mi-380 komentáře u knih
Šest let trvalo Enzovi, než se dostal od pátého k šestému případu. Mezitím autor vymyslel zcela nečekané, skoro až šílené, rozuzlení, které radikálně zasahuje do hlavních vztahů z předchozích dílů. A Enzo, ten věhlasný profesor forenzních věd, jako správný teoretik na ty své vědy nechává zapomenout, z fakulty se mu hodí jen zdatná asistentka, a celý případ si musí odžít na vlastní kůži – za svědky jezdí po Francii sem tam, dostává se do nebezpečných, skoro hororových situací, vyptává se, uniká, zalyká se lítostí, zachraňuje, zaměstnává šedé buňky mozkové…
80 % (aktuálně 245 hodnocení s průměrem 90 %).
Poutavý a důkladný pohled na dané téma, napínavý proces hledání podkladů pro vědeckou práci. Tak důkladný, že díky popularitě knihy jsou současní obyvatelé kraje zaskočeni přívalem turistů a já jsem souběžně s četbou pátral na webu a v mapách.cz. Bohyně vadily snad všem režimům (i dnes by je jistě leckdo označil za dezinformátorky) a jen izolovanost lokality je dokázala částečně ochraňovat. Jako životem otlučený skeptik zdaleka všem jejich dovednostem, schopnostem a názorům nevěřím, ale uznávám, že jde o zajímavý a fascinující fenomén, obohacující společnost. Autorka se znovu dokázala zakousnout do tématu s velkou vervou a svůj další polodokumentární a do historie ostrým pohledem zasahující román uzavřela nečekaným, ale logickým vykřičníkem.
Audiokniha: Miroslav Táborský a Tereza Bebarová podali skvělý výkon.
90 % (aktuálně 5599 hodnocení s průměrem 86 %).
Neoriginální název, každá detektivka je hlavolam, ale přesto, pozor, originální děj. Tohle není běžná detektivka. Kdo byl spokojen s nevšední poetikou a zvláštním rakousko-uhersko-německo-dánsko-beneluxským prostředím předchozích dvou knih (Síť a Čtvrtá oběť), musí být spokojen i tentokrát. Pohledy do myslí a rodin hlavních postav jsou tak všedně nevšední, a pátrání, včetně nečekaného zakončení, tak neobvyklé, že pro čtenáře hledajícího stravitelnou originalitu (jak jednou příhodně zvolala kap66: já chci detektivku, ale ať to není detektivka), jde o poklad, který má naštěstí celkem deset částí a tahle je teprve třetí.
85 % (239 hodnotících je na modrých 69 %).
Autor má rád návraty do minulosti, tentokrát vyplnil mezeru – v roce 1993 jsme se s ním ocitli poprvé. Do řešení dvou případů - dvou vražd je zapojena celá kancelář 141, Krauz je samozřejmě ten nejbystřejší, takže ho znovu nacházíme v hlavní roli. Celá kniha mi připadá jako učebnice kriminalistiky ve stylu Jana Ámose Komenského. A to jednak názornými a důkladnými rozbory situací a předmětů doličných a také dlouze vedenými rozhovory, během nichž se kriminalistům pomalu, ale jistě v hlavách rozsvěcí (zatím ještě bez kamer, bez mobilů, bez počítačů, na nejvyšším stupni používané techniky se tu ocitá pager). Zároveň jsme ovšem na konci upozorněni, že objasněnost trestných činů nebývá obvykle stoprocentní. Hledal jsem i v chronologicky následujících románech (Smrť na druhom brehu a Koreně Zla), ale ani tam jsem řešení nenašel.
Není tu ten břitký humor, spád a napětí jako v dříve napsaných dílech, ale nechybí jiné ingredience, pro které věrní čtenáři DD čekají nedočkavě na každé jeho další dílko: popichování a přesně popsané vztahy mezi kolegy, konflikty v partách na sídlišti i mezi rezidenty vilek na předměstí, přesvědčivá sonda do prostředí za hranou zákona, lehký sexismus, dokonalá četba Martina Mňahončáka a vůbec, celková pravděpodobnost tohoto skoro domácího prostředí, za což Brati…, pardon Naše Mesto, stále ještě považuji (rozdělení Československa jsem přijal v klidu, sebeurčení každého národa považuji za posvátné právo a naše rozdělení proběhlo příkladně, stejně jako následné vztahy a spolupráce, ale v současné krizi, kdy každý v EU si stejně řeší vše podle sebe a na ostatní nedbá, mám pocit, že pohromadě by nám bylo lépe, jako federace bychom byli o něco těžší váha).
