomto případě splývá s naším reálným světem. Systém magie je dávkovaný postupně, takže ani mladší čtenář nebude přehlcen a zároveň čtete pořád dál, protože se těšíte, co dalšího o daném světě odhalíte na další straně.

Na rozdíl od některých komentářů níže - mně se zastávky v ději, kdy Alcatraz promlouvá přímo ke čtenáři, vyloženě líbily - Alcatrazovy vložené komentáře mi přišly vtipné a ještě větší význam musí mít pro mladší čtenáře, kterým pomůžou se ve fantasy světě neztratit. Navíc si budujeme s Alcatrazem trochu důvěrnější typ vztahu - připadá nám víc skutečný. Vůbec bych se díky tomu nebála nabídnout tuto knihu dětem už cca 10+ jako jejich první skutečné fantasy. Kniha navíc obsahuje také moc hezké (černobílé) ilustrace, které čtenáři trochu pomohou zreálnit představu toho, co čte - za mě opět pro děti velké plus.

Kniha se mi líbila mnohem více než např. známější knihy o Percy Jacksonovi, které jsou z podobné kategorie a dokonce bych se nebála ani přímého srovnání s Harrym Potterem!

EDIT: druhý díl je ještě mnohem lepší než tento první :-)

03.08.2024

Do čtení této knihy se pusťte raději bez jakýchkoliv očekávání a s lehkou myslí. Pokud budete brát příběh příliš vážně, dost možná se vám líbit nebude. Já jsem se fakt bavila a v začátcích komunikace mezi pozemšťankou Georgií a mimozemšťané Vektalem jsem se dokonce musela nahlas smát. Nikdy jsem žádnou mimozemskou romanci nečetla, takže jsem byla příběhem fascinovaná. Děj je svižný, nenáročný, neobsahuje žádná velká dramata, takže je to ideální feel good čtení, přesně jak byl autorčin záměr - nesmíte od toho čekat nic jiného, jinak budete zklamáni.

Všichni u této knihy upozorňují na enormní množství sexu - ano je ho tam dost a je detailně popsaný, ale to už dnes není v knihách (nejen z žánru romance) zas tak neobvyklé, takže já bych z toho nedělala zas tak velké haló a věřím, že každý kdo to jde číst, tuší, co se mu dostává do ruky...pokud nechci číst o sexu, tak se asi nepustím, do 50 odstínů šedi, že? ;-) Víc než množství mi spíš vadily některé použité výrazy, které mi občas neseděly ke zbytku vyjadřování - hlavně u Vektala, který byl vlastně takový slaďouš a některé výrazy mi na něj přišly dost tvrdé. Těžko říct, jestli to tak je psané i v originálu nebo je to vina překladu.

K bonusové novele: součástí vydání je i pozdější bonusová novela, která je spíš zbytečná. Původní příběh má nějakých 240 stran a za mě by to bylo tak akorát - v nejlepším se má přestat, což platí zvlášť u takovéhoto řekněme "méně chytrého" čtení. V dodatečné novele už toho sexu opravdu začínalo být dost a už mi přišel zařazený samoúčelně, i příběh už nestál za to a zbytečně mi lehce pokazil skvělý zážitek z původního příběhu (po jeho dočtení jsem uvažovala dokonce nad pěti hvězdami). A mimochodem - nebojte se novelu přečíst, žádné spoilery k případné další knize, tam nejsou.

4 01.08.2024

Když jsem se do knihy pouštěla, mylně jsem očekávala, že se jedná o odlehčenou, spíše humornou gay romanci (námět, že se do sebe zamilují britský princ a americký "první syn" mi přišel celkem vtipný, i ta obálka je taková veselá). Gay romancí kniha jednoznačně je, ale jako odlehčenou a vtipnou bych ji nenazvala. Je to regulérní (vážně) pojatý romantický příběh, který se navíc odehrává v americkém politickém prostředí (náhled do britské monarchie je jen slabý a povrchní). Nečekejte tedy úplně prostinký zamilovaný příběh. Kromě LGBT zmiňuje autorka i několik dalších vážnějších témat (špína politického souboje, rasové předsudky, psychické problémy a vyrovnávání se s dávnými traumaty), ale všechny jsou jen zlehka naťuknuté a žádnému se více prostoru nedostane.

