Metroušek komentáře u knih

Docela zajímavá kniha, ačkoli nálepky "alarmující" a "fenomenální" jsou zcela falešnými reklamami. Je dobré vědět, jak se migrantům v Německu žije, a co si myslí jak oni, tak hostitelští domorodci. Pochopitelně se za vší tou černobílou mediální vrstvou skrývá celkem všední realita, která byla mnohokrát dobře popsána, a kterou střízlivě uvažující člověk dávno chápe, takže s ní nebudu opruzovat. Kniha je jenom dalším dokladem toho, v jak různých světech žijeme, a jak jsou dva z těchto světů, Blízký východ plus Afrika, a avantgardní Evropa, vychýlené z optimální, životodárné rovnováhy. První svět zaostal za vývojem, a stal se zplundrovanou, zničenou, přelidněnou, nenávistnou a trvale výbušnou oblastí, kterou by chtěl kdekdo opustit, ale zároveň si v sobě nese její sémě, a rozsévá je dále. A druhý svět předběhl své možnosti, ukolébal sám sebe v blahobytu a v nepřirozených zákonech, idejích a nadějích, aby zjistil, že za všechno se platí, a že lidé jsou si sice rovni jako bytosti, ale jsou velice rozdílní jako konkrétní lidé. Snad se Evropa ze slepé uličky svého neudržitelného, airbagového Ráje, tolik přitažlivého pro několik dalších miliard lidí, dostane, a vrátí se do nějakého rovnovážnějšího stavu, dříve než bude pozdě. Že to bude bolet, a že na tom různí pacholci hodně vydělají na úkor většiny, která je "solí země", na to si můžeme vsadit.

10 03.08.2018

Vynikající spisovatel ve vrcholné formě. Číst toto v dospívání byla lahůdka, a rád na to vzpomínám, a občas se k tomuto dílu vracím. PS: U příležitosti několikátého přečtení této knihy jsem si přečetl zdejší komentáře, a dovolím si pár poznámek. Doufám, že povinná četba bude někdy konečně zrušena, a lidé, kteří necítí potřebu číst, budou od těchto galejí osvobozeni, a přinejhorším se budou muset naučit pár vět, shrnujících význam několika desítek nejdůležitějších děl, které lidstvo vyplodilo. Z nečtenáře nelze čtenáře udělat, pokud sám nechce, a nebudou proto horšími lidmi. A dále, mnohé knihy člověk pochopí, až něco podobného sám zažije nebo alespoň promyslí a procítí s velkou empatií. Jak se zpívá v jedné písničce, "Happy People Have No Stories", "Šťastní lidé nemají žádné příběhy". Život a literatura najednou vypadají docela jinak, když člověk nebo někdo z jeho nejbližších je dlouho sám, láska se mu vyhýbá, neudělá maturitu nebo důležitou zkoušku na univerzitě, odejde mu, těžko onemocní nebo zemře partner/ka, zažije ošklivý rozchod nebo rozvod, ztratí práci, dostane rakovinu nebo jinou osudovou nemoc, prodělá potrat, stane se samoživitelkou, vykradou mu byt, vybourá se v autě, podvede ho sourozenec nebo přítel, atd. Takové situace lidé řeší různě; někdo začne pracovat jako workoholik nebo sportovat jako šílenec, někdo tráví večery u televize, nad knihami nebo v hospodě, někdo cestuje jako divý po světě, aby našel sám sebe, a někdo to řeší alkoholem jako Ravic, další jeho hrdinové i Remarque sám. Alkohol je legální droga ve většině zemí, a pokud to s ním někdo nepřežene, pomáhá spoustě z nás, kterým tahle realita zrovna moc nevoní, jakž takž dlouhodobě přežívat nebo dokonce docela slušně žít v tom světě, do kterého byli vrženi, a který mohou ovlivnit jenom částečně. Pro mnoho lidí je těžké vypracovat se k úspěchu, štěstí, a osobnímu bohatství, a spokojenosti se svým životem, a ještě daleko těžší je obstát a přežívat v tak vypjatých situacích, o kterých píše ve svých dílech Remarque, kdy je člověk opravdu jenom stéblem slámy hnaným divokým větrem národní nebo nadnárodní karmy. Neříkám, že bych někde v jeho dílech neškrtal, ale ten pocit, který v jeho knihách je, naprosto není falešný. Ale to spousta čtenářů nepochopí, protože "Happy People Have No Stories", a já jim to štěstí, teplíčko a relativně klidný život bez vší ironie a ze srdce přeji. A těm ostatním čtenářům ještě o trochu víc, protože si dost možná něčím prošli, a ta zkušenost je změnila tak jako třeba Remarqua. Tak si na to připijte calvadosem!  

