mi-380 komentáře u knih

Harry Hieronymus Bosch je výrazná postava mezi detektivy. Autor umí přesně popsat prostředí, vztahy a charaktery. Město Andělů, hlavně jeho temnější část, v jeho knihách vystupuje ve srovnatelné roli jako případy nebo samotný Harry. Perfektní je i provázání jednotlivých dílů; zde navazujeme přímo na případ, o kterém je často řeč v obou úvodních částech. Mezi romány o zločinu řadím ty s Boschem k nejpravděpodobnějším a nejzajímavějším, autor musí zázemí vyšetřovatelů, včetně soubojů v soudní síni, perfektně znát.
Vidím na ČSFD, že i seriál se povedl, jdu se po prvním dílu podívat.
90 % (134 hodnocení, průměr 91 %).
…
Dům volal po nových nátěrech a žaluziích, po vyspravení prasklin ve fasádě a možná i po jiných nájemnících.
Nejvíc ze všeho by mu ale prospěla demolice.
…
Bylo ještě světlo a Bosch na úseku dvou domovních bloků napočítal čtyři mladé ženy v minimálních topech a nejkratších možných šortkách. Na projíždějící auta mávaly zdviženým palcem jako stopařky. Nedalo se ale přehlédnout, že se chtěly svézt nanejvýš za roh na nejbližší parkoviště, kde se mohly dát do práce.

48 29.04.2020

Už léta se do Bretaně chystám. Dnes, v době, kdy mě vláda ruku v ruce s koronavirem s bídou pustí do nejbližšího obchodu s potravinami, jde o milou ochutnávku aktuálně absolutně nedostupného prostředí. Z knihy mám příjemný dojem, převažoval pocit mé přímé přítomnosti na všech těch turisticky atraktivních místech, včetně dráždění chuťových buněk v místních restauracích, i pocity setkávání se zajímavými, svéráznými postavami, dokonce i se starou malířskou partou, jejíž sláva má teprve přijít.
80 % (doposud 128 hodnocení s průměrem 78 %).

48 15.03.2020

Ta kniha je obrovský špalek, čte se ale výborně. Nad Evropou se stahují mraky a začíná nejtragičtější bouře v dějinách. Autor na osudu několik rodin popsal příčiny, průběh a důsledky první světové války i ruské revoluce srozumitelněji, než jsem se kdy dozvěděl z učebnic a dokumentů. Poučné je i srovnání životní úrovně tehdejší Anglie, USA, Ruska. Za pár let nám přišli dělat osvětu ti třetí, bohužel.
K tomu, abych hodnotil plnými sto procenty, mi celou dobu vadily dva falešné tóny, což už vystihli někteří čtenáři přede mnou: jednak autor pravidelně sklouzává do červené knihovny (i na porno občas dojde:-), a za druhé - autor má v politice nějak moc jasno, fandí socialismu (i když z tehdejšího pohledu tvrdě pracujících dělníků, předurčených žít v bídě bez ohledu na jejich schopnosti, byly levicové názory celkem pochopitelné).
90 % (zatím 574 hodnotících s průměrem 91 %).
…
„Vojáci, držte své pozice!“ řval Bobrov. Vytáhl pistoli. „Povídám, držte své pozice!“ Zamířil do davu ruských vojáků, kteří proudili kolem něj. „Varuju vás, dezertéry zastřelím!“ Ozvalo se prásknutí a v jeho vlasech se objevila krvavá skvrna. Padl na zem. Grigorij nevěděl, jestli ho zasáhla zbloudilá německá kulka nebo střela z vlastních řad.
…
„Ale vždyť válka se vleče už přes dva roky. To jsme si museli vypůjčit… skoro čtyři miliardy liber!“
„Tak nějak. Pětadvacet let normálních výloh.“
„Jak to vůbec kdy splatíme?“
„Nikdy to nemůžeme splatit. Vláda, která by se pokusila zavést daně, které by postačovaly na zaplacení té půjčky, by čelila revoluci.“
„Co se tedy stane?“
„Jestli válku prohrajeme, naši věřitelé – hlavně Američani – zbankrotujou. A jestli vyhrajeme, přinutíme zaplatit Němce. Používá se pro to slovo ‚reparace‘.“
„Jak to zvládnou oni?“
„Budou hladovět. Jenže každému je jedno, co se stane poraženým.

