memphisz komentáře u knih

Představte si, že jste bílý muž a stojíte ve frontě před branou na americký sen. O vstupu rozhodují právě vládnoucí elity. Stojíte už léta a fronta se téměř nepohne. Za vámi stojí za dalším plotem ženy a menšiny, ale to vás netrápí. Najednou ale ty samé elity, které na vás do teď kašlaly, začínají eskortovat k bráně zmíněné skupiny. A vy máte pocit, že vás podvedli a že ti za vámi vás předbíhají, zatímco vy jste trpělivě, a jak se zdá marně, čekal tak dlouho. A to vás naplní hněvem.

Přesně takto Fukuyama vysvětluje identitární konflikt v USA, ale i jinde na světě. Vzpoura chudého bílého muže, který se ztratil v modernitě a liberalismu. Sociální sítě tyto identitární skupiny spojily, daly jim hlas. Pravicově populističtí vůdci jim zase dopřáli sluchu a za odměnu se dočkali moci (Trump, Johnson, Orbán, Kaczynski a další). Identita je hlavním politickým konfliktem dneška. Je hlavní příčinou aktuálních kulturních válek.

Fukuyama přináší trefnou analýzu současného stavu, který se nezrodil zničehonic, ale který je odpovědí na dlouhodobý vývoj a vzpouru neviditelných. Poučení je velké, ale cestu ven bohužel nepřináší.

4 06.04.2020

Takhle to celé začalo. Prequel sága je hodně podobná jako filmy Star Wars, které se snaží ukázat, co vedlo k již známému příběhu, a to včetně dokonalého prolnutí na konci.

Před Incalem je méně mystické, na Jodorowskyho téměř vůbec. Děj se soustředí na sociální kritiku a představuje detektivní odhalování jednoho velkého spiknutí a tajemství. Jodorowsky opět představuje kolonii Země, ve které není žádná flóra, vše je ovládané technikou, komercí a spotřebou. Střední třída žije přikovaná k televizi, od které čeká stále více zvrácenou zábavu, požívají syntetické drogy a dětem dávají návykovou kokalfolu, která se pyšní titulem jediného zcela chemického nápoje. Chudí žijí na spodních patrech šachtoměsta, živí se odpadky vyšších pater, do kterých (vyšších pater) zavítají jen, když se rozhodnou ukončit svou bídnou existenci skokem do kyselinového jezera. Nejvyšší patra města jsou exkluzivně osídlena degenerující kastou aristů, kteří propadli dekadenci, krutosti a zvrhlostem. Nad nimi se ve svém létajícím paláci jen tak pro zábavu neustále klonuje prezident do těl různých ras a vše sleduje mocichtivý technopapež a centrální technomozek.

Jodorowsky se vrací na velkém prostoru ke světu, který popsal v Incalu, a má dost času vykreslit všechny jeho špatnosti. Detektivní linka funguje a chvilka odpočinku od mystična je velmi příjemná.

Úžasná sci-fi kresba Jonjetova, která úspěšně navazuje na Moebia, vše jen podtrhuje. Takže zde nelze udělit nic než plnou palbu. Pět hvězd a Jodo je Bůh!

4 19.01.2020

Aaron se očividně prodává, protože mu u nás letos vychází už osmá kniha... V rámci sedmiletého runu Aarona u Thora vstupuje český čtenář tímto komiksem do šestého roku, čímž se vydavatel vyhnul celému nosnému - a u Thora přelomovému - příběhu s Jane Fosterovou v roli Thora a přináší do českého prostředí opět znovuzrozeného syna Odinova.

Aaronův Doctor Strange ani Avengers nebyli příliš přesvědčiví. Jak dopadl Thor? První sešit navnadil výborně, ale další sešity jsou jen bitka za bitkou v rámci války sfér. Nic víc nedostaneme. Ani kresba Del Munda mě moc nezaujala (Marvel je očividně ve fázi podpory více cartoon looku postav). Naopak super byla kresba Christiana Warda. Příběh z konce času a vesmíru byl celkově na komiksu asi to nejlepší. Škoda, že to je prozatím jen vedlejší dějová linie.

4 08.10.2019

Flashpoint je komiks, který mě před sedmi nebo osmi lety přivedl k četbě aktuálně vydávaných US superhrdinských komiksů. Odstartoval New 52 a je důležitým bodem i pro Znovuzrození. Je proto super, že ho nyní, po letech, můžu držet fyzicky a číst v češtině. Pro fanoušky DC je to must have!

