Miguel-C komentáře u knih

Jednou jsem byl na autobusovém nádraží v Denveru - nádraží Greyhoundu jsou dost osobitá místa, a cestující dost osobití lidé - svědkem jakéhosi "náboru" do armády: voják s kšiltovkou nasazenou tak, že mu nebylo vidět do očí, se chvástal, jak je dobrý, jak je armáda dobrá, jak je Amerika nejlepší a podobný kecy. Chtěl jsem odejít, ale něco mě tam drželo, nějaké zhnusení, které jsem v USA mimo New York prožíval nepřetržitě, ale tady dosáhlo zdaleka nejvyššího bodu. Poslouchal jsem ho a nějak si to zaznamenával na papír (ty poznámky už nemám). Ani české vojáky nemám rád, pár jich (bývalých i současných) kolem sebe mám, armáda dokonale vymývá mozky, tady i tam, ale přece je to nesrovnatelné. Amerického vojáka bych ve své blízkosti mít nemohl. Takže: nemám rád vojáky, armády, války.

No, co jsem to vlastně chtěl říct... Tahle scéna se mi vybavila hned na prvních stranách – a do konce jsem se jí nezbavil. Tedy pokud se píše o vojácích, uvádí se jejich výroky atp., ano, je to zajímavé, protože jsem se nikdy o nic podobného nezajímal, ale v zásadě se mi to hnusí. Občas se objeví pár vět o něčem jiném, o místních lidech a mezi řádky vlastně o čemkoliv, a to je mi mnohem bližší (proto mám rád knihy Eda Vulliamyho, v češtině tragicky přehlíženého).

Překlad na úrovni Google překladače – ne že by bylo snadné přeložit mluvu amerických vojáků, ale určitě ne nemožné. A některé věty je třeba si vrátit zpátky do angličtiny, aby člověk pochopil jejich smysl. Překladatel je zároveň vydavatelem, což o něčem vypovídá. (Zpřístupnění knihy českým čtenářům je samozřejmě skvělé, ale v jaké podobě...)

A začal jsem nenávidět slovo "doslova", ve většině případů je doslova zbytečné a v této knize je použito doslova téměř na každé straně.

Jungera jsem objevil (znal jsem jen jméno) před měsícem díky recenzi jeho nejnovější knihy v The Guardian, měl jsem snad zvolit tu nebo jinou z těch vydaných v češtině, ale zvolil jsem první, na kterou jsem v antikvariátu narazil. Tak příště.

12.08.2024

1. Tolik spisovatelů, ke kterým by šla K. A. přirovnat – tak proč zrovna k Burroughsovi, se kterým má společného tak málo?
2. Příšerný překlad (holt Votobia a první porevoluční dekáda, co z té kombinace mohlo vzejít; v zásadě nic proti „Blumfeldovi S. M.“ jako člověku/osobnosti, ale k překládání je třeba něco, co očividně nemá // a chybějící redakce Votobie je taky na vině, samozřejmě).
Jinak ale dost dobrá kniha, určitě škoda, že těch překladů (kromě Číči, krále pirátů) nemáme víc (a sebevražedná nakladatelství jsou minulostí, takže dalších se jen tak nedočkáme).

1 10.07.2022

Je mi sympatický způsob cestování – bez peněz a po naprosto nesmyslné trase z Československa do Anglie; způsob uvažování, názory, které prosákly do knihy. Co mi už tak sympatické není: tak často v knize čtu o „cestě kolem světa“, ale nic takového se nekoná. Ta byla popsána (s příliš velkými mezerami a proto jsem doufal, že zde se dozvím víc) v první knize a zrekapitulována na prvních asi 80 stranách této, ale zbytek je o „přednáškovém turné“ po Evropě, byť i to musel být úctyhodný výkon. // O některých cestovatelích víme víc, než bychom chtěli, ale o autorovi těchto dvou knih bych se víc dozvěděl rád. Vyplavou někdy nějaké informace na povrch? Nebo už je pozdě?

1 27.05.2022

Tradičně výborná kniha, jako všechny předchozí z edice. Jen je škoda (bohužel i v tomto ohledu stejně jako v případě předchozích knih), že neprošla důkladnější korekturou, místy to bije do očí (např. v poznámce na s. 32 záměna km / m, jinde různě zdvojená slova atd.). Jasně, nechci upozorňovat na malichernosti, ale je toho příliš. Pozitiva nicméně zdaleka převládají. Samozřejmě nedoporučuji fanouškům dnešních populárních cestopisů. Pokud nejsou otevřeni jinému druhu knih v rámci žánru, nutně musí dojít ke zklamání.
(Kritiky ničení přírody není nikdy dost. Je to tam na několika místech schované, ale je to tam, např. motorky / čtyřkolky v lesích. Díky!)

