mi-380 komentáře u knih
S Phillem Marlowem po Západním pobřeží - další etapa mé nostalgické čtenářské výpravy. Případ se zmizelým dublonem ani podruhé nezklamal, starou sbírku z knihovny vyhazovat nebudu. Naopak, i tentokrát musím potvrdit spokojenost s autorovým originálním stylem. Nějakou tu zvláštnost a nesrovnalost však nacházím. Marlowe má (stejně jako další podobné typy hrdinů) tu a tam po různých úřadech rozmístěny docela dobré přátele, přičemž žije samotářsky a žádné přátelské vztahy neudržuje, na to si opravdu potrpí (asi jde o staré kámoše z mateřské školy). Nebo (jeho i policistů) dlouhé vykecávání a prozrazování podrobností vyšetřování (chápu, že to je určeno hlavně čtenáři, aby lépe pochopil krkolomnou konstrukci děje). Ale to mi ubírá jen málo na celkové spokojenosti, ta se udržela někde těsně pod maximem. Moc rád z Chandlerových knih cituji, posílám dál pár perliček.
85 % (aktuálně 187 hodnocení, 84 %).
…
„Ty, Dele, ten chlápek tady říká, abys to přivřel! Chceš mu dát přes hubu?" Zavrzala židle, rádio přestalo, jako když utne, a tlustý muž s pichlavýma očima se objevil za blondýnkou, odhodil ji jednou rukou z cesty a vystrčil na nás obličej. Potřeboval oholit. … Rozkročil se pevně ve dveřích, vtáhl nosem hvízdavě trochu vzduchu a řekl: „Koukejte vymáznout. Zrovna sem přišel vod voběda. Voběd stál za pendrek. Nikomu nedoporučuju, aby se na mě vytahoval." Měl opici, ale takovou, jaká se získá jen tvrdým tréninkem.
…
„Jedna věc se mi na tomhle podniku zamlouvá," řekl jsem, „totiž že tu je všechno přesně jako v knize. Polda u vrat, černá huba u vchodu, šatnářky a prodavačky cigaret, tlustý, olezlý, smyslný žid s vysokou, urostlou znuděnou sboristkou, dobře oblečený, zkárovaný a strašně sprostý bafuňář, který nadává číšníkovi, mlčenlivý chlapík s bouchačkou, majitel podniku s hebkými šedivými vlasy a manýrami z kýčařských filmů a teď vy - vysoká tmavovlasá zpěvačka s přezíravým úsměškem na límci, chraplavým hlasem a jadrnou mluvou."
Řekla: „Vážně?", sevřela cigaretu mezi rty a pomalu vdechla kouř. „A co ten fórista čmuchal, který hýří loňskými frky a poťouchlými úsměvy?"
…
Nějaká dáma, zřejmě docela pěkně napařená, pěla z plných plic píseň o Frankiem a Johnnym hlasem, jemuž ani všechna ta whisky na půvabu nepřidala. Hluboký mužský hlas na ni zařval, aby držela hubu, ale dáma zpívala dál a pak bylo slyšet rychlé a rázné kroky, plesknutí a zakvičení, a posléze zpěv zmlkl a baseballový zápas pokračoval.
P.S.
Na aukci v USA se 22.1.2021 prodal vzácný zlatý dublon z roku 1787 za 9,36 milionu dolarů (200 milionů Kč), což je podle aukční síně Heritage Auctions nejvyšší cena, jaká kdy byla v dražbě za minci zaplacena. Informovala o tom agentura AP. Takzvaný Brasherův dublon patří mezi numismatiky k nejvíce ceněným sběratelským kouskům, existuje totiž jen sedm kusů.
"Brasherovy dublony jsou pro sběratele mincí a znalce něco jako svatý grál… Jde o nejslavnější minci, po níž všichni touží," uvedl viceprezident texaské aukční síně Todd Imhof.