4 27.09.2019

Kirkman udělal chytrý tah, když rozšířil svůj svět o další místa a skupiny. Má teď prostoru a materiálu na X čísel. Poslední knihy dokazují, že umí posouvat děj perspektivou vybrané osady nebo postavy. Nyní přišla řada na Negana a ten si svůj získaný prostor fakt užívá a jede jak kulomet hlášek. Rickovi se mezitím dál rozpadá jeho dílo, které se snaží udržet pohromadě utahováním šroubů, propagandou a sílou. A co to tam vyvádí ten Eugene? Ani snad nechci vědět, co tím pokazí... No a ten konec? WTF?

4 23.06.2019

Kirkman válí! Carl prožívá první lásku a jen co si vrzne, tak zapomene, že je konec světa a řítí se hlava nehlava za svou první "životní láskou", a ani mu nevadí, že ta má divný fetiš na masky a oční důlky. No a ostatní si zase rychle zvykli na pohodlí. Jsou v bezpečí pět minut a už vymýšlí, jak by se udělali pro sebe. Lidstvo se prostě nikdy nezmění a nepomůže tomu ani zombie apokalypsa.

4 22.06.2019

Tak je tu zase další díl z ranku "klid před bouří". Komunity rostou, všem se daří, životy plynou. Do toho se ale knihou nese tradiční atmosféra očekávání blížícího se nebezpečí. A to se také nakonec objeví. Šeptá, zabíjí a hlavně se nezadržitelně blíží!

4 22.06.2019

Jak se v třetím díle nic nedělo, tak se v tomhle naopak toho děje hodně. Stereotypní děj je zde zpracován vtipnou sebereflexí v podobě jednoho dne na stránku, kdy se opakuje čas klidu s časem napadení. Děj se výrazně posune dopředu a kniha je znovu napínavá a čtivá. Závěrečný zvrat je super a nechává čtenáře v očekávání dalšího dílu.

4 12.03.2016

Knihu jsem četl jako polemiku s Návratem ze SSSR André Gida s vědomím, o co asi půjde, přesto mě překvapilo, jak málo Neumann, který sám v SSSR nikdy nebyl, na Gida reaguje a raději se věnuje kritice teoretické. Gida zkrátka osočuje z toho, že jako liberální měšťák nemůže docenit skutečný význam SSSR. „Gidovo liberální ledví intelektuála, jehož pýchou jsou estetická dobrodružství v ilusích, může viděti v Sovětském svazu opravdu jen nesvobodu; (...).“

Sám Neumann, považuje se za proletáře a pravého komunistu, jež zcela ovládl a pochopil Marxe, Lenina i Stalina, má ovšem ve věci jasno: „Musíme míti jistě upřímnou radost z každého úspěchu Sovětského svazu, musíme také všecky jeho úspěchy náležitě propagovat (...).“

4 14.02.2016

Totální deprese. O'Barr s vcelku tuctovým jádrem příběhu nabízí navíc propracovanou psychologii postav, vtahující kresbu a obrovskou míru emocí, což nedokáže každý. Oproti filmu méně temné, ale více depresivní a skličující. Komiksový otisk osobní tragédie.

4 30.06.2015

Předně je potřeba říci, že kniha obsahuje pět esejů vydaných mezi roky 2010 a 2014. I proto, že jsou na podobné téma, se některé myšlenky dost opakují. Autor navíc volí styl, který nejvíce připomíná studenta píšícího bakalářskou práci. Zavřel se do knihovny a udělal si celou řadu výpisků z děl jiných filosofů, které poté slepil dohromady a ke každému přidal pár svých myšlenek a komentářů. Co je u studentů běžné, je u filosofa, kterému bylo v době psaní esejů přes padesát let, minimalně nestandardní. Ale budiž.

Z myšlenek vypíchnu několik nejdůležitějších. Zaprvé kniha je kritikou dnešní společnosti pokřivené neoliberalismem a digitální komunikací. To je dané přechodem ze společnosti disciplíny (Foucault) ke společnosti výkonnosti. Všechno se stává měřitelné výkonem, vše má přinášet zisk a vše má vést k většímu konzumu. Člověk se stává podnikem (opět již Foucault), který nad sebou přebírá dohled a kontrolu a sám se stává současně pánem i rabem (Hegel). Neoliberalismus do toho vytváří iluzi svobody, která zahlcuje člověka možnostmi, které na něj vytváří tlak (neúspěch je tvoje vlastní vina, snaž se víc). Z toho dochází k psychickým poruchám (vyhoření, deprese).

Dalším momentem je kritika "vystavování se", "transparentnosti". Vystavené je bezbarvé (transparentní), mdlé, chudé, bez obsahu. Nejvíce se to ukazuje na spotřebě erotiky (porno) a prázdnosti takového sexuálního zážitku. Neuspokojení ve snadném uspokojení. Dále ale také ve vytváření umělých a falešných sebeobrazů např. na profilech sociálních sítích.