Na příběhu oceňuji na poměry romantického žánru originalitu, ale mám i pár výtek: úplně mi nesedlo vyprávění v er formě - často mi přišlo dost neosobní a jakoby mi kniha nechtěla dovolit se do ní pořádně ponořit - přišlo mi, že se pro tento typ knihy vůbec nehodí. Dialogy mi občas přišly malinko kostrbaté - nedokážu říct, zda je to vinou překladu nebo to tak opravdu autorka napsala. A v neposlední řadě si myslím, že by knize dost prospělo mírné zkrácení (pro mě bez přidané hodnoty byly např. emaily mezi Alexem a Henrym s citacemi historických osobností ve druhé polovině knihy, nebo noční výlet do britského muzea). S hodnocením jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale nakonec se přikláním k těm 4, protože v rámci žánru je to vlastně celkem dobré čtení.

Pro zajímavost: Postava Henryho (knižního anglického prince) a samotného vztahu s americkým synem prezidentky) je celkem dost inspirovaná skutečným britským princem Harrym a jeho vztahem s Meghan. Překvapilo mě, že autorka se vlastně ani nenamáhala změnit princovo křestní jméno (zjistila jsem totiž, že oficiálně se princ Harry opravdu jmenuje Henry, stejně jako v knize). Stejně jako v realitě má knižní princ staršího bratra, jen ztěžka se vyrovnává se smrtí rodiče (v tomto případě otce) a je to spíš takový rebel, který se nechce nechat svazovat tradicemi monarchie. Alex (první syn USA) je rasový poloviční hispánec (stejně jako skutečná Meghan). Kniha oficiálně vyšla v roce 2019 rok po svatbě prince Harryho a Meghan, takže by se skoro chtělo říct, že autorka vzala skutečnost a jen ji trochu proházela a přidala do ní prvek LGBT. Na druhou stranu v poděkování autorka tvrdí, že s psaním knihy začala již během probíhající politické kampaně před prezidentskými volbami v USA začátkem roku 2016, následně pak ale přiznává, že po událostech z listopadu 2016 psaní knihy na několik měsíců odložila. Samozřejmě, že mě zajímalo, co tak přelomového se v listopadu 2016 stalo, tak jsem googlila: začátkem listopadu 2016 v USA vyhrál volby Donald Trump (s nímž má autorka očividně velký problém) a 3 dny nato britská monarchie světu oficiálně oznámila, že Harry a Meghan tvoří pár. Tím se za mě vysvětluje většina "originality" tohoto příběhu, který mě anotací tak nalákal. Vůbec tím nechci shazovat práci autorky, jen mám takový pocit, že její původní záměr byl asi napsat gay romanci v kulisách americké volební kampaně, což opravdu tvoří jeden z dominantních prvků knihy a originální nápad zakomponovat do toho britského prince si vypůjčila později na základě skutečných událostí a postav.

2 30.07.2024

Tohle mi bohužel moc nesedlo. Vím, že je kniha řazena jako middle grade, což já už dávno dávno nejsem, ale přesto i s tímhle vědomím knihu nedokážu ohodnotit lépe než cca 2,5 hvězdičky. Neumím se v tomto případě moc vcítit do pohledu 10 - 12letého dítěte. Přijde mi, že pro tuto věkovou kategorii je kniha vzhledem k množství postav docela složitá, pro dospělé už zase pokulhává příběh jako takový. Ne že by byl špatný, ale na mě byl prostě málo promyšlený a zajímavý - bylo to putování od jedné nebezpečné překážky ke druhé, skoro jak kdyby to byl jakýsi soubor povídek "Různá dobrodružství Percyho Jacksona". Pro middle grade to je možná fajn - opravdu to v tomto případě nedokážu posoudit, ale mého skoro 10letého syna to zatím taky nijak nezaujalo. Ani mi to nepřijde jako fantasy pro dítě-začátečníka v žánru.

Dost to svým způsobem připomíná Harryho Pottera, ale ten má děj mnohem celistvější a zajímavější a ani stylistycky to na Rowlingovou nemá. Každopádně na knize určitě oceňuji nápad jako takový - využít řecké bohy a řecké báje.

