Metroušek
komentáře u knih
Doznání
Artur London
Naprosto zásadní obžaloba komunistických režimů, psaná bývalým prominentním komunistou, který metody svých soudruhů poznal na vlastní kůži, či přesněji řečeno, na vlastní mozek. Podle mne se jedná společně s Mňačkovou knihou Jak chutná moc o jednu z nejlepších knih vydaných za socialismu popisujících realitu komunistické vrcholné politiky a deziluzi těch osvícenějších soudruhů i bezpartijních. Doporučuji také novější knihu Brainwashing: Manipulace s myšlením, která ukazuje, kam až může vymývání mozků sahat, proč je úspěšné, a jak obtížné je vyhnout se mu nejen v totalitním, ale i v demokratickém systému, jak vidno. Doporučená hudba: Karel Kryl - Rakovina.
Kořist
Michael Crichton
Jeden z nejlepších Crichtonových románů. Fakt mě z něj mrazí. Velmi dobrý překlad. Crichton byl především vizionář, který si často a pečlivě vybíral témata, která jsou "cutting edge", a s některými se trefil přímo do černého (myslím tím střed terče, nejsem rasista). Toto je jedno z těchto témat, kdy si lidstvo hraje s něčím, čemu příliš nerozumí a následky čehož si moc nedovede představit, ale s dětskou bezstarostností si to vesele švihá dál a dál přímo za horizont. Obávám se, že 21. století bude hodně zajímavé, a že nás za horizontem lidského poznání čekají některá nemilá překvapení. Byl bych rád, kdyby se Crichton mýlil, a já také. Ale lidstvo neochvějně míří k nějaké formě singularity, a ta jízda bude jistě úchvatná. Tak si ji užijme! (:-)
Cesta Rusů k válce
Petra Procházková
Postoj k probíhající válce na Ukrajině je jistým testem naší osobnosti, který bychom papírově měli téměř všichni dát. Je to přece tak jednoduché, po třech desetiletích svobodných informací! Nebo snad není, jak soudím podle některých ohlasů z okolí?! Toto je každopádně podnětná kniha rozhovorů s Rusy po vypuknutí "třídenní" "speciální vojenské operace." Otázky jsou možná trochu návodné, případně dotíravé, ale jinak by se možná ti dotazovaní nevyjádřili tak, jak se vyjádřili. Některým za jejich názory hrozí několik let vězení v ruském samoděržaví, a jiným zase kyne kýžené malé, bezvýznamné plus v očích mafiánské věrchušky. Najdeme tady prolhaný, falešný newspeak, zamlžená sdělení mezi řádky jako v hlubokém komunismu i upřímné výpovědi, mezi nimiž mě mimo jiné zaujala socioložka Jelena Koněva. Někoho potěší, že Homo Sovieticus stále žije a že brainwashing funguje. Někoho zaujme, jak živoucí a flexibilní může být fašismus a nacismus. (Rozhodně tím nemyslím Ukrajinu. Putinovské Rusko je jednoznačně fašistický, nacionalistický, mafiánský, imperialistický agresorský stát.) A někoho zase ne. Podle toho, co zrcadlíme. Máme prostě o čem přemýšlet. K čemuž nás ostatně veškeré krize ponoukají. Aby nám v hlavě nestrašili zombie. Příhodná skladba: Miley Cyrus - Zombie (The Cranberries Cover).
Případ doktora Karpety
Jaroslav Boček
Podobně inteligentním knihám dávám obvykle více hvězdiček a zde velice oceňuji, co všechno musel autor nastudovat a promyslet. Forma, kterou si zvolil, se mi však zdá vyloženě nešťastná. Myslím, že se mohl a měl Waltariho Tajemným Etruskem inspirovat také ohledně formy. Škoda, myšlenkově by na to měl. Pokud vás kniha zaujala, rozhodně doporučuji skvělý film Pozemšťan s podobnou tématikou.
