mi-380 komentáře u knih

Byl jsem připraven na doplněk ve stylu kdy, kdo, jak a proč, ale dostal jsem plnohodnotné SF s jasným poselstvím: Evropu po nevyhnutelném kolapsu ovládnou jiné civilizace a zbytky jejích obyvatel se budou muset přizpůsobit té přijatelnější.
85 % (124 hodnotících s průměrem 83 %).

47 17.07.2024

Co to je za podivnou směs úryvků z historie a mýtů křesťanských i předkřesťanských, to vše psáno ve stylu narychlo a potají slepeného deníčku? A ty dlouhé popisy pod fotografiemi, kde se text doslova opakuje? Zase jednou nedočtu?
No, naštěstí se brzy začaly objevovat praktické informace a stručné popisy jednotlivých etap cesty, takže jsem tuhle hru přijal, a dokonce jí postupně přišel na chuť. Styl na mě po celou dobu působil podivuhodným, skoro až amatérským dojmem, stejně jako spousta vybledlých a kompozičně nepřesvědčivých fotografií na papíru, který by neudělal radost ani Hanzelkovi se Zikmundem po jejich první výpravě. Přesto jsem se (díky přirozeně působícím popisům nálad během cesty, krás pyrenejské přírody a starobylých vesniček, hluku a chaosu měst, a rozmanitých motivací spolupoutníků) s formou smířil a s cestovatelským pochopením a zaujetím si autorčin příspěvek k téhle velké cestě užil, jako bych šel s ní.
70 % (zatím 26 hodnotících s modrým průměrem 68 %).

47 19.12.2021

Kotletova sexy upírská bitevní smršť mě vždy dokáže vrátit o pár let zpět, do časů, kdy jsem byl větším optimistou, kdy jsem měl pocit, že sto let veselého života je přede mnou, kdy mi každý měsíc přistávala ve schránce nová Ikarie. Pryč od literatury faktu nebo rádobyrealistických románů mé současnosti. Užívám si strhující děj, černý humor, znalost historie a hlavně nápad s velkým N. Brutální prequel k Nářezům. Jsem zvědav, která bojiště ještě s Janem Bezzemkem a s upírskými klany navštívíme.
No, zatím jsem tedy ještě z Kotlety nevyrostl, jak se to stalo některým spoluuživatelům DK, takže jim většina hvězd vyhasla (dost dobře nechápu, jak někdo ztrácí hodiny a hodiny drahocenného času čtením knihy, kterou nakonec spláchne s hodnocením odpad nebo s jednou*).
„Ratatatatata“, čte přesvědčivě Richard Fiala.
85 % (zatím 397 hodnotících s průměrem 84 %).

47 03.12.2021

Povídka potřebuje pointu. V první polovině povídkám pointa nechybí, za druhou polovinou si musím smutně povzdechnout: „království za pointu.“ Jak již bylo napsáno – vše ostatní od autora (Babičky, Jak potopit Austrálii, Občanský průkaz, Opilé banány, Zvláštní problém Františka S.) se mi líbilo mnohem víc.
65 % (271 hodnotících přede mnou je na průměru 58 % a zároveň žebříček hlásí: 41. nejhorší kniha, ale tak hrozné to určitě není).

47 25.09.2021

Vděčný námět, výborný nápad, slušné napětí. Ale co ta hlavní hrdinka? Autorka nás neustále přesvědčuje, jak je skvělá, jak jí mají okamžitě všichni rádi, mně to ale vychází jinak. Zoo se dostává povážlivě často na pokraj hysterie, neustále něčeho lituje, většinou sama sebe, její jednání je k naštvání nelogické a stále dokola omílaný popis jejích duševních pochodů zpomaluje celou druhou polovinu knihy až ke kritické mezi, při níž jsem uvažoval o kolonce „nedočteno“. Nakonec jsem s hlavou v dlaních dočetl, ale byla to moje první a také poslední Oliva. Prostě Poslední.
65 % (zatím 540 hodnotících, jejich průměr se shoduje s mým).

