Mirka2778 komentáře u knih

Přiznávám, že číst poezii moc neumím a mnohem víc si ji užívám jako posluchač. Proto jsem si tentokrát dopřála audio verzi a byla to nádhera. Ano jsou to balady a jsou hodně drsné, jenže jsou úžasně složené. Ano, když je někdo umí přednést, tak mají nejen slova, ale i rytmus a melodii. Tak přestože je to, díky škole, jedna z nám nejznámějších sbírek a děj balad nejspíš zhruba známe všichni, moc doporučuji k zopakování. Po dlouhých letech jsem si básně dávkovala pomalu a vychutnávala. Skvělý zážitek.

59 08.06.2022

Saturnin. Tituly Kniha století a Kniha mého srdce si jistě zaslouží. Ne snad že by to byla ta nejlepší česká kniha, co byla napsána. Ale spíš pro to, že si ji snad každý Čech dokáže přečíst.
Komukoli udělá radost. Máme rádi Saturninovu metodičnost a preciznost. Jeho zaměstnavateli fandíme při tenise, lovu lvů i v šachu. Smějeme se, nebo i posmíváme tetě Kateřině a Miloušovi.
Čekáme na glosy doktora Vlacha.
Asi nejsem sama kdo má stejně rád i televizní zpracování a tak se mi stává, že si nejsem jista kdy cituji knížku a kdy film.
Navíc jsem shlédla i dvě divadelní zpracování, jedno dobré a jedno luxusní.
Díky pane Jirotko!

56 11.07.2018

Tematicky jsem se k Dášeňce vrátila, když mi fena porodila deset štěňat. Jako děti jsme měli Dášeňku na kazetě namluvenou panem Högrem. To byla nádhera. Ještě dneska jsem v duchu přesně slyšela jeho intonace, "hlas přírody", atd...
Příběh je to jednoduchý, notoricky známý, ale nebudu nic předstírat, je to moje nejoblíbenější Čapkovo dílo. Čapek mohl být intelektuál jaký chtěl, ale asi jen Dášeňku známe všichni.

41 21.05.2019

O tuhle knížku jsem pohledem zakopávala už jako dítě. V naší knihovně byla odjakživa. Naštěstí mě v dětství její titul vždycky odradil. (Určitě to není čtení pro dítě, i kdyby bylo sebevětším knihomolem.) Takže poprvé jsem ji přečetla přibližně v pětadvaceti. Dodneška si pamatuju své usilovné pátrání po pokračování a to velké zklamání, když jsem zjistila, že prostě není!
Teď po dvaceti letech jsem knihu přečetla podruhé, a opět cítím jak ráda bych se začetla do pokračování.
Je to obsáhlý román, nesoustřeďuje se pouze na postavu Michelangela, ale ukazuje nám jeho rodinu, prostředí ze kterého vychází, jeho přátele i umělecké soky, podporovatele i nepřátele. Vše zasazuje do kontextu doby a událostí.
Karel Schulz nejenom veškeré pocity dokázal popsat, on je ve čtenáři přímo vyvolává. Při čtení jsem doslova cítila Michelangelovu bolest, úzkost, vyčerpání, nemoc. Cokoli autor napsal, každé slovo, věta mají v knize své místo a i když se mnohé z nich opakují a to i několikrát, nejsou tam zbytečně.
Je to úžasná kniha, bylo krásné ji zase číst, byl to svátek.

36 22.10.2021

Americké rodině Kostků je navrácen zámek v Česku i s věrným (svérázným) personálem.
Celá Kostka je vypulírována. Vyzbrojena strašidly, Himmlerovým apartmá i svatbou Helenky Vondráčkové se pouští do souboje o návštěvníka s Orlíkem knížete Schwarzenberga.
Při prvním čtení jsem se nemohla odtrhnout. Podruhé jsem dokázala si čtení rozdělit na čtyři dny.

Čtení deníku Marie třetí u mě vyvolávalo podobné záchvaty smíchu, jako kdysi Robin paní Frýbové. Prostě oddychovka.

