mi-380 komentáře u knih

Autor má stále o čem psát. Příběhy jsou opět svěží, zábavné a originální. Navíc i literární kvalita je díl od dílu vyšší a četba tím stravitelnější. Doufám, že další díly na sebe nenechají dlouho čekat, poučení z dějin je nekonečné.
90 % (zatím 13 hodnotících s průměrem 94 %).

54 15.03.2022

Jsem hodnotící číslo 4337, všechny pochvaly už tu jsou, nemám co dodat. Potvrzuji superlativy, přihazuji svých 5*, doporučuji a přidávám autorku mezi oblíbené.
100 % (průměr 92 %).

P.S.
„Kniha je historickým klenotem“ (z recenze Karin Vápeníčkové).

128 08.03.2022

Velmi krátké kapitoly, těch několik úvodních jsem se nestačil divit. Pohádky ovčí babičky, švandrlíkovská parodie, nebo něco jako mé středoškolské slohové práce, kdy jsem neuměle napodoboval detektivky a myslel si, že jednou budu slavným spisovatelem? Podle hodnocení mých přátel jsem se tentokrát o mnohá potěšení ochudil, ale trpělivost mi došla už na straně 25. Pěkně to vyjádřil uživatel Koňadra: „Najmä ma neustále zmáral pocit, že autorka nemá ani vzdialenú predstavu o práci advokátky a polície všeobecne.“

Kdekdo má svůj oblíbený revír, já nedám dopustit na ten osmdesátý sedmý, mimo jiné. Autor i v pokračování s pořadovým číslem 24 dokázal přijít s novou zápletkou, i když tenhle hlavolam tentokrát svou komplikovaností trochu připomíná vykonstruované historky staré britské školy. Typicky americké je ale prostředí a lidé, dokazuje to popis velkoměsta v drsném roce 1970, kdy upadající utopické ideály hippies vystřídal raketový nárůst městské kriminality.
80 % (hodnotilo 126 uživatelů, průměr vysoký - 89 %)
…
Nic nedokáže zmást člověka (policisty nevyjímaje) víc než spousta jmen a spousta ústřižků a spousta mrtvol. Zastavte na ulici kteréhokoli zákonů dbalého občana a zeptejte se ho, čemu dá přednost, zda spoustě jmen a ústřižků a mrtvol, nebo obyčejné vraždě sekerou, a uvidíte, co vám řekne.

P.S.
Hlavní vyšetřovatelská dvojka: Carella a konečně i Brown.

69 06.03.2022

Marek/Terence v severní Itálii, v době covidové. Vzpomíná na předchozí setkání s jiným Goffovým hrdinou - Mikym, seznamuje nás s charakteristickými znaky sekt, u těch nejznámějších připomíná jejich vývoj a také většinou tragické konce, a jednu sektu přidává jako bonus, aby bylo proč pátrat. Autorův styl, kdy čtenáře ponoří do vypjaté, skoro až bezvýchodné situace, a pak teprve začne vysvětlovat proč a jak, pro mne tentokrát nebyl tím pravým hrnkem alpského mléka, ale téma považuji za zajímavé a důležité, a také pátrání má přiměřenou gradaci. Čtyři hvězdy nad Bolzanem se jen taktak udržely.
70 % (aktuálně 124 hodnotících s průměrem 82 %).

75 03.03.2022

Začalo to shromažďováním podkladů k bakalářské práci, skončilo úspěšnou a důležitou knihou rozhovorů. Autorka názorně předvádí izolované panoptikum, spojující zkorumpovanou zabijáckou utopickou demagogii se středověkými barbarskými obyčeji. I my jsme byli k tomuto modelu společnosti v polovině dvacátého století směřováni, naštěstí nám historické tlaky pomohly se z této pozice vykroutit. Tohle svědectví považuji za základní informaci. Jen mám pocit, že nějak přibývá mocných, co si myslí, že jsou chytřejší než ostatní, že přijdou s kouzelnou formulkou „fake news“ a frnk – svědectví bude rázem pryč. Tahle hra s ohněm cenzury se dá otočit proti všemu a všem. Rád bych věřil, že nebude mít dlouhého trvání, jinak něco podobného jako severokorejská cesta bude zákonitě znovu hrozit i nám.
100 % (zatím 1558 hodnocení s průměrem 96 %, po roce a půl 2763 hodnocení, průměrem drží na 96 %).

