milan3144
komentáře u knih
Královny nemají nohy
Vladimír Neff
Původně jsem si říkal, že tento díl přečtu, dám si pak jednoknižní přestávku a pak se k dalšímu pokračování, bude-li to stát za to, vrátím. Ještě tak ve třetině knihy jsem o tom byl přesvědčen. Jenž pak se moje zvědavost, jaké budou další osudy Petra Kukaně z Kukaně, se stále prohlubovala a tak závěr je jasný: pět hvězd a jdu do dalšího dílu hned. Mám-li to k něčemu přirovnat, tak asi k sérii Dědictví otců, nebo Vondruškovu Martina ze Stvolna. Sice dějově to není žádný kvapík, ale oproti právě Merleho Dědictví otců, je to o dost svižnější a pro mne i zábavnější.
Pěkných pět hvězd.
Podivná smrt Evropy
Douglas Murray
Ještě jsem se rozhodl doplnit, sice už tak dost dlouhý můj příspěvek, ale nedalo mi to. Přišel jsem na to v průběhu čtení knihy a do předchozího komentáře zapomněl napsat. V knize se píše o zamlčování, pokřivování a zatajování informací, o zavírání očí před realitou. V rámci čtení jsem se dozvěděl o uprchlických táborech na ostrově Lesbos. Otevřel jsem tedy Google Earth, abych se podíval, jak to tam vypadá. Neudělal jsem to poprvé. Naopak. V případě skutečných míst, které různé knihy popisují, to dělám pravidelně a pomáhají mi dotvářet si určitý obraz (Google Earth, Mapy cz). Uprchlické tábory se nacházejí v okolí města Myliténa. No a světe div se. V oblasti se nachází rozmazané fleky. Jistě, není dobré si dělat z utrpení lidí, žijící v těchto místech v dosti těžkých podmínkách, exkurzní místo a brát, v rámci pasení po senzacích, neštěstí druhých jako turistické virtuální místo. Dejme tomu. To se dá pochopit. Jenže proč je tomu tak na ostrově Lesbos, ale uprchlické tábory v Keni nebo Jordánsku, jsou zobrazovány normálně? Napadá mě několik vysvětlení, ale jedno se mi zdá, po přečtení knihy, jako velmi pravděpodobné...
Ohroženi hmyzem?
Jan Žďárek
Skvělé. Svět, který my vnímáme, je ještě mnohem mnohem pestřejší, než jsme sto schopni našimi smysly zaregistrovat. A to nejen smysly které máme a které jsou u nás svojí rozlišovací schopností nedokonalé, ale hmyz vnímá i podněty v oblasti, kde nám smysly zcela chybí.
Pět hvězd.
Zápisník mrtvého
Helena Dvořáková
Jo, tak tohle se dalo. Máte tipy, ale dost dlouho nevíte, jestli ta postava bude skutečně oním pachatelem. Zdařilá detektivka, která si u mne vysloužila čtyři hvězdy.
Sladká chuť pelyňku
Bohumil Nohejl
Do jednoho zakletého družstva přišel jednoho dne jeden mladý princ a pak se začali dít věci. Je to taková jezeďácká pohádka, máme tu nějaké ty padouchy, pak nějaké to tajemství, lásku, stranické úkoly, předsedu stranické organizace, který má přímo farářskou roli, kdy jeho slova uklidňují, usmiřují, osvětlují, tápající přivádí na správnou cestu, neboť on ví víc a má kontakt s vyšší mocí. A pak ještě další věci, ale ty hlavní jsem vyjmenoval a zároveň nic zásadního neprozradil. Vypadá to, jako bych to shazoval, ale není tomu tak. Někdy to sice trochu tahá za uši, třeba když se v knize umíněně nazývá to zařízení na chov prasat tím oficiálním názvem vepřín, když nikdo na vsi tomu snad nijak jinak neřekne než prasečák (abych nekřivdil, jednou to tam použito je), nebo když, sic jen v rámci jednoho přirovnání, hlavní hrdina mluví o zapalování a traktoru.
No ale jinak to je napsáno vcelku zdařile a já po těchto zemědělský romancích a dramatech, ať už družstevních, nebo sedláckých, čas od času rád sáhnu.
Dávám tomu stejný počet hvězd, jako má Zetor válců (v té době se ještě tříválce nedělali a pětadvacítku nemyslím), které ale nemají svíčky a tudíž ani zapalování.
Čtyři hvězdy.