Zimní přízrak
Dan Simmons
Simmons je vskutku prostě brilantní, zejména v Hladových hrách, ale bohužel nikoli v této knize. Jako pokračování velice slušného Temného léta to nefunguje, psychické problémy spisovatelů byly už popsány daleko lépe, rozbředlý příběh tápe a nemá sílu a tah. Z rozporuplných komentářů jsem čekal, že to bude dost průměrné dílko, ale přesto jsem zklamán. Celá léta si přeji, aby autor napsal pokračování Hladových her, ale pokud by mělo dopadnout takto bídně, tak je lepší, aby je nechal spát.
Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení
Sam Harris
Autora jsem zpočátku považoval za vědce, který ze svého ateistického, skeptického, respektive agnostického hlediska nadřazeně hodnotí problematiku vědomí. Kvituji však s povděkem, když se neurovědec rozhodne zkoumat problematiku vědomí tak, že sám dlouhodobě medituje, nechává se školit východními mystiky, a dokonce zkouší drogy pozměňující vědomí (a právem kritizuje společnost za to, že zbytečně ničí životy pokojných uživatelů drog). Pak je to skutečný hledač, a já respektuji jeho poznání, ačkoli zde vyznívá spíše ve stylu "vím, že nic moc nevím."
Pokud jde o vědomí, nic moc nového jsem se nedozvěděl. "Existují dobré důvody k domněnce, že vědomí je emergentní vlastností mozkové aktivity, stejně jako zbytek lidské mysli. Jak ale může takový emergentní zázrak nastat, o tom nevíme nic." "Vím, že vědomí nerozumíme." Sic.
Nejlepší části knihy jsou autorovy názory a zkušenosti s guruy a náboženstvími, které dokáže trefně pojmenovat, demaskovat a shodit. Odsouzení podvodníků Madame Blavatské nebo Hubbarda velice vítám, a jsem si jist, že Osho, Sai Baba, Šrí Vishwananda, Šrí Nithyananda, Kalki Bhagawan a Amma Bhagawan byli nebo jsou z téhož vrhu. Jakmile na tato jména narazíte, prchejte. V této oblasti je skepse skutečně namístě. Mějte to na paměti, než se rozhodnete svěřit sebe, svá vědomí, svá těla a své těžce vydělané peníze podvodníkům a prasáčkům. Spirituální šmejdi mají svůj byznys propracovaný, a manipulaci mají v malíčku. Znám české hledače, kteří do jejich bezedných kapes přesunuli statisíce korun. (A situace je možná ještě horší, než byste si kdy mysleli. Falkova vynikající kniha "Stripping the Gurus: Sex, Violence, Abuse and Enlightenment" je děsivou obžalobou kultu duchovních "mistrů" včetně těch, do kterých byste to nikdy neřekli. Člověk by téměř řekl, že skeptikové a ateisté mají pravdu, a hledači jsou pošetilí blázni.)
Nejlepší guru je Self, Já, v tom měl jistý indický mistr pravdu. A k němu má každý člověk přístup sám, a nepotřebuje k tomu další lidi, natož pak náboženství.
Celkově je to pro mne zklamání, tak jako bývá u materialistických knih, snažících se popsat a vysvětlit vědomí, spíše pravidlem. Harris tvrdí, že život nemá smysl, že má jenom smysl ho žít, a také, že kodaňská interpretace má dnes moderní, správný (roz. materialistický) výklad, než jakého dosáhli sami tvůrci kvantové fyziky ve 30. letech, ale bohužel se o tom geniálním výkladu blíže nezmiňuje ani v poznámkách, a já jsem na něj ještě nenarazil. Dovedu si však živě představit, jak se věda snaží za každou cenu ten bolavý kvantový osten ze svého zadku vytáhnout.