10 29.09.2017

Skandinávské krimi a thrillery sleduji většinou jenom zpovzdálí, protože se mi často zdají na jedno brdo. Někdy mi připadá, že stačí mít skandinávský pseudonym, využít severských reálií, a chladně popisovat co nejmorbidnější a nejujetější vraždy, a penízky a sláva se jen hrnou. Jednoduchý business plan.

Jenže pak jsou skandinávské knihy jako Tekutý písek. Inteligentní, uvěřitelný příběh o zločinu, s mnoha postřehy a přesahy, plný současných švédských reálií. Zejména v první polovině je to psychologický nářez, a jistě nastavuje dosti věrné zrcadlo části - nejen švédské - moderní společnosti. Bohužel mu v poslední třetině dochází dech, a šustí papírem, ale přece jen je to velice slušné soudní drama, psané právničkou, a zdařilá psychologická sonda do duše obviněné teenagerky.

Příhodná hudba k četbě: Jóhann Jóhannsson, Max Richter, Röyksopp, Sólstafir, pro tvrďáky i Burzum. Seriál podle knihy je také slušný, ačkoli dvouhodinový film by úplně stačil.

9 21.12.2021

Zajímavý případ, tenhle Minier. Umí psát, ale tohle už je jeho třetí knížka ze tří, které jsem četl, kde nezvládl zakončení, přepálil je, překombinoval, zakončil nevěrohodně, a prostě podělal. Nechápu, proč si spisovatelé jako on myslí, že v závěru musí zařadit turbo rychlost. Přesto mu dám ještě šanci, protože v té bídě nevěrohodných, schématických thrillerů, psaných jenom na efekt a pro peníze, které se v posledních dvou desetiletích vyrojily, a podobají se sobě jako vejce vejci, se tohle dá číst.

9 18.08.2020

Vskutku dobrý nápad, předválečný třetí rajch jako turistická destinace v podání očitých svědků. Je docela poučné číst, jak snadno se dají lidé ošálit, jak dokáží vytěsnit nebo omluvit viditelně špatné a zlé věci, a hledat na ďáblovi jeho pozitivní stránky. Je to spíš pro historiky a zájemce o reálie nacismu, ale kdo si tam občas dokáže představit komunismus místo nacismu, objeví docela zajímavé paralely. Člověk by řekl, že příště už na špek neskočíme, ale skáčeme zas a zas.

9 06.03.2020

Chladný severský styl kriminálních románů s co možná nejděsivějšími vraždami dneska táhne, ale asi to ukazuje hodně o naší době, o spisovatelích, a o čtenářích. Možná též o vnitřní prázdnotě, kterou je potřeba hned, pořád, okamžitě přehlušit, a co nejčastěji to opakovat. Přednosti prvního dílu se vytratily, a jeho nedostatky se projevily v netušené míře. Uvěřitelnost je strašně důležitá věc, a tady zoufale chybí. Autor se snaží šokovat, ale nemá na to. Chtěl, aby to bylo ujeté (snad lépe anglicky: deranged), ale nemá na to. A může na sebe kupit vražd kolik chce. Nemá na to.