47 20.04.2021

Nijak zvlášť objevné pátrání kouzelníka, který, místo aby pořádně využíval své schopnosti a možnosti, raději vypráví, vysvětluje, poučuje a pozoruje, čemuž je věnována převážná většina textu.
65 % (zatím 253 hodnotících generuje modrý průměr 79 %).
…
Čaroděj – chudáček (výstižná charakteristika uživatelky „zazvorka“).

47 08.04.2021

Září 1810, Portugalsko, bitva o Bussaco. Znovu stojí Wellingtonova britsko-portugalská armáda proti přesile Francouzů. Sledujeme nekonečné útoky Napoleonových kolon, přesun Britů k Lisabonu na linii Torres-Vedras a barbarské řádění Francouzů v univerzitním městě Coimbra. Nastal horký konec portugalského léta a nálada našeho hlavního hrdiny je přesto na začátku příběhu jako obvykle pod bodem mrazu. Je čas bojovat a získat další zásluhy. Četba má očekávaný rychlý spád, je napínavá, poučná, zápletka je znovu dobře promyšlená. Velká bitva i Sharpova krkolomná dobrodružství autor už poněkolikáté dokázal podal tak, že jsem měl pocit přímého účastníka.
85 % (aktuálně 78 hodnotících s průměrem 94 %).
…
„Inglés?“ zeptala se roztřeseným hlasem a rychle si přetáhla potrhané šaty přes hlavu.
Harper se zatvářil zděšeně. „Ir, drahoušku, žádný Inglés.“...

P.S.
Anotace nahoře je jeden velký ošklivý spoiler, jak je tomu u této řady smutným zvykem.

P.S.2
Už jsem se také pustil do TV série. Vypadá to, že vyrobeno bylo 17 částí v délce celovečerních filmů. Ve Španělsku a Portugalsku se odehrávají první dva. Dojmy z úvodní části z roku 1993 mám zatím rozpačité. Na čsfd jsem napsal: Skromná vizualizace knižního hrdiny. Sean Bean se do role hodí, ale jeho četa se tu smrskla jen na 5 mužů, což je zhruba desetina stavu v porovnání s románem. Děj i postavy jsou tu smotané z několika knih, jako úvod to s mým pověstným smyslem pro toleranci beru. Uvidíme, co bude dál. 60 % (aktuálně 373 hodnotících diváků s průměrem 70 %).

47 27.02.2021

Ukázky bláznivých dobrodružství jako v přímém přenosu. Halliburtonovy výpravy pomohly nasměrovat cestovní kanceláře do míst, která poté naplnily davy turistů, ovšem i dnes by tam autor svými originálními nápady vyvolal pořádný poprask. V současné době by byl určitě vyznavačem extrémních sportů, jenže i u něj bohužel platilo to známé „s čím kdo zachází…“. Kniha byla vydaná v edici KOD, takže někdo považoval za nutné tehdejší mládeži dovysvětlit historické pozadí navštívených míst a přidat i porovnání s českými reáliemi, čehož se ujala Olga Hostovská, občas přehnaně polopaticky.
Zábavné i poučné čtení.
85 % (aktuálně 22 hodnotících s průměrem 92 %).

47 15.11.2020

Kolega triatlet se v roce 2017 nestrefil do té pravé dánovky. Ve svém komentáři celkem výstižně popisuje zápory, s některými musím souhlasit, tenhle díl také neřadím mezi nejlepší. Triatlet ale nevidí, nebo nechce vidět, klady. Nebudu se opakovat, pětadvacetkrát už jsem je v předchozích komentářích popisoval. Dvanáctkrát jsem hodnotil plným počtem (pravda, vždy to bylo s podporou skvělé četby Jozefa Vajdy nebo Mariána Geišberga).
Tentokrát je to jen taktak za čtyři hvězdy, pro každého detektiva jedna (stárnoucí parta Krauz, Chosé, Burger, Hanzel): 70 % (aktuálně 253 hodnotících dává průměr 86 %).
…
„… a zlomila som si dva nechty, tieto...“ a ukázala im pravú ruku.
„On vás znásilnil?“ skúsil Chosé.
„To nie,“ usmiala sa Martina. „Ja som sa bránila, ale... znásilnenie to nebolo, to bolo iba tak, akože... bože, ako by som vám to...“
„Normálne.“
„Tak normálne sme mali sex, a to je všetko. Ako to prebiehalo, to vám nebudem vysvetľovať.“

P.S.
Čtu stále přísně chronologicky, jde o šestadvacátý příběh, odehrávající se v roce 2008, vydaný jako sedmnáctý v roce 2014. Zbývají mi poslední tři z aktuálního počtu 29, těším se, ale musím si je šetřit.

