mgeisselreiter komentáře u knih
Autor má osobitý, trochu zvláštní styl psaní a vyprávění, každopádně zajímavý a čtivý. Používá dost jednoduchých vět, příběh působí trochu stroze, Stamm prostě píše jaksi nezúčastněně, snad i odtažitě a chladně (nemíním to ale v negativním smyslu). Krajina náhodného žití líčí příběh obyčejné ženy, jedná se o psychologický román, který je hodně o životě a ze života. Hrdinové jsou běžní lidé, někdo se v nich možná pozná, někomu přijdou mnohdy těžko pochopitelní - ale to je život. 80%, 15.6.2014.
Moc milá knížka. Autor inteligentně a čtivě píše, příběhy jsou různorodé, od společensko-kritických po detektivní, záhadné i trochu romantické. Vlastně se jedná o výbor některých povídek. 85%, 8.6.2014.
Po knize Jim Dandy (40%) a Čas tvého života (55%) jsem na třetí pokus už měl s autorem trochu víc štěstí. Tato knížečka se četla celkem dobře, je i slušně stravitelná. Autor se totiž nestaží cpát tolik svá moudra, takže je to dost o normálním životě táty a syna spisovatele v 50. letech, kdy spisovatel spíš přemýšlí, než tvoří, a pak nemá ani na maso k obědu a žije jen o rýži a fazolích. 75%, 18.5.2014.
Kniha je psaná jako dokumentární román. Snaží se líčit maximálně nezaujatě a nestranně příběh dvou mladíků, kteří vyvraždili prakticky bezdůvodně nevinnou rodinu. Autor nejenže píše čtivě, ale díky podrobnému líčení obou vrahů i jejich prostředí si čtenář dokáže udělat velmi dobrý obrázek o neslavných hrdinech. Je to svým způsobem i psychologická sonda mužů, kteří byli zformováni špatnou výchovou a prostředím až ke zločinům. Při čtení si tak čtenář klade otázky, jak by jiné prostředí mohlo z hochů udělat šikovné studované slušné otce rodin.
Síla knihy je v tom, že na základě skutečného příběhu, podaného čtivou formou, přivádí čtenáře k přemýšlení a hloubání. To se daří spíš jen psychologickým románům, než běžným detektivkám. 85%, 5.5.2014.
Kniha se čte celkem dobře. Ovšem autor upustil od svého dřívějšího hodně realistického psaní k více líbivému, americkému trochu akčnímu stylu. Děj je spíš povrchní, což mi trochu vadí, protože by bylo zajímavější jít více do hloubky. 60%, 22.4.2014.
Jedna z prvních detektivek s Maigretem a patří rozhodně mezi ty lepší. Dobře se čte, zápletka je zajímavá. 80%, 1.4.2014.
Všechny tři příběhy se dobře čtou, Umírající detektiv u mě patří mezi ty nejlepší, ale i ostatní dvě povídky jsou nadprůměrné. 80%, 5.1.2014.
Tak toto dílko je opravdový guláš. Autor pravděpodobně zamýšlel adresovat knihu čtenářům nástiletým, ale svým pojetím je to hodně naivní myšlenka. Pro staršího čtenáře působí až prostomyslně a pochybuji, že mladšího zaujme nebo mu snad i něco dá. Zpět ke guláši: Kučík se do 200 stran snažil zakomponovat život mladých maturantů a jejich rodičů: první sexuální vztahy, sociální nevyváženost (chudý Michal chodí s bohatou holkou, aby za něj platila...), korupce a uplácení politiků a podnikatelů (místostarosta radnice, bývalý vekslák jako majitel motelu), okrajově nezapomíná zmínit drogy, nechybí propadnutí Ludvy satanistické sektě (který se předtím vzorně staral o svou malou sestru, kterou bil otec alkoholik) a tak dále a tak dále. Výsledekm toho všeho je jakýsi nepovedený povrchní obraz české společnosti konce 90. let 20. století na menším městě. Bohužel čtenář se nestává součástí děje a nesžívá se či neprožívá děj spolu s hrdinou, neboť kniha ani hrdinu (hlavní postavu) nemá. Plusem je to, že autor umí psát celkem čtivě.
Kniha dle mého názoru nemůže oslovit žádnou čtenářskou obec. Pro mladé je spíš směšná, pro starší povrchní a špatně postavená. 55%, 27.12.2013.
Autorovi se dobře daří postihnout téměř celou první polovinu 20. století z pohledu prosté hornické rodiny. Vzhledem k rozsahu díla nemůže jít příliš do hlouby. Románem se střídají popisné části s konkrétními příběhy hrdinů, takže čtivost kolísá. Pro náhled do prostředí a doby Anglie celkem zajímavé, ale literárně už ne tolik cenné. 70%, 3*, 21.12.2013.
Knížka si spíš pro intelektuály, já jí moc na chuť nepřišel. Nečte se úplně snadno, ale hlavně děj je záhadný, nejasný, což by ani tak nevadilo, kdyby se ovšem vyjasnil. Mně zůstal utajen, nepochopen, neobjasněn. 8.12.2013, 60%.
