mi-380 komentáře u knih

Záhady detektivní i fantastické, řešitelné i nevysvětlitelné. Do Čapkových povídek se často rád začtu, zaposlouchám, zakoukám. Jsou jedinečné, milé, vtipné, laskavě popisující evropskou, ale hlavně českou realitu mezi světovými válkami. Moje originální oboustranné vydání s přiléhavými ilustracemi Cyrila Boudy už je bohužel nadměrně opotřebované.
100 % (zatím 1202 hodnotících, průměr 86 %).

76 21.05.2022

Smutný hlavní hrdina Nemeczek je prý v Maďarsku někdo jako náš Malý Bobeš, jen v razantnější podobě, maďarský temperament se nezapře. Legendární kniha, legendární postava, soupeření malých dětských gangů. Kluci napodobují své vojenské hrdiny (podobně jako kdysi naše parta z ulice napodobovala indiány a s olověnými tomahawky jsme v lesích sváděli boje s partou ze sídliště). Klukovské hry bez holek, emancipace někde daleko v budoucnosti, jiná doba, jiná zábava. Vlastnosti jako odvaha, zbabělost, statečnost, rozvážnost, obětavost prostupují skrz generace, a i v téhle jednoduché dětské historce z Budapešti začátku dvacátého století, z období monarchie, v pestré směsici národů, jsem jich našel vrchovatě.
70 % (zatím 63 hodnotících s průměrem 84 %).

55 18.05.2022

Zlato, slonovina, otroci. Nejvyšší hodnoty pro kapitány i posádky lodí u východního pobřeží Afriky roku 1670. A pak ještě ten pravý Bůh, král, čest, svoboda, přátelé, rum a krásné ženy. Pro tyhle poklady se Courtneyové vydali na dlouhou cestu, na které nalezli, vybojovali, ztratili, znovu vybojovali, znovu něco ztratili… Srovnatelným pokladem, který jsem před pár dny objevil, jsou dobrodružné knihy Wilbura Smitha. Zlatý lev je rozsahem sice subtilnější, ale významem stejně důležitou spojkou mezi Dravcem a Monzunem, úvodními díly. Nevím, jaký podíl měl na románu spoluautor, ale děj zapadl do Smithovy ságy jako by tam dávno patřil, přitom Zlatý lev byl vydán skoro o dvě dekády později. Suma sumárum: autoři tímhle dalším vstupem na tajemný Zanzibar, ovládaný ománskými Araby, i do nebezpečných moří a zemí kolem, udělali velkou radost nejen mně, ale také všem milovníkům krvavých pirátských dobrodružných historek.
90 % (aktuálně 71 hodnotících s průměrem 80 %).

P.S.
Chronologicky druhý díl.
https://www.databazeknih.cz/autori/wilbur-smith-150

55 17.05.2022

Dobrodružství a historie nebo historie a dobrodružství? Obojí platí, autorův způsob vyprávění je hustá a plnohodnotná esence těchto žánrů. Vícevrstvá jako tehdejší svět, krutá jako prostředí afrických kolonií, okořeněná bratrskou láskou i nenávistí, nekonečnými podrazy a žhavou erotikou. Nadprůměrný počet stran tentokrát vůbec není na škodu, setkání s rodinou Courtney je pro mě už potřetí úspěšným návratem do jedné etapy mládí, kdy stejný žánr dobrodružné romantiky jsem měl na papíru i na plátně nejraději.
90 % (zatím 238 hodnotících s průměrem 91 %).

