Miretti
komentáře u knih

Jsem skalní fanoušek HP, ale i vy, kdo jste tímto fenoménem nepolibeni, si tuhle skvělou knihu bez obav přečtěte. Je to hlavně krásný příběh života jednoho kluka. Ani chvíli jsem se nenudila, dělala mi společnost pár hezkých večerů, se smíchem, slzami, s úvahami k zamyšlení. A dozvědět se něco ze zákulisí natáčení filmů bylo třešničkou na dortu. Děkuji za takový zážitek.
P.S. chyby v textu knihy odpouštím.


S velkou úctou a pokorou děkuji panu Eddiemu, že se na sklonku života přeci jen odhodlal k napsání této knihy. Předala mi mnoho pozitivní energie, úvah k zamyšlení. A uživatelka, která knihu hodnotí jako odpad, musí být v jádru nesmírně chudý a bezcitný člověk. Bez sebemenší úcty ke druhým, k historii a utrpení. Za takové lidi se velice stydím. Kniha není šitá horkou jehlou, je literárně kvalitní a lidsky naprosto úžasná. Takového člověka by chtěl poznat každý.


Také se klonim k názoru, že toto dílko by měl vidět a číst každý. Hodně prospěšné, psáno pro běžné a snad i vyplašené lidí. Po lopatě, k pochopení. Jsem ráda, že ji doma mám. A děkuji panu autorovi.


Moje první letošní kniha. Přiznám se, že mě primárně nalákala luxusní a úchvatná obálka. Zaujal mě v anotaci příběh o stáří.. anotace ne tak docela vyjádřila děj knihy, což bývá bohužel často. Také nerozumím překladu názvy knihy, originál se mi líbí víc. Moc se mi líbily postupné vzpomínky Missy, díky nim člověk ledacos pochopí. Celý příběh byl takovým milým pohlazením.. nesmíte u něj moc přemýšlet, to by se mouchy našly hned, některé věci mi přišly nereálné. Ale hodnotim plnou parou, kniha mě zahřála na duši, což byl účel.


Knihy paní autorky z hlavy jentak nedostanu. Doupě bylo úžasné, ač bych preferovala možná příběhy jednotlivě každý za sebe, to jejich částečné prolínání se mi líbilo. Skvělé , prostě skvělé, víc slov se mi nedostává.


Na doporučení mé milé Ladyky jsem sáhla po této autorce. Ze začátku jsem trochu bojovala s nezvyklým stylem, jako by odosobněným. Ale o to víc pak ke mně samotný příběh pronikal, bral mi dech. Název knihy má opravdu význam. Část o Zuzanině dětství byla úžasná, bezstarostná, srdce hladící. O to víc mi bylo úzko, jak šel v knize čas. A ten konec, prostě zážitek...Doporučuji a autorku po první přečtené knize řadím mezi své Top.


Autorku mám velmi ráda. Přiznám se ale, že za mě by knize slušela menší stopáž, trochu se mi to vleklo. A popravdě ani k jedné z postav jsem si nenašla silné pouto, jak to mám ráda. Bohužel mi kniha zapadne do mnoha dalších podobných...


Zdánlivě tři naprosto odlišné příběhy tří žen , žijících odlišným způsobem života tak moc, jak to jen může být. Přesto se jejich osudy zapletou, jako ten cop v názvu. Krásné a milé čtení. Každý z příběhů má veliké poselství...a já jsem ráda za svůj obyčejný život...


Ani ja nejsem věkem zrovna vhodný adept ke čtení této knihy, ale já paní autorku prostě můžu. Umí to se mnou, i když tenhle druh literatury moc nepreferuju. Ale když chci číst živě, s hmatatelnými emocemi, sahám na jisto po knihách skvělé Colleen. A dostanu přesně to, co potřebuji.


Jestli podle anotace čekáte knihu o životě, lásce, přátelství, ve které hrají roli příběhy, určitě se do ní nepouštějte. A že je kniha v žánru pro děti, tomu nerozumím vůbec .
Kniha je vskutku drsná a morbidní, ale já mám ráda bujnou fantazii a tady opravdu pracovala na plné obrátky. Literárně psáno velmi pečlivě a čtivě. I přes ten hrůzný svět v ní popisovaný, je zároveň citlivá. Kdo má rád originální věci a nebojí se fantasie , dostanete nevšední zážitek. Já v tom neviděla , jak je psáno níže, jen nechutnosti a zvrácenost, ten příběh byl opravdu silný...ale rozhodně není pro každého.