Svět bez stížností
Will Bowen
Podle názvu bych za autora tipoval nějakého Čecha, ale jinak kniha moc nepřekvapila a točí se jako kolovrátek kolem základního tématu. Od Tomanova socialistického "Jak zdokonalovat sám sebe" jsem už řádku těchto motivačních příruček přečetl, některé věci jsem zvnitřnil, a dneska už si pečlivě vybírám. Věřím, že platí moudré rčení: "Kdo na sobě nepracuje, na tom pracuje někdo jiný." A život kolem mě mi to docela potvrzuje, vezměte si třeba jenom jak se na nás snaží makat Křivák a jeho mediální divize... Klidně si kupte fialový náramek, ale především jako jeden ze základních kroků stejně jako autor doporučuji přestat fetovat (Špatné) Zprávy, (Špatné) Televizní noviny atp., a nestříkat si tak do mysli každodenní dávku naštvanosti. Život je mnohem lepší, než se může zdát.
Divoké labutě
Jung Chang
Brutálně upřímná obžaloba komunistické víry a pravdivý popis jejího dopadu na tři generace čínské rodiny spisovatelky a potažmo na čínskou společnost, kde tato víra v prospěšnost násilných, nepřirozených změn dočasně zvítězila a kde napáchala - spolu s Kambodžou, Sovětským svazem a Severní Koreou - největší škody. Jenže ani tato kniha, ani sto miliónů obětí komunistických režimů ve 20. století nepřesvědčí řadu lidí, aby pořád nevěřili v prospěšnost sociálního inženýrství a v možnost dodání zářných zítřků na klíč pod vedením dalších fanatických, velkohubých a sebestředných kormidelníků, kteří stále rozvrtávají a mrší přirozený řád věcí. A přitom by stačilo jen málo. Nikoli Mao, ale TAO. Žít a nechat žít, pracovat na sobě a ne na druhých, sledovat dlouhodobý zájem společnosti a spolupráci win-win, nechat vše dobré a osvědčené plynout, a jenom občas podle potřeby ťuknout do kormidla sem nebo tam.
Robot na konci tunelu
Vladimír Pikora
Uf, typická "pikošichta", královna české populární ekonomie (s. Švihlíková laskavě promine), a první manžel. Co na srdci, to na jazyku. Přes svoji užvaněnost si tato kniha zaslouží pozornost, protože vás provede letem tekutým světem, který v současnosti zažíváme, vysvětlí vám věci, které ve vás budou rezonovat, a ponechá nedotčené ty, které ve vás rezonovat nebudou. Stojí za pročtení, a možná i za přečtení, protože je přínosné, když někdo shrne tolik aktuálních a v blízké době hrozících problémů (zejména bych zdůraznil otupující a plíživě devastující roli sociálního státu) do jedné knížky. Není se však čeho bát, naši čačtí politikové budou makat a jistě nás ze všeho bezpečně vybruslí a zpomalí náš rozvoj tak, abychom mohli starosti nejvyspělejších zemí sledovat jen zpovzdálí a necítit je na vlastní kůži... Zaostávání má přece nemalé výhody, není-liž pravda?
Hvězdné hodiny lidstva
Stefan Zweig
Skvělý nápad zachycený povídkovou formou citlivým, vnímavým spisovatelem. Ne všechny povídky jsou vynikající, ale vrcholy jsou zcela fantastické. Přečtení Zmrtvýchvstání G. F. Handla je povinností pro všechny fanoušky barokní hudby i jednoho z největších jejích mistrů. Génius jedné noci (Marseillaisa) příkladně ukazuje vznik a účinek jedné ze tří nejsilnějších bojových písní, které znám (za dvě další pokládám Svatou válku a sovětskou hymnu). Za přečtení rozhodně stojí i Pád Cařihradu a Objevení Eldoráda.
Noc trifidů
Simon Clark
Myslím, že fanouškové Dne trifidů budou spokojeni. Pochybuji, že by to v Americe vypadalo tak, jak autor píše, ale klady převažují nad zápory, a umístění na jiný kontinent pokračování rozhodně prospělo.