48 08.03.2020

Příjemné překvapení. Smaragd z roku 1969 s cenou brožovaného výtisku 14,70 Kčs u mě jasně zazářil. Hledal jsem něco do čtenářské výzvy a našel pětihvězdičkový poklad. Řešení jednoduchého kriminálního případu je tu mistrně zkombinováno s pohledem do židovské komunity v americkém maloměstě poblíž Bostonu. Všední život této komunity, řešení jejích problémů, činnost rabína, to vše mě zaujalo o něco víc než samotný případ. Chytrost, víra, logika, vzdělání, inteligence, názorně sledujeme základní ingredience, které vedly k jejich úspěchům ve všech možných oborech lidské činnosti. V roce 2014 jeden známý novinář ironicky poznamenal, že muslimové jsou krutě diskriminováni při udělování Nobelových cen, protože dostali pouze čtyři (z toho Jásir Arafat a Anwar Sadat za mír), zatímco Židé už jich nahamounili 219.
V překladu jsou drobné, zřejmě dobové, roztomilosti. Příklad: ačkoli jména jako Joe nebo Bud jsou převzata v souladu s originálem, u jedné z hlavních postav došlo k počeštění na Elišku.
95 % (27 hodnotících s průměrem 75 %).
…
„Tak co byste navrhnul, rabíne, když se dva členové kongregace pohádají?“
Mladý muž se maličko usmál. „Nu, ve starých časech bych byl navrhl Din Torah.“
„Co je to?“ zeptal se Schwarz.
„Je to rabínský soud; slyšení a rozsudek,“ odpověděl rabín. „A mimochodem řečeno, soudit, to je jedna z hlavních funkcí rabína. Ve starších časech byl rabín v evropských ghetech placen židovskou obcí, ne synagógou. A byl placen, aby soudil případy, které mu byly předneseny, a aby tlumočil Zákon. Ne aby vedl modlitby nebo aby dozíral na synagógu.“

48 28.02.2020

Ano, pro sníh také, ale úžasná slečna Smilly má ještě větší cit pro něco úplně jiného.
Pro mne šlo o četbu na pokračování, občas jsem si dal pauzu a vzal do ruky něco rychlejšího. Každý posun v ději je zde totiž doprovázen nějakým bystrým postřehem nebo chytrou myšlenkou s širokým dosahem, takže nešlo četbu hltat, často bylo nutno v klidu věty vstřebávat.
Během amatérského pátrání sympatické a neuvěřitelné hrdinky je nám umožněno na příkladu Dánsko/Grónsko nahlédnout do následků střetu dvou civilizací na zcela rozdílné úrovni. Ale „co už se stalo, stalo se“, mohou si dnes říkat potomci vítězů i poražených po celém světě. Existuje spravedlivé řešení? Mám za to, že zatím ho nikdo neobjevil.
80 % (568 hodnotících s průměrem 79 %).
…
Když jsem mu dala jíst, když jsem uvařila makrelu a dala mu celou jedenapůlkilovou rybu na noviny na podlahu, protože tak jedl nejradši, a on rukama, aniž by promluvil jediné slovo, s metodickou důkladností sežral celou rybu a snědl oči a vysál mozek a olízal páteř a rozchroupal ploutve, tehdy jsem občas měla chuť vysvětlovat, pokusit se pochopit rozdíl, jestli člověk vyrůstá v Dánsku nebo v Grónsku, abych porozuměla těm ponižujícím, únavným, monotónním citovým dramatům, kterými se evropské děti a rodiče poutají k sobě ve vzájemné nenávisti a závislosti.
…
skončil tady, v horší společnosti, než si kdy dokáže představit. Mám s ním soucit. Je kouskem toho, co je na Dánsku dobrého: poctivosti, charakteru, činorodosti, poslušnosti, vojenského sestřihu, pořádku v penězích.

48 21.06.2019

Byl jsem připraven na doplněk ve stylu kdy, kdo, jak a proč, ale dostal jsem plnohodnotné SF s jasným poselstvím: Evropu po nevyhnutelném kolapsu ovládnou jiné civilizace a zbytky jejích obyvatel se budou muset přizpůsobit té přijatelnější.
85 % (124 hodnotících s průměrem 83 %).