1 02.01.2021

Když nic jiného, tak závěrečnou kapitolu „Primitivní ekologie“ by si měl přečíst každý. Ale celá kniha stojí za to, ona kapitola je vlastně jen shrnutí názorů, které se tu a tam (přímo nebo nepřímo) objevují v celé knize. A samozřejmě obdivuhodný způsob cestování téměř bez peněz. Takových je málo. A předpokládám, že většina mlčí, od mluvení jsou tady ti, kteří cestují za tisíce peněz denně, každý den platí za ubytování (a jiné služby) a když náhodou jednou ne, dělají ze sebe hrdiny.

21.11.2020

„Je lepší někam jít než někde být“ (160)

Nejlepší cestopis za poslední roky. Samozřejmě se to těžko srovnává. Když zůstanu u této generace (ne věkově, ale obdobím), líbily se mi třeba knihy J. Čecha a T. Šímy, což je ale úplně jiný cestopis (pak jsou tu samozřejmě lidi jako P. Svoboda, které beru spíš jako fotografy). Většinou mě nebaví knihy, ve kterých je opravdu jen popis cesty a s tím spojené historky (nemluvě o deníkových cestopisech, kde autoři popisují kdejaký detail cesty den po dni, což ve finále nutně musí být nudné, ať jsou zážitky jakkoliv nevšední … samozřejmě jsou výjimky, viz výše).

Zde je cesta spíš páteří knihy, vlastně ne úplně v první řadě nejdůležitější částí (jakkoliv to může znít – a zní – jako nesmysl). Nejdůležitější jsou věci, které se na ní nabalují, tedy všelijaké myšlenky a životní filozofie autorky a hlavně, jako třeba u R. Krautschneidera, byť samozřejmě ne tak extrémně, setkání s lidmi. Obrovským přínosem je něco, co by se mohlo zdát jako samozřejmost, ale ne vždy to tak je, a sice že V. H. umí psát. Kdo by to čekal.

Líbí se mi, jak autorka dokáže vnímat přírodu – nejen, ale asi hlavně pokud jde o setkání s divokou zvěří (191-195). O V. H. vím dávno, nijak detailně jsem ji ale nesledoval. Možná právě proto mě kniha tak mile překvapila. Těším se na další.

„Jsem planeta a planeta je mnou“ (167)

(V žádném případě nesrovnávám s žádným z výše uvedených autorů. Byl by to nesmysl.)
(Nakonec jen chci dodat, že až někdo napíše pořádný komentář, ten svůj roztěkaný patrně smažu.)

7 18.11.2020

(vydání od Hynka, 2000) Dost mi vadilo počešťování osobních jmen (Jirka Hooping, Jindřich Vilém Hughes, Jirka Gray, Tomáš O'Connor apod.), přišlo mi to rušivé, ta jména do toho prostředí nepatří. Ale samozřejmě výborná kniha.

19.08.2020

(vydání od Olympie, 1971)
Dokud se děj drží plavby po řece, je vše v pořádku. Horší je, když se „chlapci“ zastaví. To je pak několik kapitol věnovaných jen „sportovnímu“ zabíjení (střílení) zvířat. „Silný hluk, který způsobili, nádherný, rychlý pohyb mohutných křídel ve vzduchu a jejich rozpětí, jejich ušlechtilá divokost a dokonalé vlastnosti lovné zvěře – to všechno byly pro Kena důvody, pro něž začal řadit lov na krocany do nejvyšší sportovní kategorie.“ (131) Aha…

No, pořád jsem čekal, kdy konečně nějaký ten bránící se tvor jednoho z „chlapců“ zneškodní, ale bylo mi jasné, že se nedočkám. Zlo zvítězí nad dobrem. Samozřejmě. Nejsem cílová skupina, dostal jsem se k tomu náhodou (nebo spíš omylem). Myslím, že i ona cílová skupina, ať už je to v dnešní době kdokoliv, si zaslouží něco lepšího.

První dvě části trilogie s Kenem Wardem jsem nečetl a číst nebudu, už podle názvu a anotace „Na lovu šelem“ je mi jasné, že by to mohlo být ještě horší. Na druhou stranu anotace knihy „Prázdniny v pralese“ (boj proti „nezákonné“ těžbě dřeva) vypadá nadějněji.

