Mibaf
komentáře u knih
Pláňata
Petra Dvořáková
Pláňata mají velmi podobné vykreslení postav jako předchozí romány Dědina a Vrány. Ale zatím co Vrány, povařuji za to vůbec nejlepší, co jsem zatím od paní Dvořákové přečetl, v případě Pláňat se mi to zdálo všechno tak nějak moc na sílu. A navíc se mi nelíbila poměrně rychlá zkratka v ději mezi minulostí a současností.
Čeho si naopak cením, je popis běžné denní reality na počátku devadesátých let a taky vykreslení vztahového pouta obou sester.
Gazely
Patrik Hartl
V některých částech příběhu jsem měl pocit, že čtu jednoduchý návod na řešení konfliktních situací a budování harmonického vztahu mezi lidmi.
Přečíst si podobný manuál sice není v dnešní době vůbec špatné, ale zároveň je nutné si přiznat, že rány na lidské duši mohou být mnohem hlubší a proces jejich zacelení trvá mnohem déle, než se nám autor na příkladech situací, do kterých posílá svoje postavy, snaží namluvit. Z mého úhlu pohledu jde tedy z velké části o nevyužitý potenciál.
Dal bych tedy nejraději čtyři hvězdičky, ale s přihlédnutím k tomu, že se jedná o oddechovou literaturu, přidám ještě jednu.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Témata románu jsou stále aktuální a myslím si, že v dnešní době zní v jistém smyslu možná ještě naléhavěji než v roce vydání.
Nechápu, že jsem ji objevil až teď. Určitě stojí za přečtení.
Můj syn feťák: skutečný příběh
Eva Hacalová
Po prvních asi čtyřiceti přečtených stránkách jsem knihu na nějaký čas odložil - velmi mě vytáčela arogance a sobeckost hlavního hrdiny a pak taky bezmezná naivita matky, říkal jsem si, že s těmito hrdiny nechci trávit svůj čas.
Pak jsem ale knize dal druhou šanci a pokračoval ve čtení. A musím říct, že zhruba od poloviny se už to četlo skoro na jeden nádech.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Troufám říct, že tato kniha v sobě nese to nejlepší z toho, co jsem od paní spisovatelky dosud četl a přidává i velmi kvalitní nadstavbu, která mě znovu totálně uzemnila.
To o čem mluvím, je samozřejmě dáno hlavně tím, že vše je vyprávěno jako retrospektiva z pohledu devítileté holky. Okamžitě vás pohltí její zranitelnost, důvěra, naivita, ale také rozhodnutí jejího okolí, které neslyší, nebo spíš slyšet nechce... Zároveň tady ale mluvíme také o, podle mého názoru, téměř mistrovsky vykreslené postavě, která přes všechno zmíněné není čtenáři představena pouze jako oběť ve vleku událostí... Spíše je to literární hrdinka z masa a kostí, která dělá také eticky sporná rozhodnutí a na čtenáři pak je aby nad ní vynesl rozsudek. A to všechno co jsem popsal, je jenom malá část spisovatelského mistrovství, které nám na tomto smutném a drásavém příběhu paní spisovatelka znovu ukázala.
Sítě
Petra Dvořáková
Všechny tři povídky mají bezesporu svoji kvalitu, dokážou člověka vtáhnout, postavy příběhů jsou zde dvojího typu: fandíte jim, nebo je nesnášíte. Po každém konci jsem si musel od další povídky dát trochu odstup a nutno říct, že rozhodně bylo vždy nad čím přemýšlet.
Na stranu druhou, v kontextu ostatních knih, které jsem od autorky přečet, mi tyto povídky připadaly, že už trošku recyklují to, co jsem znal z dřívější tvorby a nijak to nerozvíjí. Navíc (logicky) nemohou být povídky tak obsáhlé jako román. Proto jsem se rozhodl jednu hvězdu ve svém hodnocení ubrat. Už teď se ale těším, až paní autorka zase něco napíše.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Předtím, než si Jidáš začal do kolonky povolání psát ,,apoštol" , žil jako velmi bohatý člověk. Jednoho dne se Jeruzalémští kněží doslechli neuvěřitelné zvěsti o člověku z Galeje, který dokáže uzdravovat a dělat zázraky (a tenkrát ještě nebyl Facebook)...
Tak to je jenom malinkatá citace z toho kde mě paní autorka bavila asi nejvíc tedy když s nadhledem a glancem podává čtenáři náboženská fakta.
Navíc si kniha od počátku nehraje na víc než skutečně je - tedy deníkovým záznamem z jednoho celkem zajímavého osobního příběhu. Kdo tedy čeká hluboké rozjímání nad stavem společnosti asi bude zklamán, já ale tyto očekávání neměl a tak můžu s klidem dát plný počet hvězdiček.
Sběrná kniha
Pavel Kosatík
Bylo znát, že oba protagonisté knihy jsou přátelé už pěknou řádku let a tak se pan Kosatík nebál být někdy i ostřejší a v některých otázkách, jde s paní Třeštíkovou i do konfrontace. Celkově je to ale moc pěkný rozhovor dvou moudrých lidí, kteří se na život a svět umí podívat do hloubky, ale také se nad něj povznést.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Musím říct, že román Do tmy ve mně rezonoval mnohem víc. Možná, že to bylo tím, že se soustředil na méně postav a tím byl intimnější a také mám pocit, že toho mnohem méně prozrazoval a více toho nechával na čtenáři.
