Mibaf komentáře u knih
Je toho mnoho co bych mohl na této knize pochválit, počínaje tím, že mě dokázal zasvětit do historických událostí, o kterých jsem měl jenom mlhavé zdání (a vůbec mi nevadilo, že dochází k jejich zjednodušení).
Důležitý byl také samotný děj, který autorka dokázala vždy vypointovat tak, až mě to občas dovádělo k slzám. Ale ze všeho nejkrásnější pro mě byl fakt, že si v sobě postavy příběhu nesou mnoho vlastností, důležitých vlastně v jakékoliv době: ochotu pomoci druhým, smysl pro odpuštění, naději v lepší zítřky...
Nebyl to tak úplně můj šálek, v tomto případě asi Anglického čaje. V poslední třetině už jsem měl pocit, že staří číst začátky a konce kapitol a člověk vlastně o nic nepřichází. A nic na tom nezměnil ani pokus o překvapení v závěru. Pro mně jednoznačné zklamání.
Letos už moje druhá kniha od paní autorky. A musím říct, že si minimálně udržela, už tak vysoko nasazenou laťku.
Příběh vás nechává v napětí téměř do poslední tečky a to závěrečné prolnutí obou časových rovin je dech beroucí...
Přesně ten příběh ze kterého můžete čerpat životní sílu, který ukazuje, že má cenu vzít osud do vlastních rukou a za každých okolností bojovat za štěstí.
Přesně ten příběh, který vám při čtení vžene slzy do očí.
Stojí za přečtení.
Těšil jsem se na každý další večer kdy se začtu, na každou další stránku, další zvrat v ději. A občas si říkal, tohle by nemusel být vůbec špatný film.
Tak uvidíme, třeba jednou bude.
Opět skvěle napsané, i když do určité chvíle se člověk prostě neubránil srovnání s Hotýlkem a tak nějak si pořád říkal - tohle už znám, teď přijde toto a pak se stane tohle...
No a pak se vám odkryje něco a vy si jenom řeknete - aha tak tohle jsem opravdu nečekal, zase mě dostala :)
A když pak příběh skončí, vy nad ním ještě dva dny musíte přemýšlíte a to už je jasné, že si od paní autorky musíte ještě rozhodně něco přečíst...
Ke knize jsem se dostal až po shlédnutí filmu Šarlatán - režisérky Agnieszky Holland
s Ivanem Trojanem v roli Jana Mikoláška.
A přiznávám, že prvotní úmysl byl knihu spíše prolistovat, než nějak moc číst a studovat. Ale vtáhlo mě to víc, než jsem čekal. Fakta o životě slavného léčitele jsou do jednotlivých kapitol moc pěkně vsazená, doplněná o deníkové zápisky z jeho pamětí a v neposlední řadě mě bavilo porovnávat "skutečnost" jeho života s filmovou nadsázkou podle scénáře Marka Epstejna.
Více než samotná zápletka, která ovšem také ve finále překvapila, mě bavily charaktery postav a komické situace do kterých se díky svému jednání dostávaly.
Doporučuji k přečtení.
Dočetl jsem pouze oranžovou část románu. Modrá už byla nad moje čtenářské síly...
Knihu tedy ponechávám bez hodnocení, ale shoduji se s názorem, že si k ní musí každý najít svojí cestu... Mě se to povedlo jenom z malé části a tak jsem se prostě rozhodl, že než utrácet svůj čas při čtení složité snové kompozice, budu raději číst něco jiného.
Asi jsem měl příliš velká očekávání. Ano kniha nabízí pár zajímavých myšlenek k zamyšlení, ale vzhledem k tématu by mohla být daleko silnější. Místo toho sklouzla k již několikrát zpracovanému tématu vztahu lékaře/pacienta mimo ordinaci...
Nejsem velkým fanouškem sci-fi literatury a tak po knihách, ať už z blízké nebo vzdálené budoucnosti, nesahám příliš často.
Tento příběh mě ale začal vtahovat od prvních stránek. Nejde tady totiž ani tak o nějaké šílené vykreslení budoucnosti z pohledu technologií, nebo něčeho podobného. Autorka se soustředí spíše na vztahy mezi postavami a na to, aby ukázala, že cestu ke štěstí si hledáme v každé době, ať už se píše rok 2018 nebo 2045... A tím se podle mě může stát kniha nadčasovou.
Toto byl můj první román od Markéty Lukšové a sám tak budu zvědav, jestli a čím mě dokáže překvapit v dalších svých dílech. Na první pokus se ji to totiž povedlo dokonale.
Tohle se mi opravdu nestává často, tohle je tak zvláštní kniha, že ji snad neumím ani hodnotit. Tak jen velmi krátce: dočetl jsem.
Pokud chcete k letnímu čtení svěží oddychovku, kde je velmi rychle jasné jak se bude děj vyvíjet, pak je tato kniha právě pro vás.
Bláznivé, výstřední a zároveň velmi hořké a smutné čtení...
Chvilku trvalo než jsem k povídkám našel ten správný klíč, k té první jsem se vracel několikrát a pak i v průběhu čtení těch ostatních, jsem se musel občas k nějakému detailu vrátit, tak aby mi v jednotlivých časových obdobích neunikla vztahová propojenost postav.
Jinak jsou to skvěle napsané a vypointované příběhy o tom, že lidský život je jenom malou kapkou, v řece zvané dějiny. V řece, která plynula před námi a poplyne i po nás.
Doporučuji, stojí za přečtení.
Ve srovnání s předchozí tvorbou autora (Malá noční žranice a Charakter) se ubralo na humoru a přidalo na hrubosti. Ani závěrečný zvrat, kterým vynikaly předchozí dvě knížky už není tak nápaditý.
Co kniha naopak splňuje dokonale je to, že charaktery většiny postav korespondují s názvem. Prvotřídních hajzlů tady najdete hned několik...
Kniha je sice o dětech (a co mě překvapilo tak i pro děti a to už snad prý od deseti let), ale je rozhodně zajímavá spíše pro dospělejšího čtenáře.
Příběhu se nedá upřít originální nápad. Ten se pak rozvíjí do mnoha směrů. V podtextu hlavní dějové linie, tak najdeme narážky na na mnoho otázek současného světa - od sociálních rozdílů, přes ekologii, až po církev a politiku. Někdy to ale připomíná přesně to přísloví, kde myslivec honí mnoho zajíců a občas to způsobí jeho smrt...
I tak ale kniha stojí za přečtení.
Ke knihám s tématikou KLDR se občas vracím a pár už jsem jich tak přečetl. Tato mi z nich připadala dějem nejvíce přitažená za vlasy a místy připomínala spíš námět na nějaký americký akční film. Faktografii, která byla románu inspirací, najdete až v doslovu autorky a ani ta nepřináší příliš nového...
Líbilo se mi, že druhá Pavlova kniha byla trošičku osobnější a tak v průběhu cesty po Asii poznáváme kromě úžasných zemí, blíže také oba cestovatele.
Z literárního hlediska se mi asi nejvíce líbila kapitola o jejich Nepálském putování kolem slavných horských velikánů, v pohoří Himálaj.
Fantazii čtenáře pak vhodně dotvářejí krásné fotografie.
Pro mě je vyprávění této knihy hlavně důkazem, že šťastné dětství se dá prožít vlastně v jakékoliv době.