mi-380 komentáře u knih

Typický utopický rámec, v souladu s ruskými klasiky mírně rozvleklý. Komunistická idea už ovládla svět, lidé se zbavili kulaků, církve, obchodníků, prostě všech zlých individualistů, jsou v pohodě, mají se moc dobře, práce je pro ně zábavou, cestují na jiné planety.
A na jednu z těch planet umístili autoři něco jako dobrodružný historický příběh, v němž upozorňují na dva zásadní problémy lidstva a hledají odpovědi na otázky:
1. Co udělat, pokud vyspělejší civilizace objeví jinou, která ještě není tak dokonalá? Přetvářet, pomáhat, nebo nechat jít vývoj svou cestou?
2. Je možné se udržet v klidu, pokud jsme se jako vědci ocitli uprostřed cizího totalitního režimu, máme na místní poměry neomezené technické možnosti, a kolem nás vidíme samou nespravedlnost? Zasahovat, nebo zůstat jen pasivními pozorovateli?
Tohle uměli ruští bratři perfektně. S pomocí žánru sci-fi nahodit otázky, na které se těžko hledají odpovědi a které přesně reflektují dění na naší planetě. I po druhém přečtení nechávám pět*.
90 % (aktuálně 159 hodnotících s průměrem 79 %)

P.S.
V roce 1989 vznikl podle knihy v koprodukci Německa, Francie a SSSR film, na čsfd jsem v roce 2012 napsal: Solidní a poměrné věrné zfilmování originálního a chytrého románu bratrů Strugackých: 75%

Mikulášovy patálie z východní strany železné opony. Dokonalá slovní spojení plná vtipu a nelítostné normalizační reality.
100 % (1664 hodnotících, průměr 91 %).
…
Dostali jsme bílý kafe a bramborový placky a pomáhali jsme tetě skládat papírový krabičky na léky, aby si vydělala nějaký peníze. Ona má hrozně málo peněz, protože když byla mladá, měli se strejčkem Lojzou v Královým Dvoře dvě cukrárny. Teď už bohužel nemá žádnou cukrárnu, ani žádný bonbony jí nezbyly.
…
Zrovna se zkouší Rozbřesk na dole Karel. Je to o tom, jak to bylo dřív, když to bylo špatný. Myslím jako před Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebo tak někdy. Jak nějaký horníci byli zaměstnaný v dolech, ale měli se hrozně špatně a byli moc smutný a pak zase nebyli zaměstnaný v dolech, protože je vyhodili, a měli se taky špatně a byli zase smutný. Ale nakonec přišla revoluce, horníci tancovali a zpívali a měli se dobře až do smrti. Smutný pak byli akorát ty lidi, který byli veselý.

58 24.01.2019

Valpružina noc, pálení Listoně (něco jako naše Čarodějnice) končí v roce 1986 tragicky.
Rok 2019 - záhadná doktorka Thea posílá kamsi zprávy ještě záhadnější Margaux, a spolu s nimi sledujeme dvojitou cikánskou story, která je i není detektivkou. Kniha vhodná hlavně pro čtenáře, kteří zařadili mezi své oblíbené autory Michaelu Klevisovou.
Ano, také patřím do cílové skupiny, proto 90 % (aktuálně 462 hodnotících s průměrem 87 %).

P.S.
Michaela Klevisová se mimo jiné vyznačuje velkým množstvím významných postav, obvykle jich v jejích románech napočítám něco mezi šestnácti a osmnácti. Anders de la Motte těch postav na čtenáře vyslal dokonce 23 a navíc ještě jednoho velkého psa. Poznámkový blok se mi osvědčil.

57 09.05.2024

Nevzpomínám si na žádnou z mých vývojových etap, kdy bych mohl být tímto schizofrenickým pochodem temnou Prahou nadšen.
Cituji - nefernefer: Připomnělo mi to takovou tu hru, kdy někdo napíše řádek a ohne papír, aby někdo jiný na dalším řádku pokračoval v psaní, aniž by věděl, co napsal ten před ním.
Cituji - chlupydupy: Myslela jsem si, že mám velkou fantazii, ale tohle jsem nepobrala..
Cituji - jaroiva: Ovšem autor má neskutečně zajímavý a bohatý jazyk.
50 % (zatím 470 hodnocení s průměrem 77 %).