(zpráva ČTK)
Vzpomínky na východoněmecko-československou socialistickou realitu. No future, přesvědčivě popsaná předrevoluční punkerská beznaděj. Po přechodu přes devětaosmdesátý nastaly sice v obou zemích podstatné změny, ale může být tahle generace už konečně spokojená? Autor si všímá hlavně těch neklidných duší, které spokojené jen tak nebudou. Dohasínající punkeři nebo čerstvě zapálení členové antify jsou stále připraveni zneklidňovat „hezký lidi“, jak je v knize nazývá jedna nekompromisní bojovnice. Už potřetí (Alois Nebel a Český ráj) mě autor svým originálním stylem a ostrým, nepřikrášleným pohledem do životů u nás i v blízkém okolí, nechal využít maximum hvězd a vyslal shánět další jeho knihu.
95 % (aktuálně 497 hodnotících s průměrem 88 %).
Autorův styl mě baví čím dál víc. Po sérii s Mikem a prvním dílu s Markem se vracím pár let zpět, k této smutné historce. Přesně popsaná kafkovská bezmoc člověka v nesnázích, ve slepé uličce, na konci, jedna z mých dcer by řekla: „Ten má dost.“
Autor celou situaci, včetně toho, co předcházelo, popisuje naléhavě, empaticky, realisticky i melancholicky, a znovu mi připomněl některé příběhy Dominika Dána - tragédie ze života v nám dobře známém prostředí.
90 % (zatím 113 hodnotících s průměrem 84 %).
Přečteno minimálně 20x, viděno nějak tak podobně. Zkoušky, zkoušky, zkoušky a pár představení. Amatérskému technikovi ochotnického souboru, který se na Cimrmany specializuje, ani nic jiného nezbývá. Ale žádná nuda! Stále je čemu se smát, usmívat, pousmívat, přikyvovat, kroutit hlavou. Pořád je v tom textu co objevovat a spolu s diváky a partou nadšenců si ty perličky užívat.
95 % (aktuálně 235 hodnotících s průměrem 93 %).
…
BABIČKA: A paní Čechová umřela mladá? Proč se na to ptám – vás zná každý, ale o pramatce se moc nemluví.
PRAOTEC: Pramatek jsem měl spoustu. Rod musel sílit! A co jich pošlo cestou!
BABIČKA: A teďko jste sám, viďte? Já jsem taky sama…
Po jaru přichází léto, což zde pro mne překvapivě znamená postup od čtvrtého dílu k prvnímu. Ale to nevadí, hrdinové (spíš hrdinky) jsou jiné, příběhy nemají nic společného. S výjimkou autorské šablony – nevítaná mladá žena s podivnou minulostí se objevuje na venkově a strká nos do nevyřešené záhady. Něco jako Poirot na dovolené nebo Shane - jezdec z širých plání, co se objeví, zanechá po sobě nesmazatelnou stopu, a navždy zmizí v dáli. Dílko mírně detektivní, chytře vymyšlené, zručně napsané, velmi čtivé.
80 % (zatím 1036 hodnocení s průměrem 79 %).
Občas se rád pustím do vykopávek od osvědčených autorů. Chase je mistrem slepých uliček, do nichž se dostává hlavní hrdina nebo antihrdina, jehož i tentokrát sledujeme na každém kroku díky ich formě. K Chasevi se obvykle dobře hodí i varovné upozornění inspektora Vodičky ze Škvoreckého trilogie: "Ale pamatujte si: ženská málokdy dělá něco sama. Obyčejně se dělají věci kvůli ní, anebo ona využívá ostatních a ti to dělají za ni." Tentokrát se ony "věci" dějí v Itálii, kde autor v první půli dokonale navozuje tísnivý pocit muže v pasti, aby se z ní v druhé půli, už ne tak dokonale, s pomocí chytrosti, náhod a několika nevěrohodných postav, dostal ven.
70 % (zatím 51 hodnocení s průměrem 78 %).
Své kreslířské limity jsem pochopil už na prvním stupni základní školy, když mi soudružka družinářka, poté co jsem odevzdal kresbu tulipánu, s trpkým výrazem vyčinila, že jsem zkazil drahou čtvrtku formátu A4. O to víc obdivuji ty, co kreslit umí. Max Švabinský byl jedním z nich. Kniha, kterou mi koupila dcera pár dní po společné návštěvě NG Praha, kde jsme obdivovali Chudý kraj, obsahuje na kvalitním papíru 80 kreseb a třicetistránkový odborný text.
