MissBlack
komentáře u knih

Byla to po dlouhé době zase kniha, která mi už od prvních stran přišla naprosto úžasná a ten pocit mi vydržel až do konce. Ten námět se mi vážně líbil, líbil se mi vývoj postav během jejich týdne, líbila se mi lítost i pochyby a vůbec všechny emoce, které to přinášelo, byť pro postavy samotné jaksi s odstupem. A konec, ten konec byl vůbec nejlepší, přesně takový, jaký být měl, aby ta kniha v člověku zanechala dojem.


Příjemné, milé čtení, které člověk slupne raz dva. Postavy sympatické, prostředí zajímavé, za mě spokojenost.


Ještě teď si vzpomínám, jak těžce jsem se prokousávala začátkem Gentlemana a pak jsem nemohla přestat číst. Pravidla jsou jiná, pro mě osobně i tak trochu zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Četla se "lehčeji", ale nebyla jsem tak nadšená jako z Gentlemana.


Kniha je čtivá. Čtivá tím způsobem, že i když se tam po delší dobu neděje nic moc významného, neunudí to k smrti a pár falešných stop se taky najde.
Má to dvě dějové linky, které se v určitém momentu střetnou a je pravda, že Mejina je záživnější než ta Lelleho. A asi to je to, proč člověk čte pořád dál, protože i když od poloviny už tuší, kdo má zmizení na svědomí, zajímá ho, zda se to nějak osobně dotkne i Meji. Konec byl takový překvapivě rychlý oproti tomu, jak to zpočátku trvalo a žádné wow člověka nečeká, ale není to úplně zlé.
Na zabavení skvělá, ale asi se k ní člověk už vracet nebude.


Protože je to první kniha, kterou jsem od autorky přečetla, neměla jsem s čím srovnávat. Možná to je výhoda, možná právě není. Mně se kniha ale líbila, příběh příjemný, plynul, styl vyprávění mi také sedl. Minimálně mě to inspirovalo k tomu, abych se po autorčině tvorbě poohlédla více.


Kdybych ji měla vystihnout jedním slovem, bylo by to naléhavé. Celý příběh je takový, stejně jako vaše čtení. Hlavní hrdinka dostává kousek po kousku, zatímco vy byste nejraději dostali hned všechno a tudíž její pátrání i vaše čtení nesnesou odklad.
Chtěla jsem si knihu vzít na cesty, naivně jsem si řekla, že jen s pár kapitolami začnu doma a najednou bylo dočteno. Zase mám důvod zajít do knihkupectví, takže za mě skvělá kniha :)


Říká se, že většina pokračování je slabší. Byla jsem tedy mile překvapená, když mi Pekárna v Brooklynu přišla ještě o kus lepší než Kavárna v Kodani. Myslím, že tyhle knihy jsou ideální čtení na dovolenou, plyne to a člověk může u četby krásně relaxovat a usmívat se.


Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám. Byla vybrána naslepo, tudíž jsem do ní nevkládala velká očekávání, abych nebyla zklamaná. A hle, nebyla jsem ani trochu. Kniha se četla sama, příběh je sice to, co už tu tolikrát bylo, ale když si k tomu člověk přidá Kodaň a hygge, vzniklo z toho něco hrozně milého, co vás přinutí přemýšlet, zda by váš další výlet neměl být do Dánska.


Tak trošku zvláštní kousek, alespoň pro mě. Ne snad kvůli příběhu samotnému, ale kvůli vývoji vztahu já a hlavní postava. Zpočátku jsem ho vážně nesnášela, ale postupem času mi začínal Nikolaj být víc sympatický, ke konci jsem ho měla i ráda. Celkově si cením knih, které ve mně dokáží vyvolat silné emoce, ať už negativní či pozitivní, a to tahle zvládla dobře. Jen jsem doteď přesvědčená o tom, že té knize, resp. konci knihy chybí tak půl strany.