Také musím přiznat, že příběh jsem konzumovala ve formě audioknihy a to u mě zřejmě bohužel vždy celkový prožitek z knihy snižuje minimálně o 1 hvězdičku, protože do audioknihy se nikdy nedokážu tak ponořit jako při klasickém čtení. Nicméně audiokniha účel splnila, na sérii Percy Jackson jsem byla zvědavá, ale teď už vím, že to nebude pro mě a proto v sérii pokračovat nebudu.

3 27.07.2024

Kniha je jakousi lehkou detektivkou, kde jako postavy vystupují některé osobnosti českého národního obrození. Nečekejte, že by tato kniha vynahradila učebnici literatury - původně jsem čekala, že kniha bude trochu více zpracovávat nějakou stravitelnější formou školní učivo. Co ale kniha zvládla dobře je vykreslení atmosféry dané doby a také dala těm původně nic neříkajícím jménům v učebnicích lidský rozměr - u maturity toho z knihy pravděpodobně použijete velmi málo, ale věřím, že to může pomoci vzbudit aspoň trochu zájem o dané autory i samotné historické období. Já už mám maturitu dávno za sebou a národní obrození pro mě tehdy opravdu zajímavé nebylo. Ke konci této knihy mě ale samotnou zajímalo (tak jsem i trochu googlila), kdo jsou vlastně ty zmiňované sestry Rottovy a jestli se postavy, které se znají v románu znali opravdu i ve skutečnosti. Tento zájem se u mě objevil ale až ke konci knihy, kdy jsem se začala v postavách a jejich úloze v příběhu lépe orientovat. Ve finále tedy kniha zřejmě plně splnila svůj účel a vlastně jsem celkem ráda, že jsem si ji přetla (resp. poslechla) a kdo ví, možná že si jednou přečtu i něco od samotných klasiků, které mi kniha v tomto nenáročném příběhu přiblížila. Co se týká samotného příběhu zpracovaného v knize - ten mě nijak zvlášť neoslovil, samotný závěr byl vyloženě teatrální, ale beru to tak, že příběh sám o sobě je tam jen jakousi kulisou.

3 23.07.2024

Tohle byla hodně zvláštní kniha. Vlastně si ani nejsem jistá, co bych si z ní měla vzít. Celou dobu jsem čekala, že v závěru přijde nějaká hlubší myšlenka, která by vysvětlila, proč autorka něco takového napsala a proč to my čtenáři vlastně čteme, ale to se nějak nedostavilo. I přesto ale knihu hodnotím vysoko na čtyři hvězdičky. Námět je originální, ale co oceňuji především je spisovatelské umění autorky. Ono se totiž v knize prakticky nic neděje, resp. děje se pořád dokola to samé (hlavní postava se doslova láduje všemožnými psychiatrickými léky, které ji mají zajistit, že celý jeden rok stráví ve stavu "hibernace", zjednodušeně že celý rok prospí a to jí má přinést vytouženou duševní úlevu - tenhle popis děje se dozvíte už v anotaci, takže to není spoiler a věřte, že opravdu nic jiného se v knize opravdu neděje), zároveň je hlavní postava dost nesympatická. Přesto se mi ale kniha četla dobře, což si nedovedu vysvětlit jinak než že je to prostě dobře a zajímavě napsané. Přesněji to bohužel popsat neumím. Vlastně jsem celou dobu nad knížkou jen kroutila nechápavě hlavou, ale přesto se mi chtělo číst dál.

Věrohodnost ohledně léků a jejich dávkování, které hlavní postava užívá, nejsem schopna posoudit, stejně tak samotný závěr po procitnutí z "hibernace" - mně to přišlo až absurdní, ale opravdu netuším, co všechno jsou lidi schopni do sebe nacpat.

Každopádně tahle kniha si opravdu zaslouží zvýraznit svá trigger warnings: určitě bych ji nečetla při depresi a pozor i pokud máte byť jen sklony k depresi, protože depresivní prožívání hlavní postavy je ztvárněno velmi podrobně a věrohodně a sama jsem se občas při čtení propadala do temného myšlení. Stejně tak bych se knize obloukem vyhnula v případě závislosti na lécích, případně i jakékoliv jiné závislosti a opatrnost je možná na místě i v případě poruch příjmu potravy.