9 22.10.2019

No tě bůh, 92% hodnocení za tuhle slátaninu?! Ale vlastně proč ne, je to stejně demokratické jako naše další volby, co budeme jíst, pít, jaké filmy a pořady budeme sledovat, koho si zvolíme za naše představitele, na co se soustředíme, co do sebe pouštíme, čemu věnujeme svůj život. Podle toho pak vypadá náš svět, a tak to má být. A v tom světě má tato nepovedená kniha báječných 92%. Respektuji to, a trochu závidím. Mohl jsem si ty tisíce přečtených knížek užít mnohem víc, já fůl.

9 22.07.2019

Opět velice svěží, originální, poučený a ironický pohled na lidské hemžení, z nadhledu stále více připomínající mravence v mraveništi jimž často vypadává signál z velína, a tím i střídavě mizí a objevuje se smysl jejich existence. Osobně jsem od knihy čekal ještě více, zejména pak lepší rozepsání vytvoření a perspektiv Člověka božského, ale dobře si uvědomuji, že tak myšlenkově nabitá, aktuální, přesná a s patřičným, tak příjemným nadhledem na Sapiens psaná díla, jakými jsou Harariho knihy, dokáže promyslet a napsat jenom nemnoho ze sedmi miliard mozků. Zcela sdílím Harariho obavy z 21. století, usilovně a bez rozmyslu pádícího k horizontu po "the Road to Nowhere"(Talking Heads), na které se stejně jako na 17. nebo 20. století hodí Shakespearovo "vymknuta z kloubů naše doba šílí". Nudit se asi nebudeme, protože účast bude svým způsobem "dobrovolně povinná", a zřejmě nás čekají přesně podle čínského přísloví "zajímavé časy". Tak s chutí do toho, a berte to jako hru, nic víc to opravdu není! Pokud jste ještě Homo Deus nezačali číst, určitě si nejdříve přečtěte Sapiens od téhož autora. Doporučené filmy k domyšlení knihy: Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi, případně též Powaqqatsi. A něco muziky: Kraftwerk, Daft Punk, Moby.

9 21.05.2018

Na takovou reklamu, jaká je dělána této sci-fi trilogii, rád slyším. První díl je podle mnou čtených recenzí čtenářů patrně považován za nejslabší, a velice nerad jeho relativní slabost potvrzuji. Dokud nezačne atmosféra opravdu houstnout, autor podle mne spíše tápe a hledá, jak by svůj zlatonosný nápad co nejlépe zhmotnil. To, co by podle mne šlo zhustit do několika málo kapitol, se vleče většinu knihy. Střídání žánrů, návraty do minulosti, nezáživné výslechy a zbytečné dialogy obecně... Znám nespočet sci-fi autorů, kteří by to napsali mnohem lépe. Někdo si řekne, že se autor snažil podat to "jinak" než třeba space opera, ale pořád to je jen částečně povedený pokus, a můžou mu dát cen kolik chtějí. Škrtal bych jako divý a forma je fakt docela bída. Avšak! Nápad je velice nosný, hra je skvěle rozehrána, a těším se na zbývající dva díly. Je zde autor, který je fundovaný, zjevně rozumí klasické i moderní fyzice včetně kvantové fyziky, která je skutečným darem sci-fi autorům, a nebojí se je použít! S tímto základem bude zřejmě možné se v dalších dílech odpíchnout od současného pojetí světa a dovést trilogii k podobně ohromující vizi budoucnosti, jako se to třeba kdysi povedlo Neilu Stephensonovi v památných, a snad i bezkonkurenčních sci-fi Sníh a Diamantový věk. Kéž by! Hodnotím tedy průměrně, ačkoli nápad samotný je skutečně skvělý. Provedení však není podle mne nejšťastnější. Ale možná se to bude jiným, zejména mladším čtenářům, líbit. A proč ne? (Doufám, že za sebou mají vynikající Ready Player One: Hra začíná od Ernesta Clinea. Pokud ne, tak vřele doporučuji! Film bude určitě velkým hitem.) Tak do toho, další díly čínské ságy se už překládají! Po přečtení druhého dílu čínské ságy v angličtině musím bohužel zůstat u svého střízlivého hodnocení. Slabiny přetrvávají, a kvalitní sci-fi se rodí velmi pomalu. Děj jde kupředu převážně dlouhými dialogy, a je brzděn spoustou zbytečných fakt. Někdy mi připadá, jako by autor absolvoval roční stáž v Evropské komisi, tak moc mě irituje jeho záliba ve vymýšlení a popisu práce nejrůznějších zbytečných organizací pro boj s emzáky. Číňané jsou stále hlavními hrdiny, a ostatní národy jim buď překážejí nebo jen sekundují. Naivita Pozemšťanů je bezbřehá. Jenže bitva mezi mimozemšťany a pozemskou nebeskou flotilou je vskutku originálně pojatá a výborně napsaná, a máte se na co těšit! Třetí díl má docela spád, a je myšlenkově neuvěřitelně nabitý. Líbil se mi ze všech dílů nejvíce, ale opět forma vcelku tristně pokulhává za obsahem. Celkově bych dal trilogii čtyři hvězdičky. Za přečtení stojí, zakoupení musí zvážit každý sám, osobně si nejsem jistý, zda jsem těch cca tisíc korun, které jsem za tři anglické díly dal, nemohl investovat lépe. Dílo je vskutku originální, chytře vychází z problémů, do kterých se lidstvo může díky své chytrosti i hlouposti zároveň dostat, jako dějiště si bere celou Sluneční soustavu, dobře popisuje nebezpečí, která pro sebe navzájem mohou představovat vysoce vyspělé civilizace, a ukazuje možnosti, kudy se mohou vydat. Autor si pochopitelně musel vybírat, a trochu mne mrzí, že se více nevěnoval třeba androidům nebo nanotechnologiím, což je hodně zvláštní, a že zpracoval dílo pouze z materialistického hlediska. Jeho skepse, odvaha rozpoutat apokalypsu, a ukázky neschopnosti vlád a organizací řešit adekvátně hrozící problémy jsou však osvěžující, a doufám, že další spisovatelé budou pokračovat v autorových stopách. Vlastně nepochybuji. Touto trilogií se podle mne sci-fi zase otevřely nové obzory, a vyrojí se řada následovníků. Rád si ty alternativní dějiny budoucnosti přečtu!

