micha-ella komentáře u knih
Napsala jsem hodnocení, ale někam se mi ztratilo. Tak znovu: těšila jsem se na pokračování (vlastně vysvětlení staveb SIL), ale knížku jsem v polovině odložila nedočtenou. Mátly mě prostřídané časové roviny, zápletky se mi zdály nepravděpodobné, nebavilo. Zkusila jsem číst jen kapitoly v jedné časové rovině, tak jak na sebe příběh navazoval, ale tím jsem asi úplně ztrácela souvislost a nakonec jsem u konce první části knížku definitivně zavřela.
Hodně zajímavé téma, hodně zajímavý experiment. Knížka se mi moc líbila.
Kdo četl Lambovo úžasné Bludné kruhy, musel se po této knížce vrhnout jako já.
623 stran - mohlo jich být méně, mně vadila přílišná popisnost, zdlouhavé pasáže až nuda. Přitom tak báječný námět!
Téma, které mě od mých studií velmi zajímá. Vždycky jsem si myslela, že když člověk vědomě koná zlo, dělá to pro nějaký svůj prospěch. Jak se s tím ale srovnává ve svém vlastním svědomí?
Po knížkách Skleněný pokoj a Mendelův trpaslík jsem byla zklamaná, příběh jsem četla rozkouskovaně, vracela se, nebavilo mě to, nakonec jsem nedočetla a odložila.
Carol Oatesová píše výborně, nejvíc se mi líbil román Zběsilost. Její popisy postav jsou tak dokonalé, že je přímo vidím, ale bohužel jsem se nikdy s žádnou z nich neztotožnila. Chovají se tak, jak bych se v jejich situaci já nechovala. Například v tomto románu vztah dcery a otce, psychologicky pochopitelný, mi šel vyloženě ""proti srsti". A totéž vlastně i v závěru příběhu. Ale ráda zkusím nějakou další knížku této autorky, napsala jich spoustu.
Nemám ráda styl psaní v přítomném čase, což je dneska bohužel móda. Ale v této knížce jsem to tolik nevnímala, líbila se mi.
Jeden z mých oblíbených autorů, četla jsem všechny jeho knihy. Ale když je seřadím podle toho, jak se mi líbily, vychází mi to takto: Na prvním místě Nevinný, pak Betonová zahrada, Nezničitelná láska, Černí psi, Amsterdam, Na Chesilské pláži, Cizinci ve městě, Sobota, Solar, Mlsoun.
Mně střídání časových rovin vadí, mám raději jednotnou dějovou linii. K příběhu jsem měla i další výhrady. Ta holka mi ani na začátku nepřipadala hodná, ale hodně rozmazlená - krásná, bohatá, nespokojená - a kdyby příběh vyústil kladně, jak by to soužití asi dopadlo?
A završila to věta: ,,tehdy mi bylo 12 let" velmi nepravděpodobné
...
Četla jsem od Bankse Vosí továrnu a Most, v jeho knihách je tajemství, autora něčím přirovnávám ke Kafkovi. Kromě tajemství jsou v nich i prvky zla nebo ničení, které se ovšem v Písni kamene zmnoží na bezuzdné krutosti - pro mne nad únosnou míru. Přesto jsem román dočetla ze zvědavosti, jak to dopadne. UF!
Velmi zajímavý příběh. Škoda, že na možnosti léčby se nepřišlo dřív...
Na tento námět už jsem přečetla hodně románů i skutečných příběhů. Tento se mi zdál příliš rozvláčný a místy i nudný.
Báječný námět, napínavé, knížka se mi moc líbila. Sháním pokračování.
Je to takový dívčí deníček, literárně hodně plochý. Jeho styl a jazyk jsem chtě nechtě porovnávala s naposledy přečtenou knížkou od jiné autorky a tím je hodnocení kontrastní. V "Zastav se, než skočíš" se upřímná zpověď autorky jistě leckoho dotkne, jmenované spolužáky a přátele asi potěší, že jsou v knize zmíněni, ale příčiny a následky traumat hlavní postavy mě nedojaly, spíš na mě působila záporně. Opakovala chyby, které jiným měla za zlé. A konec, to už je přeslazená romantika.