Malíře Švabinského mám ale o něco raději.
90 % (třetí hodnotící, jsme na průměru 93 %).
Isola, prosinec 1980, sněhu jako v pohádce, jen kdyby se pořád nevraždilo. Detektivové mají také rádi klid Vánoc, jenomže s přibývajícími zločiny vánoční pohoda mizí do ztracena.
Strohý, úderný, přesvědčivý McBainův styl – znovu potvrzená sázka na jistotu. I ta nečekaná duchařina a čarodějnické kousky svůdných dvojčat se tentokrát daly skousnout, přestože do jinak přísné reálnosti autorových románů nějak nezapadají.
85 % (zatím 100 hodnocení s průměrem 78 %).
…
Z telefonní budky v baru zavolali Brogana domů, ale nikdo neodpovídal. Zavolali ho do práce a mluvili s nějakým kapitánem Ronniem Grangem, který jim řekl, že Brogan odjel s manželkou a dětmi do Virginie na vánoční svátky; ve Virginii žije jeho sestra.
Když odcházeli z podniku, řekl Carella: „Povím ti jednu věc, Cottone.”
„A co?”
„Ať tě ani nenapadne dát se zavraždit před Vánocema.”
…
„Někdo řek, že má bezva kozy, ta holka v televizi, a ta zrzka řekla, že jsou falešný, a ten co seděl vedle tý zrzky řek něco, že ty její jsou taky falešný, a vona si proto sundala blůzičku, aby dokázala, že nejsou.” Brogan se znalecky zašklebil.
„Falešný teda nebyly, to mi věřte.”
Objev při úklidu. Brožovaná knížečka, která doprovázela všechny mé děti, a s nimi i mne jako poradce, druhým stupněm základní školy. Kvantum úloh, bystřících mozek, chaos při hledání výsledků.
90 % (zatím 39 hodnotících s průměrem 98 %).
…
Strana 41, příklad 26: Z nádrže vyteče 120 hl vody 4 rourami za 6 hodin. Kolik vody vyteče 5 rourami se stejným průměrem za 14 hodin?
Ota Fink dělá kapitánu Moldánkovi užitečného idiota i ve svých jedenatřiceti letech. Kromě detektivní zápletky, do níž byli zapojeni dokonce i příslušníci spřátelených zemí (NDR a PLR), bylo pro mne mírným zdrojem napětí také sledování poměru mezi Otou a holkou House. Má to budoucnost? Nemá?
Jinak jde ale o vraždy, a to ne jen tak ledajaké, pomáhat při řešení musí i hospodská trampská parta.
Spád a humor nechybí, ale nějak u mě došlo k mírné redukci toho bezmezného nadšení z úvodních dílů.
80 % (zatím 36 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Dolíček na kůži zůstal; nebyla sice ještě úplně studená, ale svejch povinnejch třicet šest šest už taky zdaleka neměla. A hlavně — tu hlavu měla v tak šíleným úhlu, že to veškerý pochyby vylučovalo.
17. století, boj o jižní Afriku. Britové, Holanďané, domorodci, korzáři, bohatá kořist, krásná dáma, proradní padouši, ušlechtilý černoch, žhavé milostné eskapády, složité pletichy i přímočaré souboje. Jsou tu všechny ingredience dobrodružných i historických příběhů, a ještě něco navíc. Těmi bonusy jsou nadprůměrná délka knihy a příjemná komplikovanost, což obojí je tentokrát ku prospěchu věci.
90 % (aktuálně 323 hodnotících s průměrem 89 %).
P.S.
Sice jde o devátou napsanou knihu série, ale zároveň také o prequel všech prequelů, tady sága rodu Courtneyů začíná…
Zima roku 1968, 87. revír je zavalen nezvyklým množstvím případů, navíc ještě sněhem. A k tomu, znovu po osmi letech, se na scéně objevuje ďábelský padouch „Hluchý“, takže všichni detektivové kmitají a přesto nestíhají. Tón vyprávění je mnohem temnější, konflikty mnohem drsnější, humor černější snad už být nemůže a vše je zakončeno tragikomickou šarádou s výrazným působením náhody, a to jak v kladném smyslu, tak tentokrát i v tom záporném.