EDIT: komentáře ostatních si čtu až po dopsaního svého hodnocení, abych se nenechala ovlivnit názory jiných. Ale tentokrát mi hodně pomohly pojmenovat to, co jsem sama vyjádřit neuměla. Viz např. komentář od Jizi. Ta kniha je prostě jakási bizarní alegorie dnešní doby, proto jsem měla celou dobu pocit, že je mi to nějak blízké, ačkoliv s hlavní postavou jsem se vědomě neztotožnila.

1 23.07.2024

Doháním zásadní resty, které jsem nastřádala v průběhu posledních 20 let, kdy jsem beletrii (ani filmy) moc nesledovala. A musím říct, že tohle teda byla hodně silná jízda. Ze začátku jsem tedy byla neskutečně naštvaná a cítila jsem se podvedená - ani ne před půl rokem jsem doháněla jiný svůj rest v podobě romantické série Selekce od Kiery Cass, ze které jsem byla nadšená. Pak najednou otevřu Hunger games a mám pocit dejavù... Hlavní kostra příběhu jak přes kopírák a to i včetně různých detailů - JEDINÝM rozdílem je to, že v Selekci bojovala skupina dívek o to, aby si je vybral princ a ony se tak staly princeznou a v Hunger GAMES bojuje skupina teenagerů o to, kdo z nich přežije. Spousta lidí si při představě boje o prince pohrdavě odfrkne, ale ruku na srdce - teenageři nedobrovolně bojující o svůj život v přímém přenosu pro pobavení určité části obyvatel - to taky nezní zrovna seriózně. Takže jsem si samozřejmě krátce po začtení musela vyhledat data vydání a potvrdilo se mi, co jsem tušila - samozřejmě že originálem jsou Hunger games. To je bohužel ta nevýhoda, když člověk čte knihy takto výrazně opožděně a mine ho dobový vývoj :-( Ano teď už jsem chytřejší a zjistila jsem si, že po úspěchu Hunger games se rázem vyrojilo mnoho jiných knih na podobné téma, stejně jako se to o pár let předtím stalo třeba s upírskými ságami po úspěchu Stmívání. Ok, doplnila jsem nějaké kulturní vzdělání a ačkoli jsem věděla, že nemohu vinu házet na Susanne Collins, tak přesto celou úvodní část knihy do nástupu splátců do arény jsem cítila pachuť toho, že čtu něco takřka na vlas stejného jako před pár měsíci. A ano předpokládám a doufám, že Kiera Cass použila přesný scénář Hunger games akorát v jiném prostředí vědomě a cíleně - že to nebylo prostoduché kopírování, ale snaha přinést čtenářům jejich oblíbený koncept v jiných kulisách, stravitelnější i pro mladší čtenáře nebo ty, kteří neradi čtou o zabíjení lidí. Na tomto místě je nutno podotknout, že jak Collins, tak Cass se jejich díla opravdu povedla a právem mají úspěch, ale i tak mě ta příšerná detailní podobnost obou děl zaráží.

Pachuť toho, že čtu znovu to samé, ovšem přešla hned, jak začala hra v aréně, tam už se logicky obě knihy začaly rozcházet. Oceňuji, že boj v aréně byl podstatně rychlejší a přímočarější než boj o princovo srdce. Na druhou stranu mě překvapilo, že boj to byl opravdu brutální, takže kniha je určena staršímu a podstatně "odolnějšímu" publiku než nevinná Selekce. V případě Hunger games také zatím po přečtení první knihy mírně bojuji s nastavenou logikou fungování světa Panemu, resp. hlavně s logikou existence samotných hladových her jakožto jakési připomínky poslušnosti pro jednotlivé kraje. Obecně politikou a fungováním světa se první díl příliš nezabývá, ale závěr dává naději, že to další díly snad napraví, tak uvidím. Nicméně, když už jsem tedy očividně tuto recenzi pojala jako srovnání dvou sérií :-) tak v budování logiky světa měla Selekce navrh, protože tam mi dávalo všechno smysl hned od začátku. Já si na logiku daného světa totiž celkem potrpím, tak pokud by mi další díly nedaly uspokojivé vysvětlení, zvážila bych ještě přehodnocení svého hodnocení, které teď po dočtení prvního dílu nastavuji s přimhouřenýma očima na plných 5 hvězdiček (reálně 4,5*).