85 % (jsem devatenáctý hodnotící, průměr je zatím 93 %).
Connelly a jeho Harry znovu ve formě. Nekompromisní, svérázný, neúplatný, konfliktní. Zároveň také zamyšlení nad prioritou řešení různých případů, o čemž nějak moc často rozhodují víc politici než odborníci. Obecná pravda, bohužel. Utěšeně komplikovaný děj s mnoha, současně s řešením dvou hlavních kauz, probíhajícími konflikty a zákulisními manévry a s přesvědčivým pohledem do všech tří autorových prioritních oblastí (policie, justice, tisk).
95 % (aktuálně 177 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Pokud poručík očekával radostné výkřiky nebo alespoň zatleskání, musel být zklamaný. Reakce na dobrou zprávu, že do vyšetřování případu půjde neutuchající tok peněz, byla spíše vlažná. Placené přesčasy byly dobrá věc a za celý rok jich bylo zoufale málo.
Policisté se však zdráhali spojovat práci na tomto konkrétním případu s finančním ohodnocením. Bosch věděl, že všichni přítomní by pracovali tak dlouho, jak bude potřeba, bez ohledu na to, zda by za to dostali zaplaceno.
Proto to děláme.
Povídky, které formují názor na život v české kotlině v letech třicátých až šedesátých. Na maloměstě, v Praze, ke konci i s občasným nakouknutím do bájné Ameriky.
Alespoň na mě to zabralo, přímému účastníkovi událostí té doby věřím pohledy do všech hlavních témat (rasová otázka, poválečná Praha, jazz), druhá četba po x letech potvrdila plné hodnocení Škvoreckého nenahraditelného přínosu: historie bláznivého minulého století podaná zábavnou formou. Znovu jsem našel lidskost, toleranci, ironii, nadhled, pochopení pro lidské slabosti, účast s osudy lidí chudých i bohatých, to vše zakončeno většinou dramatickou pointou, často i s laskavým humorem bystrého pozorovatele a zdvořilého vypravěče v jedné osobě. Povídky smutné i veselé, ale hlavně hořce nezapomenutelné, jednu z nejhořčejších, Konec Bulla Máchy, převedla známá rocková kapela do hudební podoby a dost se jich převtělilo i do podoby filmové a televizní.
100 % (aktuálně 83 hodnotících s průměrem 88 %).
U Connellyho je při vydávání nových knih kontinuita času zákonem, jeho hrdinové (Bosch, Haller, McCaleb, Ballardová, Wishová, Wallingová…) se přelévají z románu do románu, pomalu stárnou, setkávají se a rozcházejí, někteří dokonce i umírají. Aby uvolnili místo dalším, mladším? Třeba Jacku McEvoyovi, ten je hlavní postavou podruhé a tak trochu nahrazuje stárnoucího Bosche. Je sice novinář, ale pátrá s pomocí nám už dávno známé agentky FBI Rachel Wallingové podobně vytrvale a sebevražedně jako Bosch, jehož jméno se i tentokrát okrajově objeví.
Literární hromadní vrazi mají vždy, kromě narušené psychiky, určitý stupeň geniality a speciálních dovedností. Tohoto šílence známe už od prvních řádek a jeho specialitou je IT, takže zneužívání těchto technologií najdeme v jedné z hlavních rolí.
Shrnuto: typický Connelly, extrémně čtivý, napínavý, s několikanásobnou pointou a přepáleným závěrečným soubojem.
85 % (aktuálně 107 hodnotících s průměrem 85 %).
Literálně originální, dokumentárně inspirující. Pohled na Ameriku, která se před půl stoletím zdála skvělá, svěží, neporazitelná, nadřazená, životním stylem i úrovní daleko před Evropou a hodně daleko před ostatním světem. Dnes už v tomto směřování k absolutní účelnosti a pohodlnosti bohužel jasně vidíme počátky sebedestrukce a nastávající hrozby úpadku, což je zákonité pro každou slavnou říši. A nejspíš to už tenkrát viděl i autor.