V šedesátých letech nám bylo řečeno, že máme všechny knihy odevzdat. Strana je probere a vyřadí ty, které nejsou pro mentalitu státu vhodné. Ale ať se nebojíme, že nám je nahradí jinými. Pak chodili po bytech a domech, kde si knihy brali a vše zapisovali. Vzali mi skoro všechny knihy, i ty které jsem měla ráda. Byla jsem smutná. Moje maminka úplně šílela, strašně se jí dotklo, že jí strana vzala knihy, které ubránila před Japonci.

97 01.03.2022

Pravdivou zkazku o sto let starém mordu v německém zapadákově bych si klidně nechal ujít, kdyby... Tím kdyby je velká chvála audioknihy. Potvrzuji, tohle audiodílko je vyrobeno neobvykle pečlivě, velkoryse a profesionálně! Samotný temný příběh z pochmurného rodinného prostředí, kde není jednoznačné, v čem tkví ten pravý hřích, mi bude teď už asi navždy připomínat pohled na ten úžasný chrám v Kutné Hoře.
80 % (aktuálně 123 hodnotících s průměrem 77 %).

64 28.02.2022

Zima roku 1968, 87. revír je zavalen nezvyklým množstvím případů, navíc ještě sněhem. A k tomu, znovu po osmi letech, se na scéně objevuje ďábelský padouch „Hluchý“, takže všichni detektivové kmitají a přesto nestíhají. Tón vyprávění je mnohem temnější, konflikty mnohem drsnější, humor černější snad už být nemůže a vše je zakončeno tragikomickou šarádou s výrazným působením náhody, a to jak v kladném smyslu, tak tentokrát i v tom záporném.
85 % (aktuálně 98 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Jako dítě, vyrůstající v této pochybné zahrádce, pozorovala Concetta své bratry a ostatní kluky z okolí, jak buší do spousty černošských lebek, už v době, kdy ještě sama byla piccola ragazza – malá holka. Podobné projevy násilí ji však nepobuřovaly. Concetta si říkala, že když je někdo tak hloupý, že se narodí jako černoch, a navíc svou hloupost potvrdí ještě tím, že se potlouká po Paradisu, nezaslouží si nic jiného, než aby mu někdo tu jeho potrhlou černou palici čas od času rozrazil vejpůl.

P.S.
Anotaci nečíst – polovina příběhu je tam vyzrazena.

59 27.02.2022

Jaro 1995, navazujeme na starý nedořešený případ z let osmdesátých (z doby, kdy v Československu bylo plno ruských a ukrajinských vojáků, tehdy ještě ve společném dresu, a vida, od včerejška jsou jejich armády v plné zbroji zase nějak blíž).
Před revolucí nepostižitelná ďábelská femme fatale Hilda je znovu na scéně. Velká část příběhu je založena na přímé řeči a jedna nekonečná kapitola prostřednictvím diskuze mezi detektivy rekapituluje případ z Bremena minulosti. Správně dávkovaná přímá řeč zrychlí a zpestří děj, jenže tentokrát je jí tolik, že tohle pravidlo nefunguje. A humor? Nooo, býval údernější. Naštěstí, kladů je i tak dostatek: případ/nepřípad s kočkou je utěšeně záhadný, setkání s partou z kriminálky od dvou lvů příjemné jako povedený třídní sraz, klientelistické prostředí Bratislavy, pardon Nášho Mesta, dostatečně povědomé a důvěryhodné, a četba Martina Mňahončáka dokonalá. Trpělivé čekání na audioknihu se mi u Dominika Dána zatím vždy vyplatilo.
80 % (právě 92 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
Chronologicky vmáčknuto na pozici 15, mezi Cigaretka na dva ťahy a Popol všetkých zarovná. Dánovo aktuální pořadí „divokých devadesátek“ (v závorce datování hlavního příběhu):
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991 s návratem do 1985)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
11. Krv nie je voda (1992)
12. Smrť na druhom brehu (1994)
13. Korene zla (1994)
14. Cigaretka na dva ťahy (1995)
15. Mačacia stopa (1995 s návratem do 1985)
16. Popol všetkých zarovná (1996)
17. Nehanebné neviniatko (1997)
18. Na podpätkoch (1998)
19. Jednou nohou v hrobe (1998)
20. Cela číslo 17 (1998)
21. Žiješ iba dvakrát (1999)