Zároveň ale, Před povodní mělo mnohem více momentů, kdy se děj dostává do velkých obrátek a také častěji gradoval, což je bezpochyby taky velmi impozantní
a ukazuje to na další velmi silnou stránku autorky. Abych ale obě díla od sebe a pro sbe odlišil, dám tentokrát o hvězdičku méně.
Na Vánoce o den více
Christina Lauren
Připadá mi, že se vyprávění až příliš brzo vzdálilo od linky, která ho dělala atraktivním - tedy časová smyčka ve které se ocitá hlavní hrdinka. Pak už to bylo čistě jenom holčičí čtení...
Vzdělaná
Tara Westover
Příběh který bezezbytku naplňuje přísloví, o zakázaném ovoci. Ale taky pohádku o takovém trochu jiném Americkém snu. Vím, že autorka sama by to asi nerada slyšela a chápu proč, ale na stranu druhou, kolik spisovatelů může říct, že se o jeho román zajímá Bill Gates?
Dobrodruh z paneláku
Lukáš Matějček
Kniha mi byla sympatická především jazykem, který autor používá, přímostí a upřímností toho jak popisuje to, co zrovna prožívá. Od určité chvíle jsem se ale přistihl, že mně více zajímá jak dopadne jeho love storry, než to, co obsahuje jeho deník z Indie. Ale možná je to jenom znamení, že si mám dát od cestopisů chvilku pauzu :)
Senzibil
Markéta Pilátová
Měl jsem pocit, že se kniha na každé druhé stránce vlastně trochu obhajuje, snaží se čtenáři dokázat, že to co zažívají postavy příběhu není zas až tak vzdálené tomu, co může prožít každý z nás. A možná právě to byl ten důvod, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem se dokázal naladit na tuto vlnu. A možná víc jak dvě třetiny knihy jsem tedy dost zápasil a myslel, že vůbec nedočtu.
Zároveň mě ale hodně zajímal osud všech postav. Do poslední chvíle totiž není vůbec jasné, kdo se přikloní na jakou stranu a kdo se jak zachová. A právě proto připočítávám plusové hvězdičky :)
Vrány
Petra Dvořáková
To je konec?! Slyším sám sebe jak říkám po přečtení poslední věty příběhu. Sakra tohle přece nemůže - nesmí být konec!
Ale ano, dojde mi po chvíli. Přesně takto to muselo dopadnout a teď jsi na řadě ty, čtenáři, ty musíš najít míru zavinění jednotlivých postav, které dějovou linku právě k tomuto konci dovedly. Autorka už neřekne ani jedinou větu, už ani slovo... A právě to je, podle mého názoru, na té knize geniální. Doporučuji k přečtení.
Pod Annapurnou svítá modře
Jiří Fišar
Knihu jsem začal číst hlavně díky větičce v anotaci: "je rozkročena mezi opravdu inspirativním příběhem a cestopisem. A musím říct, že po jejím přečtení jsem si to pro sebe zhodnotil asi takto:
Jako cestopis kniha určitě obstála, je vidět, že autor v Himálaji nějaké kilometry nachodil, zná historii a především umí poutavě vyprávět zejména o lidech které tam potkal. O zápletce a vyvrcholení příběhu hlavního hrdiny, který je předpokládám literární fikce, jsem ale úplně přesvědčený nebyl. Místy mi to dokonce připomínalo spíše nějakou telenovelu.
A jestli může měsíční pobyt člověka v Nepálu úplně obrátit jeho pohled na svět? Až tak, že dokáže od základu přehodnotit svůj dosavadní život? Nevím... Já o tom ale nejsem přesvědčený ani po přečtení této knihy. Ale možná se tyto věci musí opravdu spíše skutečně prožít, nejenom číst...
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Hodně jsem přemýšlel, jestli si knížka zaslouží plný počet hvězdiček, protože se mi zdál děj dost předvídatelný a zhruba od poloviny bylo jasné, kam to celé směřuje.
Konec ale přece nějaké překvapení přinesl a navíc se mi celou dobu líbil paralelně/retrospektivní styl vyprávění. Proto tedy dávám plný počet, i když se shoduji s názorem, že tohle rozhodně nebylo to nejoriginálnější, nejzábavnější a nejlepší co jsem kdy četl.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Byl jsem velice zvědav, jak se autorce podaří navázat na první díl, jestli to bude podobně poutavé, jestli si postavy dokáží udržet charaktery a jejich uvažování budou alespoň částečně v souladu s tím, jak nám je autorka představila v prvním díle. A odpověď zní ano, podle mě se toto všechno podařilo. I proto tak druhý díl nezůstává nic dlužný tomu prvnímu a my se tak můžeme jenom těšit, jak se do života postav promítnou další výzvy doby v díle třetím.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Zajímavý příběh, rozhodně důležité téma. Jediné co se asi dá vytknout je, že kniha hlavně ve druhé třetině dost ztrácí na tempu.
Drak spí
Michaela Klevisová
Detektivky nečtu často, proto nemám příliš velké srovnání, ale moje kritérium pro hodnocení je jednoduché: jestli tě až do konce zajímá kdo je vrah a všechno do sebe na závěr pěkně zapadne, pak je to fajn.
A když je příběh, jako tomu bylo v tomto případě, zasazen do zajímavého prostředí a odvyprávěn přehledně na malé ploše pak je to alespoň pro mě známka dobré detektivky.