Přečteno podruhé, už ne s takovým účinkem jako poprvé (v té době zadrátovaných hranic jako by ani Vídeň neexistovala, natož USA).
95 % (30 hodnocení, 83 %).
…
West Side Story
Tak jsem se taky šel podívat, jak vypadá to, co dostane podle návrhu 10–12 Oskarů.
Bylo to v sobotu večer a Market Street v San Francisku byla sama jako barevný velkofilm.
Pokud se týká nafilmované West Side Story, mohu říci, že mohla dostat taky 28 nebo 114 Oskarů. Kdokoli tam něco dělal, od choreografa a režiséra, kteří vytvořili z úvodu k filmu, kdy kamera sjíždí z nebe do šedivého pekla West Side a sleduje partu kluků, naplněných něčím nepopsatelným, hrozným a silným, dokonalou pohybovou, obrazovou a hudební báseň, od Natalie Woodové po posledního psa v tomto filmu, je všecko dokonalé. Tak dokonalé, že to místy už začíná být kýč, docela maličko a docela zvláštní forma kýče.
…
Půl kila novin
V roce 1961 zaniklo denně třináct deníků a vzniklo devatenáct. Zájem se přesouvá na periférii v několika smyslech.
Náklady jsou někdy přímo úměrné pitomosti. New York Daily News, plný Liz Taylorové, královen a vražd z vilnosti, má 2 000 000 výtisků, New York Times s velmi inteligentním zpravodajstvím 451 000.
Nedělní vydání všech novin váží půl až dva kilogramy. Barevná příloha s třicíti pokračováními různých seriálů comics může mít tytéž důsledky jako pobyt ve zvukotěsné místnosti, v níž vám kape na hlavu a monotónní hlas odříkává bez oddechu text „Máma má med, Ema má mámu, voják má Emu, mámo!“
Týž efekt může mít zajisté i politické zpravodajství, ale to se tak důsledně neopakuje. Komentáře bývají svérázné, někdy až příliš.
Co z toho čtete, zeptal jsem se rozumného muže v Minneapolisu, na jehož práh dopadly s masívním žuchnutím ranní noviny.
Nic, odvětil klidně a velmi spokojeně. Jen do toho tak koukám.
Napůl běloška, napůl indiánka.
Napůl město, napůl divočina.
Napůl realita, napůl sny a mýty.
Napůl úvahy a rozhovory, napůl akce.
Napůl dobrá četba, napůl skvělá.
80 % (aktuálně 19 hodnotících s průměrem 88 %).
Velký manipulátor King nám jako obvykle hned na začátku jasně oznámí, kde je dobro a kde zlo, a pak už děj tlačí do předem očekávaného finále.
65 % (1679 hodnotících je na průměru 85 %).
Tenhle zážitek je na delší komentář.
Oskar Schindler - spravedlivý mezi národy na své životní cestě*. Sudetoněmecký průmyslník-arizátor s dobrým srdcem. Veselý, poživačný, podnikavý, oblíbený, štědrý, jeho hlavní válečná vina byla, že Židy považoval za lidi. Autor nasazuje od začátku strohý dokumentární styl, popisující osud nejen hlavní postavy, ale i mnoha „Schindlerových dělníků“, vycházející z jejich poválečných výpovědí. Také díky Spielbergovi jde o zaslouženou legendu a podobná svědectví mě jen víc a víc utvrzují v přesvědčení, že stát Izrael má své jasné opodstatnění a jeho nekompromisní politika zajišťuje tomuto národu holé přežití. Při návštěvě Izraele mě přitom překvapilo množství mešit a tolerance k Arabům (za ww2 většinou spojenci Němců), což v muslimských zemích obráceně neplatí, tam je tolerance k Židům blízká nule.
Krutosti v Krakově (omšelé pozůstatky ghetta jsou tam k vidění dodnes), které autor ve většině knihy popisuje, daleko převyšují účinek všech thrillerů a hororů s masovými vrahy. Tady šlo o Skutečné Nelidské Masové Vrahy. Nejen Němci se svými ukrajinskými nohsledy se vyžívali v likvidaci Židů, i spoustě Poláků vadili. Před válkou dokonce polská vláda jednala s francouzskou o možném přesunu milionů židovských spoluobčanů na Madagaskar a při válečných přesunech židovských transportů museli často paradoxně vojáci Židy před polskými nacionalisty chránit.