68 25.02.2022

Anděl hudby nebo Anděl smrti? Tak či onak, pod jeho pevnou taktovkou se rozehrává velká romantická mysteriózní detektivka, při jejíž četbě jako doprovodný imaginární jev sice neslyším hudbu, protože muzikál jsem neviděl a film už hodně dávno, zato mi namísto toho myslí víří na pozadí příběhu impresionisté, Alfons Mucha a Fantom Morrisvillu.
85 % (zatím 552 hodnotících s průměrem 83 %).

68 21.02.2022

Pár let už pociťuji odklon od fantazie k realitě, od fikce k faktům. Z fantasy a sci-fi, v mládí žánrů nejoblíbenějších, se staly zájmy okrajové. Druhá četba tohoto epického popisu velké výpravy, dovedně využívající mnohé literární i filmové archetypy, ale zachraňuje co se dá. Sedm statečných se tu mísí s krytými vozy mířícími na západ, čarodějní mágové s nejlepšími šermíři a lukostřelci zapomenutých časů, chytrost se statečností. Koniáš, rozporuplný hrdina typu Geralta, Reachera nebo i Harry Holea tu exceluje ve svém prvním dobrodružství, a i při druhém čtení snadno udržel mou pozornost, mé sympatie i mých pět hvězd.
95 % (zatím 486 hodnocení, průměr 92 %, když jsem přečetl poprvé, bylo 87 hodnotících s průměrem 95 %).

69 20.02.2022

Přidávám druhý komentář. V pátek jsem se vrátil ze čtyřdenní návštěvy Budapešti. Nikdo a nic nedokáže vystihnout lépe mé pocity při pokusech o komunikaci s místními obyvateli než tato kniha, jejíž autorem je shodou okolností Maďar. Naštěstí jsem už dávno zjistil, že na cestách se dá docela dobře fungovat i bez mých skromných znalostí angličtiny, ruštiny a slovenštiny, tedy, pokud nemá cestovatel nutkavou potřebu neustále někomu v cizině něco vykládat. Po návratu jsem knihu nadšeně prolistoval, dobře se pobavil, zařadil ji zpět na čestné místo v knihovně a potvrdil mé stoprocentní hodnocení (počet hodnotících čtenářů se za rok a půl zvýšil z devíti na jedenáct).
…
Budai se obrátil přímo na strážníka. Snažil se mu vyložit svou situaci německy, anglicky, italsky i v řadě jiných jazyků…
Policajt souhlasně přikývl a namířil na něho ukazovák:
„Četenče glubglub? Guluglulub?“
Tak či nějak podobně to znělo. Pak vyndal z kapsy malou knížečku… Hovořil pomalu a dlouze, ukazoval rukou někam za sebe, některé výroky s kantorským důrazem opakoval, aby nedošlo k nedorozumění, třebaže Budai neměl ani ponětí o tom, co mu povídá… Konečně do něho policista opět dloubl ukazovákem, jako by se chtěl zeptat, je-li mu už všechno jasné:
„Turubu šetěkéťovovo?“
Budai jen sklesle pokrčil rameny…

P.S. Jinak je Budapešť příjemné a velkolepé město, plné turistických i kulturních perliček.

60 14.02.2022

Autor i jeho rodina prožívali naplno většinu dramatických přemetů minulého století. Doma i v emigraci. Jeho knihy mají většinou autobiografické rysy, a pokud ne, pak píše hutnou literaturu faktu. Díky „Dědovi“ jsem pochopil i temný podtón, který se dá najít v každé jeho knize. Takový chmurný předek, drcený porevolučními pořádky, který byl pro autora v dětství nedostižným vzorem, musel v jeho dospělém životě a následně i v jeho textech nechat obrovskou zlověstnou šlápotu.
85 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 85 %).