57 11.04.2024

Tohle se dá čas od času zopakovat. Jiný svět, jiná doba, jiný způsob života, určitým způsobem osvěžení. Autor nás neurvale zatáhne do svého intelektuálského světa chudoby, sexu, násilí, humoru, barů a podivných existencí, jako bychom si s ním temnou stranu bezstarostného vysokoškolského života prodloužili o pár desetiletí.
...
„Nenávidím to tady, Benny. Jak to, že už spolu nežijeme?“
„Začalas šlapat ulici, zlato. Nasralas mě.“
„Dyť víš, jaká jsem.“
Betty vzala svou cigaretu a bezmyšlenkovitě ji zamáčkla do prostěradla.
I podruhé 90 % (442 hodnotících s průměrem 82 %).

57 16.01.2024

Carella a spol., spolu s delikventy různých kategorií, se stávají účastníky milé a vtipné vánoční hry, a to vše se tentokrát vešlo na pouhých 46 stran.
...
„Budete potřebovat horkou vodu?“ zeptal se Hawes.
„To máte z kina, co?“ zeptal se lékař.
„Chce to nějakou horkou vodu, ne?“ přidal se Carmody.
„Já nepotřebuju horkou vodu!“ řekl lékař. „Teď potřebuji pro ni místo, aby si měla kde lehnout.“ Chvíli přemýšlel a potom připustil. „Možná, budu potřebovat přeci jen trochu vody.“
80 % (zatím 62 hodnocení s průměrem 85 %).

57 19.11.2023

K očekávané vesmírné střílečce ve stylu Hvězdné pěchoty k mému překvapení přibylo pár bonusů:
- příběh vůbec nebyl prostoduchý ani jednoduše přímočarý
- docela přesvědčivě jsou popsány povahy vojáků a napětí mezi nimi
- a pro mě nejzajímavější byly náhledy do myslí a jednání druhé strany, do velení, zázemí a mocenských struktur nepřátelské rasy.
...
Vytáhla malou smyčku spletené šňůry, na které viselo šest tmavých kožnatých kroužků.
Věděl, že by bylo lepší se neptat, ale musel to zjistit.
„Co to je?“
„Kočičácký uši,“ řekla příslušnice pěchoty, „sama sem je uřízla. Jedna sada eště drobet smrdí, tu mám z Vukaru, ale ty druhý dvě sou vydělaný a v pohodě, padesát za kus. Prima dárek na poslání domů.“
Chtělo se mu vybuchnout, ale věděl, že si ho žena dobírá.
„Nechme toho, vojíne,“ vykročil dál a nevšímal si výbuchu tichého smíchu.
Sakra. Bylo mu z toho zle. Co to s námi tahle válka dělá? Stáváme se snad stejnými jako oni?...
75 % (zatím 35 hodnocení, aktuální průměr 85 %).

57 04.11.2023

Po krátké pozemské přípravě se velmi rychle dostáváme na cestu k záhadnému tělesu u Jupitera a tam čeká vše, co si od kosmického sci-fi můžeme přát: velké dobrodružství, smrtelná nebezpečí, tajemné záhady, neznámé materiály a technologie a otázky stále aktuální (Dovol, pravil fyzik, položím ti otázku, která není bezdůvodná: jak se díváš na výsledek souboje nebo soutěžení mezi kybernetem a člověkem?...).
Přečteno podruhé, tehdejší stoprocentní nadšení mírně ochlazuji, jedna hvězda tou cestou proti času vyhasla:
85 % (zatím 31 hodnotících, průměr je 85 %).

57 21.06.2023

Isola/New York, jaro 1989. Uctívání Boha, uctívání Ďábla, uctívání Drog. Autor znovu nachází originální vypravěčský styl, kdy při vyšetřování vraždy kněze přímo čapkovsky relativizuje Pravdu a Lež. Co svědek, to úplně jiný pohled na událost. Násilí se stupňuje, lháři jsou stále drzejší, i na nezdolného Carellu padá beznaděj. V druhé linii sledujeme stejně napínavé pokračování dramatu kolem Willise a jeho tajuplné krásky (viz Ukolébavka).
85 % (zatím 88 hodnocení s průměrem 83 %).
...
To znamenal kdysi odznak.
Zákon.
Civilizaci.
Dnes už neznamenal nic. Dnes je zákon počmárán malůvkami, popsán krví policistů. Chtělo se jí zavolat prezidenta a říct mu, že Rusy ani nenapadne, aby napadli Ameriku, ale že nepřítel je tady a nejsou to Rusové. Nepřítel je tady, krmí naše děti drogami a zabíjí na ulicích policisty.
Dobrý den, pane prezidente, řekla by. Tady je Teddy Carellová. Kdy s tím něco uděláte?
Jen kdyby mohla mluvit!
A to ona ovšem nemohla.
...
Marcella Bella, řekl farář potěšené, když gestem odmítla lichotivou přezdívku, začala pro mě pracovat, když podzemní dráhy byly ještě čisté a když v nich po desáté večer nešlo o život.

