MichelleS komentáře u knih

Mám ráda knížky, které zachytí duch své doby. Teď můžu tvrdit, že znám život na nábřeží pařížského kanálu Saint-Martin na konci dvacátých let, všechny ty lidičky s jejich radostmi a bolestmi. Našla jsem si hotel na mapě a prohlédla ukázky z filmu inspirovaného touhle knížkou, třeba se tam jednou podívám doopravdy...
Ludvíček je prostý a citlivý příběh o dospívání ve válečném čase. Třeba loučení nebo shledání s otcem při odchodu na frontu je popsáno tak opravdově, až se člověku svírá srdce.

1 28.04.2017

Kniha psaná krásným jazykem, která klade velké nároky na pozornost čtenáře. Bavily mne příběhy v příběhu, odkazy na jiná literární díla (i když si netroufám tvrdit, že mi některé neunikly), dokonale naaranžované scény dramatu, mnoho impulsů, které vás vyšlou na cestu po vlastních zážitcích nebo rozběhnou kolotoč úvah. Každý čtenář asi vychutná knihu jinak. Všechno najednou odhalit nelze. Těším se, která tajemství objevím, až ji za pár let znovu otevřu.

2 26.04.2017

Historický román, kde ale dost převládá romanticko-dobrodružná náplň. Autorova síla je hlavně v akčních scénách, prostředí Sevilly je také vcelku povedené, jen občas mě z té historie vytáhne nějaký nezvládnutý detail. Trochu hůř už jsou na tom postavy, místy naivní, místy příliš otrlé, občas geniální a za chvíli nedůvtipné, samé tragédie z dětství k omluvení hříchů všeho druhu, často nevěřím motivaci, chování, rozhodování. Některé situace a zápletky jsou strašně umělé a křečovité, na efekt a pro příběh zbytečné. A těch náhodných setkání, jakoby se příběh odehrál někde na malém městě. A to nemám na mysli ta dvě slavná jména, naopak možnost jejich setkání a vlivu na pozdější tvorbu je originální nápad.

22.04.2017

Po letech jsem si znovu přečetla jednu z nejoblíbenějších knížek mého dětství. Neztratila nic ze svého kouzla.

8 13.04.2017

Obyčejný příběh o obyčejných lidech, ale moc zvláštně podaný. Už nevšední osoba vypravěče (stará fena vlčáka) mě zaujala. Do textu je snadné se ponořit a pokračovat dál a dál, tak jak myšlenky a vzpomínky plynule navazují. Dlouhé odstavce přes několik stran, rozvitá souvětí, která přidávají další a další podrobnosti k už tak barvitému obrazu třeba požáru australské buše.

1 13.04.2017

Od autorského dua Kepler je to moje první přečtená kniha, takže nemám srovnání, které tu v ostatních komentářích často vyznívá nelichotivě. Ponurá atmosféra čínského města mrtvých byla opravdu působivá. A jinak je to prostě adrenalinová jízda, boj o život. Jasmin má kliku na potkávání těch správných lidí, kteří jí pomohou nebo dají informace, když má záchvat laskavosti a podaruje kluka koblihami, v budoucnu se jí odmění, jako v pohádce. Celkově mi přišla jako sobecká potvora (Tching), ale jinak by zřejmě neměla šanci. Nesedl mi ten korupční motiv. Návraty do města, jak se Jasmín zachtělo, to už na mě bylo moc, opakovaně zastavovat srdce, to není jako jít spát v pradědečkově noční košili.

2 09.04.2017

Lidičky z ostrova Stjernoy si nejde nezamilovat. Je tu všechno, dobrota i zloba, smích i trápení, zrození i smrt, láska...

07.04.2017

Knihu jsem dočetla jen proto, že jsem proseděla den v čekárnách u doktora a neměla s sebou nic jiného na čtení, jinak bych to vzdala mnohem dřív. Ze 420 stran je tak 350 vata, rozhovory o ničem, běžné denní události, totéž stále dokola. Způsob vyprávění nezajímavý, jazyk obyčejný jen s neobyčejnou mírou vulgarit (skromný odhad minimálně dvě na jednu stranu). Příběh Romea a Julie je zajímavý snad jen věkovým rozdílem zúčastněných. Závěr je tak trapně patetický, že už to horší být nemůže. Jediné zajímavé na knize je popis technických vymožeností (komunikace, doprava, oblečení, zábava, léčení...) v blízké budoucnosti, to jsem si nostalgicky vzpomněla na Neználka ve Slunečním městě.

1 04.04.2017

Pěkně zašmodrchaná detektivka, v níž se střídá vyprávění z válečných časů a současné vyšetřování. Dost náročné na uvědomění si, kdo v kterém okamžiku má které informace, kdo pro koho doopravdy pracuje, kdo koho zradil... K tomu nějaké ty osobní příběhy a dost popisů okolí ( není jich přehnaně mnoho a naštěstí bez reklam), které příběh pěkně ukotvují v realitě, nejsou nijak literárně vybroušené, jen střízlivě věcné. Napětí a spekulací o pachateli si čtenář užije dosyta. Nějak mi nesedí motivace (především Agnes), ale asi je to spíš tím, že 90% jejích činů bych nebyla schopná udělat.

2 03.04.2017

Ani jsem nečekala, že budu tak tenkou knížku číst tak dlouho. Ale pokud příběh neprolétnu jen jako dobrodružství z válečných časů a trochu o něm přemýšlím, zabere trochu víc času. Jozef je neobyčejná postava, určitě nesplývá s davem typických mladých mužů své doby. Zvláštní je už jeho zázračná záchrana, otcova výchova a prostředí, kde vyrůstá, pořád mezi lidmi, ale stále sám, není moc těch blízkých jeho srdci, na jedné straně chladnokrevný odstřelovač, na druhé člověk, který se dokáže zastat bezmocného. Jozefova cesta mě velmi zaujala, jen v té válečné části jsem byla trochu přehlcená vojenskými reáliemi, pohyby jednotek apod.

