MiraiYume komentáře u knih
Výjimečná kniha! Troufám si říct, že je to nejlepší kniha od českého autora za posledních... no hodně let. Příběh je zpracován výborně, postava Hany je vyobrazena tak realisticky, až z toho mrazí. Při čtení jsem byla plná emocí, které přetrvávaly ještě dlouho po dočtení posledních řádek. Tolik bezmoci, utrpení, zklamání a životních útrap skrytých pod hromádkou černého oblečení a podivínského chování, které s každou další přečtenou kapitolou dává víc a víc smysl, bylo až přitažlivě poutavé, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Životní příběh Hany a Miry končil nadějí v lepší budoucnost, i když křivdy minulosti se nikdy úplně vymazat nedají. Paní autorka má můj hluboký obdiv.
(SPOILER) Ani nevím, kde začít. Kniha je napsaná perfektně, bez hluchých míst, bez krkolomných spojení, zkrátka skvělá práce velmi, velmi talentovaného autora. Jestli se mi líbila? To se asi říct nedá, protože příběh je popsaný s takovou opravdovostí a temnotou, že ve mně rezonuje ještě teď.
Bylo těžké se nevcítit do "cácory", i když jsem se celou dobu snažila držet odstup. Svůj příběh nám podává tak, jako bychom seděli vedle ní ve výslechové místnosti. Nevypráví přesné podrobnosti toho, co se v domě dělo, přesto je to naprosto jasné a tím možná děsivější, protože ve všech těch náznacích se skrývá neuvěřitelné množství zla, které si může čtenářova představivost dotvořit.
Zaujalo mě, že postava dědy se pohybuje pouze na okraji. Je takovým duchem, který proplouvá celou knihou, ale vlastně mu není věnována žádná pozornost, protože si ji prostě nezaslouží. Nezaslouží si, aby si ho někdo pamatoval jako hmatatelného člověka. Zato babi dostává hodně prostoru. Je vykreslená jako rozporuplná postava. Jako by se snažila o dívku pečovat, věnovat jí něco jako zvláštní druh lásky, ale je tak pokřivená a utopená ve zlu, že se její péče stává toxickou.
Na chvíli jsem i já byla na dívku naštvaná. Když mohla utnout tu řetězící se a nekonečnou temnotu, obětovala život nevinného kluka, protože si myslela, že kdyby řekla pravdu, povede to jen k dalšímu zlu. Mohla se zachránit, možná stačilo tak málo... Jenže to víme my, dospělí. Devítileté děvče chtělo jen konec.
Vážně úžasná kniha, ale nevím, jestli budu mít odvahu číst ji znovu.
Na knihy jsem narazila ještě před shlédnutím filmů. Zaujaly mne krásné obálky a anotace taky nevypadala nejhůř. Musím se přiznat, že sérii Stmívání jsem dokonale propadla. Četla jsem ji několikrát, nejvíce asi první díl, který mne zkrátka bavil nejvíc. V mé knihovně má své čestné místo. Četla jsem o něco níže komentář, že takhle se psát prostě nemá, ale jak tedy? Příběh je lehký, čtivý, romantický i napínavý. Alespoň pro mne obsahuje vše, co obsahovat má. Četla jsem jej v osmnácti i téměř ve třiceti a jsem si jistá, že se k němu vrátím. Ano, ten příběh je možná celý takový naivní, ale tak nějak příjemně. Tuto knihu (potažmo celou sérii) si buď zamilujete, nebo už navždy zůstane v kolonce vašich neoblíbených a zapomenutých knižních přešlapů. Ach jo, občas by mi nevadilo být zas jednou zasněná a duchem nepřítomná osmnáctka, co sní o upírovi se zlatýma očima... ;-)
Pýcha a předsudek patří ke klasikám. Krásná filmová obálka mne nalákala na novější filmové zpracování, které je stejně půvabné a něžné jako kniha sama. Moc ráda se k ní vracím a znovu a znovu prožívám romantický příběh Elizabeth a pana Darcyho. Je zajímavé nahlédnout pod pokličku společnosti před dvě stě lety. Ačkoliv kniha byla psána na počátku 19. století, je nadčasová a příběh nezapomenutelný. Místy se sice možná zdá být zdlouhavá, ale jejímu kouzlu to rozhodně neubírá.