85 % (aktuálně 98 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Jako dítě, vyrůstající v této pochybné zahrádce, pozorovala Concetta své bratry a ostatní kluky z okolí, jak buší do spousty černošských lebek, už v době, kdy ještě sama byla piccola ragazza – malá holka. Podobné projevy násilí ji však nepobuřovaly. Concetta si říkala, že když je někdo tak hloupý, že se narodí jako černoch, a navíc svou hloupost potvrdí ještě tím, že se potlouká po Paradisu, nezaslouží si nic jiného, než aby mu někdo tu jeho potrhlou černou palici čas od času rozrazil vejpůl.
P.S.
Anotaci nečíst – polovina příběhu je tam vyzrazena.
Můj oblíbený bloger jede nezadržitelně dál, tentokrát vyšťoural a spojil v jedné knize polozapomenuté kriminální případy a jeho fascinace anglickou historií při tom boxuje do očí. Historky jsou to samozřejmě málo známé, každá z nich je originální a stala se soudním precendentem, některé dokonce přímo zlomovou historickou událostí.
90 % (zatím 32 hodnocení s průměrem 95 %).
Že vždy dokázal do pouhých dvou stovek stran vložit logicky poskládanou detektivku, plnou bystrých postřehů, to autorovi nestačilo. Tady do 168 stran vtěsnal dokonce dvě nezávislá vyšetřování, s čtenářovým očekáváním kdy a jak se zkříží. Pravda, zjednodušení už je znatelné, přesto se znovu jedná o četbu svižně ubíhající, občas vtipnou, občas smutnou, jak už to v životě bývá. Vyšetřují Carella, Meyer a Kling.
80 % (zatím 118 hodnotících s průměrem 83 %).
…
„Poslyšte, pane Klingu, jestli se tu zdržíte ještě minutu, budeme zase tam, kde jsme posledně přestali. A pokud se neklamu, řekla jsem vám, když jsme se viděli naposledy, ať už mi nechodíte na oči, živý nebo mrtvý.“
„Správně.“
„Tak proč jste tady?“
„Musím,“ řekl Kling. „Je to můj případ.“ Příjemně se usmál a usadil se pohodlně na židli vedle jejího stolu.
…
Meyer a Carella pak diskutovali o tom, jaké spropitné mají dát servírce, a shodli se, že o malinko víc než patnáct procent, protože je obsloužila rychle a má hezké nohy.
Napínavá a krví obarvená cesta britského dámského sabotážního komanda okupovanou Francií několik dnů před 6. červnem 1944. Specialista na špionážní historky Ken Follett ani tentokrát čtenáři nedá šanci vydechnout, děj žene vpřed bez zbytečných odboček. S popisy přírody se tu nesetkáme, s popisy lokalit a charakterů jen minimálně.
80 % (aktuálně 288 hodnocení s průměrem 88 %).
…
Rychle se podívala a spatřila podsaditého, sporého muže s kulatou hlavou a nakrátko ostříhanými vlasy. Za ním stála Ruby. Ve tmě zvedla cosi, co připomínalo železnou tyč, a teď ho s tím vší silou udeřila do hlavy. Byl to ochromující úder a muž se bez hlesu zhroutil k zemi.
„Seznam se se seržantem Beckerem,“ řekla Ruby.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Flick.
P.S.
Skupina Kavky: Flick, Ruby, Jelly, Diana, Maude a Greta
Nebude to vždycky takové jako teď, říkala si v duchu. Jednoho dne budu mít hrnek s ouškem a na chleba si namažu máslo. A ani svět už nebude stejný, bude lepší, a jestli se nezlepší sám od sebe, postarám se o to já.
...