47 17.07.2024

Co to je za podivnou směs úryvků z historie a mýtů křesťanských i předkřesťanských, to vše psáno ve stylu narychlo a potají slepeného deníčku? A ty dlouhé popisy pod fotografiemi, kde se text doslova opakuje? Zase jednou nedočtu?
No, naštěstí se brzy začaly objevovat praktické informace a stručné popisy jednotlivých etap cesty, takže jsem tuhle hru přijal, a dokonce jí postupně přišel na chuť. Styl na mě po celou dobu působil podivuhodným, skoro až amatérským dojmem, stejně jako spousta vybledlých a kompozičně nepřesvědčivých fotografií na papíru, který by neudělal radost ani Hanzelkovi se Zikmundem po jejich první výpravě. Přesto jsem se (díky přirozeně působícím popisům nálad během cesty, krás pyrenejské přírody a starobylých vesniček, hluku a chaosu měst, a rozmanitých motivací spolupoutníků) s formou smířil a s cestovatelským pochopením a zaujetím si autorčin příspěvek k téhle velké cestě užil, jako bych šel s ní.
70 % (zatím 26 hodnotících s modrým průměrem 68 %).

47 19.12.2021

Povídka potřebuje pointu. V první polovině povídkám pointa nechybí, za druhou polovinou si musím smutně povzdechnout: „království za pointu.“ Jak již bylo napsáno – vše ostatní od autora (Babičky, Jak potopit Austrálii, Občanský průkaz, Opilé banány, Zvláštní problém Františka S.) se mi líbilo mnohem víc.
65 % (271 hodnotících přede mnou je na průměru 58 % a zároveň žebříček hlásí: 41. nejhorší kniha, ale tak hrozné to určitě není).

47 25.09.2021

Vděčný námět, výborný nápad, slušné napětí. Ale co ta hlavní hrdinka? Autorka nás neustále přesvědčuje, jak je skvělá, jak jí mají okamžitě všichni rádi, mně to ale vychází jinak. Zoo se dostává povážlivě často na pokraj hysterie, neustále něčeho lituje, většinou sama sebe, její jednání je k naštvání nelogické a stále dokola omílaný popis jejích duševních pochodů zpomaluje celou druhou polovinu knihy až ke kritické mezi, při níž jsem uvažoval o kolonce „nedočteno“. Nakonec jsem s hlavou v dlaních dočetl, ale byla to moje první a také poslední Oliva. Prostě Poslední.
65 % (zatím 540 hodnotících, jejich průměr se shoduje s mým).

47 20.04.2021

Nijak zvlášť objevné pátrání kouzelníka, který, místo aby pořádně využíval své schopnosti a možnosti, raději vypráví, vysvětluje, poučuje a pozoruje, čemuž je věnována převážná většina textu.
65 % (zatím 253 hodnotících generuje modrý průměr 79 %).
…
Čaroděj – chudáček (výstižná charakteristika uživatelky „zazvorka“).

47 08.04.2021

Září 1810, Portugalsko, bitva o Bussaco. Znovu stojí Wellingtonova britsko-portugalská armáda proti přesile Francouzů. Sledujeme nekonečné útoky Napoleonových kolon, přesun Britů k Lisabonu na linii Torres-Vedras a barbarské řádění Francouzů v univerzitním městě Coimbra. Nastal horký konec portugalského léta a nálada našeho hlavního hrdiny je přesto na začátku příběhu jako obvykle pod bodem mrazu. Je čas bojovat a získat další zásluhy. Četba má očekávaný rychlý spád, je napínavá, poučná, zápletka je znovu dobře promyšlená. Velká bitva i Sharpova krkolomná dobrodružství autor už poněkolikáté dokázal podal tak, že jsem měl pocit přímého účastníka.
85 % (aktuálně 78 hodnotících s průměrem 94 %).
…
„Inglés?“ zeptala se roztřeseným hlasem a rychle si přetáhla potrhané šaty přes hlavu.
Harper se zatvářil zděšeně. „Ir, drahoušku, žádný Inglés.“...

P.S.
Anotace nahoře je jeden velký ošklivý spoiler, jak je tomu u této řady smutným zvykem.

P.S.2
Už jsem se také pustil do TV série. Vypadá to, že vyrobeno bylo 17 částí v délce celovečerních filmů. Ve Španělsku a Portugalsku se odehrávají první dva. Dojmy z úvodní části z roku 1993 mám zatím rozpačité. Na čsfd jsem napsal: Skromná vizualizace knižního hrdiny. Sean Bean se do role hodí, ale jeho četa se tu smrskla jen na 5 mužů, což je zhruba desetina stavu v porovnání s románem. Děj i postavy jsou tu smotané z několika knih, jako úvod to s mým pověstným smyslem pro toleranci beru. Uvidíme, co bude dál. 60 % (aktuálně 373 hodnotících diváků s průměrem 70 %).