V nové společnosti také nemůže být bolest. Vše bolestivé je odstraněno. Vše je zlehčováno (usnadněno ke konzumu). Odstraněna je i veškerá negativita (existuje jen pozitivní myšlení, vše je dobré, cílem je modelové štěstí bez útrap). Tím ale lidstvo cosi ze sebe ztrácí. Zůstává umělost a strnulost.

Posledním bodem, který zmíním, je kritika digitální doby. Ačkoliv autorovi se v krku nejvíce příčí dnes již vcelku zapomenuté Google Glass, nabízí i zajímavé postřehy ohledně faktu, že sociální sítě člověka - možná paradoxně - odpojují od jiných lidí. Tím, že se s lidmi nesetkává a je uzavřen ve své digitální bublině, roste agresivita a radikalita. Digitální je konec konců umělé. Současně je i reálná obava o sledování lidí přes digitální zařízení a sběr a analýza dat jejich návyků, ať už pro potřeby reklamy a konzumu, nebo pro jejich skryté ovládání (manipulací k plnění něčích cílů).

3 05.09.2024

Skvělý mix badass lovkyně monster a amerického zapadákova. Tynion přišel s myšlenkou, že by za určitých podmínek mohly děti svou představivostí vyvolat příšery, kterých se bojí. Ty pak chodí po okolních lesích a roklích a zabíjí děti, kterýma se živí a sílí. Proto existuje starobylý řád lovců, který příšery likviduje. Aby však zůstal v utajení, nebere si žádné servítky. Takže je tu otázka, kdo je větší monstrum? Erika jim to ale nežere a monstra likviduje hlavně proto, aby zachránila životy, ne aby sloužila zájmům řádu zabijáků. To vše se zde odehrává v typickém americkém maloměstě někde ve Wisconsinu, kde jsou typické postavy jako šerif, který dosud řešil jen přiopilou mládež, nebo koroner, který ohlédával maximálně sousedy, kteří zemřeli věkem. S timhle si nemůžou poradit. Erika ale ano.

3 27.07.2024

Sborník, který vyšel v době probíhající války Izraele s Hamásem. V době, kdy se Česko jasně postavilo na stranu Izraele a ve své dlouholeté nesnášenlivosti k Arabům vnímalo konflikt značně černobíle. V době, kdy se dehumanizace Palestinců dopouštěla česká média, politici i veřejnost.

Sborník přináší pohled několika českých osobností s palestinskými kořeny, kteří ve vzpomínání na Palestinu, své dětství v Československu nebo Česku a své uchopení vlastní identity, prokazují jediné a do očí bijící zjištění - Palestinci jsou také lidi.

Osobní výpovědi jsou v druhé polovině doplněny odbornějšími příspěvky z oblastí dějin konfliktu a jeho specifičností. Jde určitě o důležitý a ve své době jedinečný počin, který je spíše úvodem do pohledu Palestinců, avšak vybalancovaný tak, aby neztrácel objektivní relevanci.

3 14.07.2024

Autor hned v úvodu upozorňuje, že jde o zasvěcenou studii, která na laiky nebere příliš ohled. Ale nemyslím, že by to bylo až tak nepřístupné. Je tam sice hodně arabských jmen, teologických výrazů a historických souvislostí, ale při pozorném čtení se v tom dá vyznat.

Wahhabismus je radikálně tradicionalistický puritánský směr islámu, ktery za pomoci saúdských ropných peněz za posledních 50 let ovládl muslimský svět. Doktrína je to velmi konzervativní, která nepřipouští žádnou interpretaci koránu, uctívá jen jednoho boha a současně zakazuje bratření se s kýmkoli, kdo to tak nevidí. Sunnitský islám měl více právních škol i výkladových směrů, Wahhabismus je ale jedním z nejnebezpečnějších. I proto se jím inspirovalo několik extremistických hnutí islamistického fundamentalismu. Historie jeho vzestupu a východiska jeho myšlenek jsou ale velmi zajímavým tématem ke studiu.

3 07.05.2024

Zdravý způsob výchovy, který naše nemocná společnost potřebuje jako sůl. Kniha by se měla povinně rozdávat rodičům při vítání občánků. Jaké by pak lidstvo mohlo být... Jen škoda, že místy to působí rozvláčně nebo repetetivně. Ale obsah výborný.