56 14.02.2022

Můj oblíbený bloger jede nezadržitelně dál, tentokrát vyšťoural a spojil v jedné knize polozapomenuté kriminální případy a jeho fascinace anglickou historií při tom boxuje do očí. Historky jsou to samozřejmě málo známé, každá z nich je originální a stala se soudním precendentem, některé dokonce přímo zlomovou historickou událostí.
90 % (zatím 32 hodnocení s průměrem 95 %).

59 12.02.2022

Autorovo zamyšlení nad schopnostmi a nevyzpytatelnými cestami lidských mozků, předvedeno na příkladu královské hry. Jakým způsobem vznikají šachové dovednosti? Trénink, talent, posedlost? Duševní strádání? Jako student jsem v této hře porážel kamarády, kupoval literaturu, měl šachové ambice. Až přišel ten den. Na koleji mě vyzval k partii jeden opravdový šachista a karbaník, nedíval se při hře na šachovnici, koukal z okna, asi se nudil, já mu hlásil tahy, on mi hlásil ty jeho. Po půl hodině mě upozornil: „Tohle nedělej, během tří tahů dostaneš mat.“ Dlouho mi trvalo, než jsem to uviděl. Pochopil jsem svůj šachový limit, podobně jako to musí udělat postava této novely, v níž šachy hrají velmi významnou roli, nikoli však tu hlavní, v té exceluje lidská psychika a její zoufalý boj o udržení duševní rovnováhy.
Audiokniha z roku 1979, mistrovský přednes: Eduard Cupák, Jiří Hanák, Miroslav Zounar, Jan Přeučil, Jan Bartoš.
85 % (zatím 96 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S.
Modernější a atraktivnější variantu tohoto příběhu jsem našel v TV minisérii Dámský gambit podle románu Waltera Tevise (na ČSFD aktuálně 90 % a 23. nejlepší seriál všech dob).

64 06.02.2022

Nepředstavitelné psycho, alespoň pro mne, který vyrůstal v rodině, kde psychické násilí neexistovalo a fyzické se omezovalo na několik zasloužených výchovných plácnutí nezbedných synků, což jsem byl já a bratr. Proto mi tohle vyprávění zoufalé Grace připadá jako historky z jiného civilizačního okruhu, když už ne z jiné planety. Teror se stupňuje, napětí stoupá, zásadní otázky jsou stále naléhavější: „Je tahle situace opravdu tak beznadějná? Co se bude muset stát?“
Audiokniha: Simona Peková úspěšně nasazuje už od začátku tragický a zoufalý tón.
75 % (zatím 3559 hodnotících s průměrem 86 %).

78 05.02.2022

Podzim 1969, hospodyňka si při úklidu zpívá Penny Lane od Beatles, Klingova girlfriend dělá psychologický rozbor Zvětšeniny od Antonioniho, dívky chodí v minisukních, muži stále ještě v oblecích s klobouky. Kling s Carellou hledají vraha s brokovnicí, Meyer a Hawes řeší další vraždu, obě pátrání se nedaří, zato se nečekaně vyjasní záhada z roku 1965*. To vše autor pomocí břitkých a dobře odposlouchaných dialogů spojuje do další rychločetby ze života chlapců ze sedmaosmdesátky, tentokrát s mírně nesourodým dějem, zato s překvapivou tečkou.
85 % (zatím hodnotilo 209 čtenářů a jsme na průměru 84 %)
…
„Rozhlížím se, jestli tu nejsou nějací známí kriminálníci a vůbec, pozoruju ty typy. Co kdyby. Náhodou. To je nemoc z povolání.”
“Nepovídejte, jste nervózní,” řekla. “To jste tak nervózní z těch mých šatů?”
“Ale ne, jsou to moc pěkné šaty.”
“Chtěla bych mít tu kuráž, abych si je opravdu vzala na holé tělo,” řekla Anne a zahihňala se.
“To už by vás sebrali policajti,” řekl Kling. “Paragraf 1140 trestního zákoníku.”
“Co tam stojí?”
“Nepřístojné obnažování,” řekl Kling a zacitoval: “Osoba, která…