16.08.2020

Netvrdím, že se vším souhlasím (s nějakými názory V. L. naopak dost zásadně nesouhlasím) a netvrdím, že tam nejsou nepřesnosti (ale spíš v nepodstatných maličkostech než v tom podstatném), ale je to výborná kniha, stručná a jasná, čtení na chvíli, ale plno informací. Vojtěch Lindaur uměl psát.

15.08.2020

„Kdyby tak lidé začali kácet ploty a lesy nechali stát!“

2 08.08.2020

Dvě věci, možná trochu vytržené z kontextu, ale přesto to tam je:

1. "Myslím, že jediná cesta, jak využít zdejší půdu, je likvidovat prales a vytvořit nový les. Les je totiž to jediné, co zde může trvale růst. Nový les by ovšem musel být vysázen jen z užitkových stromů (...)" (48)

Jasně, něco obdobného je v každé knize z té doby, prostě všechno se musí využít ku prospěchu lidem. Když něco nevynáší, pryč s tím. V dnešní době se už něco takového v knihách nepíše, že ne?

2. Na straně 97 autor cituje nějakého Toma Sterlinga vyprávějícího o setkání s bílým mužem, který žije v pralese ve stylu domorodců se svými psy, na svůj věk je ve velmi dobré kondici a na otázku, jestli někdy měl manželku, odpovídá, že je ženatý s přírodou. Pan Rataj to komentuje slovy "Co k tomu říci. Podle mne to byl duševně nemocný nebo impotentní muž (...)"

K tomu snad nic.

Ale to jsou asi jediná dvě výrazná negativa. Kniha je napsaná celkem humorně, dobře se čte, hodně zaběhlých nepravd uvádí na pravou míru (např. že piraně nejsou tak šíleně nebezpečné, jak se všeobecně má za to ... jasně, tohle je v mnoha knihách, ale lidé prostě věří spíš senzacím) a nakonec i odsuzuje vypalování pralesa jak hrstkou velkých společností, tak i velkým množstvím malých zemědělců (123-124). Líbí se mi, že kniha není tím nejtypičtějším cestopisem, ale že je postavena na popisu drobných živočichů a rostlin. Většina cestopisů z té doby je totiž dost o ničem.

2 18.07.2020

Další výborný esejistický cestopis Svetozára Krna obsahující kromě popisu samotné cesty, která je páteří knihy, řadu zajímavostí z dané oblasti a úvah o moderní společnosti. Hodnotné jsou též kapitoly věnované mýtům a náboženským tradicím a historii oblasti, stejně jako několik desítek přísloví v závěru.

1 20.05.2020

Kniha mě v určitém ohledu zaujala, takže dávám vyšší hodnocení. Nicméně vadí mi vyzdvihování lovu tím nejnesmyslnějším stylem. Pokud má autor potřebu jíst maso, není důvod v knize nezmínit, že něco ulovil. Avšak autor této knihy se tím hlavně chlubí. Zabíjet pavouky, hady jen kvůli tomu, aby si je jako trofeje vystavil?

1 07.10.2016

Mnohem lepší, než jsem očekával. Vlastně nemám rád knihy (zdánlivě) tohoto typu, kde se autor zabývá vším a vlastně ničím (všemi kontinenty, ale jen stručně). Cestopisná fakta ale nejsou, k mému překvapení, tím hlavním. Tím jsou autorovy myšlenky, jeho hledání – tohle zní trochu jako klišé – sebe sama, jeho zjišťování, kde co jak funguje.

2 29.05.2016

Pár zajímavých myšlenek, ale většina nic moc, autorovy příběhy jsou nezajímavé, často příliš natažené, zbytek je jen kompilace něčeho, ale vlastně pořád dokola totéž. Normálního Čecha možná potěší zmínky o Havlovi a atentátu na Heydricha, stejně jako autorova cesta do Prahy, ale ve skutečnosti je to o ničem. Navíc – autor o něčem mluví, ale často sám (tedy alespoň podle informací, jež o sobě přímo či nepřímo v této knize prozradil) se tím neřídí. Nechci tu knihu nijak odsuzovat, určitě stálo mnoho úsilí ji napsat, ale jednoduše mi nesedlo spojení tohoto člověka s tímto tématem (ale jak jsem uvedl, beru to podle toho, co o sobě prozradil v této knize, předtím jsem jej neznal a nic o něm nevěděl).

4 29.05.2016