Každé slovo v knize má sílu, každá věta je malým dramatem, každá stránka popisuje nepochopitelnou nenávist, krutost a vraždění.
95 % (zatím 712 hodnotících, průměr 89 %).
…
Oskar dal z jedné cukrárny přinést dort a pak ho nakrájel na stole Klonowské. Do kanceláře se začaly trousit delegace židovských i polských dělníků s blahopřáním a on upřímně políbil dívku jménem Kucharská, jejíž otec byl před válkou poslancem polského parlamentu. Potom mu přišla potřást rukou židovská děvčata a vzápětí i Židé; dokonce i Stern sem nějak zaskočil z továrny Pokrok, kde byl nyní zaměstnán, aby Oskarovi stiskl formálně ruku a přitom se ocitl v jeho pevném drtivém objetí.
Toho odpoledne někdo, snad tentýž nespokojenec jako minule, zavolal na Pomorskou a udal Schindlera za porušení rasových zákonů.
…
Stejně jako tehdy na nádraží přednesl Oskar svůj obvyklý projev. Jsou to nenahraditelné vyučené zbrojní dělnice. Sám jsem si je v průběhu let vyškolil. Znamenají pro mě pracovní sílu, kterou nemohu jen tak snadno nahradit.
P.S.
Asi trochu spoiler: *Svitavy, Krakov, Brněnec, (a nakonec v rychlosti ještě Německo, Argentina, Izrael, Německo).
Peter May si s popularitou nezahrává. Drží se osvědčené směsi nostalgie, mírného napětí, skotské stopy a silné sociální kritiky.
Hezky se to čte (jako obvykle), ale… často jsem nespokojeně kroutil hlavou. Tak třeba základní motiv útěku z Glasgow do Londýna mi připadal jako bych z Ostravy odjel do Prahy a tím by veškerý kontakt na Ostravu a všechny příbuzné a známé byl nenávratně na 50 let ztracen? Nebo naivita, s níž obě výpravy (mladých i starých) probíhají, odpovídá věku 10 a 80 let místo 17 a 67, atd. I rozuzlení je krkolomné jak z kanadského televizního filmu.
Příjemné je pro mne u Maye pravidelné vzpomínání na léta šedesátá a velké kulturní bujení té doby, což jsem si prožíval sice dost opožděně, ale přece, a s autorovými hrdiny si to skoro vždy trochu zopáknu. Tentokrát jen taktak čtyřhvězdičkových 70 % (zatím na DK 410 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Luke se zamyšleně poškrábal na bradě. „Je to zvláštní. Od šedesátého pátého se tady změnilo úplně všechno, ale vlastně nic, jestli víte, jak to myslím. V podstatě nic. Londýn pořád existuje ve stejné bublině. Pořád je to cizí země. Doslova městský stát poháněný finančnictvím, který nijak nedbá na to, co se děje ve zbytku země. Když žijete a pracujete tady, proč by vás mělo zajímat, co se děje jinde? Než ti zatracení Skotové začali vyhrožovat, že si zvolí nezávislost a připraví Londýn o zisky z prodeje ropy! Na cedulích je tady napsáno jenom Sever. A sever je místo na dovolenou, lov nebo rybaření. Nikdo nechce nic vědět o nezaměstnanosti, potravinových bankách a důchodcích žijících v chudobě.“
Začátek osmnáctého století. Autor má nekonečný dar vtahovat čtenáře do děje, který je hutný, komplikovaný, plný zvratů a emocí. To dokázal i tentokrát při osudových střetnutích tří zbývajících bratrů Courtneyových a jejich potomků. Zároveň připomenul rozmach tehdejšího Ománského kalifátu, který ovládal východní pobřeží Afriky, boje o vládu v něm a pragmatické lavírování Arabů při střetech s rostoucí mocí Britského impéria. Příjemná, napínavá a poučná četba, jen dvě skutečnosti mi byly proti srsti: při vší krutosti děje nečekaná šlechetnost vůči hlavním padouchům (aby bylo do nekonečna s kým bojovat?) a fanatická vášeň lovců zvěře (což byly všechny hlavní postavy románu), předznamenávající počátek likvidace obrovských stád, a neřešili, zda jde o slony, hrochy, antilopy, o jakoukoliv zvěř. Ale taková byla doba, osadníkům tehdy připadalo přírodní bohatství jako zdroj nevyčerpatelný. Nebo jim to prostě jen bylo jedno.