Podzemní město
Karel Poláček
Třetí díl přenese čtenáře do zákopů a k okresnímu městu zalétává prakticky pouze ve vzpomínkách hlavních postav. Z rodiny Štědrých se omezí vlastně jen na nejmladšího syna a pak ještě na několik obyvatel, které s ním sdílí nehostinné prostředí bojiště východní fronty.
To okouzlení tou pomalou dobou, která byla zastoupena v prvním díle, je pryč. Tady se dostáváme do světa zcela jiného. Ve kterém může znamenat alespoň kousek štěstí třeba to, že se můžete pořádně v suchu a teple vyspat, aniž by s vámi co chvíli někdo nelomcoval a netahal do zimy, do bláta hladového, rozespalého, protože rozkaz je rozkaz. A někteří si ve vydávání rozkazů přímo lebedí. Použít svého postavení k prezentaci své moci jim činí nebývalé potěšení. Je to případ i dvou obyvatel městečka, přičemž u jednoho se to dalo čekat, kdežto druhý se vybarvil až v uniformě.
Pět hvězd.
Tichý Don I.
Michail Alexandrovič Šolochov
Přeci jen pět hvězd. Děj prvního dílu čtenáře zavede, jak už název napovídá, do kozácké vesnice na břehu Donu. Právě na počátku, kdy se seznamujeme s prostředím a postavami, se moje zaujetí pohybovalo v určitých vlnách. Byla místa, kdy mě to prostě moc netáhlo. Postupem ale se to zlepšovalo a tak nakonec můžu dát plné hodnocení. První díl se odehrává před Velkou válkou a na jejím počátku a zavede nás i do jejíchž bojišť, popisujíc některé scény dost syrově a drsně.
Další díl mám rozhodně v plánu.
Tmavá studnice
Jaroslav Velinský
Jaroslav Velinský opět nezklamal. Způsob podání příběhu = jasných a vtipných pět hvězd. Samotný příběh se mi zdál u Tmavé studnice krapet slabší, ale Lidožrout ten malý nedostatek zase dohnal. Do dalších knih od tohoto autora jdu bez váhání dál, jen co se je budu mít.
Boží blud
Richard Dawkins
Knihu hodnotím velmi kladně. Ačkoliv jsem si vědom své pozice, kdy předkládané důkazy si nejsem schopen na "vlastní kůži" ověřit a některé sofistikované, co si budu nalhávat, ani zcela pochopit, a tak se vlastně dostávám do role "věřícího" v tento, v knize prezentovaný směr, se můj postoj se nikterak nezměnil. Co se týče mého přístupu k víře v Boha jsem, abych použil v knize uvedené škály, v rozpětí 1 až 7, setrvale na pozici číslo 6 to jest: "Velmi nízká pravděpodobnost, ale nikoliv nulová. De facto ateista. Nevím to jistě, ale Bůh je podle mého velmi nepravděpodobný , a svůj život žiji, jako by nebyl."
Přesto mě některé náhledy spojitosti a vykreslení velmi překvapily. Jakkoliv můj postoj k existenci Boha zůstal stejný, tak tato kniha značně ukrojila z mého respektu vůči víře jako takové. Přisuzoval jsem jí v otázkách morálky (a i v některých jiných) určitě nezanedbatelný vliv. Autor ovšem v knize předkládá, že morálka bez Boha, není bezbožná ve smyslu násilností, krutosti, lží a nespravedlnosti. Navzdory tomu se ze mne ale s určitostí nestane nějaký zanícený misionář, či inkvizitor s opačným znaménkem, který bude za všech okolností kázat ateismus. Konec konců mám přátele a známé, kteří jsou věřící a v tomto ohledu, dvou zcela opačných pojetí světa, je třeba vzájemného, když ne porozumění tak alespoň tolerance.
Na vědecký evolučních přístupech a vědě jako takové, mě přitahuje schopnost sebereflexe. Kdy věda se snaží přinášet důkazy ve prospěch teorií (jakýkoliv), ale zároveň je neustále vystavována i pokusům o jejich svržení či opravení. Tyto ataky se dějí v podstatě z vlastních řad a prověřují její další životaschopnost. A to ne na základě nějakého dogmatu, ale opět vědeckých důkazů, hovořících pro či proti. Věda si je vědoma svých slepých uliček v historii a v podstatě vlastním přirozeným výběrem se posunuje dál. Naproti tomu ve víře je zakódovaná všeobjímající a vševysvětlující neomylnost. Pokud víra udělá nějaký ústupek, na základě důkazů předložených vědou, tak vlastně jen změní výklad svého "neomylna" tak, aby to onomu "neomylnu" dál odpovídalo.