Čtvrtá Falconerova/Bowlesova kniha, kterou jsem přečetl, a i počtvrté s uspokojením nacházím podobné schéma pro čtenáře, co rádi objevují historické souvislosti - autor umí mezi skutečné dramatické události vložit strhující příběhy účastníků. Tentokrát přesvědčivě dokazuje, že boj za emancipaci a sociální spravedlnost byl před sto lety naprosto pochopitelný a v porovnání s tímto světem začátku dvacátého století musejí soudnému čtenáři snahy dnešních mladých nadšenců o revoluční přeměnu našeho světa připadat směšné, kontraproduktivní, nebezpečné. Ušlechtilé myšlenky po sociální spravedlnosti byly vždy převálcovány závistí neúspěšných a touhou po bezpracném získání cizích majetků.
Poučné, i když občas zdlouhavé a neuvěřitelné, vyprávění o obecném jevu - dozrávání revolucionářů a s tím spojené změně názorů po tvrdých úderech reality osobních zkušeností.
85 % (56 hodnotících s průměrem 75 %).
…
Jak jela do Ruska s tím, že tamní revoluce bude majákem naděje pro zbytek světa, a jak se pak její sen během neuvěřitelně krátké doby proměnil v noční můru.
„Takže to, co se píše v novinách, je pravda?“
„Loni tam zahynuly čtyři miliony lidí, Tome, pomřeli hlady a na tyfus, ale přitom tam jiní žijí v palácích, jenom tam dnes boháči nosí stejnokroje komisařů a ne honosné uniformy s epoletami a kroucenými šňůrami.“
Z Agathy je tu trpělivý detektiv, co spolupracuje s policií, šmejdí a vyptává se nalevo, napravo, a v hlavě se mu pomalu, ale jistě rodí rozuzlení. Z Chandlera ich forma, nostalgická nálada, občasné vtipné hlášky, západní pobřeží a schopnost mobility; od Mexika přes hory, doly, moře až po jezera Kalifornie. Chytře promyšlená směs, příjemná četba, i přes strašidelnou časovou dvougenerační propast od prvního vydání. Vyžaduje ovšem pozorné čtení, napočítal jsem 29 významných postav.
90 % (aktuálně 36 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„Byl jsem také v Mexiku a vím, s jakými budižkničemy se tam člověk muže zaplést když si nedá pozor. Není to místo pro svobodné mladé ženy.“
…
Moje bušení nebylo jediným hlukem v sousedství. Kousek odtud naplno vyhrávalo rádio, ozýval se dusot kopyt, v temnotě groteskně zahýkal mezek, zvon na kostelní věži odbil tři čtvrtě — a potom ještě jednou pro nedoslýchavé; zakvičelo prase.
Rozhlasová četba doplněná záznamy autentických rozhovorů autora s pamětníky. Poctivě odvedená práce, zajímavý pohled na dámy a paničky, intelektuálky a hospodyňky, fanatičky komunismu i neovlivnitelné demokratky. Dostaly se nahoru a přes své muže dokázaly ovlivňovat dění v republice. Nahlížíme s nimi do rodin, mezi jejich přátele, mezi mocné a nejmocnější, získáváme pohled na prezidenty z jiného úhlu.
Kniha má deset kapitol, tolik bylo, konče Olgou Havlovou, manželek. Jenom osm se ale se svými manžely skutečně dostalo na hrad.
100 % (aktuálně 33 hodnotících s průměrem 90 %).
Tradiční autorova informační smršť spojená s tajnými přesuny agentů, muslimských fanatiků a jednoho hlavního mstitele po polovině zeměkoule. Tenhle polodokumentární styl mě stále baví a vypadá to, že ještě hodně dlouho bavit bude, zvlášť s Forsythem, který umí psát a celou složitou morální, informační a nakonec i skutečnou krvavou bitvu dokáže skvěle vygradovat. Navíc s optimistickým poselstvím, že naše civilizace se jen tak nedá a díky špičkovým technologiím je zatím stále ještě neporazitelná.
90 % (aktuálně 330 hodnocení s průměrem 81 %).
Špionážní specialista Forsyth udělal malý krůček stranou a dozadu a vykouzlil tajemnou vánoční poctu britským válečným letcům a navíc něčemu tam nahoře. Věřím, že právě jsem dočetl nezapomenutelný příběh.
95 % (aktuálně 182 hodnocení s průměrem 82 %).