4 14.07.2024

Chtěla jsem začít číst i nějaké klasiky, tak jsem sáhla po této oceňované sci-fi dystopii, protože dystopie mám ráda. Bohužel nadšená z ní nejsem. Ačkoliv knihu hodnotím jen 2 hvězdami, tak abych byla spravedlivá - samotné myšlenky v knize jsou dobré, zajímavé a nadčasové a to je zřejmě důvod, proč kniha přežívá do současnosti. Ale... příběh do kterého jsou ty zajímavé myšlenky zasazené mě prostě nebavil. Kdybych to neposlouchala jako audioknihu při cestách, kdy jsem nic jiného na práci neměla, tak počítám, že bych knihu možná ani nedočetla. Audiokniha jako taková je provedená moc hezky.

Obsahově se jedná o jakousi alegorii. Je v ní vidět např. tehdejší znepokojení z nástupu televizního vysílání. To se dá hodně vztáhnout na dnešní dobu, kdy stejné znepokojení panuje třeba z rozmachu sociálních sítí. Svým způsobem je to trochu uklidňující, protože před 70 lety měli někteří zjevně strach z toho, že z televize společnost zblbne a dnes už víme, že tomu tak úplně není (ačkoliv samozřejmě negativa si to nese, ale určitě se nedá říct, že by to pro společnost byla pohroma).
Dalším akcentovaným tématem knihy je cenzura pro dobro lidí - to si myslím, že je v dnešní době možná ještě aktuálnější téma a něco s čím se bude muset demokratický svět v blízké době vypořádat: svoboda slova versus dezinformace a média, která v touze za vysokou sledovaností často nadměrně straší nebo dramatizují. Kniha toto dovedla do absurdna, kdy pro dobro lidí (aby se cítili šťastní) byly zničeny a zakázány mimo jiné i všechny knihy, protože mohou obsahovat znepokojivá témata a média přinášejí jen samé pozitivní zprávy. Jak příběh ukazuje, ani toto není cesta ke štěstí člověka.
Na pozadí příběhu jsou i zmínky o jakési probíhající válce a bombarderech létajících po obloze, což jednoznačně souvisí s dobou vzniku, ale mně tam toto připadá z pohledu příběhu jako dost zbytečné, protože autor s tím nijak více nepracuje. Takže mi to tam připadá nacpané jen jako odraz strachu ze studené války a prožitých hrůz nedávno skončené světové války a navíc to ve mě vzbuzovalo i nějaké pochybnosti ohledně logiky zasazení do samotného příběhu, ale možná, že kdybych se nad tím víc zamyslela, že bych tu logiku našla - takhle na první dobrou je to pro mě v knize nadbytečné, ale je tam toho málo.

5 12.07.2024

Jestli znáte Srdcerváče, tak tohle má úplně stejnou atmosféru, akorát to není komiks, ale je to 400strankový román. Délkou se nenechte odradit, čte se to velmi lehce a rychle. Ze začátku jsem o volbě knihy trochu pohybovala, protože děj na mě byl že začátku opravdu hodně pubertální, ale po zabydlení hlavních hrdinů na vysoké škole to konečně začalo být velmi zajímavé i pro mě, která jsem o 20 let starší než postavy v knize. Hlavní hrdinka si pomalu uvědomuje, že její sexualita je jiná než u ostatních. V knize je krásně popsaná její zmatenost, osamělost a obtíže s přijetím skutečnosti, že je aromantická a asexuální. Popravdě jsem o tomto tématu dosud nic neslyšela, takže určitě jsem se z knihy i něco přiučila. Počítejte s tím, že stejně jako v Srdcerváčích, v knize není snad jediná běžná heterosexualní postava, ale postavy se mi nezdály zasazované do příběhu na sílu.