Asi jsem čekala něco jiného, ale nemohu říct, že bych byla zklamaná. Začátek pro mě poměrně rychlý a popisný, ale vzhledem k tématu to chápu. Posléze, kdy mýty začaly být rozvinutější, s dialogy a gradací, bylo to skvělé, mnohé pobavily, mnohé okouzlily.


V začátku knihy jsem byla trošku rozpolcená, věděla jsem, že by to mělo být skvělé, ale popis vztahů ve věznici mě až tak neuchvátil. Nicméně, pokud člověk zvládne přejít přes tuto část, je to kniha, která se těžko pouští z rukou.


Pro mě prostě o dost lepší, než film, který mě víceméně zklamal.


Babička přesně podle mého gusta.
Začátek je vtipný, svižný, babička i Elsa docela perlí, jejich zážitky stojí za to :D Někde tady si kniha člověka získá a když je rytířka Elsa babičkou vyslána za dobrodružstvím. Co se zpočátku jeví náhodně a nevinně, je už dopředu velice dobře promyšleno a nejednou jsem byla opravdu překvapená. O to víc, když pohádky jsou paralelou k lidem, které Elsa zná a žije s nimi v jednom domě.
Oceňuji, že i když je Elsa na svůj věk chytrá, pořád ve vyprávění zůstává ten dětský pohled, nepřechází to samovolně do vyprávění, které by zvládl jen dospělý, autorovi se daří tam tento prvek držet. A ač se mi občas chování Elsy (i dost) nelíbilo, pořád jsem ochotná nad tím přivřít oči, protože děti takové někdy jsou, je až zvláštní, jak plné zloby dokáží být.
Zkoušela jsem číst i Muže jménem Ove, ale po několika kapitolách jsem jej odložila, protože mě nudil. O Babičce tohle rozhodně říct nemůžu, tam jsem se tolikrát od srdce zasmála a myslím, že šanci dám i Britt-Marii :)


Nemůžu být spokojenější.
Kate a Slade byli skvělí, ale Kennedy a Nate? Bože... Často to bohužel dopadá tak, že křivka kvality s počtem dílů klesá, ale já byla druhým dílem nadšená, nadšenější, než prvním a jsem opravdu ráda, že u této série jde křivka nahoru - aspoň tedy doufám, i když myslím, že Wolfe a Genevieve bude zase úplně pecka :D (Nemluvě o Connorovi a Arilyn, kterých se taktéž nemohu dočkat.)
Zpátky ke knize. Proč se mi zdála ještě lepší? Kvůli minulosti obou hlavních hrdinů. Byla těžší, než ta Kateina a Sladeova, zanechala víc šrámů na duši a prožívat s hrdiny tu umně napsanou proměnu jejich osobností a vnímání, to bylo prostě úžasné. Díky propracovanosti a také i propojení postav (Nate a Wolfe na golfu, to jsem se úplně zatetelila :D), neplytkosti dialogů, vtipu, výjimečnému přátelství hrdinek a jedinečnosti každé z postav, ale i velké náloži citů, strachů a odvaze je překonat, je to všechno tak uvěřitelné, milé čtení, které zanechá úsměv na tváři a skvělý pocit.
No, a v rámci žánru rozhodně velký nadprůměr, na tom se asi shodneme.


Od Coelha jsem četla tuším 6 knih, vč. této. Byla v mnohém od ostatních odlišná, ale mnohé prvky, které jsem pro Coelha skoro až charakteristické, samozřejmě měla. Líbila se mi moc. Líbil se mi zde prezentovaný pohled na sex, pohled na to, jak ho dnes mnoho lidí bere a naopak, jak by brán být měl. To vše skrz příběh Marii, jejíž vývoj během knihy jsem ocenila, protože ne vždy to autor s postavou dokáže.
Pokud jde o mne, já jsem s koncem spokojená maximálně. Přesně pro tohle mám Coelha tak ráda a ráda jeho knihy čtu. Trocha víry v dobré konce nikdy neuškodí, lidé by pak byli šťastnější.


