MissBlack komentáře u knih
Mně se to líbilo moc.
Střídání stylů vyprávění (od úryvků ze slovníku, přes "vylepšenou" pohádku až po elojský test atd.) navozovalo zčásti děsivou a zčásti úchvatnou iluzi reality, něco ve stylu "že bychom snad o Finsku něco nevěděli?" a tím si mě kniha získala. Dost si taky považuji využití synestezie, to byl pro mne opravdu svěží vánek, něco nového, dosud jsem se s tím nesetkala - ani knižně, ani reálně, tedy až díky této knize vím, co to vlastně znamená.
Co se samotného příběhu týče, pátrání po tom, co se stalo sestře Vanny - kdoví, jestli mě nutilo číst dál zrovna toto. Nejspíš ne. Asi mě to zaujalo jako celek, víc mě táhlo "pohybovat se" v tom světě, který autorka stvořila, objevovat ho s každou další stranou, podivovat se... A nakonec - chilli. To zkrátka nemělo chybičku :)
Pro mě příjemné počtení, mnohdy jsem se až nahlas zasmála :)
Kniha neslibuje mnoho, ale kdo nečeká zázraky, nejspíš zklamaný nebude. Přečtení nelituji, jak jsem už napsala, pro mě to byl příjemně strávený čas a mnohé věci mě v knize potěšily a pobavily - Seneca, starší bratr Chrise Hemswortha, Titanic scéna na drakkaru, i vcelku jadrný jazyk, bez kterého by to nebylo ono... :D
A samozřejmě - prostě Vikingové :)
Snad několik let jsem si říkala, že tuhle knihu bych rozhodně neměla minout a zjistit, co to všichni s tím panem Darcym mají. Pořád ale byly jiné knihy, pak zase málo času, zkrátka jsem její čtení dost dlouho odkládala. V rámci Čtenářské výzvy pro letošní rok a její kategorie Kniha z žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih byla má volba jasná.
Po pár kapitolách jsem si říkala, že bych zasloužila facku, že jsem si knihu nepřečetla už dříve. A s postupem v kapitolách sílila i tato myšlenka. Perfektní kniha! Chtěla bych se tady šíleně vypsat, jak to bylo dokonalé, že vykreslení postav bylo úžasné, prostě... Ale neudělám to. Protože i když mám desítky myšlenek, co bych mohla napsat, nic mi nepřijde dost dobře formulované, aby to mé pocity a samotnou knihu vystihlo a tak to raději nechám tak, že mi prostě došla slova... :)
S obsahem jsem byla spokojená velmi, ač osobně bych dala přednost té krásné obálce s kluzištěm a postavami na něm :)
Co se týče jednotlivých povídek, dlouho dlouho jsem rozmýšlela, jaké dát každé hodnocení. Nemohu říct, že by se mi žádná vyloženě nelíbila, spíš ty hodnocené podprůměr mi přišly jen ve srovnání s jinými slabé. Zkrátka svým způsobem se mi líbily všechny, ovšem ty se čtyřmi a pěti z pěti mě nadchly, ať už pojetím, příběhem, atmosférou nebo jen pocitem z povídky, prostě něčím :)
O půlnocích 4/5
Dáma a liška 3/5
Andílci ve sněhu 4/5
Najdeš mě podle Polárky 3/5
To je Yulský zázrak, Charlie Browne 5/5
Váš záskok za Santu 2/5
Krampuslauf 2/5
Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? 5/5
Kyblíky s pivem a Jezulátko 2/5
Vítejte ve Vánocích 5/5
Betlémská hvězda 3/5
Dívka, která probudila snílka 5/5
I přes vysoké hodnocení a nepopíratelnou kvalitu, mě kniha nijak zvlášť neoslovila, otevřela jsem, přečetla jsem a žádné větší emoce mi to nepřineslo.
Bohužel velké zklamání, z devíti povídek se mi líbily pouze tři, avšak z žádné jsem nebyla upřímně nadšená. Ve srovnání s předchozí sbírkou kafe v pět poměrně velký propad.
Skvělá kniha, krásné ilustrace :) Škoda jen tak pozdního vydání u nás, mnohé informace v ní už jsou jinak a nakladatel na to musí upozorňovat na konci knihy. Na druhou stranu je zajímavé přečíst si, jak to v Londýně bylo tehdy, v době, kdy třeba já byla ještě na houbách.
Můj nejoblíbenější pohádkový příběh, ale až nyní jsem si konečně přečetla ten "původní" příběh a velmi se mi líbil. U samotné knihy mě překvapila velikost, to jsem opravdu nečekala. Některé ilustrace se mi líbily, ale třeba vyobrazení zvířete absolutně vůbec. Nehodnotím ale ilustrace, nýbrž pohádku a tam nemohu jinak než 5 hvězd.
Tématem knížka úplně pro mě :) Zaujalo mě to velmi, s tou myšlenkou mnohovesmíru a "mnohojá" jsem se v beletrii ještě nesetkala, takže jsem byla okamžitě rozhodnutá si Možná v jiném životě půjčit a přečíst. Ani za nehet toho nelituji. Ač je to kniha romantická a asi spíš pro ženy, s trošku klišé hrdinkou, vyrovnávají to všechno části, které vedou k zamyšlení nad našimi vlastními rozhodnutími.
Humor knize taky není cizí a ke konci, kdy to začíná gradovat, jsem se nemohla odtrhnout, dokud jsem to nedočetla. Zajímalo mě, jak to skončí, jestli obojí svým způsobem stejně, jestli i jiná rozhodnutí dovedou hrdinku k někomu/něčemu, kdo/co jí byl/o předurčen/o nebo to bude jinak.