Velmi krásná kniha, která mi v mnohém připomněla skvělý film Nedotknutelní (opravdu doporučuji!). Tato kniha patří mezi hrstku těch, která vás donutí vážit si svého vlastního, byť nedokonalého života. Je třeba si vážit každého okamžiku, protože v jedné vteřině se může obrátit vzhůru nohama. Než jsem tě poznala je sladkobolný příběh, u něhož do poslední chvilky doufáte, že skončí jinak, ačkoliv s naprostou jistotou víte, že tomu tak nebude. Přiznávám, že jsem jej četla několik dní. Tak moc na mě působil, že jsem jej musela několikrát odložit, abych si v hlavě srovnala, že je to přece jen stále ještě knížka. Film jsem neviděla, ale možná to změním. Až dostanu odvahu...
Carter je jediný spisovatel, který mi prošel rukou a po jehož dílech je mi vážně zle od žaludku a při čtení trpím na neustálou husí kůži. Co o to, v každé z jeho knih je nějaký extrémně brutální vrah, ovšem tyto vraždy a jejich motiv, to je teprve masakr. Ovšem na konci knihy jsem tentokrát k vrahovi pocítila i jistý soucit, a to je známka toho, jak dobře byl vystavený celý děj.
A velké plus je samozřejmě detektiv Hunter, výborně vykreslená postava.
Takový milý, lehce romantický, lehce detektivní příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. Je to na každý pád oddychové čtení, žádná velká a složitá literatura. Romantická linka mezi Xanthe a Samuelem je jen lehce naznačená, mrzí mě, že na ni nebyl větší prostor. Pár dialogů mě "tahalo za oči", byly do příběhu uměle našroubované, hlavně co se týče Liama, ten byl do příběhu zasazený vyloženě coby vata, přitom si zasloužil silnější linku, protože se mi zdá, že jej autorka hodlá využít i v dalších dílech.
Co se týče samotné knihy, tak námět s cestováním v čase a "zpívajícími" starožitnostmi je skvělý, úžasný! Jen kdyby byl lépe uchopen... to by byla pecka. Takhle je to jen takové fajn víkendové čtení.
Z mého zcela subjektivního pohledu jeden z nejlepších dílů celé série. Nesmírná brutalita byla vykreslena na prvních stránkách, ale její dozvuk mě provázel po celý zbytek příběhu. Zápletka byla skvělá, všechno do sebe výborně zapadalo. Neskutečně otravná a arogantní agentka byla vykreslena tak, že jsem sama měla chuť skočit mezi řádky a zakroutit jí krkem. Jediné, co musím trošku vytnout, je možná trošku uspěchaný konec, ačkoliv když tak nad tím zpětně přemýšlím, to hlavní, co mělo být napsáno, napsáno a vysvětleno bylo a tak možná dobře, že kniha skončila tak, jak skončila. Žádné dlouhé protahování.
Poslední stránky jsou už pak úplně něco jiného a jsem ráda, že mám pokračování hned po ruce, protože čekat na další díl třeba několik měsíců by bylo za trest. Chris Carter ví, jak si pohrát s napětím.
Absolutně přeceňované, absolutně zbytečné, místy absolutně trapné... Jo, na Facebooku jsem se i nad některými událostmi zasmála, ale takhle v knize pohromadě to působilo naprosto uměle, vykonstruovaně, hnané až do krajností a vytažené až z paty. Ani tak vtipné mi to nepřišlo. Zkrátka buď to není šálek mého čaje, nebo nedovedu ocenit... jak to zazvat?... pokus o humor?
Neuvěřitelně se mi líbila myšlenka paralelních životů, nekonečných možností, které můžeme ovlivnit jen my sami. Kdo si někdy neřekl: "Kde bych těď byl/a, kdybych se tehdy rozhodl/a jinak!" Já sama jsem si tu otázku v životě položila několikrát a strašně ráda bych nahlédla na výsledek. Je pravda, že každé, byť bezvýznamné, rozhodnutí dokáže ovlivnit celý náš život a mnohdy i životy ostatních. Prolínání filozofie v celém příběhu bylo skvělé, parádně pasovalo. Kniha výčitek také parádní. Za mě opravdu skvělá kniha, na kterou však musí být člověk "zralý" a naladěný. Konec byl maličko očekávaný, přesto byl skvěle napsaný a díky němu jsem si z knihy po počátečním depresivním stavu odnášela příjemný pocit.
Bez mučení přiznávám, že mě ke knize přivedl seriál. Nic moc jsem od toho nečekala, přesto jsem dostala hodně. Potřebovala jsem něco nenáročného, oddychové čtení. Přesně to autorka splnila. Jasně, není to žádná Austenová, ale ani neurazí. Prostě příjemná červená knihovna. Dialogy mezi postavami mě místy velmi bavily. A úryvky z novin lady Whistledownové byly osvěžující.