57 09.04.2023

Nejcennější obrazy v ČR? Tiziánův Apollo a Marsyas, Picassův Autoportrét. Kroměříž a Praha.
A také Dürerova Růžencová slavnost, zakoupená sto let po vzniku císařem Rudolfem II. a z Benátek v roce 1606 převezená do Prahy, kde časem upadla v zapomnění a koncem 18. století byla prodána jako veteš za 2 zlaté a 15 krejcarů, kde dvě zlatky byla hodnota rámu. Dnes kolem obrazu, který je k vidění v NG v patře Šternberského paláce na Hradčanském náměstí, létají částky s devíti nulami.
Publikace, plná kvalitních reprodukcí, podrobně popsaných, přibližuje, na můj vkus trochu zmateně, umělcův život a vývoj. Cestou musí přejít několik hluchých míst v životopisu, a na konci na dvou stranách vše shrne v chronologickém přehledu. Dvě stručná a výstižná hodnocení z textu:
- génius německé renesance
- první opravdu mezinárodní umělec.
85 % (zatím 7 hodnotících, průměr 77 %).

P.S.
https://www.youtube.com/watch?v=mkmaTdUI14w

57 14.03.2023

Tenhle amatérský detektiv je naprosto originální. S ukecaným, stále zvídavým soustružníkem s dobrým srdcem Otou/Biggles/Fanfánem Finkem absolvujeme další osvěžující bloumání Prahou začátku šedesátých let. Případ je to smutný, ale život se zdá v porovnání s dnešní rychlou dobou jednoduchý a nekomplikovaný, skoro až idylický. Na každém rohu hospoda nebo bufet s věrnými štamgasty, zahrádkářské kolonie, pivo za korunu čtyřicet, telefonní budky, lístek na tramvaj za šedesát haléřů, výplaty patnáct stovek, minimální rozdíly mezi chudými a bohatými (Churchill označoval socialismus za spravedlivě rozdělenou bídu, na rozdíl od kapitalismu, tomu říkal nespravedlivě rozdělené bohatství). Soustružník si dělá poskoka z doktora práv a svým bystrým mozkem klopotně, a tu a tam s naivním zápalem, řeší starou záhadu. Autor vytvořil nejen originální postavu, ale i jeho styl a humor je zcela specifický, navíc jde vždy o skvělý popis doby a města z pozice mladého outsidera, který s tehdejším režimem nemá velké problémy, je k němu jen lehce kritický a díky proletářské rodině ho víceméně respektuje.
85 % (zatím 36 hodnotících s průměrem 91 %).

Určitě ho našli tady vevnitř, zašeptala holka House, sotva jsem domluvil. A protože nebylo zamčíno, hrnula se dovnitř jak velká voda, a že prej honem a na co čekám, za chvilku se setmí a už tam neuvidíme nic, i kdybysme vyškrtali všecky sirky, proč jsme si sakra nevzali baterky, a já připustil, že snad čtyři oči uviděj víc.
Byl to omyl tam by bejval víc neviděl ani Bystrozrakej se světlometem a mikroskopem. Jestli tam totiž někdy něco zajímavýho bylo, tak teď už tam nebylo ani to nezajímavý. Jako by sem z okolí postupně vlez kdekdo, ti slušnější možná až nakonec

57 30.11.2022

Anglická detektivní klasika. Duchaplné rozhovory, kašírované vraždy, šedé buňky mozkové. S inspektorem Alleynem a skupinou podezřelých jsem plul do Jižní Afriky na vlnách mluveného slova – solidně zdramatizované rozhlasové hry.
80 % (zatím 58 hodnocení s průměrem 79 %).

57 30.10.2022

„Přečetl“ jsem asi jen díky audioknize, citlivě načtené Janem Hartlem. No, jedná se sice o bájné (z doby předmaturitní) a mystické romaneto s pěknou češtinou, s tajemným obrazem Františka Xavera Palka, který skutečně ve Svatém Mikuláši na Malé Straně visí, ale na dnešní poměry s nudným a navíc podivně nevyrovnaným dějem, zaplněným směsí romantiky, tragiky, bludů a nekonečným konfliktem: náboženství versus věda.
60 % (651 hodnocení s průměrem 71 %).