47 27.02.2021

Ukázky bláznivých dobrodružství jako v přímém přenosu. Halliburtonovy výpravy pomohly nasměrovat cestovní kanceláře do míst, která poté naplnily davy turistů, ovšem i dnes by tam autor svými originálními nápady vyvolal pořádný poprask. V současné době by byl určitě vyznavačem extrémních sportů, jenže i u něj bohužel platilo to známé „s čím kdo zachází…“. Kniha byla vydaná v edici KOD, takže někdo považoval za nutné tehdejší mládeži dovysvětlit historické pozadí navštívených míst a přidat i porovnání s českými reáliemi, čehož se ujala Olga Hostovská, občas přehnaně polopaticky.
Zábavné i poučné čtení.
85 % (aktuálně 22 hodnotících s průměrem 92 %).

47 15.11.2020

Kolega triatlet se v roce 2017 nestrefil do té pravé dánovky. Ve svém komentáři celkem výstižně popisuje zápory, s některými musím souhlasit, tenhle díl také neřadím mezi nejlepší. Triatlet ale nevidí, nebo nechce vidět, klady. Nebudu se opakovat, pětadvacetkrát už jsem je v předchozích komentářích popisoval. Dvanáctkrát jsem hodnotil plným počtem (pravda, vždy to bylo s podporou skvělé četby Jozefa Vajdy nebo Mariána Geišberga).
Tentokrát je to jen taktak za čtyři hvězdy, pro každého detektiva jedna (stárnoucí parta Krauz, Chosé, Burger, Hanzel): 70 % (aktuálně 253 hodnotících dává průměr 86 %).
…
„… a zlomila som si dva nechty, tieto...“ a ukázala im pravú ruku.
„On vás znásilnil?“ skúsil Chosé.
„To nie,“ usmiala sa Martina. „Ja som sa bránila, ale... znásilnenie to nebolo, to bolo iba tak, akože... bože, ako by som vám to...“
„Normálne.“
„Tak normálne sme mali sex, a to je všetko. Ako to prebiehalo, to vám nebudem vysvetľovať.“

P.S.
Čtu stále přísně chronologicky, jde o šestadvacátý příběh, odehrávající se v roce 2008, vydaný jako sedmnáctý v roce 2014. Zbývají mi poslední tři z aktuálního počtu 29, těším se, ale musím si je šetřit.

47 17.03.2020

Pěkná kniha do sbírky. Pět povídek, z nichž jen ta pátá má premiéru. Ale protože u tří z nich se jedná o dávno vyprodané a vysoce ceněné sběratelské „kolibříky“ (jeden mi chybí☹), a čtvrtá vyšla v časopisu, má vydání Armády svou logiku. S chutí jsem se znovu začetl, znovu vysoce ocenil akci, spád i „živost“ vegašského světa a potvrdil si, že Bakly a jeho vévoda (zasvěcení vědí) jsou pro mě jedny z nejlepších postav české fantasy. Sbírka mých Žambochů v knihovně se utěšeně rozrůstá, navíc Triton/Trifid se snaží udržovat disciplínu v hřbetech knih, takže na třetí polici vpravo je i příjemný pohled.
95 % (zatím 10 hodnotících s průměrem 96 %).
…
Odhodil jsem katzbalger, kabát, přídavné chrániče ramenou a vysoukal se z košile.
Vojáci se připravili k útoku, ale čekali, co bude dál.
„Zbláznil se,“ okomentoval někdo mé počínání.
Také jsem měl ten dojem
„Bože, to je špalek masa, jak na tři chlapy,“ doplnil jiný.
Na dva, ani o kousek víc. Nechápal jsem, co mají všichni pořád s těmi třemi chlapy.
Když jsem stál do půl pasu nahý, cítil jsem se volný a pohyblivý jako dřív.

47 01.02.2020

Začátkem týdne jsem strávil zase jednou pár dní v Londýně a cestou kolem Temže jsem si vzpomněl na krásnou (jak jinak) policistku Lacey a její dramatická londýnská vodní dobrodružství. Pustil jsem se tedy do četby čtvrté, zatím poslední, části série. Ten neustálý příliv a odliv, který je přímo v Londýně fascinující, řeka se valí jednou k moři, jednou od moře, a rozdíl mezi hladinami bývá i víc než 6 metrů, tak právě ten zde spolu s Lacey a pravým přítokem pod Greenwich, plným hausbotů, dostává zaslouženě jednu z hlavních rolí. Ve skutečné hlavní roli je upozornění, že určité procento imigrantů se evropským poměrům nepřizpůsobí. Prostě to nejde. Já bych se pralesnímu kmenu nebo ortodoxní náboženské komunitě také nedokázal přizpůsobit. Vážné téma autorka občas oživuje vtipnými dialogy, povedlo se i finále, pro mě nejlepší díl.
90 % (285 hodnotících je na průměru 86 %).
…
Příliv stoupá pomalu. Nejprve zvolna jako predátor, který si ještě není jistý svou kořistí. První známkou, že se voda blíží, je skoro neznatelné rozvolnění písku. Najednou není tak homogenní. Jako by se jednotlivá zrnka, do té doby tvořící pevný podklad, začala oddělovat a ztrácet hmotnost. Vlhko se změní v mokro a Yass ví, že je načase se pohnout.