3 22.03.2024

Český příspěvek do nyní tolik oblíbeného žánru autofikce. Porovnání s Edouardem Louisem nebo Oceanem Vuongem, které nakladatel nezastírá, se přímo nabízí. Ve všech případech jde o mladého homosexuála pocházejícího z chudé a dysfunkčí dělnické rodiny z konzervativního maloměsta, který píše o svém dospívání, šikaně a přijetí své sexuální identity. Torčík ovšem z této silné konkurence vychází jako nejslabší. Louis byl originální ve své údernosti, nesmlouvavosti a politické kritice. Vuong zakomponoval otázku rasy a zejména vytvořil umělecké dílo svým básnickým jazykem. Torčík má navíc jen českou lokaci. Na některých místech se dokonce zdá, že od svých předchůdců opisuje. Nevím, co z toho, o čem píše, je pravda (jak už to v autofikci bývá), ale místy se to zdá přitažené za uši. Hlavně v popisu sadistické šikany, které učitelé v podstatě tleskají. V Přerově jsem nebyl, tak nevím, ale že by to tam v roce 2007 vypadalo takto se mi nechce věřit. Jak sám autor píše: "...zalžeš, některé detaily si necháš pro sebe, jiné zase přikrášlíš, dokud jí nezbude nic jiného než ti uvěřit". A o kus dále: "Pro efekt sis přivlastnil a zveličil věci, které se staly Mariánovi, ukradl jsi jeho příběh..." a tak to přesně vyznívá i obecně. Ale jinak je kniha dostatečně intersekční a snaží se zapracovat všechny relevantní sociologické aspekty, ale možná už je těchto příběhů na trhu příliš...

3 01.01.2024

Skutečně jde o jakýsi beletrizovaný pamflet, který popisuje zkušenost cyklokurýra pracujícího pro platformy rozvozu jídel. Zaměřuje se tak na nejistotu, odcizení a námahu platformové práce. Hlavním tématem je ale těžký život cyklisty v Praze. A dále také každodenní válka řidičů osobní dopravy, cyklistů, chodců a řidičů hromadné dopravy o ulice. Válka, ve které roste nenávist. Autor v pamfletu kritizuje sobeckost řidičů aut, kteří zamořují ovzduší, jsou hluční a bezohlední. Hlavní postava se postupně radikalizuje a celá kniha ústí v jediné možné řešení - cílené ničení aut. Do příběhu se ale autorovi podařilo nenásilně vecpat mnoho myšlenek a skvělých postřehů, které prvoplánově nepoučují, ale výstižně odhalují zoufalost současného stavu pražské dopravy.

3 09.12.2023

Badass návrat Želv. Eastman a Waltz oprášili skoro čtyřicet let starý námět na dystopický příběh načrtnutý ve vrcholné formě dua Eastman-Laird. Od začátku ponurost a bezvýchodnost vtáhne do děje. Obvyklý humor je pryč, zůstává jen beznaděj. Poslední Rónin musí pomstít své padlé blízké a po staletích ukončit válku dvou klanů. Závěr je epický a současně dojemný. Tahle kniha má fakt všechno, včetně velmi kvalitního formátu a zpracování.

3 03.12.2023

Předně ani jeden z příběhů není o týmu Ú.P.V.O., ale o řadových agentech. V prvním příběhu se dvojice agentů vydává do opuštěných hor vyšetřit mizející lidi. Naleznou ponurou mlhu, které se děsí i upíři. Druhý příběh popisuje skupinu agentů, kteří naleznou sklad s okultními předměty, z nichž jeden přenese mysl agenta do prehistorické doby, ve které se pralidé snaží postavit starým bohům a jejich démonickým posluhovačům. Třetí příběh je vyprávění lektorky agentů na pracovní přestávce o jedné z akcí Hellboye, kdy zatímco dával nakládačku příšeře, tak se jakýsi profesor dostal na hranici šílenství po setkání se starým kultem mrtvých okultistů. Po všech stránkách průměr.

3 28.10.2023

Stejně jako předchozí díl McFarlaneho série o Spider-Manovi jde zejména o kresbu. Kniha je záznamem devadesátkové revoluce, která se točí hlavně kolem akce. Scénář je vedlejší a příběhy jsou proto nepříliš dějově ukotvené. Jsou zkratkovité, jednorázové a soustředí se obvykle kolem jedné dlouhé akční scény. Nicméně v této knize nalezneme mladá esa devadesátkové akční kresby. McFarlaneovi vypomáhá osvalený hi-tech futurismus Roba Liefelda nebo o dost civilnější, ale obdobně detailní Erik Larsen (jeden z jeho zdejších padouchů vypadá úplně jako jeho autorské dílo Savage Dragon) . Tři mistři, kteří se o něco později společně zvedli a ještě s dalšími kreslíři odešli od Marvelu a založili Image Comics.

3 22.07.2023