Lidé lze zjednodušeně rozdělit na dva tábory. Jeden věří, že Bůh stvořil člověka a ten druhý, že tomu je naopak. Já jsem stoupencem toho druhého.
Součástí knihy jsou i dva doslovy. První je poměrně dost zajímavý a poskytuje i alternativní pohledy na některé věci. Současně jsem se i utvrdil v některých názorech na autora. Jde o doslov, který knihu obohacuje a rozšiřuje o jiné pohledy a autory.
Naproti tomu druhý doslov mi připadal, jako že se někdo těsně před tím, než šla kniha do tisku vplížil do redakce a přifařil to tam. A nebo to má být možná náplast na zjitřenou duši zarytého odpůrce, který toto se sebezapřením právě dočetl.
Čtyři hvězdy, skoro pět.
Strach v hrsti prachu
John Ives
Dávám čtyři hvězdy. Napínavé a má to spád. Jen trošku skeptičtější jsem k tomu lovu, kdy to tak trochu vyznívalo, jako kdyby ta poušť byla zemí takřka mlékem a strdím oplývající. No na poušti jsem nikdy nebyl a idián taky nejsem, takže čert ví... Ale jinak přečteno s chutí.
Chlum u Třeboně: Kapitoly z dějin jihočeského pohraničí
František Kodl
Mnoho zajímavých informací o kraji, který mám, s trochou nadsázky, prakticky přes kopec. Přes onen kopec, v knize mnohokrát zmiňovaný, Homolka s lesním komplexem Dubovice.
Čtyři hvězdy.
Návnada na vraha
Roger Longrigg
Tady asi opravdu se nelze moc zabývat logikou děje. S ani ne tak velkou nadsázkou se dá říct, že způsob psaní převyšuje samotnou zápletku.
Dávám tři.
Prázdniny v pralesích
Julius Komárek
Na úvod hodnocení si musím hnedle postěžovat. Postěžovat si na to, že se mi tahle knížka nedostala do rukou v době mé bláhové mladosti, kdy bych jí hltal stejně jako dnes, ale zároveň to vše obohacoval o neopodstatněnou naději, že něco podobného také prožiju.
Pan Komárek umí, v podstatě prostým jazykem, vykouzlit v představách čtenáře ty krásné přírodní scenérie a poutavým způsobem vylíčit dobrodružné, ale i relativně klidné příhody, které se v těchto kulisách udály.
Pro mne naprosto kouzelná kniha, kterou hodnotím vysoce blýskavými pěti hvězdami.
Tichý Don IV.
Michail Alexandrovič Šolochov
Tak jsem s Grigoriem docválal přes potoky krve a jeho živelnou osudovou rozervanost, až do konce tohoto rozsáhlého románu. Pravda, když pominu druhý díl, který se tak nějak vymyká svojí menší záživností, i ostatní díly měli svoje pasáže, kdy mě zas moc netáhlo. Jenže pak zase přišly stránky, které mě doslova přikovaly a já se nemohl od knihy odtrhnout. Je až pozoruhodné, jak se v tomto románě prakticky vůbec nedostává ke slovu nějaká oslavná a úderná agitka. Naopak, často jsou "rudí" vykreslováni dosti nelichotivě. Koneckonců žádnou stranu konfliktu nelze považovat za nějakou spravedlivou tolerantní a osvícenou vůdkyni, snažící se o dobro pro všechny. Na obou stranách se velmi často, pod vznesnými ideály skrývaly snahy o vlastní prospěch a vyřízení účtů, kdy nepřítel byl v občanské válce třeba soused, nebo příbuzný.
Pět hvězd a jsem moc rád, že se mi toto dílo dostalo do rukou.
Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva
Yuval Noah Harari
Určitě zajímavá kniha se zajímavými myšlenkami, postřehy, souvislostmi a vizemi. Podáno přístupnou formou. Dozvíme se co jsem vlastně zač a co jsem stačili za dobu své existence vybudovat a co naopak zničit. Jsme obdařeni rozumem a aby to bylo nanejvýš zřejmé, označili jsme náš lidský druh jako člověk moudrý. Kdybychom se stali nezávislým pozorovatelem a mohli sledovat celý tento vývoj, tak bychom asi těžko zvolili méně skutečnosti odpovídající název. Jsme bezesporu úspěšným živočišným druhem, ale moudrým? Jsem v podstatě přesvědčený o nedobrém konci lidstva (už jen z prostého důvodu, že je nás čím dál tím víc) a v této knize se rozhodně vyskytují pro to argumenty. To, že mě toto přesvědčení neuvádí do permanentní deprese je skutečnost, že se znám a vím, že se dokážu v lecčems dost splést a tak se snad pletu i nyní. A také, že už přede mnou tu bylo mnoho takových katastrofiků a zatím tu stále jsme. Na druhou stranu jsou v knize i určité vize, které by mohli podpořit i optimističtější výhled.
Jako takové motto uvedu zkrácený závěr Doslovu: Zvíře, které se stalo bohem.
-Před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Během následujících tisíciletí se stal vládcem celé planety a hrůzovládcem jejího ekosystému. Dnes stojí na prahu možnosti stát se bohem a možná získá nejen věčné mládí, ale i božskou schopnost tvořit a ničit. ..... Počínáme si jako bohové, kteří stvořili sami sebe, uznávají jen fyzikální zákony a nikomu neskládají účty. Zabíjíme a ničíme ostatní tvory i přírodu, ženeme se za pohodlí a zábavou, ale spokojenost nenacházíme.
Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí co chtějí? -
Čtyři poučné a k zamyšlení nutící hvězdy, kterým chybělo jen málo, aby jich bylo o jednu víc.
Městečko, kde se zastavil čas
Bohumil Hrabal
Dostalo se mi přesně toho, čeho jsem očekával. Hrabalův nezaměnitelný styl, úsměvné a humorné scény a naproti tomu vážné a k zamýšlení nutící věci.
Ať žije republika
Jan Procházka
Naprosto kouzelná knížka. Konec války očima dvanáctiletého chlapce, pro kterého je dobro dobrem a zlo zlem a který ještě nerozumí úplně světu dospělých, kteří něco jiného říkají a jinak jednají. Knížka je dojemná i úsměvná a vřele ji všem doporučuji. S předchozími komentáři ddkk a kom72 se zcela shoduji.
Denní motýli a vřetenušky jižních Čech
Jiří Beneš
Tak s touto knihou jsem udělal trefu do černého. Už delší dobu, a zřejmě marně, se snažím doplnit sérii knih Motýli a housenky střední Evropy, kdy se mi mezi mými knihami nedostává ze šestice hned tří a to Denní motýli a Noční motýli 1 a 2. Při procházení titulů přímo v nakladatelství Academia jsem narazil na tento a jsem nadmíru spokojen. Mnoho fotografií jednotlivých druhů a i ilustrace, fotografie typického biotopu, popis druhu a biotopové vazby, živná rostlina housenek, vývoj, chování, podobné druhy v ČR, rozšíření v ČR, rozšíření v Jižních Čechách, ohrožení a ochrana, síťová mapa Jihočeského kraje s časovým rozlišením výskytu a trend rozšíření. To vše se o každém druhu v této knize dozvíte.
Tichý Don III.
Michail Alexandrovič Šolochov
Opět se vracím k pětihvězdnému hodnocení. Občanská válka se rozhořela s plnou silou a obě strany jsou k sobě nemilosrdně kruté nemajíce si vzájemně v tomto co vyčítat. Toto zvyšuje vzájemnou nenávist, kdy takový akt na jedné straně vyvolává okamžitou touhu po pomstě na druhé a opačně.
Snad jen povzdechnutí, v té záplavě jmen se mi daří v paměti držet a "znát" jen poměrně malou skupinu postav, ostatní tím dějem jen buď na chvilku procházejí, nebo si je prostě nepamatuju, no ale tato skupina mých "známých" se pořád tenčí. Opravdu nevím kolik se jich dočká posledních stran ve čtvrtém díle.
Pět hvězd.
Spravedlivá pistole
Jaroslav Velinský
Způsob psaní, ten specifický humor, to je to, co mě na knihách tohoto autora baví a v čem si s Otou Finkem, nebo jako zde, s Augustinem Velikým a jeho přáteli, velice rozumím. Dávám pět hvězd, ale popravdě, slabší mi připadal závěr. Ono, pro každou detektivku, velké finále, kdy se dozvíme proč, jak a kým byl zločin spáchán. Zdálo se mi to prostě drobet přitažené za vlasy a překombinované, a to i z pohledu deduktivního pátrání tohoto velikého detektiva Velikého. Přesto pět hvězd.