62 12.05.2022

1973, kronika americké megalopole druhé poloviny dvacátého století pokračuje. Hluchý a jeho další ďábelský provokativní kousek je tu sice na prvním místě, ale detektivové zároveň řeší spoustu malých případů a dva větší (krádeže s koťaty a násilí motorkářského gangu). V kinech frčí Bullittův případ, rasismus a nesnášenlivost mezi přistěhovaleckými komunitami roste, vzrůstající násilí v ulicích jako by se vymykalo kontrole.
90 % (116 hodnocení s průměrem 89 %).
…
„Já to vím, že jsem krásná,“ řekla.
„Cože?“ řekl.
„Podívej, Berte,“ řekla, „já jsem manekýnka a jsem placená za to, že jsem krásná. A strašně mi jde na nervy, že na mě v jednom kuse tak čučíš.“
„No dobrý, tak já už…“
„Ne, laskavě mě nech domluvit…“
„Já myslel, že už s tím seš u konce.“
„Nejsem. Chci, aby tohle mezi náma bylo jasný.“
„To už je jasný,“ řekl. „Teď to víme oba, že seš krásná.“
Zaváhal jen na malý moment a dodal: „A navíc ještě skromná.“
…
Kling váhal, zda jí má říct, že – opravdovej policajt nebo neopravdovej – když viděl Bullittův případ prvně, hezkou chvíli nevěděl, co se to tam na tom plátně hrome vlastně děje. Vyšel z biografu s pocitem vděčnosti, že to nebyl on, ten policajt, kterému ten zapeklitý případ přidělili, částečně proto, že by byl nevěděl, odkud jej má začít rozšmodrchávat, a částečně proto, že se mu z těch automobilových honiček motala hlava. Ani tentokrát mu nebylo jasné, o čem ten film vlastně je, jenomže to nebylo vinou uhozených motivací nebo náhlými zvraty komplikované zápletky. Krátce a dobře, nedíval se totiž na film, ale díval se na Augustu.

P.S.
V hlavních rolích Carella, Meyer, Kling, Hawes a Ingersol.

68 07.05.2022

Ladislavovy cesty mi znovu zvedly náladu. Jeho postřehy jsou čím dál vtipnější a dokonalejší, smál jsem se často, někdy i nahlas, což v mém případě není tak úplně normální. Sám, díky služebním i neslužebním cestám všemi existujícími dopravními prostředky do všech světových stran, a také díky mému trvalému cestovatelskému nadšení (což se často setkává s nepochopením mých blízkých), mám pro jeho objevitelský styl velké uznání a na každou jeho novou knihu se těším. Charakteristiky obyvatel a lokalit jsou výstižné občas drsně, občas roztomile, skoro vždy ale s laskavým humorem. I tentokrát pohodový dojem z knihy doplňují stručné faktografické vsuvky a surrealisticko-dixitovské ilustrace.
95 % (aktuálně 437 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Vidíš támhleten les nahoře?“ zeptal se a ukázal na kopec plný stojících suchých stromů. „Tak ten zkurvil Bursík.“
„Aha, já myslel, že to byl kůrovec.“
Muž nechal poznámku bez povšimnutí.
„A víš, jak dlouho se budou rozkládat ty kmeny, co tam nahoře nechali? Dvě stě let.“
„No, vidíte, to je dlouhá doba, živé by tam tak dlouho nevydržely. Mrtvý strom stojí déle než živý strom. To je ale paradox, co? No nic, tak já vás už nebudu rušit. Děkuju a na shledanou.“
Projevil jsem laskavost nám oběma.
Sedl jsem do auta a vyrazil do Krušova lesem, který Bursík dosud nezničil.

P.S.
Jsme oba rodilí Jihočeši, takže mohu potvrdit, že Ladislavova charakteristika naší mluvy i povahy je sice trefa do vlastních řad, ale naprosto přesná.

89 02.05.2022

Literatura světová. Pro ženy. Tak proto jsem skoro celou dobu nechápal jednání a myšlení hlavní „ich“ hrdinky? Ne, tím to nebude, stalo se mi to poprvé. Autorka mi ale už podruhé předvedla muže a ženy jako dva zcela rozdílné živočišné druhy. Vzájemným (ne)porozuměním daleko od sebe. Předtím jsem totiž přečetl její „Za zavřenými dveřmi“.
Dočteno jen díky audioknize. Evě Novotné se v ní alespoň občas dařilo překonávat zdánlivě nepřekonatelnou hranici mezi myšlením hlavní hrdinky a mou schopností porozumět jí a dostrkala mě až k závěrečným satisfakčním kapitolám, které už jsem dokázal akceptovat bez připomínek.
55 % (zatím 2123 hodnotících, průměr 85 %).