34 07.09.2018

Zajatecký tábor Čangi je naplněn desetitisícem zajatců.
Nejvýraznější postavou je americký desátník King, zvaný Král. Díky čilému obchodu především se strážnými má dostatek jídla i slušné oblečení.
Tak trochu náhodou se spřátelí s britským poručíkem Petrem Marlowem.
Kniha popisuje normální život v místě, kde největším zločinem je jídlo ukrást, ale zároveň se každý snaží sehnat o trochu víc jídla, než je příděl.
Je možné neslevit z morálních hodnot? Nebo je důležitější přežít?
Neustálý boj s nemocemi, špínou, parazity i s nevraživostí mezi zajatci, je popsáno tak, že není snadné knížku odložit.

32 17.09.2018

S komentářem si nevím rady. V dětství jsem se s Malým princem nepotkala a zatím mám v sobě pocit, že jsem až tak o nic nepřišla. Jeho, jistě skvělé, myšlenky jsem v průběhu života získala z jiných zdrojů.
Chápu poselství knížky, ale forma sdělení mi přijde těžko přístupná. Je to takový sen, ze kterého se probudíte, chcete rychle usnout aby se vám dozdál, ale přijde sen jiný, taky hezký, ale cítíte, že jste ošizeni o ten původní. Celou knížku jsem přečetla za dvě hodiny a vím, že v ní bylo mnoho myšlenek, které mi za tu chvilku nemohly do podvědomí proniknout. Z komentářů mi vyšlo, že asi nejsrozumitelnější je čtení ve dvou (v kolektivu). Dospělí a děti kteří si vzájemně pomohou porozumět.
V komentářích se píše že v každém věku si z knihy vezmete něco jiného. Zkusím se k ní za pár měsíců nebo let vrátit, třeba z ní přecejen získám něco víc.
Děkuji všem, kdo jste se v komentáři opravdu pokusili vysvětlit, co knížka dala zrovna vám.
P.S.: Na planetě Utopie si umím představit seminář pro všechny rodiče, učitele, vychovatele na téma: poselství malého prince a jak ho aplikovat do života.

Inkvizice pořádá hon na čarodějnice. Jsou mučeni a zabíjeni nevinní lidé, kteří mají odvahu se postavit nespravedlnosti, nebo alespoň mají majetek k zabavení.
Opakuji se, ale žijeme v nádherné, pohodlné době a málo si toho vážíme.

30 11.07.2018

Moje první Austenová. Úžasné. Postavy se vyvíjejí a přesto jsou v základu stále stejné. Elizebeth je vtipná, milá, veselá.
Jane je krásná, melancholická, hodná. Paní Bennetová hloupá. Pan Bennet nad věcí. Lydie a Kitty puberťačky. Bingley veselý a zamilovaný.
Darcy hrdý a důstojný (Přestože se směje podstatně víc než ve filmu)
Pan Collins směšný, Charlota rozumná.
Četla jsem ji až dlouho po shlédnutí filmu, který si pouštím alespoň dvakrát ročně. Knížka je samozřejmě lepší než film a nalákala mě k přečtení dalších autorčiných románů.

30 09.07.2018

Myslíte si, že váš vedoucí (velitel) je ten nejhloupější, kterého kdo kdy potkal? Omyl, tím je Goodbody. Účetní, který narukuje do armády a tam je povyšován za zásluhy jen proto, aby se ho každý velitel rychle zbavil.
Když se stane poručíkem, mají jeho poddůstojníci a celá četa spoustu práce s vytahováním ho z malérů. Což dělají s velkým sebezapřením a téměř proti své vůli.
Nedej bože, aby někdo vzal tuhle knížku vážně. Mohl by dojít k závěru, že válka je děsná sranda.
Moc mě bavila krádež zlatého rouna podle bájesloví pro osmileté děti. A Goodbodyho pochodem si občas vykračuji. Ovšem vyzkoušet poklus velmi doporučuji! (beze svědků)

28 18.07.2018

Chtěla bych žít v době kdy byl čas dennodenně psát dopisy všem svým známým, abych je informovala o každé své myšlence, o každém svém hnutí. Ale je tu ten problém s poštou, ta francouzská v osmnáctém století se zdá mnohem výkonnější a spolehlivější než ta dnešní v Česku. Pravda dnes mi FB umožňuje to samé v mnohem širším měřítku, ale tak nějak cítím že to není ono.