První kniha od Cartra, která se mi dostala do ruky, byla mnohem mladšího data, a je to tedy znát. Autor se postupně v psaní vyvíjí a zlepšuje, takže pokud se někomu tento díl nebude extrémně zamlouvat, dialogy mu občas přijdou divné, až vyloženě vynucené, pak nezoufejte, ono se to časem zlepší. Ovšem stále obdivuji skvělou představivost autora, zvlášť co se nechutných a drastických scén týče. Jediné, co mi trochu vadilo, že už asi v polovině knihy bylo celkem jasné, kdo bude vrah a jaký přibližný motiv by mohl mít. Ovšem stále se jedná o celkem parádní, napínavou jízdu.
Tahle kniha se mi do ruky dostala úplnou náhodou, když jsem se snažila zjistit, co všichni na tom Carterovi mají. No, už to vím. Přinejmenším má autor děsně zvrácenou fantazii. Četlo se to dobře, velmi rychle, napínavé od začátku do konce. Po některých scénách mi bylo lehce nevolno, a to je dobře. Ukazuje to, jak Carter mistrně dokáže popsat ty nejzrůdnější pasáže. Po strašně dlouhé době jsem zřejmě přišla na chuť detektivkám.
Zvláštní příběh. Ani nevím, jak ho popsat. Krásný ne, romantický přímo tak ne... Posedlost? Podivínství? Osamění v lásce na dohled? Pocit marnosti? Nevím, je to opravdu podivuhodný příběh. Postava pošťáka se mi zprvu vůbec nelíbila, říkala jsem si, že je to vážně divný a asi zoufalý člověk. Postupem času jsem na něj nezměnila názor, ale příběh se rozvíjel tak zvláštně a plynule a lehce, že mě to nutilo číst dál. Vsechno dávalo v knize svůj smysl, všechno bylo včas na správném místě, včetně haiku. Je to jiná kultura, jiný styl básní, zkrátka něco úplně jiného a mě to bavilo. Strašně ráda jsem nakoukla do kousku japonské kultury a dozvěděla se něco nového. Je to hodně zvláštní příběh, stojí za to jo přečíst.
Nádherný příběh! Úžasně napsaná kniha! I když jde o převyprávění notoricky známé pohádky, je takhle kniha v mnoha ohledech výjimečná. Spisovatelka má cit pro volbu slov, čtenář si opravdu dokáže představit scenérii tichého zmrzlého lesa před sebou. Ze začátku mi chvíli trvalo se začíst, úvod se mi nejdřív zdál zdlouhavý, později mi došlo, že byl nezbytně nutný k dokreslení Krásčina charakteru a vztahů s jejími sestrami. Všechno dávalo krásný smysl a příběh Zvířete byl téměř uvěřitelný. Naprosto skvělé byly vsuvky s pocity Zvířete. Cítila jsem s ním. Vlastně celou knihou mne provázela smršť různých pocitů, podle toho, co Jeva a Eoven zrovna prožívali, jakou fází svého vztahu si procházeli - ať to bylo poznávání, nenávist, postupné získávání vzájemné náklonnosti... To všechno autorka vylíčila bravurně. Po dočtení mi bylo smutno. To se mi stává málokdy. Chtěla bych vědět, jak to s Eovenem a Jevou pokračovalo, jestli se nechali pohltit lesem nebo se Jeva navrátila k rodině. Pár výtek bych přesto měla - vzhledem k rozvláčnosti celého příběhu se mi konec zdál až k uzoufání uspěchaný. Chybělo mi nějaké dotažení příběhu s Ohnivákem, něco, co by ho udělalo víc hmatatelným, víc ho zasadilo do příběhu, když už se neustále pohyboval na jeho okraji... Ale přece - fakt kouzelný příběh! :-)
Po všech směrech oddychová knížka přesně na dobu, kdy chcete vypnout hlavu a nad ničím nepřemýšlet. Místy mi humor připadal nacpaný na sílu, musela jsem si zvyknout na styl autora, ale stačilo si uvědomit, že to prostě není žádné veledílo, ale oddechovka, a hned to bylo lepší. Takové milé, rychlé čtení.
Film mám moc ráda, možná proto jsem měla trochu jiná očekávání.
Po dlouhé době mi do rukou padlo originální fantasy (byť staršího data) s hodně zajímavou zápletkou, skvělými dialogy a hlavně opravdu umně napsané. Žádné milionkrát omílané fráze, žádné na každé druhé straně opakovaní slov. Zkrátka od začátku do konce mě autorka dokázala zaujmout a zabavit. To se mi už nějakou dobu nestalo. Ráda se pustím do dalších dílů. Znám seriál, ale to byla taková chujovina, že se na to koukat nedalo. Kniha je úplně někde jinde a stojí za to si ji přečíst. Snad kvalitativně příběh neklesne. Našlápnuto má parádně.