76 01.05.2022

Dáma s vtipným pseudonymem mě celou dobu celkem úspěšně přesvědčovala o své znalosti holokaustové literatury a román zaplnila všemi zásadními položkami tohoto subžánru. Nemůže chybět krásná židovská dívka, bohatý továrník, váhající s emigrací, vděční zaměstnanci, závistivý kolaborant, neschopný a zvrhlý německý správce, podlý zrádce, sadistický zoufalec, Terezín, Osvětim, esesácký doktor s bičíkem, pokusy na lidech, poválečná nespravedlnost… To všechno už tu ale bylo. Mnohokrát, není snadné přijít s něčím novým.
Autorčina směs bude pro čtenáře neobeznámené s touto částí evropské historie a s literaturou o ní určitě velmi přínosná, pro mne byla jen snaživým zopakováním známých reálií a schémat, docela čtivým, tu a tam se záblesky nepravděpodobnosti (útěk do Ameriky, tolerance ukrývání židů), kupodivu doplňovaným adorací cukru a cigaret.
Románové kroniky dalších našich současných autorek Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové a Karin Lednické jsou na mém schodišti ke hvězdám minimálně o stupínek výš.
70 % (zatím 2060 hodnotících s průměrem 91 %).

104 28.04.2022

Poutavý dobrodružný děj a podobný styl vyprávění - zdařilé pokračování a využití Wyndhamovy základní myšlenky. Ocitáme se v Americe, z čehož vyplývá, že všechno je větší a je toho víc. To se týká nejen trifidů, ale i rychlosti děje, bojových střetnutí, a dokonce i emocí. Ano, Wien ist Wien a Amerika je Amerika, ale i tak - příjemné překvapení.
80 % (zatím 594 hodnotících s průměrem 76 %).

73 26.04.2022

Typický autorův styl, normalizačně český, s pošilháváním po Americe, plný hospodského humoru. Hutný příval slov, jednoduchý a jen mírně vypointovaný děj, prostě život a dílo made in Šabach, což chápu jako pokorné pokračování dělnicko-intelektuálského světa made in Hrabal.
Audiokniha: Tomáš Hanák čte a vypráví svým charakteristickým stylem tak vehementně, že jsem si hlavního hrdinu příběhu nedokázal představit jinak než jako Tomáše Hanáka. Perličkou na dně je sám Petr Šabach v roli kamaráda Evžena.
80 % (298 hodnotících, průměr 80 %).

68 23.04.2022

V příštím životě budu právníkem, jak jsem si už několikrát řekl. Jenomže vymýšlet takovéhle záludné kličky a vést v soudní síni tyhle nervydrásající napínavé souboje bych asi neuměl. Tak musím změnit plány. Thrillerům, co pro oba své dva hlavní hrdiny a jejich blízké autor tentokrát vymyslel, se s oblibou říká brilantní. Nic příhodnějšího mě nenapadá: brilantní právnický thriller, plný ostrých střetů, přesvědčivých dialogů a překvapivých zvratů.
90 % (aktuálně 160 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Přeješ si, abych Sue řekl, ať ti dopřeje pauzu?“
Dcera neodpověděla a Bosch to pochopil. Volala mu, protože chtěla, aby věděl, jak strašlivě trpí. Nepřála si však, aby s tím cokoliv dělal.

67 22.04.2022

Autorka mě na své osvědčené návnady ulovila znovu celkem snadno. Staré chalupy v poloprázdné vesnici, výrazné a tápající ženské antihrdinky, muži, kterým by ani převýchovný tábor nepomohl, kočky, psi, lesní zvěř, starožitnosti, a samozřejmě hustý propletenec vztahů a záhad. Navíc ještě inspirace v pro mne nejzajímavějším příběhu Palánových samotářů - o příchodu Slováků z Rumunska do poválečných Sudet (Kdybych byl jeden) a jsem na háčku za plný počet. Tedy skoro, během těch posledních dvaceti stran, plných ujasňování a dovysvětlování, pátá hvězda v tom nekonečném šumavském hvozdu někde zabloudila.
85 % (zatím 956 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Musela jsem si rozplést cop a místo něj nosit dva stočené v týle a převázané šátkem, aby každý viděl, že už nejsem panna. Kdybych to neudělala, ostatní ženské by mi stejně vlasy ustřihly, a ještě by mě zbily.