Obálka tak pěkná a název tak dokonalý. Jaká škoda, že ani jedno nemá s příběhem nic moc společného. Čekala jsem něco ve stylu Levandulového pokoje od Niny George, něco plného citů, naděje, odpuštění, knih, moudrosti a cestě za nalezením sebe sama. A co jsem dostala? Cigarety na každé straně, nesympatickou hrdinku, která mi často lezla dost na nervy. Zklamání bylo nekonečné vzhledem k očekávání. Ještě štěstí, že jsem si knihu nekoupila, to by byly vyhozené peníze.
V o autorce jsem také četla, že text nejdříve zveřejnila na svém literárním blogu. No, jeden čas jsem dost literárních blogů četla a nutno podotknout, že nejeden z oněch autorů by to napsal lépe - nejen lepší příběh, ale i po jazykové stránce.


Čte se s jistou dávkou zvláštního napětí, které je živeno tou nevědomostí, co se odehraje dál, protože děj je z doby, kdy nikdo netušil, co čekat a stát se může cokoli. Obvykle s hrdiny prožívám jejich příběhy dost intenzivně, ale tohle je jedna z těch knih, kde mě samotnou překvapilo, jak intenzivní to je. Chodila jsem spát a probouzela se s otázkami, co bude dál, co bude s Adou, jestli ho nakonec zabije nebo ne...
To všechno až do chvíle, kdy kniha směřuje ke konci. Tím mám na mysli ten proces a poté samotný konec. To bylo zarážející - nenapadá mě vhodnější slovo. Ne ani tak nečekané, ale pořád jsem tak nějak doufala v Salon Vaughn a říkala jsem si, ve které části se daly věci ještě zachránit - neodjíždět do Paříže?, neutíkat potom do Belgie?, nejít k jeptiškám? Je to smutné, když si člověk uvědomí, že to všechno bylo jen kvůli sledu nesprávných rozhodnutí.
p.s.: Scéna s Evou Braunovou na mě udělala dojem :)


Pravdou je, že podle anotace jsem čekala něco docela jiného, ani nevím proč. O to bylo moje překvapení větší, když jsem začala číst :) Pokud se dá ona mnou přečtená kniha zařadit z většiny do nějakého konkrétního žánru, hodnotím v jeho rámci a tady jsem nemohla jinak, než 4 hvězdičkami. Protože v rámci žánru je to prostě nadprůměr.
Dialogy jsou chytré (jiné slovo mě nenapadá :D) - sarkasmus, slovní přestřelky Kate a Sladea, žádné "tuposti", postavy nejsou plytké, každá má svou minulost (a leckdy nelehkou), kniha je plná citů, což mám velmi ráda, krásné metafory, najdete v ní i humor a i když víme, jak ten příběh skončí, je to pořád dobrý příběh, který by jinak než dobře skončit prostě neměl :)


Samozřejmě mě nalákala krásná postapo obálka :D Až poté jsem si přečetla anotaci a za sebe říkám, že jsem byla spokojená. Protože já jsem - vzhledem k přečtení té anotace - nečekala ani nic moc jiného, než milostný příběh zasazený do postapo doby. Měla jsem jasná očekávání, ta byla splněna (i když uznávám jisté slabiny - jako byla třeba ta Simonova sestra, to musím dát za pravdu uživateli michal5426) a tak nemám důvod být nějak výrazně zklamaná :)


Tak nějak nevím, z komiksu mám rozporuplné pocity. Dost jsem se po filmu na něj těšila, ale moje očekávání bylo asi příliš velké.
Na jednu stranu tam bylo několik opravdu dost dobrých hlášek a narážek, u kterých jsem se nahlas zasmála (stejně jako u filmových) a pak tam byly hlášky, které se snažily znít vtipně, ale už takové nebyly. Nad dějovou linkou se pozastavovat nebudu, prostě jsem to brala à la Deadpool, tedy šílené, ztřeštěné, ukecané a "páté přes deváté". Uvidíme, jak dopadnou další komiksy s tímhle týpkem :)