57 10.08.2022

Connelly a jeho Harry znovu ve formě. Nekompromisní, svérázný, neúplatný, konfliktní. Zároveň také zamyšlení nad prioritou řešení různých případů, o čemž nějak moc často rozhodují víc politici než odborníci. Obecná pravda, bohužel. Utěšeně komplikovaný děj s mnoha, současně s řešením dvou hlavních kauz, probíhajícími konflikty a zákulisními manévry a s přesvědčivým pohledem do všech tří autorových prioritních oblastí (policie, justice, tisk).
95 % (aktuálně 177 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Pokud poručík očekával radostné výkřiky nebo alespoň zatleskání, musel být zklamaný. Reakce na dobrou zprávu, že do vyšetřování případu půjde neutuchající tok peněz, byla spíše vlažná. Placené přesčasy byly dobrá věc a za celý rok jich bylo zoufale málo.
Policisté se však zdráhali spojovat práci na tomto konkrétním případu s finančním ohodnocením. Bosch věděl, že všichni přítomní by pracovali tak dlouho, jak bude potřeba, bez ohledu na to, zda by za to dostali zaplaceno.
Proto to děláme.

57 01.07.2022

Povídky, které formují názor na život v české kotlině v letech třicátých až šedesátých. Na maloměstě, v Praze, ke konci i s občasným nakouknutím do bájné Ameriky.
Alespoň na mě to zabralo, přímému účastníkovi událostí té doby věřím pohledy do všech hlavních témat (rasová otázka, poválečná Praha, jazz), druhá četba po x letech potvrdila plné hodnocení Škvoreckého nenahraditelného přínosu: historie bláznivého minulého století podaná zábavnou formou. Znovu jsem našel lidskost, toleranci, ironii, nadhled, pochopení pro lidské slabosti, účast s osudy lidí chudých i bohatých, to vše zakončeno většinou dramatickou pointou, často i s laskavým humorem bystrého pozorovatele a zdvořilého vypravěče v jedné osobě. Povídky smutné i veselé, ale hlavně hořce nezapomenutelné, jednu z nejhořčejších, Konec Bulla Máchy, převedla známá rocková kapela do hudební podoby a dost se jich převtělilo i do podoby filmové a televizní.
100 % (aktuálně 83 hodnotících s průměrem 88 %).

57 29.06.2022

U Connellyho je při vydávání nových knih kontinuita času zákonem, jeho hrdinové (Bosch, Haller, McCaleb, Ballardová, Wishová, Wallingová…) se přelévají z románu do románu, pomalu stárnou, setkávají se a rozcházejí, někteří dokonce i umírají. Aby uvolnili místo dalším, mladším? Třeba Jacku McEvoyovi, ten je hlavní postavou podruhé a tak trochu nahrazuje stárnoucího Bosche. Je sice novinář, ale pátrá s pomocí nám už dávno známé agentky FBI Rachel Wallingové podobně vytrvale a sebevražedně jako Bosch, jehož jméno se i tentokrát okrajově objeví.
Literární hromadní vrazi mají vždy, kromě narušené psychiky, určitý stupeň geniality a speciálních dovedností. Tohoto šílence známe už od prvních řádek a jeho specialitou je IT, takže zneužívání těchto technologií najdeme v jedné z hlavních rolí.
Shrnuto: typický Connelly, extrémně čtivý, napínavý, s několikanásobnou pointou a přepáleným závěrečným soubojem.
85 % (aktuálně 107 hodnotících s průměrem 85 %).

57 27.06.2022

Vzpomínky na Afriku z doby před sto lety. Vzpomínky dobrodružné, nostalgické, lidské, erotické, úžasně inspirativní. Ochutnávku předlouhé ságy rodu Courtneyů jsem začal někde uprostřed, ale už hledám úvodní díly.
100 % (zatím 184 hodnotících s průměrem 88 %).