P.S.
Základní rozdíly proti sérii s Bergmanem: o něco menší počet zainteresovaných osob (jen třináct místo obvyklých osmnácti).
A absence Bergmana.

111 15.04.2022

Tohle vyžadovalo mou velkou trpělivost a shovívavost. Úvodní seznamování s osobami a místem děje bylo nekonečné. Předpokládaný hororový děj začal až v druhé polovině knihy, a i potom vše probíhalo jednoduše, v duchu dětské vyprávěnky večer po zhasnutí, skromným polopatickým vypravěčským stylem. Díky malému rozsahu a mé vrozené zvědavosti jsem vydržel, dalším pokračováním Zafónových mlhavých dobrodružství se ale vyhnu velkým obloukem.
50 % (aktuálně 164 hodnotících s průměrem 79 %, kterému ani mé hodnocení nepomůže změnit barvu).

56 12.04.2022

Vánoce 1972. McBain tentokrát staví do hlavní role jednoznačně Steva Carellu a zároveň vede jeho vyšetřování stylem poručíka Columba. Čtenář má tedy celkem brzy jasno, a tak napětí obstarávají hlavně otázky kdy a jak dojde k odhalení. Autor si pěkně pohrál s klidem před bouří závěrečné akce, kdy vtipně popisuje předvánoční krádeže a řádění opilců, a naopak bez humoru smutné peripetie kolegy Berta Klinga. Své příběhy z revíru 87 rozvíjí přísně chronologicky a já stejně poctivě jdu v jeho stopách. Blížím se k polovině (26/57) a zatím mě to pořád baví.
90 % (76 hodnocení s průměrem 80 %).
…
A přestože měl v kapsách zlaté plnicí pero, platinové hodinky, zlatou svorku na bankovky, náhrdelník z falešných drahokamů, pěknou sbírku náušnic a prsten s černým onyxem a monogramem, nepřestával protestovat a tvrdit policistovi, který ho zatkl, že ty věci koupil někde jinde a zahodil účtenku a nese si je domů, aby si je sám zabalil, protože se mu nelíbí nedbalost, s kterou to dělají v obchodě.

62 10.04.2022

Současná válka Západ versus Rusko prostřednictvím Ukrajiny mi, kromě nepříjemných pocitů, přináší znovu myšlenky ve stylu: co by bylo, kdyby… Den Trifidů, doposud už dvakrát přečtená klasika, mi vždy leccos naznačoval, vysvětloval a radil. S audioknihou jsem to tedy právě absolvoval potřetí. Tentokrát mě překvapilo poznání, že tu nejde jen o skvělý nápad a napínavý děj. Stejnou hodnotu mají popisy proměn chování lidí a prostředí, které si příroda bere rychle zpět do své moci, náhledy do mysli hlavní postavy, přirozené dialogy, pocta pragmatickému humanismu, systematickému plánování a opatrnému optimismu. Příjemné překvapení, už potřetí.
100 % (zatím 4957 hodnotících s průměrem 91 %).

110 09.04.2022

Ona: mohla by se směle zařadit do smečky vedené „dívkou, která si hrála s ohněm“ - mezi holky poznamenané, ponižované, záhadné, chytré, nevyzpytatelné, nebezpečné.
On: typický autorův hrdina – psycholog outsider s chováním často neodpovídajícím jeho vzdělání a povolání.
Ich forma a trvalý čas přítomný – polovina kouzla autorova stylu. K tomu dvě v mládí těžce narušené hlavní postavy, chytré detektivní puzzle, lehké propojení s jinou sérií, dramatický závěr, a kouzlo je kompletní. Jenže... některé záhady zůstávají nevyřešené. Pokračování příště?
85 % (310 hodnotících, průměr 91 %).
…
„Ale mělas kliku, že jsem tě našel první. Mohli to být Pákistánci nebo Bangladéšani. Hledají tuláky nebo lidi, co utekli z domova. Hlavně bílý holky. Nejdřív ti dají burger, potom drogy a alkohol. Najednou jsi přivázaná k posteli a šuká tě každej bratranec a strejda odtud až po Birmingham!“
Tentokrát nelže.