No páni! Tohle byla naprosto úžasná napínavá jízda od první stránky až po tu šílenou šestistou šedesátou. První díl byl skvělý, druhý byl ještě lepší. Ano, Tamlin byl v prvním díle po všech stránkách kouzelný, šarmantní, okouzlující svým tajemným způsobem. Ale Rhys? Rhys je všechno, co Tamlin postrádá. Autorka si výborně pohrála s psychologickým vykreslením postav. Tamlin i Feyre jsou po hrůzách pod Horou zlomení a místo aby jeden druhému byli oporou, nedokážou pomoci ani svým vlastním zlomeným duším. Tamlin prošel proměnou. To, co nás na něm okouzlovalo v prvním díle, nahradila neutuchající potřeba mít vše pod kontrolou a až zběsilé nutkání ovládat všechno a všechny kolem sebe. Rhys zažil větší utrpení než Tamlin, ale díky své silné vůli a síle svých snů a osobnosti se nenechal zlomit. Feyre mne dobrou tříčtvrtinu knihy neskutečně štvala, ale na druhou stranu jsem ji chápala. Maas její depresivní a sebezničující stavy dokázala dovést do dokonalosti. Té postavě jsem to zkrátka všechno věřila - tu bolest a sebezničující prázdnotu. Kdo jiný by ji z jejích temných stínů měl vytáhnout, než samotný pán temnot? Oni dva si dokázali pomoci navzájem a budování jejich vztahu bylo tak přirozené a nekrášlené, že se podobalo realitě. Rhysand je po všech stránkách okouzlující postava, kterou nelze nemilovat. A ta jeho temná stránka je... Ach!
Po prvních kapitolách jsem si pomyslela, že jsem asi začala číst nějaký těžce erotický román, ale nakonec mi tyhle vsuvky vůbec nevadily. Na začátku poukazovaly na to, že tělesná láska v žádném případě nedokáže nahradit partnerské soužití, kdy si dva věří a navzájem se podporují a ke konci zas jen prohloubily dojem ze vztahu Rhyse s Feyre. Protože i ta erotika do plnohodnotného vztahu patří, že jo.
Tahle kniha má jedinou vadu - nevejde se mi do kabelky! Takže jsem si čtení musela nechávat až na doma. Ale příjemným zjištěním bylo, že i přes svůj šílený objem v podstatě neobsahuje hluchá místa. Příběh do poslední čárky plyne tak, jak plynout musí, aby došlo k tomu konci, ke kterému dojde (nechci spoilerovat) a jak Rhyse a Feyre sblížit a nechat ji objevit její schopnosti.
Příběh starý jako čas sám... Ach, kdo by neznal Krásku a zvíře! Musím přiznat, že jsem prvně viděla filmové zpracování a až po něm jsem narazila na knihu. Obálka má luxusní zpracování a příběh uvnitř je stejně krásný, něžný, jemný... Možná je můj úsudek trochu zkreslený tím, že tato pohádka patří k mým nejmilejším, ale ke knize se moc ráda vrátím. Je napsaná velmi pěkně, vhodná pro čtenáře každého věku. Opravdu kouzelná knížka...
Jak jsem u předešlých dílů byla nadšená, tak tady přišla studená sprcha. První kapitoly byly úžasné! Napínavé, skvělé, o to horší pak bylo číst ty následující. Nevím, jestli to bylo špatným překladem, ale naprosto mě iritovalo, jak každou chvíli převážně Poppy začínala větu: "Já..." a pak už nic, jen tři tečky. Hrozný jajánek! To v minulých dílech nebylo, tady se z toho stal neskutečně rušivý element. Další výtka patří Casteelovi. Co to z něj proboha autorka udělala? Z mocného a silného Temného je tady slintající pejsek běhající za svou paničkou Poppy, kterou musí na každé druhé straně ujišťovat, jak je dokonalá a úžasná a jak jí vůbec není hoden. Fuj! Tohle byla příšernost, která opět podkopala skvěle načatý a rozběhnutý příběh. A pak ty sexuální vsuvky... Ne, nejsem puritán, ale čeho je moc, toho je příliš. Byli jako dva králíci. Kdyby autorka těchto scén ubrala, příběhu by to jedině pomohlo.
Za mě se tedy jedná o velké zklamání. Ale co už. Sérii mám v knihovně, už ji dočtu. Ale vážně doufám, že se autorka v dalších dílech bude krotit a pokud má problém s grafománií, tak ji alespoň zkrotí vydavatel, protože boží příběh dusí spousta vaty a zbytečností. Pak uniká to hlavní a děj se nekonečně táhne. Napínavý závěr to už pak nezachrání.
Škoda, mohla to být pecka.