P.S. * spoiler: díl 19 - Nerozhodnost

58 03.02.2022

Sebevražedná výzva, na DK ubohých 58 %. Přitom lákavá směs Island + thriller + horor, a navíc 4 nebo 5 hvězd od některých mých oblíbených. Audiokniha: kvalitní četba Lukáše Hlavici mi připomněla dvě představení absurdního dramatu, která jsem před léty absolvoval. To první mě překvapilo, druhé přesvědčilo, že s dalšími pokusy končím. Velká slova, velká gesta, skvělé herecké výkony, pocity zmaru a beznaděje, milióny možných výkladů. Něco podobného jsem zažíval při poslechu Planiny, kde morbidní islandské legendy, promixované s nepříjemnými životními osudy čtyř hlavních postav, jsou podány tak naléhavě, jako by šlo o dramata celosvětového významu.
Ale nebylo to dlouhé a pěkně to vystihuje Mateo67, cituji a potvrzuji: „Nečetla bych a v podstatě ke čtení ani nedoporučuji, ale v audio verzi to nebylo až tak marné.“
65 % (zatím 187 hodnotících s průměrem 58 %).

57 02.02.2022

Na rozdíl od výprav do vzdálených oblastí (Turecko, Čína, Gruzie), kde se autorovo putování, a tím i vyprávění, stávalo v některých částech poněkud monotónním, tahle evropská výprava mi připadá mnohem zajímavější. Země se střídají, setkání, zážitky i poznatky jsou různorodé, je jich hodně, a Ládíkův pověstný laskavý a šibalský humor přináší na čtenářovy líce trvalý spokojený úsměv. Ocenil jsem i autorovu proměnu z mladého jihočeského Harpagona z prvních knih v muže, který sice stále uvážlivě zachází s penězi, ale už si tentokrát leccos koupí za své. Také se rád toulám po Evropě a blízkém okolí, kniha je proto pro mne plná inspirace a přímo nadšený jsem byl z jeho vyprávění o Polsku, Švédsku, Albánii, Rumunsku – zemích, kde jsem zažíval podobné příběhy a pocity, jen to nedokážu tak pěkně vyprávět. Autorův styl vyzrál, ilustrace s nádechem dixitovského surrealismu jsou kouzelné, těším se na jeho Prázdniny v Česku.
95 % (zatím 1019 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Na chátrajícím kumanovském nádraží se mě ujala recepční veřejné toalety a její manžel, oba fanoušci naší země. "Ty jsi z Československa? Já tam byla na dovolené! V Karlových Varech," zvolala nadšeně podsaditá paní. Pak se rozhlédla, jestli ji nikdo neposlouchá, a naklonila se ke mně. "Jestli chceš, můžeš si dojít na záchod zadarmo," řekla polohlasem. Ze slušnosti jsem nabídky využil a paní recepční mi pyšně prezentovala sbírku vybledlých jugoslávských filmových plakátů, které už čtyřicet let maskují loupající se omítku.
…
Přítomnost prostořekých dělníků mi dala příležitost k lingvistickému výzkumu. Jejich polština byla poněkud jiná než ta, kterou jsem znal od kultivovaných seniorek. Byla jadrná až živočišná, s výraznými tóny slov "kurwa" a "jebat".

P.S.
Ostrou hranu mezi dvěma částmi knihy tvoří překotný přesun z Dánska do Řecka a také naprosto rozdílné zážitky.
Sever: Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Dánsko
Jih: Řecko, Albánie, Severní Makedonie, Srbsko, Rumunsko, Ukrajina, Slovensko

72 31.01.2022

Chytří „hloupí Honzové“ z Walesu a s nimi hezká Betty mi hlasem Vladimíra Čecha vysvětlili, že zdánlivě nesmyslný název knihy je naopak velice přesný a výstižný. Příjemný britský humor v zápletce, kterou autor uplatnil nejdřív jako scénárista a režisér ve filmu s Hughem Grantem a teprve potom přetavil v krátký román. Zpočátku jsem měl za to, že jde o standardní, mírně ztřeštěnou historku, ta ale postupem času nabírala na síle i hloubce, příběh se citlivě uzavřel a pátá hvězda přece jenom doplnila souhvězdí.
90 % (zatím 75 hodnotících s průměrem 84 %).

63 28.01.2022