Byla jsem spokojená, velmi. Rozhodně doporučuji, stojí za to :)
Ohromně se mi to líbilo. Ten pohled na celou věc "dětskýma" očima, hra, díky které se Oskar dožil přes stovku let, jeho láska k Peggy Blue... A vůbec ta její přezdívka byla skvělá! Vlastně všechny, ať už dětí nebo protivnic babi Růženky.
Ač je to knha i o umírání, docela jsem nasmála, především Oskarovým rozumům, které rozumné byly, taková ta dětská prostost. Opravdu krásné. Četla jsem vydání, kde je i Noemovo dítě a Pan Ibrahim a květy koránu a trošku lituji, že už asi není k sehnání vydání, ve kterém je pouze tento příběh. Ostatní dva jsem nečetla, ale Oskara, toho bych velmi ráda pořídila do sbírky.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda se mi líbil, ač za mne mu něco chybělo co se do vyvolaných pocitů týče a přebývalo, co se týče obsahu. Myslím, že klidně to mohlo být kratší, pak by to asi bylo i napínavější. Měla jsem verzi od Arga, která obsahuje i Lupiče mrtvol a Markheima, které jsem si přečetla také. U Lupiče mrtvol hodnotím trošku výše, než první příběh, jelikož mi připadal o něco napínavější a jistě bych jej uvítala o něco delší. Ovšem z posledního příběhu, Markheima, jsem byla hrozně zklamaná, nudila mě a přišlo mi to takové "páté přes deváté", ani jsem se v ní moc neorientovala, co tam je realita, co myšlenky... ne, nesedlo mi to. Každopádně první dva rozhodně za přečtení stojí.
Měla jsem půjčenou knihu, která obsahuje oba díly, jak Malé ženy, tak Dobré manželky, takže jsem to měla hezky všechno popořadě :)
První část je příjemná, milá a dá se říct, že čtenář sám získává ponaučení z chyb a poklesků hlavních hrdinek. Co mne ale uchvátilo víc, byla právě druhá část - díl, chcete-li, Dobré manželky. Z určitého důvodu pro mne i mnohem dojemnější, než první díl a jestliže jsem první díl četla tak nějak po dávkách, od druhého jsem se skutečně nemohla odtrhnout :) Asi bych to vystihla jednou, jedinou větou: Malé ženy, to je milé čtení, Dobré manželky, to je návod jak žít.
Vyloženě na téma rakoviny jsem četla pouze Hvězdy nám nepřály, které mě velmi zklamaly, neboť se u mne nekonalo žádné emoční pohnutí a to se obvykle do postav dovedu vcítit až moc. Byla jsem šťastná, že tady to konečně na mé emoce zaútočilo.
Zatracovala jsem, plakala jsem, smála se, chápala, fandila, odpustila. Během dne a půl jsem toho prožila tolik, co obvykle v životě trvá mnohem delší čas. Nápad ukončení hádky a là kočka byl prostě perfektní, totéž akce "Jdem na to!". A ten nápad "obchůdku" Klábosení - za to nakonec měním hodnocení na 5 hvězdiček :)
Zpočátku mi to přišlo dost zajímavé, potom už slabší. Konec mě zklamal. Čekala jsem víc.
Nenadchla, neurazila :) Myslím si, že v rámci žánru je to dobrá kniha, která nenudí, čte se sama a kdo má sem tam chuť na pohádkové konce jako já, ať se klidně vrhne do čtení :)
Po prvních dvou povídkách jsem si myslela, že se v takovém duchu ponesou všechny. Spletla jsem se. Ač se mi první dvě velmi líbily, nejvíc mě dostala Vetřelkyně. Ani nevím proč, protože je tak možná, reálná? Nevím. Padělek mi přišel hodně k zamyšlení, především v té druhé části povídky, Odette byla zase ohromně milá :) A Nejkrásnější kniha na světě? Jako na trní jsem očekávala, co nakonec vězeňkyně dcerám napsaly a ono... :D
Zkrátka za mě spokojenost!
Silueta byla skvělá! Moc mě potěšilo prostředí, přítomnost Vastry, Jenny a Straxe, který výborně perlil, to jsem se vždycky dobře pobavila :D Celý ten nápad s akumulací vzteku jako zbraně byl perfektní, zpočátku mě ani nenapadlo, že by mohlo jít o něco takového. Dvanáctý Doktor se pomalu ale jistě stává mým nejoblíbenějším, jeho doktorské ztvárnění je prostě... jako kombinace velmi starého muže a dítěte, úplně perfektní :)
Po přečtení tohoto dílu jsem musela upravit hodnocení Závoje smutku na o hvězdičku nižší.
Váhala jsem nad čtyřmi nebo pěti hvězdičkami, ale jak jsem tak nad knihou přemýšlela, nemám jí co vytknout. Postavy, příběh, prostředí... všechno úžasné! Bylo to humorné, bylo to smutné, ale ne sentimentální. Byl to život jaký je.
Čtyři hvězdičky a basta :)
Myslím, že rámci žánru super. Jasně, všichni víme, jak to skončí, ale pobavila jsem se skvěle, občas i podivila, kam až se s neschopností říkat ženám ne můžete dostat, dýchala z toho skvělá atmosféra tehdejší doby, události tak nějak flegmaticky plynuly, až bylo s podivem, že Colm nemá potřebu ty věci vyřešit, všechny postavy sympatické... Skvělé a asi nejpřekvapivější mi přišlo, jak na konci stařešina odhalil svou menší intervenci z pozadí. Až to skoro vypadalo, že je klíčovou osobou pro fungování celé této... knihy :D
To vše v úžasném retro obalu s perfektními proužky uvnitř, takže já byla spokojená :)