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Pátá hvězdička za odvahu něco takového tehdy napsat a vydat. Číst tohle za socialismu byla opravdová lábuž. Je to přesné, nemilosrdné a pravdivé. Mnoho dnešních hajzlíků na vyšších i středních místech by se tam mohlo najít. Bohužel je to tak, kulisy se mění, aktéři zůstávají. Šit!
Šest let
Harlan Coben
Zbytečná kniha. Překombinované až falešné. Myslím, že to nebavilo ani autora.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Výborný thriller, sympatická hrdinka, má to spád, je to moderní, je to celkem nářez, a skvěle jsem se bavil (a proto je pátá hvězdička; rád se knihami bavím, a bohužel se mi to tak často nestává)! Kdo má rád Lisbeth Salanderovou, tak bude mít rád i její alter ego. Doufám ve druhý díl! A jestli milujete film Kick Ass jako já, tak vůbec neváhejte! Doufám, že to někdo zfilmuje, nejlépe Vaughn nebo podobný šílenec.
Oko
Bernard Minier
Další dílko napsané podle mustru pana Miniera. Začátek skvělý, moc pěkné uvedení do děje, všechno dobře uděláno, Metroušek správně navnaděn a libuje si. V polovině románů nastává vystřízlivění a místo vyvrcholení nastává pachuť a kocovina stejně jako u všech předchozích Minierových děl. Škoda.
Kola osudu
Wilbur Smith
Pokud bych chtěl šetřit váš čas, vaše peníze a vaše nervy, a pokud máte už něco načteno, přečtěte si Řeku bohů, a pokud budete toužit po přídavku, přečtěte si Řeku bohů. Ostatní možnosti jsou podle mého názoru špatně. A to jsem se fakt snažil...
Mladík v okovech
C. D. Payne
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
Robinsoni a donkichoti
Aleš Palán
Pan Palán se opět pokouší vstoupit do stejné řeky, a téměř uspěl, ale opět to není na výbornou. Mezi touto knihou a Raději zešílet v divočině je nějaký drobný, ale zásadní rozdíl. Tam to pro mě fungovalo, tady ne.
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
O pana Vondrušku jsem se už několikrát nelichotivě otřel, a jsem velice rád, že ho tentokrát můžu za jeho podnětnou knihu pochválit. Sice s výhradami, protože bych mu román nemilosrdně o třetinu zkrátil, jak už to u chrličů bývá, rovněž mu chybí technologická vize, a spásu bych stále hledal daleko spíše na Západě než na Východě, ale to asi pan Vondruška nejpozději koncem února 2022 doufejme pochopil také. Jenže stejně jako třeba pan Kuras má pravdu v tom, že náš změkčilý svět blahobytu, tolerance a vlády lidu je třeba bránit před útoky fanatiků všeho druhu, neboť "středověk neskončil, středověk trvá". "Demokracie, to je takovej bordel," pravil jistý klasik, aniž by byl ochoten připustit, že nic lepšího zatím lidé nevymysleli a neprosadili. Buďme za ten "bordel" vděční, neboť to je odraz našeho kolektivního bordelu, a ne bordelu šílenců typu Napoleona, Stalina, Hitlera, Maa, Kimů, Putina nebo Sia. Demokracie vyžaduje odpovědné voliče, kteří nevolí podle emocí, a nenechají se utáhnout na marketingová hesla hulvátů a křiváků, a stejně tak odpovědné politiky s vizí delší než je volební období. Pokud tomu tak bude, a nemám o tomto národu příliš pochyb, neboť prozřetelně odmítl vnucované, nedemokratické "my to zvládneme", aby jenom o pár let později přijal na 500 tisíc uprchlíků ze stejného civilizačního okruhu, bude v této zemi dobře. Neboť její těžiště je na správném místě, a dělá to, co dělat má.