Mohlo by se zdát že kdo se seznámí s markízou de Merteuil, či s vikomtem de Valmont, ocitá se v nebezpečí, dává v sázku svou pověst. Nicméně myslím si že "nebezpečné" je až jejich spojenectví. Markíza a Valmont jsou svým způsobem přátelé a právě to zvětšuje jejich nebezpečnost. Jsou velmi marniví a veškeré jejich "úspěchy" získávají na ceně, až ve chvíli kdy se jimi sobě pochlubí. Pokud by se neměli navzájem, nejspíš by "nevyváděli" tolik, protože by se neměli komu svěřit. Nebo možná jen Valmont by se neměl před kým vytahovat a tak by byl bez pošťuchování s markízou téměř neškodný.

Ke knize jsem se dostala díky Formanově Valmontovi. Colin byl tak skvělý, (v tomto zpracování je Valmont spíš nezralý, než zkažený) že málokterý jeho film propásnu a navíc naprosto chápu ženskou slabost pro okouzlující darebáky. Některým se prostě odolat nedá. Takže ano, jsem ovlivněna svým oblíbeným filmem. A tak i knižní Valmont má mé sympatie, přestože jedná mnohem zlomyslněji a krutěji, než filmový a ve skutečném životě bych se člověku takového charakteru jistě chtěla obloukem vyhnout.

Knížku čtu po několikráte a vždycky je to stejné. Večer usedám na chviličku do křesla abych přečetla pár stránek, po dvou hodinách si slíbím tak ještě jeden dopis a jdu spát.....a kolem půlnoci s lítostí zhasínám lampu, protože; "to bych ráno do práce opravdu nevstala".

Při čtení hlavně Valmontových dopisů paní de Tourvel (ve kterých se píše stále totéž, ale stále novými slovy) mi je líto dnešních autorů, kteří mají tak chudou slovní zásobu, když neumějí vytvořit zajímavý slovní obrat, mají texty plné floskulí a klišé. Na druhou stranu chápu, že právě tento styl, čtení této knížky mnohým dosti znesnadňuje.

Na doporučení zdejších komentářů si příště poslechnu audioknihu.

27 26.12.2021

Zpráva o smrti princezny Diany oběhla celý svět. Zámek Kostka je potažen černým flórem, jsou zrušeny prohlídky a každý truchlí svým způsobem.
Autor pochopil, že osazenstvo zámku Kostka nám už nové vtipy může nabídnout jen těžko a tak nás přivádí mezi zločince, kteří plánují ukradnout poklady, které na Kostce jsou.
Typy postav byly vybrány tak, aby se jim ty nesmysly opravdu mohly dít.
Protože autorův styl už znám, nejsem tolik překvapována jako při prvním čtení "první" aristokratky. I tak se mi to líbilo.

27 21.01.2019

Pokud někdo hledá příklad emancipované ženy, tak doktorka Kalálová je přímo vzor. Vzdělaná, pracovitá, nebojácná průkopnice. Její touha pomáhat i vzdělávat byla nezměrná.
Moc se mi líbilo, jak z knížky vyplývá, že v Bagdádě dvacátých až třicátých let sice vládly přísné muslimské tradice, ale zároveň se nevylučovalo, aby vyznavači jiných náboženství zas ctili ty své.
Autorka nás provází životem odhodlané ženy od příjezdu do Istanbulu, cestou do Bagdádu, zařizováním ordinace i nemocnice.
V Iráku tehdejší doby nebylo snadné být ženou, ale ani cizinkou. Naštěstí díky své odbornosti i pracovitosti často získala pomocnou ruku v ten pravý čas.
Protože je v knize použito i dost dochovaných dopisů, máme možnost poznat život i myšlenky doktorky Kalálové opravdu zblízka.

Rozlučme se, dokud se smějeme!

26 03.12.2018

Des Grieux je mladík s budoucností kněze. Ale, náhle se zamiluje do krásné Manon.
Manon je šestnáctka, která se také zamiluje, jenže má talent líbit se všem.
O její přízeň usiluje i postarší Duval. A navrch se do všeho plete Tiberge v Jagovském stylu.
To všechno je psáno nádhernými Nezvalovými verši.
Tuto hru musí obdivovat i zarytý odpůrce básní.

25 29.08.2018

Že pan Francis píše skvostně víme všichni.
U této knihy musím vyzdvihnou velmi výstižné popisy depresivních stavů hlavního hrdiny. Francis na rozdíl od dnešních autorů, kteří si s depresí pletou bezdůvodné, nadměrné chlastání, věděl o čem píše.