90 % (zatím 176 hodnotících čtenářů je na průměru 86 %).
P.S.
Chronologicky jde o pátý díl. Později autor spolu s Tomem Harperem doplnili osudy hlavních hrdinů této doby dalšími romány:
4. The Tiger's Prey (Kořist) - 1700 (rok vydání 2017) (s Tomem Harperem)
5. Blue Horizon - cca 1720 (2003)
6. Ghost Fire (Tajemný oheň) - 1754 (2019) (s Tomem Harperem)
William, Tom, Guy a Dorian, čtyři bratři, synové lorda Henryho/Hala. Strom života rodiny Courtney se dá na „těch internetech“ najít, dobrá pomůcka pro nadšence, který má v plánu zvládnout všech 21 románů, většinou nadprůměrně obsáhlých. Tohle je čtvrté pokračování, z Afriky se přesouváme do Indie, po KOŘISTI touží piráti, všechny Východoindické společnosti i drobní lumpové. S tímhle pozadím autor zamotává osudy čtyř rozdílných bratrů a jejich potomků do dramat po vzoru antických tragédií, kde bratr nezná bratra, syn otce, a pokud ho zná, pak ho i přesto musí zabít. Znovu oceňuji způsob, jakým si autor se čtenářem pohrává: povahy hrdinů mají do stoprocentní šlechetnosti stejně daleko jako jejich rodná Anglie od Indie, a na slušnou délku jejich života bych se bál vsadit i tu poslední libru, co mi zůstala z výletu a teď na mě pomrkává z poličky nad stolem.
Audiokniha, Martin Zahálka umí vyvolat správnou atmosféru: bručí, hromuje a nebojí se i kňourat.
85 % (zatím 44 hodnotících s průměrem 83 %).
Jsem zvědav, jak si v právě dokončeném seriálu Poláci poradili s touhle typicky americkou a typicky cobenovsky zamotanou historkou, v níž autor přesvědčivě promlouvá jménem rodičů dospívajících dětí. Rodičů, kteří už nad svými puberťáky ztrácí moc a s obavou sledují, jakým směrem se jejich hrdě se vymezující potomstvo vydá. Četba mi jen potvrdila tradiční harlancobenovský nadprůměr.
85 % (zatím 245 hodnotících, průměr 81 %).
P.S.
Netflix vytrvale pokračuje v převodu autorových thrillerů do seriálové podoby, zajímavé je, že vše přehazuje do Evropy:
2015 – No Second Chance – francouzský seriál
2018 – V bezpečí – britský seriál
2020 – Cizinec – britský seriál
2020 – Temné lesy – polský seriál
2021 – Nevina – španělský seriál
2021 – Nadobro ztracený – francouzský seriál
2021 – Drž se blízko – britský seriál
2022 – Drž se – polský seriál
Chystá se: Six Years, Run Away, Play Dead, Miracle Cure, Caught, Missing You, Fool Me Once, Don’t Let Go, The Boy from the Woods.
P.S.2
1.6.2022: Poláci si s příběhem tak nějak poradili. Podle mého názoru průměrně, přičemž většinu Cobenova příběhu respektovali. Zajímavé bylo, že několika postavami tvůrci vytvořili propojení a naroubování na Temné lesy, které také vznikly u našich severních sousedů, ačkoli tyto dva romány jinak nemají nic společného.
Weirův vědec znovu ve vesmíru. Astrofágy? Astrofágy!
717 hodnocení s průměrem 92 %, překvapivě vysoké procento. Myšlení, výpočty, nápady a postupy hlavního hrdiny jsem si, jako člověk původním vzděláním technik a fyzik, spokojeně užíval, ale vím, že v mém okolí se 99 lidí ze sta při návrhu, že bychom se bavili o fyzice, otřese hrůzou. Proto údiv z tak vysokého hodnocení, ale zároveň potvrzení skutečnosti, že čtenáři tohoto druhu literatury jsou bytosti zvídavé. Autor rozvíjí svůj nápad a jeho postupné řešení s důkladností klasika Clarka, navíc přidává dostatek odlehčujících humorných situací.