Nejlepší na tvorbě Alice Oseman je ovšem to, že celý příběh je vyprávěn neuvěřitelně mile, všechny postavy prostě musíte milovat a z knihy doslova září pozitivní energie přijetí člověka, ať je jakýkoliv. Ať už tedy máte osobní zkušenosti nebo mindráky jakékoliv, tahle kniha vám opravdu dovolí prožít si pocit přijetí od okolí i přijetí sama sebe a to přitom vůbec nemusíte být součástí LGBT+ komunity. Pocit přijetí mnohdy zoufale potřebuje každý a zvlášť děti ve věku teenagerů, pro které je tato kniha určena primárně. Vůbec nemám pocit, že by se kniha do "dětí" nějak uměle pokoušela zasévat semínka pochybností o jejich vlastní orientaci a nabádála je k tomu, aby se zařazovali mezi LGBT+ jen kvůli tomu, aby byli cool a zajímaví, jak má mnoho dospělých poslední dobou pocit (občas včetně mě samotné). Co já bych za takovouto knihu ve svých teen letech dala - tehdy byly jen dívčí romány o krásných patnáctiletých holkách, které o prázdninách prožívaly svoje první vášnivé románky (dobrý den paní Lanczová, vaše romány jsem milovala, ale možná bych tehdy mnohem víc potřebovala číst i něco takového jako je Bez lásky).

Příběh knihy jako takový je vlastně strašně primitivní, po obsahové ani jazykové stránce nečekejte žádné literární veledílo (opět velká podobnost se Srdcerváči), ale s přihlédnutím k věkové kategorii, pro kterou je kniha primárně určena a k tomu, jakou záslužnou činnost dělá (ať už obeznámení s méně známým tématem asexuality, tak především se zaséváním větší obecné tolerance mezi lidmi), nemůžu jinak než knize dát pět hvězdiček a vím, že až mé děti povyrostou, na knihu je nenápadně nasměruji.

3 09.07.2024

Tato kniha měla být skvělá, ale na mě bohužel nezafungovala. První třetinu knihy mi Eleanor lezla na nervy a vůbec jsem nechápala, proč bych o někom takovým vůbec měla číst knihu. Naštěstí se po první třetině pomalu začalo odhalovat proč se Eleanor chová tak podivně.

SPOILER: Ve 2/3 knihy když na scénu nastoupila psychoterapie jsem zaplesala, konečně něco zajímavého a říkala jsem si, že dosavadní poměrně podrobný popis Eleanořina života a chování byl nutný, abychom si teď mohli užít tu psychoterapeutickou práci s dětským traumatem. Pasáže s psychoterapeutkou byly dobré, ale bylo jich málo a byly hodně osekané. Celkově v poslední třetině knihy šlo všechno nerealisticky moc rychle. Eleanor mnoho let potlačovala obrovské trauma, které prožívala celé dětství, trauma které dokonce vytěsnila, došlo to až tak daleko, že plánovala svoji sebevraždu. Jenže pak se ze dne na den dostane na psychoterapii s klinickou depresí a hned první týden je jí mnohem líp (a to dokonce bez podpory jakýchkoliv léků, které kategoricky bez vysvětlení odmítne - pokud by chtěla autorka dělat osvětu v oblasti psychického zdraví, jsem si jistá, že toto by si zasloužilo přeci jen přidat pár poznámek), okamžitě přestane svět vidět černě, dokonce si začne uklízet a zvelebovat svůj byt... Při dalších sezeních u psychoterapeutky už se jen odhodlává si vzpomenout, co se jí stalo a ejhle jako mávnutím kouzelného proutku si během dvou měsíců Eleanor všechny traumata z dětství připustí a pochopí - ačkoliv do té doby byla prezentovaná (řekněme i celkem uvěřitelně) jako žena, kterou prožité trauma výrazně povahově a emočně ovlivnilo - až tak, že ze začátku knihy jsem si myslela, že má pravděpodobně snížené IQ, EQ nebo dokonce jistou formu autismu. V realitě by Eleanořino vyrovnávání s traumatem i s tím související depresí trvalo rozhodně podstatně déle a ani by nebylo tak jednoduché, jak je to prezentováno v knize.