9 27.06.2017

Podle mne nejlepší, dočasnou svobodou opojený Páral. Bylo pro mne zážitkem číst za normality staré vydání z roku 1969, mělo v sobě krásnou příchuť volnosti 60. let a dočasné nepřítomnosti komunistického cenzora. Nejvíce miluji medailónky Kdo je kdo, krásně ukazují historický vývoj lidiček v totalitářském 20. století. Ty veletoče (jako třeba život mého tatínka): demokracie a svoboda - fašismus a válka - osvobození a polodemokracie - komunismus a studená válka - chvilka socialismu s lidskou tváří - okupace a normalizace - demokracie a svoboda - a někdo by dodal "a rozkrádání státu". Uff! Kniha by si zasloužila krásné vydání s nějakými šílenými ilustracemi.

Výborná, dobře napsaná kniha plná faktů a grafů, kterou jistě politikové berou v potaz při rozhodování o tom, kam budou putovat veřejné peníze. (Dělám si legraci. Kdo by se s ní četl, když alarmisté, lobbisté a média mají takové krásné slogany...) Samozřejmě, že adaptace je základem. Zaujaly mě takové nápady, jako jsou bílé silnice a bílé střechy, nebo třeba standardní jaderné elektrárny. Jenže vizionářství je tak nakažlivé a sexy, že, pane Musku?! Oč jednodušší je snít o terraformaci Marsu, než bojovat o udržitelnost vyspělého života na Zemi... A slibem nezarmoutíš. Lomborg a politikové, to je něco podobného jako Hazlitt a odboráři. Přesvědčit je k rozumu asi nelze. PS: Tohle století bude docela nářez. Poměr cena - výkon v něm může být rozhodujícím faktorem. Proč nám to ještě nedochází?!