3 31.03.2017

Tahle knížka asi není pro mě ta pravá. Vůbec mi nesedlo promíchání příběhu tvářícího se jako pohádka "Jak kočka začala žít s lidmi" s výklady indické mytologie a náboženství a mravoučným kázáním, jak jsou lidi špatní a zvířata hodná. Tedy ne že bych měla nějaké naivní představy o lidské dobrotě a nevinnosti, ale mám raději, když něco vyplyne z příběhu; bez toho karatelského namyšleného vychovávajícího tónu.

1 26.03.2017

Škoda té užvaněné anotace, zážitek z odhalení mohl být úplně jiný. Od začátku roste nenápadně tísnivá atmosféra, napětí, náznaky. A zdaleka není všechno vysvětleno, některá tajemství jimi zůstanou. Úplně mi nesedl autorův styl, stálé opakování denní rutiny, zahlcení všedními informacemi, další téměř nerozlišitelné oslavy, návštěvy.

1 25.03.2017

Povídky moc často nevyhledávám, prostě si chci s postavami prožít víc. Tyto jsou takové obyčejné, ze života, trochu smutné, ale s dobrým koncem, který není dílem osudu, ale činu. Nejvíc se mi líbil Poslední Rus.

20.03.2017

Chvilkami se mi povedlo se začíst, ale stále mě něco rušilo. Postavy jsem si nedovedla zamilovat, nebylo proč. Středověk? Nějaké ty reálie tam byly, ale nevěřila jsem dialogům, některým motivům a rozhodnutím, jakoby autor jen vsadil dnešní lidi do 14.století. Detektivní linka byla průměrná a počet náhod přes čáru, občas se děj posouval krkolomnými zápletkami. Jízlivé Hughovy poznámky byly sice osvěžující, ale bylo jich málo, aby vytáhly zážitek z šedi průměru.

2 19.03.2017

Přiznám se, že mě zaujal nejprve název, když jsem ji v knihovně vzala do ruky. A když jsem zjistila, že se jedná o Zeldu a Francise Scotta Fitzgeraldovi, chtěla jsem ji zaklapnout (stejně jako Z jako Zelda, které mě při prolistování vůbec nezaujalo), protože bujaré večírky a stálá kocovina smetánky mě neberou. Ze zvědavosti jsem nahlédla a po přečtení několika náhodných odstavců dala knize šanci. A nelituju. I když se jedná o fiktivní deník, je dokonale napsaný a uvěřitelný. Především ty vymyšlené části Zeldu velmi zlidšťují a přibližují, namísto symbolu jazzové éry je tu skutečná žena, i když na svou dobu velmi sebevědomá, výstřední a divoká. Většina postav mi byla strašně nesympatická až protivná, a přesto to bylo krásné čtení.

1 17.03.2017

Neskutečná kniha, překvapení, pecka, jakou jsem nečekala. Ze začátku jsem si říkala, že bych ji dala přečíst dětem, je psaná jednoduše, dětskýma očima, dozví se o nelehkém životě za války. Tenhle nápad jsem ale hodně rychle pustila z hlavy. Nedokázala jsem přestat číst až do poslední stránky. Došla mi slova a nedokážu nic dalšího napsat. Stačí přečíst a tohle už z hlavy nikdy nedostanu.

5 16.03.2017

Smutný příběh o slonech. Ale ne jako o zvířatech, tady mají svá jména, rodiny, jazyk, společenské postavení, povolání, mytologii i náboženství. Vše má autorka dobře promyšlené a na začátku knihy je dokonce slovníček zvláštních sloních výrazů, rodokmeny nejdůležitějších rodin a podrobná mapa se záznamem míst a událostí. Příběh prolíná mnoho ztrát a stálé putování, hledání ztracené mladé slonice a bájného Bezpečného místa (bez lidí). Některé okamžiky jsou popsány velmi naturalisticky, na někoho to může působit až nechutně a morbidně, ale život v divočině je krutý. Nakonec tím nejhorším, co mohou sloni potkat, jsou zadonožci (lidi), ti nezabíjí z hladu.

1 15.03.2017

Kraťoučký, ale neuvěřitelně plný příběh. Plný atmosféry, pocitů. Stačí pár stránek a vím, jaký je život na argentinském venkově, vzpomínám, jaké to je být zamilovaná a ten druhý ani neví, že existuju, a naopak, někdo blízký a já ho nevidím.

1 13.03.2017

Nádherný dojemný příběh o prostém a poctivém člověku. Jan je zvláštní samotář, neumí číst, mluví jen nářečím, víra je pro něj neznámá,ve svém životě potkal víc ovcí než lidí. Nade vše si cení svou čest a dané slovo. A to se do moderní doby nehodí.

3 12.03.2017

Zajímavá kniha, děj není nijak bohatý, vešel by se do několika vět, přesto není nouze o napětí, překvapení. Ladič pian Edgar Drake cestuje do barmské džungle, aby naladil nástroj, který je prostředkem mírové strategie doktora Carrolla. Už způsob, jak se postupně dozvídá informace, v něm i ve čtenáři budí stále větší zvědavost a postavu doktora Carrolla obestírá téměř hrdinskou svatozáří. Teprve v polovině knihy dojde k setkání a Edgar se může dát do práce. A dál už nebudu prozrazovat, snad jen, že i mě Barma okouzlila a nerada jsem se z ní vracela.

2 11.03.2017