Ovšem za největší sci-fi a zároveň za velký bonus v téhle nepříjemně napjaté době, kdy si politici našeho světa zase hrají na velkou válku, považuji autorův hřejivý optimismus - Američané, Rusové a Číňané vzorně spolupracují, stejně jako Pozemšťan s Mimozemšťanem. Pohádkovost a příznivou souhru náhod tentokrát rád odpouštím.
95 %
Autora po přečtení téhle sbírky mezi oblíbené nepřidám, mám ho tam už dávno. Jeho vidění světa je mi blízké, sbírky Anděl na kolečkách a Žít v New Yorku považuji za skvělé, přesné a originální umělecko-dokumentární pohledy na Spojené Státy šedesátých let.
Tehdy, v svým způsobem úžasné době probouzení národa, se v té obrovské nové kulturní československé vlně tahle knížečka básní lehce ztratila, ale její hodnota trvá. Autorovy nápady, náhledy na svět i způsob interpretace, to vše zestárlo jen minimálně, a to včetně několika bizarních ozvěn let padesátých.
80 % (zatím 50 hodnotících s průměrem 76 %).
…
Alexander Veliký
Alexander Veliký plakal,
když se dozvěděl, že existují ve
vesmíru ještě jiné světy
Neplač.
To máš z těch těžkooděnců,
to máš z toho impéria,
to máš z té čtrnáctikarátové,
mezikontinentální
slávy.
Neplač.
…
Neplač.
Stačí, když nebudeš
Veliký.
Záhady detektivní i fantastické, řešitelné i nevysvětlitelné. Do Čapkových povídek se často rád začtu, zaposlouchám, zakoukám. Jsou jedinečné, milé, vtipné, laskavě popisující evropskou, ale hlavně českou realitu mezi světovými válkami. Moje originální oboustranné vydání s přiléhavými ilustracemi Cyrila Boudy už je bohužel nadměrně opotřebované.
100 % (zatím 1202 hodnotících, průměr 86 %).
Smutný hlavní hrdina Nemeczek je prý v Maďarsku někdo jako náš Malý Bobeš, jen v razantnější podobě, maďarský temperament se nezapře. Legendární kniha, legendární postava, soupeření malých dětských gangů. Kluci napodobují své vojenské hrdiny (podobně jako kdysi naše parta z ulice napodobovala indiány a s olověnými tomahawky jsme v lesích sváděli boje s partou ze sídliště). Klukovské hry bez holek, emancipace někde daleko v budoucnosti, jiná doba, jiná zábava. Vlastnosti jako odvaha, zbabělost, statečnost, rozvážnost, obětavost prostupují skrz generace, a i v téhle jednoduché dětské historce z Budapešti začátku dvacátého století, z období monarchie, v pestré směsici národů, jsem jich našel vrchovatě.
70 % (zatím 63 hodnotících s průměrem 84 %).
Zlato, slonovina, otroci. Nejvyšší hodnoty pro kapitány i posádky lodí u východního pobřeží Afriky roku 1670. A pak ještě ten pravý Bůh, král, čest, svoboda, přátelé, rum a krásné ženy. Pro tyhle poklady se Courtneyové vydali na dlouhou cestu, na které nalezli, vybojovali, ztratili, znovu vybojovali, znovu něco ztratili… Srovnatelným pokladem, který jsem před pár dny objevil, jsou dobrodružné knihy Wilbura Smitha. Zlatý lev je rozsahem sice subtilnější, ale významem stejně důležitou spojkou mezi Dravcem a Monzunem, úvodními díly. Nevím, jaký podíl měl na románu spoluautor, ale děj zapadl do Smithovy ságy jako by tam dávno patřil, přitom Zlatý lev byl vydán skoro o dvě dekády později. Suma sumárum: autoři tímhle dalším vstupem na tajemný Zanzibar, ovládaný ománskými Araby, i do nebezpečných moří a zemí kolem, udělali velkou radost nejen mně, ale také všem milovníkům krvavých pirátských dobrodružných historek.
90 % (aktuálně 71 hodnotících s průměrem 80 %).
P.S.
Chronologicky druhý díl.
https://www.databazeknih.cz/autori/wilbur-smith-150