8 11.06.2022

"Byl jednou jeden břídil, který všechno sám řídil. No a jak léta plynula, přidal se truhlík, bambula. Budižkničemu s mamlasem, nekňuba, trouba s ťulpasem..." (Jiří Dědeček) Pán moci je zároveň jejím otrokem, a na s. Babišovi se to nádherně projevuje. Jeho absurdní, přízračně groteskní života běh je exemplární mravoličná bajka, po které by Ezop, Bidpaj, de La Fontaine i Krylov skočili všemi deseti, Moliére by v něm našel fantastického Harpagona, Pat a Mat i kníže Potěmkin mistra par excellence, a Gogol by už asi nepsal satiry na nikoho jiného. Važme si proto vzácných chvil, které nám nevyzpytatelný, potměšilý Osud ve své neskonalé milosti jako očitým svědkům tohoto pitoreskního rejdění připravil! Jak fascinující je každodenně sledovat tak nestoudnou frašku a tragikomickou burlesku ctného hrdiny bez náznaku páteře, sebereflexe, bázně a hany, nadopovaného steroidy dotací, peněz, moci, masy oddaných slouhů a pohůnků, ega, bájivé lhavosti a totálně flexibilního, gumového marketingu, na vlastní nevěřící oči! Jeho slavná, prolhaná, křivácká anabáze "blábolivé oligarchizace" a pokus o mafiánské unesení českého státu bude časem po zásluze zvěčněna v mnoha knihách, a zůstane mementem na desítky let. A je tak úžasné a úlevné vidět, jak mu to všechno začíná karma vracet: "Řídit stát - jako bordel". "Vláda nemehel." "Bude líp." "Všetci kradnú!" "Urputné hovado!" "Protikorupční hnutí." "Mikromanažer." "Best in Covid!" Navrhuji, aby jednou, až pomine současný čs. svinčík, v budově českého parlamentu hned vedle plakety "T. G. Masaryk Zasloužil se o stát" pověsili další, úplně stejnou plaketu, jež bude na věčnou památku všech svědků Babišových a podvedených českých voličů a na výstrahu budoucím generacím politiků, oligarchů a voličů hlásat: "Andrej Babiš Ojebal stát."

Pan Kmenta to opět dal dohromady velice dobře, a dodal další nepříjemné, bolestně truchlivé čtení o tom, jak může selhávat demokracie, když selhává lid v podobě postfaktického voliče hnaného emocemi a chamtivostí. Tak aspoň "veselý" příznačný citát z knihy jako pobídka končícímu trestně stíhanému premiérovi, který nikdy neodstoupí, a - potěš koště - budoucímu prezidentskému kandidátovi: "Podoj mámu, podoj tátu, podoj vše, co patří státu, ovce, kozy, krávy, laně, podoj právo, podoj daně, dotace i dluhopisy, imunitu, trestní spisy, pravdu, lásku, naději, jen to podoj, Andreji!" (Strana mírových revolučních tradic)

8 08.11.2021

(SPOILER) Jazyk společnosti je skvělým zrcadlem, odhalujícím skrytý vnitřek, a je zajímavé se do něj podívat zblízka. Výborné, průkopnické knihy amerického slangu pana Nicholase mě poučily o "američtině", a teď je na řadě čeština, která snad vlivem amerických filmů a rapu v posledních desetiletích razantně zvulgárněla, jak tato politicky nekorektní kniha neomylně dokazuje. Hodně mě pobavila, ačkoli bych silně škrtal, a odolal bych pokušení zařazovat některé urputně křečovité nebo nečesky působící výplody gymnaziální a vysokoškolské mládeže. Čeština není ruština, a tvoření nových slov stalinským stylem jako háelpéčko (hluboký lidský příběh) nebo šimako (šíleně malé kozy) si podle mne zaslouží zápis jen výjimečně. Pro člověka s citem pro jazyk je však bohatství, přesnost a vtipnost mnohého výraziva čirým potěšením, zvláště pokud mu nevadí brodit se mořem silných vulgarit a myšlení lidské spodiny, a dokáže se přenést přes fakt, že je sám či spíše sama občas terčem. Čeština je boží jazyk, a díky všem včetně reprezentativně zastoupeného Bláboliše, kteří ji obohacují. (Zde bych doplnil, že "babiška" je také starší volička jisté populistické sekty.) Vřele doporučuji, neboť znalost mnohých výrazů je nesmírně vnitřně obohacující, namátkou (můžete hádat jejich význam, a pozor, SPOILER):
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
lobotomio, klekač, havlobot, lysohlávek, meteodepka, oranžgutan, populitik, postblb, prasopis, přilezlík, raptor, režim manželka, slepiča, sprostředníček, šlichtárna, těžkotonážní víla, žlučoser, alík, afronaut, barbín, benga v plechu, gerontokárka, blbštajn, buřtka, čakrabába, dementokracie, digitální fetky, dojmologie, domolená, dysdebil, globální oteplenec, chmuro... No není ta čeština nebo ingština báječná?!