47 17.03.2020

Úderník a bystrá hlava Ota Fink – práce všeho druhu, dnes by mohl být prvotřídním hodinovým manželem, včetně nadstandardních služeb, stejně jako polovina mužů poválečné generace. Mé další setkání s Kapitánem Kidem je znovu plné svižného děje, příjemného humoru a řízného slangu.
Jen mě zaskočily některé reálie, podobně jako u prvních dvou dílů mi pár věcí nesedí. Jsme deset let po válce, v roce 1955. Tancovali v té době svazáci v Praze rokenrol? Fungovaly už prodejny Elektra? Stály Lípy 2,20 Kčs? Ale vzhledem k tomu, že pochybnosti jsem měl i v případě kola Favorit, televize nebo podniku Osvobozená domácnost a to vše opravdu v tom pětapadesátém existovalo, pak tedy… nevím?!
Případ uhání ke konci, tam se, pravda, mění trochu ve frašku, ale ještě je tu vtipná tečka. Celkově příjemné čtenářské odlehčení za poctivé čtyřhvězdí: 80 % (66 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Kadlikovi je skoro šedesát a taky se mu říká PUČMIPĚTKU, protože je zasloužilej pivní skaut; když bere, vrátí dluhy, zbytek nechá v hospodě a půjčuje si znova. Zajímavej životní styl.
…
„Hele,“ povídá Pacák, „prej jsi nabalil ňákou Arabku?“
„A co má bejt?“
„Že budeš muset používat arabskou gumu,“ zařehnil se.

P.S.
Chvíli jsem hledal, lípy stály 2 Kčs, národní podnik Elektra existoval už koncem 40. let.

47 17.02.2020

Pěkná kniha do sbírky. Pět povídek, z nichž jen ta pátá má premiéru. Ale protože u tří z nich se jedná o dávno vyprodané a vysoce ceněné sběratelské „kolibříky“ (jeden mi chybí☹), a čtvrtá vyšla v časopisu, má vydání Armády svou logiku. S chutí jsem se znovu začetl, znovu vysoce ocenil akci, spád i „živost“ vegašského světa a potvrdil si, že Bakly a jeho vévoda (zasvěcení vědí) jsou pro mě jedny z nejlepších postav české fantasy. Sbírka mých Žambochů v knihovně se utěšeně rozrůstá, navíc Triton/Trifid se snaží udržovat disciplínu v hřbetech knih, takže na třetí polici vpravo je i příjemný pohled.
95 % (zatím 10 hodnotících s průměrem 96 %).
…
Odhodil jsem katzbalger, kabát, přídavné chrániče ramenou a vysoukal se z košile.
Vojáci se připravili k útoku, ale čekali, co bude dál.
„Zbláznil se,“ okomentoval někdo mé počínání.
Také jsem měl ten dojem
„Bože, to je špalek masa, jak na tři chlapy,“ doplnil jiný.
Na dva, ani o kousek víc. Nechápal jsem, co mají všichni pořád s těmi třemi chlapy.
Když jsem stál do půl pasu nahý, cítil jsem se volný a pohyblivý jako dřív.