73 07.04.2022

17. století, boj o jižní Afriku. Britové, Holanďané, domorodci, korzáři, bohatá kořist, krásná dáma, proradní padouši, ušlechtilý černoch, žhavé milostné eskapády, složité pletichy i přímočaré souboje. Jsou tu všechny ingredience dobrodružných i historických příběhů, a ještě něco navíc. Těmi bonusy jsou nadprůměrná délka knihy a příjemná komplikovanost, což obojí je tentokrát ku prospěchu věci.
90 % (aktuálně 323 hodnotících s průměrem 89 %).

P.S.
Sice jde o devátou napsanou knihu série, ale zároveň také o prequel všech prequelů, tady sága rodu Courtneyů začíná…

60 29.03.2022

Když jsem ve středu před třemi dny z výšky 192 m sledoval z horní plošiny vysílače Olympiaturm město, velikostí srovnatelné s Prahou, cvakal zrcadlovkou do všech stran a dole pod sebou pozoroval areál olympiády, vzpomněl jsem si na Spielbergův film Mnichov, a hned v pátek po návratu se pustil do četby. Pomsta ve stylu oko za oko, zub za zub, vražda za vraždu, je tu popsána velice zevrubně, skoro polopaticky, občas až monotónně, ale s přesvědčivě znázorněnou přeměnou odhodlaných mstitelů v unavené a pochybující štvance. Izrael – svérázný a jedinečný stát, pro jehož politiky byli, a stále jsou, jeho lidé vždy na prvním místě. Kromě spletitého pátrání a nebezpečných akcí agentů autor popisuje i vztahy uvnitř izraelské společnosti a také křehkou pozici tohoto kousku země přeplněného historií, nuceného nepřetržitě obratně lavírovat mezi velmocemi, a to za stálého nepřátelství nejen všech svých sousedů, ale i většiny levicových i pravicových aktivistů po celém světě.
85 % (zatím 26 hodnotících s průměrem 88 %).
…
„Piloti bombardovacích letadel se nemusí koukat vpravo vlevo,“ říkával Carl, „a dělostřelectvo se taky nemusí koukat vpravo vlevo. Dokonce se můžou i splést. Ale my nesmíme.“
Avner a Hans chápali, jak to myslí, ale Stevea a Roberta to jenom popouzelo. „Proboha,“ říkával Robert, „když mechablim vyhodí do vzduchu autobus plný židovských dětí, mají z toho škodolibou radost. Postřílejí samopalem těhotné Židovky a jsou na to pyšní. A nedělají to omylem; jdou po ženách a dětech schválně. Schválně, proboha! Tak o čem to tady furt žvaníme?“...

54 26.03.2022

1971, vlna násilí se stupňuje, policisté mají práce, že nestačí přesčasy. Autor znovu úspěšně mění styl vyprávění, tentokrát nenajdeme jednu hlavní roli, ani dvě, ani tři, všichni detektivové (do jednoho) mají co dělat, každý řeší nějaký případ, takže McBainův polodokumentární styl se zde mění na styl skorodokumentární, při němž popisuje několik rušných velkoměstských hodin a během nich množství případů - od krádeží, přes vraždy, až po terorismus. 159 stran a v nich deset, možná i víc detektivek, to tu snad ještě nebylo. Ano, zjednodušení stylu bylo nevyhnutelné, ovšem originální postřehy a živé dialogy naštěstí ani tentokrát nechybí.
80 % (hodnotilo 78 uživatelů, průměr 86 %)
…
„Stejně je kafe v čudu,“ řekl na to bufetář.
„Pročpak?“
„Až mi někdy policajt zaplatí za kafe, udělám přehlídku na Hall-avenue.“
Nikdo mu neoponoval. Neměli sice ve zvyku v okolních podnicích za kávu platit, ale neměli rádi, když se jim to připomínalo.

66 19.03.2022

Vzpomínky na Afriku z doby před sto lety. Vzpomínky dobrodružné, nostalgické, lidské, erotické, úžasně inspirativní. Ochutnávku předlouhé ságy rodu Courtneyů jsem začal někde uprostřed, ale už hledám úvodní díly.
100 % (zatím 184 hodnotících s průměrem 88 %).

57 15.03.2022