8 19.04.2021

Minier se asi nikdy nepoučí, a podle mě dosud vždycky (čtyři thrillery ze čtyř přečtených) dokáže zmršit konec svých tak nadějně spřádaných románů. A proto se asi nikdy velkým spisovatelem nestane, ačkoli bych mu to přál. Stejně jako Dan Brown vždycky podlehne touze to ještě trochu zkomplikovat, nebo to přímo převrátit vzhůru nohama, a jak se tak na to dívá, ten momentální blbý nápad se mu zdá tak dobrý, že to tak už nechá, a vydavatelství, které by mohlo trochu zasáhnout, mlčí, protože je rádo, že tak čtené autory má. Podobní autoři zřejmě vůbec nechápou, že zásadní zvrat se neděje samovolně, ale vyplývá z celého toku díla, a nese v sobě určitou osudovost. Opravdu mě to mrzí, protože šest set stránek si zaslouží příslušnou péči, a mělo by být doladěno. Respektuji, že mnoho dnešních čtenářů to tak chce mít, a cítí při čtení takových zvratů jistou formu osvícení, ale pro mne má slovo věrohodnost pořád svůj význam, a pořád věřím, že skutečně velcí spisovatelé dokážou takové zvraty a vyvrcholení přesvědčivě ustát a vysvětlit, a mnohdy ještě povznést do bezkonkurenčních výšek. Výtek bych měl víc, ale tahle je tak zásadní, že se spokojím s ní.

8 28.08.2020

Sociology včetně Jana Kellera čtu rád, protože je to málo pracný a bezbolestný způsob, jak lépe pochopit rychle se měnící současnost. Tentokrát je to pro mě spíše zklamání, protože se dost jedná o komentované poznámky k četbě, autor se hodně točí na svém "pětníku" jako káča, píše hutným, byrokratickým eurostylem, jako by se v Evropském parlamentu narodil a prožil celý život, a také většinou vychází z francouzských zdrojů, a nejsem si jistý, zda kniha platí i o zbytku Západu. Nežijeme však ve Francii (bohudík a bohužel, jak kdo). Uvítal bych jako téma Česko, notabene za vlády populistické oligarchie. Chápu, že poměrně rychle upadající Francie (slovy filmu Nenávist "země, která stále jen padá, padá, padá, a říká si, že je to zatím dobrý, zatím dobrý, zatím dobrý") je snadným terčem jak pro (tiše předpokládejme, že levicové) francouzské sociology, tak pro (zajisté) levicového Kellera, kteří těžko přiznají, že ten sešup je hlavně dílem socialistického experimentu, jehož náprava je kvůli velké moci odborů těžko možná, a zajisté ne bezbolestná. Tak aspoň hezký citát z knihy, i když ne Kellerův: "Hledisko konzumu zakrývá třídní rozdělení společnosti. Každý něco konzumuje. Bohatí luxus, střední vrstvy jeho nápodobu, nižší vrstvy diskontní sklady a bezdomovci popelnice." (Ledun Floris)