47 24.10.2019

Vzpomněl jsem si na Otu Pavla. Měl jsem za to, že nic lepšího nebo alespoň srovnatelného ze sportovního prostředí už nenajdu. Backman mě svým Medvědínem vyvedl z omylu. Ale zatímco Ota Pavel uměl krásně popsat tu těžkou, úžasnou cestu na sportovní vrchol a největším dramatem se stal jeho životní příběh, Backmanova hokejová pohádka je tu jen výraznou kulisou pro působivé a výborně popsané maloměstské konflikty, tragédie a katastrofy univerzálního charakteru.
100 % (501 hodnotících, jsme na vysokém průměru 91 %).

47 18.12.2018

Děti a válka. Byly v nesprávný čas na nesprávném místě, jejich rodiče je nedokázali včas odvézt do bezpečí. Poláci, Židé, lidé z Pobaltí, z našeho pohraničí, a pokud bych chtěl připomenout všechny válečné oblasti jen minulého století, byl by tenhle komentář nesnesitelně dlouhý. Otřesné zážitky, které je třeba připomínat do nekonečna. Knihou, filmem, dokumentem, školními osnovami, pomníkem. Před týdnem jsem na Liverpool Street Station stranou od davu valícího se ráno do City postál před pomníčky Wintonových dětí.
95 % (zatím 1551 hodnotících s průměrem 94 %).

47 18.03.2018

Pracuje u policie jako Bosch, chová se jako Bosch, iniciálu má jako Bosch a není to Bosch. Je to Reneé Ballardová. Jinak vše probíhá přesně ve stylu Connelly/Bosch, takže detailní sledování důsledné, nevděčné a zdánlivě nekonečné policejní práce je zaručeno. Autor si neodpustil vsunout velké téma doby: maximální vstřícnost k muži, co se cítí být ženou, jehož/jejíž konkurenci by ženy sportovkyně asi moc neocenily.
Na další pátrání s Reneé už se těším jako náš Harry na piškot.
85 % (aktuálně 268 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Lístečky, které sepsali policisté s Ramonou Ramone, obsahovaly z velké části totéž a informace z nich už Ballardová měla. Z některých vyčetla víc o osobnosti policisty, který výslech vedl, než o Ramone. Jeden policista napsal: Doprdele, vždyť je to chlap!...

46 02.10.2024

Chosé a jeho velký případ. Spolu s ním Krauz, mírně v pozadí ostatní chlapci ze stojednačtyřicítky a čtenář může krůček za krůčkem sledovat jejich vytrvalé a trpělivé odhalování pravdy. Tentokrát bez velkých šéfů podsvětí a bez tajných služeb. Humor naštěstí nechybí, stejně jako vysoká míra pravděpodobnosti a pocit, že tohle prostředí je domácí, pochopitelné, prostě Naše Město. V podstatě ale jde znovu o smutný příběh s tragickým osudem dívek, nasměrovaných jejich zářivou krásou na slepou kolej.
90 % (zatím 172 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Krauz sa obliekal najtichšie, ako vedel, ale uši policajtovej ženy sú možno ešte tenšie než policajtské.
„Ideš?“ zašomrala, pomrvila sa.
„Akcia.“...
„Keď sa budeš vracať, niekedy na budúci týždeň, zastav sa v potravinách, tiež tam majú akciu, kúp si niečo na jedenie, ja odchádzam k mužovi, ktorý ma bude milovať.“
„To som bol ja pred chvíľou, a ak mi neutečieš, budem aj ďalej, až do smrti.“
„Rozmyslím si...“ otočila sa mu zadkom, ale nočnú košeľu si nezabudla vyhrnúť, aby videl, o čo prichádza.

46 27.09.2024

Lyrické komorní fantasy drama, osudové setkání dvou významných postav Zeměmoří. Velmi, velmi lyrické.
70 % (zatím 261 hodnotících, průměr 83 %).

46 16.03.2023