Když to tedy shrnu, na knize byla pro mě tématicky zajímavá spíše až poslední třetina ovšem ta zase byla pro změnu strašně nereálně a povrchně vyobrazena. Celkově mi provedení knihy připomínalo Mlčící pacientku od Michaelidese, která mě taky zklamala. Od této knihy jsem čekala jiný žánr, ale bohužel jediné co kniha nabízí je také jen trocha napětí ve formě touhy odhalit, co se Eleanor stalo, že se chová tak, jak se chová. Hlubší psychologické zpracování tématu zde nečekejte. Jediné v čem může být kniha možná přínosná pro lidi, kteří se třeba potýkají s nějakými psychickými démony, je fakt, že vyznívá celkově velmi optimisticky a neváhala bych ji označit jako takovou instantní reklamu na psychoterapii. Bohužel to ale na druhé straně přebíjí fakt, že člověk, který by se na základě toho pro psychoterapii rozhodl, bude mít zkreslenou představu o tom, jaké výsledky, v jakém časovém horizontu očekávat. Navíc velkou pomoc v Eleanořině případu poskytuje také její okolí - to se chová sice až příliš idealizovaně, ale v podstatě chování Raymonda, jeho matky, nemocného milého stařečka a jeho příbuzných bylo to jediné, co se mi na knize líbilo a kéž by to takhle v reálném světě optavdu fungovalo.

3 08.07.2024

Nádherné pohádkové vyprávění. Styl vyprávění autorky (se kterou jsem se touto knihou setkala poprvé) mě opravdu uchvátil. Ze začátku mi zimní atmosféra knížky trochu připomínala film Tři oříšky pro Popelku a tuhle první atmosferickou třetinu knihy jsem si užívala nejvíce. Zbytek knihy pak byl už plně zaměřený na boj se zlem. Moc se mi líbilo, že "boj" byl vedený z velké části vychytralostí za pomoci špetky magie, nikoliv jako fyzická bitva (i když i na tu v závěru došlo). S hlavní postavou, mladou židovskou dívkou Mirjem, jsem od začátku velmi sympatizovala. Byla ve správné uvěřitelné míře tvrdohlavá, vychytralá a odvážná a líbil se mi její obchodnický duch. Ostatně téma vzájemných obchodů, slibů a dluhů prostupovalo jako spojující červená nit celý příběh. Kromě Mirjem jsem si moc oblíbila i pracovitou oddanou Wandu a vlastně fajn byly i všechny další postavy, které se v průběhu celé knihy různě střídaly na pozici vypravěče. To postavám přidávalo hloubku, protože jsme měli možnost nahlédnout svět jejich očima.

V knize nebyla romantická linka, za což jsem spíš ráda, protože některé romantasy knížky z poslední doby jsem jen těžko rozdýchávala. Na druhou stranu nebudu tvrdit, že mi v závěru absence nějakého toho pohádkově zamilovaného happy endu trošku nechyběla. Respektive happy end tam je, ale romantika tam jaksi chybí. Každopádně knihu jsem si opravdu užila i přesto, že jsem ji četla v parném létě - za chladných, ideálně zasněžených zimních dnů to může být možná ještě o něco atmosferičtější. Určitě se co nejdříve chystám i na další autorčiny knížky, hlavně na Ve stínu hvozdu.

5 28.06.2024

Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že hlavní hrdina je psychoterapeut. Toto téma mě zajímá a možná to je ten problém. Čekala jsem asi něco jiného, i když vlastně nevím co - věděla jsem, že jdu číst thriller. Většinu knihy se Theo choval spíš jak detektiv než psychoterapeut. Na konci se toto jeho chování sice částečně vysvětlí, ale v průběhu čtení jsem byla spíš zklamaná. Autor čtenáře v průběhu knihy slušně vodí za nos. Konec byl opravdu překvapením, které jsem nečekala, a dá se z něj vyvodit i několik zajímavých myšlenek nebo ponaučení. Krása této knihy pro mě tedy začala až v momentě, kdy jsem ji na konci zaklapla a mohla jsem si po odhalení na konci začít dohromady novým pohledem spojovat celý příběh a konečně začít uvažovat nad chováním a motivacemi postav. Nicméně těžko to vyváží fakt, že v průběhu čtení jsem se vlastně až tak moc nebavila. Překvapivý závěr je na mě trochu málo, takže dávám 3*

3 10.06.2024