8 09.05.2020

Autora monumentálních Krvavých zemí tentokrát nemohu vzít bez výhrad, přestože s vyzněním díla souhlasím. Předně ve svém rozhorlení za správnou věc začíná mírně připomínat politruka, ačkoli pro politruky svobody a demokracie mám vcelku pochopení, občas zabředává do hodně nepodstatných detailů, které by si mohl ušetřit, a také stylisticky ve snaze vyhnout se napsání tisícistránkové bichle silně preferuje podstatná jména na úkor ostatních slovních druhů, což mi snižuje požitek z četby, neboť se mi občas vybavuje Majakovskij. Jeho hodnocením trumpovských USA si nejsem jistý, neboť se domnívám, že obě směsi toho tyglíku se trošku vzdálily realitě, a že pravda je někde uprostřed. A způsob tamějších prezidentských voleb se mi zdá opravdu nešťastný, a posledních dvacetiletí mi snad dává za pravdu. Živočichopis jednoho z odporných systémů současnosti, putinovské mafiánské kleptokracie, a její snahy o "řešení" vlastních přezrálých a zahnívajících problémů nalezením vnějšího nepřítele je však přesný. Pro nás je kniha velmi důležitá, protože naše slovanská, postkomunistická země je bohužel stále považována za sféru ruského mocenského zájmu, a mnozí čeští pohůnci a jiní "užiteční idioti" dělají za mrzkou skývu moci, peněz nebo pouhé milostivé pochvaly gosudarstva vše pro to, abychom jí zůstali i nadále. Navíc se u tohoto mafiánského únosu ruského státu a jeho bohatství jedná o jeden z případů marketingové moci, se kterou si právě v Česku prožíváme neuvěřitelnou, poučnou, fejkově brainwashingovou zkušenost. Důvodů, proč si tuto knihu přečíst, tedy máme víc než dostatek. Sice asi otevře jenom již otevřené oči, ale co se dá dělat. Tak to prostě je. "Pravda není pravda." Se stim smiř.

8 06.03.2020

Hodně
jsem
se
těšil,
ale
teď
si
myslím,
že
se
autor
trochu
přecenil.
Ale
nápad
to
byl
docela
dobrý.
(:-)

8 04.05.2019

Kniha je zajímavá a čtivá, a až na poslední část mi připadá velmi fundovaná. Je těžké ji objektivně hodnotit, protože člověk musí mít vyzkoušeno a nastudováno mnohé, ale vzhledem k tomu, že jsem značný kus té cesty prošel, se o to trochu pokusím. Alopatickou medicínu rozhodně nemohu zatracovat, protože mně i mojí manželce několikrát opravdu velice pomohla. Pravdou však je, že většinou pouze potlačuje příznaky, nedoléčí, a často svými zásahy a bohatým, nezřídka doživotním práškováním zadělává na další nemoci. Obávám se také, že její pohled na člověka je citelně ořezaný, materialistický, a vcelku primitivní, to by ale bylo na delší povídání. Sisyfácký fundamentalista tedy rozhodně nejsem! (:-) Celostní neboli alternativní medicína je mi názorově daleko bližší, avšak při většině z pokusů o její praktické využití při léčbě nemocí se bohužel neosvědčila. A to jsme se opravdu snažili, však posuďte sami! U Jonášových kapek jsme si po roce poctivého aplikování nevšimli pozitivního působení, a tak jsme léčbu ke zklamání "léčitelky" přerušili. Nota bene, u EAV přístrojů si bohužel nedovedu představit, jak dokáží se sebegeniálnějším softwarem (??) rychle a spolehlivě diagnostikovat tolik zdravotních problémů; nikde jsem nenašel jakékoli vysvětlení, které by mě přesvědčilo, že je to možné, a tak zde silná a nepříjemná pachuť zůstává. (Nedovedu si např. vysvětlit, že by privátní léčebná zařízení po těchto geniálních přístrojích nesáhla, aby měla náskok před tradiční konkurencí. Podvod nebo placebo je zde zřejmě nejlepším vysvětlením, bohužel, a to nejenom zde. Všechno se spiknutím farmaceutických a doktorských mafií vysvětlit nedá.) Vyzkoušeli jsme také kvantové léčení (tedy něco z něj, protože dneska se tímto módním, sexy názvem zaštiťuje kdekdo; podstatu chápu a doufám, že je to možné, ale zároveň tu vidím obrovský prostor pro podvody, který je zřejmě rychle zaplňován podnikavými "léčiteli"), zapper (ano, chápu, že to může fungovat, máme jej, občas jej používáme; zde by bylo jednoduché udělat testy a zjistit, zda je to na parazity atp. účinné nebo zda je to podvod), tachyonové léčení (ano, rozumím mu, a párkrát jsme je zkusili, ale pokud snad byl nějaký efekt, brzy vyprchal, dokonce i snad chápu proč, ale to je nám houby platné), psychowalkman (zajímavé, příjemné, a určitě dobré k rychlé relaxaci, o léčení pochybuji), léčení pomocí modlitby (asi se léta modlím blbě nebo k nesprávné entitě, ale stejně se budu modlit dál, protože je to moje volba, a věřím, že může pomáhat přinejmenším zlepšení karmy), vegetariánství (toho se držíme a držet budeme, protože si dost dobře nedovedeme představit pojídat - byť optimálně, jen mírně rozložené - mrtvoly, ale staré nemoci stejně nemizí, jen možná méně přibývají), a pár dalších věcí (avšak MMS, andělská léčení a podobné hóóódně ujeté věci jsme jako vcelku soudní lidé vynechali). Moc bych si přál, aby něco z toho fungovalo, a věřím, že u některých lidí to snad může fungovat, ale u nás bohužel ne. Marie Vilánková mě spíše přesvědčila jako vědkyně než jako propagátorka léčby informací. Sám doufám, že je taková léčba možná, ale bohužel jsem se o ní zatím nemohl osobně přesvědčit. Mrzí mne, že se autorka více nevěnovala své praxi (???!!!), a také tomu, jak vlastně Vollovy přístroje fungují, a jaké za sebou mají úspěchy, pokud vůbec. A to o něčem hodně svědčí, paní Vilánková! Takto bohužel (ano, to slovo se tu vyskytuje už poněkolikáté) kniha vzbudí naděje, které nakonec zdaleka nenaplní. Tak jako většina podobných knih. Bohužel...