47 01.02.2020

Začátkem týdne jsem strávil zase jednou pár dní v Londýně a cestou kolem Temže jsem si vzpomněl na krásnou (jak jinak) policistku Lacey a její dramatická londýnská vodní dobrodružství. Pustil jsem se tedy do četby čtvrté, zatím poslední, části série. Ten neustálý příliv a odliv, který je přímo v Londýně fascinující, řeka se valí jednou k moři, jednou od moře, a rozdíl mezi hladinami bývá i víc než 6 metrů, tak právě ten zde spolu s Lacey a pravým přítokem pod Greenwich, plným hausbotů, dostává zaslouženě jednu z hlavních rolí. Ve skutečné hlavní roli je upozornění, že určité procento imigrantů se evropským poměrům nepřizpůsobí. Prostě to nejde. Já bych se pralesnímu kmenu nebo ortodoxní náboženské komunitě také nedokázal přizpůsobit. Vážné téma autorka občas oživuje vtipnými dialogy, povedlo se i finále, pro mě nejlepší díl.
90 % (285 hodnotících je na průměru 86 %).
…
Příliv stoupá pomalu. Nejprve zvolna jako predátor, který si ještě není jistý svou kořistí. První známkou, že se voda blíží, je skoro neznatelné rozvolnění písku. Najednou není tak homogenní. Jako by se jednotlivá zrnka, do té doby tvořící pevný podklad, začala oddělovat a ztrácet hmotnost. Vlhko se změní v mokro a Yass ví, že je načase se pohnout.

47 24.10.2019

Ano, pro sníh také, ale úžasná slečna Smilly má ještě větší cit pro něco úplně jiného.
Pro mne šlo o četbu na pokračování, občas jsem si dal pauzu a vzal do ruky něco rychlejšího. Každý posun v ději je zde totiž doprovázen nějakým bystrým postřehem nebo chytrou myšlenkou s širokým dosahem, takže nešlo četbu hltat, často bylo nutno v klidu věty vstřebávat.
Během amatérského pátrání sympatické a neuvěřitelné hrdinky je nám umožněno na příkladu Dánsko/Grónsko nahlédnout do následků střetu dvou civilizací na zcela rozdílné úrovni. Ale „co už se stalo, stalo se“, mohou si dnes říkat potomci vítězů i poražených po celém světě. Existuje spravedlivé řešení? Mám za to, že zatím ho nikdo neobjevil.
80 % (568 hodnotících s průměrem 79 %).
…
Když jsem mu dala jíst, když jsem uvařila makrelu a dala mu celou jedenapůlkilovou rybu na noviny na podlahu, protože tak jedl nejradši, a on rukama, aniž by promluvil jediné slovo, s metodickou důkladností sežral celou rybu a snědl oči a vysál mozek a olízal páteř a rozchroupal ploutve, tehdy jsem občas měla chuť vysvětlovat, pokusit se pochopit rozdíl, jestli člověk vyrůstá v Dánsku nebo v Grónsku, abych porozuměla těm ponižujícím, únavným, monotónním citovým dramatům, kterými se evropské děti a rodiče poutají k sobě ve vzájemné nenávisti a závislosti.
…
skončil tady, v horší společnosti, než si kdy dokáže představit. Mám s ním soucit. Je kouskem toho, co je na Dánsku dobrého: poctivosti, charakteru, činorodosti, poslušnosti, vojenského sestřihu, pořádku v penězích.

47 21.06.2019

Vzpomněl jsem si na Otu Pavla. Měl jsem za to, že nic lepšího nebo alespoň srovnatelného ze sportovního prostředí už nenajdu. Backman mě svým Medvědínem vyvedl z omylu. Ale zatímco Ota Pavel uměl krásně popsat tu těžkou, úžasnou cestu na sportovní vrchol a největším dramatem se stal jeho životní příběh, Backmanova hokejová pohádka je tu jen výraznou kulisou pro působivé a výborně popsané maloměstské konflikty, tragédie a katastrofy univerzálního charakteru.
100 % (501 hodnotících, jsme na vysokém průměru 91 %).

47 18.12.2018

Děti a válka. Byly v nesprávný čas na nesprávném místě, jejich rodiče je nedokázali včas odvézt do bezpečí. Poláci, Židé, lidé z Pobaltí, z našeho pohraničí, a pokud bych chtěl připomenout všechny válečné oblasti jen minulého století, byl by tenhle komentář nesnesitelně dlouhý. Otřesné zážitky, které je třeba připomínat do nekonečna. Knihou, filmem, dokumentem, školními osnovami, pomníkem. Před týdnem jsem na Liverpool Street Station stranou od davu valícího se ráno do City postál před pomníčky Wintonových dětí.
95 % (zatím 1551 hodnotících s průměrem 94 %).