Knihy o holocaustu čtu často, je to taková moje osobní úcta ke všem jeho obětem.
Bylo nesmírně těžké číst vzpomínky paní, která ty hrůzy prožívala ve svých 13ti letech... přesto mnohem těžší bylo číst o jejím návratu do Polska po 40ti letech. To jsem prolila potoky slz. A zaujala mě tato fráze z toho návratu, s níž více než souhlasím.
"Svíce nezapálím ani se nebudu modlit. Neuteču od vzpomínek. Nevykoupím si tento dluh zapálením svíce nebo mumláním modlitby. Neuteču k Bohu. K Bohu, který právě v tomto táboře ukázal jednou provždy svou neexistenci, a to tak zřetelně a jednoznačně!


Tato novinka mě zaujala svým názvem... musíme toho tolik, že těch lístečků se slovem nemusíš jsem se nemohla nabažit.
Myslím, že naše společnost je pořád taková, že nás staví do předurčených rolí..vybočit není lehké, ne pro mou generaci (1977). Čekala jsem tedy nějaké trochu motivační čtení prostřednictvím příběhu. Byla jsem mile překvapena, že to byl klasický příběh, ne žádné mantry a podobně. K Marii jsem si cestu našla až na konci, ale její příběh byl hodně silný, člověk míní.... a nakonec mu život ukáže..Kateřina byla trošku mým zrcadlem, i toho Karla mám doma. Bavil mě styl psaní, připomínal mi knihy paní Monyové s kapkou čehosi od paní Třeštíkové . Nicméně paní Čechová je samozřejmě originál a já jí tleskám.


Tak k paní spisovatelce, doslova legendě svého žánru jsem dlouho dozrávala, až se trochu stydím. Vždy mi přišly zajímavější jiné knihy. Až v rámci letošní Čtenářské výzvy jsem po jedné z nich sáhla. Překvapil mě jazyk, kterým je psána. Nic toporneho, nudného či starého. Naopak, svěží a čtivé. Pro mě jasná volba , když si chci užít starou dobrou Anglii, panství a podobně.


Pro mě velmi milý objev na literárním poli. Mám tyhle příběhy ráda. Nejsou tradiční, není v nich moc napětí..jen si tak plynou. Kdybych děj měla převyprávět, asi s tím budu mít problém, protože víc je tam popisů a krásného jazyka.a to mě moc baví...kniha mi v mnohém připomíná knihu O dívce Grace.


Krásné povídky, až se mi tajil dech. Paní autorka je má oblíbená a tato kniha neměla chybu. Každá z povídek byla jedinečná , nejvíce mě bavila ta s Malinou- Halinou. Loutkoherečka byla vskutku drsná...


Pokud chci odbočit ze svých oblíbených žánrů, ráda sahám po této autorce. Líbí se mi její styl psaní. A tento příběh byl krásný, dojemný a kouzelný... takové milé pohlazení .


Tak moc jsem chtěla popsat všechny ty emoce,co ve mně po přečtení této knihy zůstaly, ale jak jsem předpokládala, slova mi došla. Výborně napsaná kniha paní autorky, kterou jsem do té doby neznala. Emočně velice silná, dojemná, zasáhla mě podobně jako Vrány. Člověk bere spoustu věcí jako samozřejmost, ale tak to není. Zastavte se, najděte si čas na své blízké, prožijte každý den s pokorou a vděčností...a tuto knihu si opravdu přečtěte....


Kniha se četla velice dobře, napsáno plynule a výborně. Téma je samozřejmě hodně smutné, tak to ale chodilo a je dobré to nejen v knihách připomínat. Krásný, citlivě napsaný příběh.


Zdá se mi, že mnoho čtenářů zde to bere moc vážně:) samozřejmě fotr bude vždy fotr, na tom snad nejde hledat něco nového. Proto si ho davkuju po dlouhé době za účelem nenáročné četby, ve které nehledám nějaká moudra či vyšší laťku.Vždy se u toho nasměju , Dominikův humor mám prostě ráda.


Název více než trefný, já jsem z knihy ten podzim doslova cítila. A ten příběh, byl bravurní, troufám si říct, že jeho vyústění čeká málokdo. A to umí málokterý autor. A oceňuji, že to jde i bez šíleného násilí, kterého je všude plno. Takové knihy se čtou samy. A já se těším na Zimní oheň, šetřím si ho na zimní dny:)