Z počátku mi trvalo, než jsem se chytil (nějak špatně se to četlo a nemohl jsem se soustředit; autor píše dost košatě, hodně dloukých souvětí...), ale pak se mi to líbilo pořád víc a víc. Příběhy jsou moc pěkné, chce to si zvyknout na autorův styl a pak naprostá spokojenost. Hodnocení kolísalo od nějakých 50% až k 80%, celkově dávám 75%. 4.12.2013.
Pro mě bohužel jedno z nejslabších autorových děl. Chybí nejen jakékoliv vyšetřování, ale i typický Simenonův vhled do prostředí a postav. Prostředí boháčů sice popisuje, ale skutečně zůstává jen u popisu. Příběh samotný se nijak nevyvíjí, až na posledních pár stranách najednou Maigret na vše přijde, připraví past a vraha odhalí. 28.11.2013, 55%.
Kniha se velmi dobře čte, autor je prostě takový trochu Okamura (dokáže radit ve všem možném). Pravidla pro úspěšnou kariéru ale u mě moc nebodují, ze 100 mě zaujalo tak možná 30. I to ale není zbytečné. 65%, 20.11.2013 (po třech přečteních).
Kniha přibližuje nejen kapelu od jejího počátku až do znovuvzkříšení v roce 1993, ale také atmosféru té doby. Dobře se čte, ovšem pár výhrad se najde. Především se velmi málo zaměřuje na nezřízený život hudebníků. První část knihy se celkem dost podrobě věnuje popisu vzniku kapely až po vydání prvních dvou alb, pak ale velmi rychle podrobností ubývá a jen letem světem se rychle přechází další etapy kapely. Levné knihy vydaly opravdu levnou knihu - paperback s hrubě oříznutou hranou, celkem jen 4 černobílé ne moc kvalitní fotografie bez jakéhokoliv komentáře.
Celkově je ale kniha velmi dobrým počinem především pro fanoušky nejen VU, ale hudby 60. let vůbec. 75%, 22.11.2013.
Trochu zklamání. Simenon přenesl děj z Francie do USA, je vidět, že v prostředí se orientuje, ale mně toto úplně nesedí. První polovina knihy mě nedokázala zaujmout, naštěstí druhá to víc než napravovala. Autor se totiž již více z popisu prostředí a postav věnoval psachologii hlavního hrdiny. Jen 65%, 16.11.2013.
Autor píše s nadhledem, s humorem a čtivě. To ale nestačí. Dějová zápletka je hodně slabá, občas není vůbec jasné, kdo je kdo, vlastně po přečtení ani nevím, o co šlo.
Pro ty, kdo si jen chtějí něco přečíst, nechtějí u toho přemýšlet, tak možná. Pro mě to moc není. 60%, 2.11.2013.
Autor píše svým osobitým stylem, který je trochu zvláštní, jiný, než běžný. Vesměs vše je čtivé. Příjemné počtení, 75%, 14.9.2013.
Moje první setkání s Carverem a jsem velmi příjemně překvapen. Povídky se většinou čtou jedním dechem, na nic si nehrají, jsou to prostě malé životní příběhy. V podstatě v každé povídce se nějakým způsobem řeší partnerské vztahy a alkohol, odhaduji, že oboje vychází z autorových osobních zkušeností. Něco z toho potvrzuje i doslov jeho ženy, speciálně napsaný pro české vydání.
Ta s ním strávila jeho posledních 20 let života. 80%, 8.9.2013.
Vydání u Volvox Globatoru z roku 2012 obsahuje povídky (v tomto pořadí):
Peří
Chefův dům
Konzervace
Kupé
Příjemná maličkost
Vitaminy
Opatrně
Odkud volám
Vlak
Horečka
Uzda
Katedrála
Hodně náročná kniha, která rozsahem není příliš obsáhlá, ale myšlenkami je nabitá a jejich vstřebávání je opravdu těžké. Části knihy jsou čtivé, ale těch je menšina. Zbytek je něco na způsob vysokoškolské učebnice, což není kritika, ale fakt a vyjádření obtížnosti četby. Kdo se knihou prokouše, jistě mu něco zajímavého uvízne v paměti. Autor míří na vzdělanější a inteligentní čtenáře (jak sám píše, hodně čtenářů je z ŕad MBA, ze kterých si dělá legraci), takže ne každého kniha osloví. Já si ji dovolím hodnotit na 70% a 4*. 31.7.2013.
Detektivní román je prošpikován humorem. Je to taková parodie na pravého Holmese, čte se výborně a člověk se baví. Jen závěr mě trochu zklamal, je typicky holmesovský, pro mě mohl být zajímavější.
Kniha obsahuje mimo román i obsáhlou (na 20 stranách) studii Sherlocka Holmese od autora - člena The Sherlock Holmes Society of London. I když nejsem zrovna nadšeným obdivovatelem Holmese a dodatek mě zpočátku nijak moc neoslovil, postupně se stával zajímavější a zajímavější. 85%, 9.7.2013.