47 18.03.2018

Lyrické komorní fantasy drama, osudové setkání dvou významných postav Zeměmoří. Velmi, velmi lyrické.
70 % (zatím 261 hodnotících, průměr 83 %).

46 16.03.2023

Dárek od přítele Jaroslava, mého věčného tenisového soupeře. Ani pozorná četba mě však nedovedla do Wimbledonu, zůstávám na úrovni pink, pink, pink...
80 % (aktuálně dvě hodnocení s průměrem 70 %).

46 25.06.2021

Horko, sucho, prach, mouchy, práce, dřina, galeje - mé dojmy ze soboty v chaloupce po předcích, westernová nálada širých vyprahlých prérií je navozena. Hrabu v bedně s rodokapsy, do ruky mi padá povídka z divokého západu. Dalo se to čekat, jednoduchá a stručná oddechovka, rychlé řemeslo psané ve stylu: „Děti, napište dnes vyprávění o tom, co jste prožily o víkendu. Cože? Nic jste neprožily? Tak si něco vymyslete, třeba o zlých lotrech a hodných kovbojích.“
55 % (jsem první hodnotící!).
...
„Přišel jsi mě zabít, přišel ses mstít?“
„Mstít? Ne, proč? Přišel jsem zjednat spravedlnost a potrestat vraha, když to nedokázaly soudy tohoto státu.“
„Hraješ si na spravedlnost, Johne?“
„Ne, nehraji si na ni. Já jsem spravedlnost, a už brzy spolu zúčtujeme. Ale teď ještě ne, Carpentere. Teď tě ještě nechám odejít, abych...“

46 06.06.2021

Jaro 1811, bitva ve vesnici Fuentes de Oñoro na španělsko-portugalské hranici, kde čtyřicet tisíc Angličanů a Portugalců stálo proti padesáti tisícům Francouzů. Cornwellova cesta po stopách bojů armád generála Wellingtona pokračuje a Sharpe u toho nemůže chybět, stejně jako nový vynález - koule poručíka Shrapnela. Francouzi se chovají jako čím dál větší hovada a šlechetná jekillovská Sharpova polovina má co dělat při věčných konfliktech s tou druhou, krutou hydovskou. Ta tentokrát (mimo jiné podrazy), vymyslí originální způsob, jak zabránit nespokojeným Irům v dezerci. K dalšímu autorovu zpestření děje můžeme připočítat, že na scéně se snad poprvé objevuje kráska, která se k našemu hrdinovi chová s odporem, a také že Sharpe se dostává do, teď snad už opravdu neřešitelných, existenčních problémů.
90 % (aktuálně 81 hodnotících s průměrem 91 %).
…
A znovu francouzské bubny ztichly a opět zaznělo hromové Vive l’Empereur!, tentokrát však s protaženou poslední slabikou, jež přešla v dlouhý řev, který jim vydržel do chvíle, kdy je velitelé poslali do útoku.
„Bůh nás chraň,“ řekl Harper při pohledu na tmavou vlnu, která zaplavila vzdálený břeh.
…
Její rozcuchané vlasy ho šimraly v obličeji. Cítil, že voní po růžové vodě. Snažila se ho kopnout a udeřit loktem, ale držel ji pevně a proti jeho síle nemohla nic zmoct. První ze psů se k nim už blížil.

46 15.04.2021

To byla zvláštní doba. Trabanta 601 combi jsem brzy po získání řidičáku před revolucí koupil ojetého za 15 tisíc a po pár letech užívání (byl jsem s ním dokonce až u Baltu) ho prodal - za 15 tisíc. Trvalá hodnota, něco jako dnes pozemky. Škoda, že jsem si ho nenechal a vyměnil za Škodu, už to mohl být veterán. Tuhle podrobnou a praktickou příručku si tenkrát pořídil snad každý majitel dvouválcového a dvoutaktního zázraku z NDR, opravovat bylo totiž stále co a dalo se to většinou zvládnout s pomocí sousedů a téhle knihy přímo na ulici. Nechal jsem si ji na památku, ale kdo ví, třeba si ještě Trabanta někdy pořídím, nevzpomínám na něj ve zlém.
100 % (aktuálně jsme dva hodnotící s průměrem 100 %).

46 30.03.2021