8 12.04.2019

Skvělý počin! Velice chytrá a čtivá kniha, která zvídavým čtenářům pomůže dobře pochopit současné chaotické a nepřehledné světové dění.

8 17.11.2018

Bajka o tom, co dělal kozel, než ho zvolili zahradníkem. Ctihodný občan Babiš má svou minulost mistrně ořezanou a vyzmizíkovanou jako Ježíš Kristus nebo B. Hussein Obama, a tato kniha pomáhá alespoň něco z této bohužel nejen hnojem, močůvkou a chemikáliemi nelibě zavánějící etapy jeho zázračného zbohatnutí rozkrýt. Ne že by to vedlo k zásadnějšímu prozření, protože svatou prostotou anebo mentálním zavirováním je obdařena nemalá část z nás, a vůbec nám nevadí, že nás zase někdo "drží za gule". Kéž aspoň začneme řvát, až pořádně zmáčkne. Pátá hvězdička je za občanskou statečnost pana Kmenty, kterou obdivuji, a která nastavuje křivou hubu v zrcadle nejen mně, ale zejména těm z jeho kolegů, kteří se nechali koupit, zastrašit, nebo jim to je v horším případě šumafuk. Držím panu Kmentovi palce, aby fatálně neuklouzl ve vlastní koupelně nebo ho na chodníku nepřejelo neidentifikovatelné auto. Ale snad si mocní zlobři a neomorfové uvědomují, že čeští voříšci sice poštěkávají, ale naše přízračná karavana míří z kamenité pouště reálného socialismu nerušeně dál o poznání zelenější pouští klientského kapitalismu za mnohem orientálnějším bohatstvím a mocí v oáze mafiánského státu východoevropského typu, a nechají neškodného pisálka Kmentu na pokoji. Vždyť co jsou to vlastně všecky henty ideje, ta morálka, ta fér plej, ta svoboda?! Prázdný, pofiderní a neproduktivní slovíčka to jsou, kampaň, komplot a účelovka... Sorry jako.

8 24.10.2017