57 15.03.2022

Sebevražedná výzva, na DK ubohých 58 %. Přitom lákavá směs Island + thriller + horor, a navíc 4 nebo 5 hvězd od některých mých oblíbených. Audiokniha: kvalitní četba Lukáše Hlavici mi připomněla dvě představení absurdního dramatu, která jsem před léty absolvoval. To první mě překvapilo, druhé přesvědčilo, že s dalšími pokusy končím. Velká slova, velká gesta, skvělé herecké výkony, pocity zmaru a beznaděje, milióny možných výkladů. Něco podobného jsem zažíval při poslechu Planiny, kde morbidní islandské legendy, promixované s nepříjemnými životními osudy čtyř hlavních postav, jsou podány tak naléhavě, jako by šlo o dramata celosvětového významu.
Ale nebylo to dlouhé a pěkně to vystihuje Mateo67, cituji a potvrzuji: „Nečetla bych a v podstatě ke čtení ani nedoporučuji, ale v audio verzi to nebylo až tak marné.“
65 % (zatím 187 hodnotících s průměrem 58 %).

57 02.02.2022

Nuda v Rusku, pověstný předrevoluční nedostatek duševní i materiální, a s tím související přebytek volného času, umožnil autorovi svérázné zážitky si zapisovat a díky jeho smyslu pro humor a také díky povahám jeho bigbíťáků i místních funkcionářů a organizátorů, svádějícím k parodickému popisu, to nakonec vypadá, že v tom Sojuzu byla občas docela legrace.
Dobrou náladu při poslechu posiluje i četba samotného autora.
85 % (zatím 186 hodnotících s průměrem 82 %).
…
V recepci vidím, jak děžurná rovná do přihrádek noviny.
To jsou ze sivódňa? ptám se baby.
Dá, dá, říká, a nabízí mi Murzilku.
V tom zahlídnu v balíčku Rudé právo.
Já chačů éto! A kupuju si ho.
Dá, dá, inostráněc, bručí si baba a vrací mi drobné na rubl. Jdu pomalu ke dveřím hotelu a dívám se do novin. Slavie – Sparta 1: 1. A safra, zase jsme uhráli bod, mám z toho radost a čtu si průběh zápasu.
To se budou kluci divit, kde jsem vzal noviny z domova! Během čtení však najednou zjišťuji, že jsem na tom zápase byl! Dívám se na datum – je půl roku staré.
…
Po koncertu si nás volá Valja k sobě a upozorňuje nás na to, že koncert trval pouze hodinu třicet minut a že byl tudíž krátký.
Jirka má dobrou náladu a vysvětluje Valje, že hrajeme podle středoevropského času, což mi přijde velice vtipné.
Valja ale tento skvělý fór nechápe a upozorňuje, že se to nesmí opakovat.
…
Ležím už zase v posteli a čtu si, do čehož slyším Kubeše, jak za dveřmi huláká, že Mišík a Semelka stále čekají, až jim Standa zavolá, protože takového sóláka jako mám já nemá nikdo v Československu. Andršt a Hladík mu můžou pucovat boty. Všichni to vědí, jen já a ten kretén Schelinger si toho nevážíme, ale až nám Standa dá padáka, což bude brzo, tak na něj budeme vzpomínat, on má ale svou hrdost a míra jeho trpělivosti vyprchala na tomto zájezdu.
…
Francl převádí řeč na svoji ukradenou hornu a medituje, zda nám sovětská pojišťovna hornu zaplatí
Jirka Schelinger mu vysvětluje, že sovětská pojišťovna zaplatí Franclovi jako Stalin Trockému. Francl neví, kdo byl Trockij, a vysvětlení ho uspokojí.

57 26.01.2022

Zatoužil jsem po prověřené četbě na malém prostoru. Posloužit mi měl osmnáctý příběh z 87. revíru. Splněno, i když to tentokrát nebude za kompletní souhvězdí. Na vině je neobvyklá počáteční rozšafnost a zdlouhavost popisů, což mělo zřejmě kompenzovat krutý úvod se sekerou v hlavě domovníka.
Naštěstí brzy po úvodním přešlapování se rozjede typická práce dvojice Carella/Hawes, utěšeně vyplněná trpělivým pátráním s nezbytnými slepými uličkami, občasnou náhodou a očekávanými vtipnými dialogy. Závěrečné odhalení pachatele je už naprosto mcbainovsky prozaicky dokonalé.
85% (aktuálně 139 hodnotících s průměrem 86 %).
…
“Odseděl jsem si šest měsíců na Walker Islandu za vybízení k trestnému činu a za vyhrožování.”
“Koho jste vybízel a k čemu?”
“No, chtěl jsem přemluvit toho chlápka, co dělal v bance, aby mi natiskl pár šeků, aby na nich bylo moje jméno.”
“A jak jste ho k tomu přemlouval?”
“Řek jsem mu, že ho sejmu, když mi ty šeky neopatří.”

57 30.10.2021