24 29.06.2022

Střevíce z lýčí symbolizují sepětí s tím, odkud pocházíme. S tím kdo nás ovlivňoval a formoval člověka jakým jsme se stali. A tak kniha obsahuje mnohem víc vzpomínek na pocity, na mezilidské vztahy, na nálady, než na příhody které je vyvolaly. Zároveň je to krásné vyprávění o dětství a mládí na vesnici z dob kdy na každém dvorku se popelily slepice a kejhaly husy a ve chlévě přežvykovala kráva a rochnil se pašík.
Je to krásné, nostalgické, poklidné čtení.

24 07.04.2021

Skvěle, čtivě napsáno.
Komunista u moci se chová všude stejně. V Evropě, v Jižní Americe, v Asii. Popisy pana Etzlera se tolik podobaly vyprávěním mé babičky o padesátých letech, táty o sedmdesátých a když přišla zmínka o protekčních spratcích komunistických hlavounů, dokázala jsem si vybavit pár konkrétních obličejů z konce let osmdesátých. Škoda že si knížku nepřečtou ti, kteří hlásají jak "předtím" bylo líp, snad by se jim aspoň trochu oživila paměť.

23 18.10.2021

Hra o trůny- to je úvod, jaký má být. Než jsem se nadála, měla jsem knížku přečtenou. Není jiná možnost, než pokračovat druhým dílem.
Starkovic děti, ty mě baví. A zlovlci, skvělý nápad, jsou úžasní. spoiler: hlavně v dalších dílech.

23 28.03.2021

Osudy Kafky Tamury a pana Nakaty, jsou pro mě milým překvapením. Od prvních řádků se kniha čte velmi lehce.Autor nám velmi usnadňuje orientaci v příběhu. Postavám dal zapamatovatelná jména, nezatěžuje nás záplavou místopisných jmen a popisů. Zmiňuje jen to, co je pro děj důležité.
Kluk, který četl Zámek a Proces, kavárník který si užívá Beethovena a Haydna.... Je to záměr, jak získat pro své knihy západního čtenáře, nebo jen zdůraznění jejich rozhledu? Mě to zaujalo a nalákalo: Poslechnu si pár kousků z vážné hudby, přečtu něco od Kafky, něco dalšího od Murakami a za čas se vrátím i ke Kafkovi na pobřeží.
Skvělé!

23 07.03.2019

Gulliverovi cesty se tváří jako dobrodružný příběh určený možná spíše dětem. Já jsem si z něj vybrala to, co nabízí dospělákům. Ukazuje nám malost i velikášství, omezenost toho kdo nechce být poučen, ale zároveň i jak je těžké pochopit někoho kdo vyrůstal v naprosto jiné kultuře.
V zemi liliputů se například přesvědčí jak malý kousek je od: být někomu potřebný k: být mu nebezpečný.
Knížka obsahuje mnoho pravd, nebo jen myšlenek, jejichž uvědomění by mnoha lidem napříč společností/světem bylo ku prospěchu.

-Žádný zákon té země nesmí přesahovat slovy počet písmen jejich abecedy.
Málokterý však bývá dokonce i tak dlouhý. Vyjadřují je slova nejprostší a nejjednodušší a oni nejsou takoví taškáři, aby v nich nacházeli víc než jeden smysl. -Napsat výklad nějakého zákona je hrdelní zločin.
-Kdo vypěstuje dva obilné klasy nebo dvě stébla trávy na půdě, kde rostlo dříve jen jedno, zaslouží se více o lidstvo a prokáže vlasti důležitější službu než všichni
politikové dohromady.
-Opatrností a bdělostí spolu se zdravým rozumem uchrání člověk majetek před zloději, ale proti větší zchytralosti je poctivost bezbranná.
-Chyby, kterých se člověk dopustí z neznalosti s ctnostným úmyslem, nebudou nikdy pro obec tak neblahé jako jednání člověka, který má sklon k špatnostem a umí je dobře uplatnit a obhájit.
-Není nic tak veliké ani malé, leč při srovnávání.
-Nevědomost bude plodit vždycky předsudky a jistou omezenost v myšlení.

23 16.02.2019