misssicccka komentáře u knih
Nadherna knizka. Bolava, kruta a zaroven nezna a pohlazeni na dusi. Ano, zvlastni kombinace.
Navic na jeden vecer.
Ufff, je to hodne silne.
Napada me jen: kolik takovych zbytecne zmarenych zivotu/osudu bylo?
Povesit je nad sudy vsechny, vsi jedny.
za mne obrovske zklamani, prvni a velke, jeste po precteni prvni kapitoly jsem ocekavala silny pribeh o silnych konacich z Francie, jenze ouha, sklouzlo to k az misty "pitome a lacine" porad dokola opakujici se love story nekoho jineho, miluju, nemiluju, chci se vratit, nechci se vratit, toto neni hodno tak velke vypravecky, jakou pro mne Jojo dosud byla, bohuzel.
a je pravda, ze az precteni podekovaní mi nabidlo rozumne vysvetleni, proc tohle tema a trosku mne uklidnilo.
a neprekladanou francouzstinu asi nema cenu komentovat, to je o svedomi autora a prekladatele.
Za mně zatím nejslabší Jodi, co jsem četla. Nevím, proč, asi proto, že po Čas odejít jsem čekala nějaké překvapivé rozuzlení. Jenže...ono překvapivé bylo, ale spíše šokující.
Na knížkách Jodi Picoultové mne baví hlavně to, že jsou pro mne vždy obohacující, co se týče faktů o něčem...vlci, sloni, Amiši...tady církev, která žije tak, jak si nedokážeme představit a navíc v Americe.
Kdyby nebylo pár závěrečných stránek, dostala by ode mne kniha určitě čtyři hvězdičky (minimálně), ale ten konec.....:(, je to osobní hodnocení, opravdu subjektivní, ale vře to ve mne, nechci tu spoilovat, takže nemůžu napsat, proč to mám tak, jak to mám, snad jen podotknu, jako matka je pro mne "zatím" nepochopitelné, kde "končí a začíná" mateřská láska matky hlavní hrdinky, i když vlastně není matka hlavní hrdinky sama hlavní hrdinkou? Nevím, jen upřesním: nesympatizuji s ní. Jak říkám, nebýt závěru, byla by to pro mne dobrá-výjimečná kniha s dobrým koncem od výjimečné autorky.
Skvele, skvele, skvele. Autorka je vyborna vypravecka, obdivuji, jak umi "preletat" z osoby na osobu, z osudu jedne postavy k osudu jine a tim pribehy doplnovat a obohacovat. Jen mi obcas vadi, jak to plyne v takovych jednoduchych vetach, jakoby to bylo slohove cviceni a to si myslim, ze jsem v Hane urcite nepocitovala. Trosku mne to rusilo, a proto jen ctyri hvezdy. Jinak si preji vic takovych knih. Na pozadi lehkeho ctiva opet velmi narocne pribehy silnych i slabych postav.
Prestoze pro mne byla prvni tretina takova nemastna nekorenena nuda, najednou jsem se pristihla, ze si prisoluji a ukusuji sousto za soustem rychleji a rychleji, vlastne hltam. Doufam, ze budu mit cas se k ni vratit. Velmi silny a zajimavy pribeh, skvela banda hrdinu, skvele vykresleni pistolnici z Pecka.
Jsou knihy a díla, kterým pět hvězdiček nestačí. I deset by bylo málo. Můžeme vyjádřit citátem W+V, G.B. Shaw se dožil 100 let? Krátký nebo dlouhý život? Dlouhý. Krátký, protože on toho měl tolik co říct, že by tu mohl být dalších 250 let, po světě je roztroušeno tolik třicetiletých, kteří už tu nemuseli 450 let bejt.
Je až s podivem, kolik moudra a prozíravosti se vejde třeba jen do dvoustránkové bajky (Povaha, Lev a notes). Je až k nevíře, jak krásný a potřebný může být doslov ke knize. I za něj díky.
A je hodně bolavé, jak málo hodnocení tady tato sbírka pohádek/bajek má. Ano, může to být způsobeno tím, že čtenáři k nim již čuchli v jiných počinech Wericových, ale stejně. Já jsem moc ráda, že ji vlastním, můžu potěžkat, otevírat, zavírat, listovat, kochat se. Budu číst dceři a jsem zvědavá, kdy ji mozeček udělá cvak a přijde "aha efekt" (aha, on to myslel ještě takto).
Nejak nechapu oznaceni odpad u teto knihy. Autorka excelentne zachytila zoufale ciny a myslenky cloveka, ktery ma za kamose demona v podobe chlastu (tezko pochopi ti, co nemaji srovnani s realnou zkusenosti) a dalsiho, ktery je psychopat. Ocenuji propojeni a prokladani casovych rovin a vypravecek. Potesil me vlastne uz samotny napad vypravet pribeh na zaklade predstav z vlaku(takhle si vymyslim a domyslim ja). Jedine, co mi vadilo, byl takovy "sup sup konec".
Moje pata Jojovina :), uz to vypada, ze jeji knihy jsou pro mne sazka na jisty odpocinek a jistotu, ze nic neudelam, dokud knihu nedoctu. Jednu hvezdu strhavam za to, ze to odnesl Norman, to me teda fakt vytocilo :) autori maji casto sklon pouzit zvirata k tomu, aby si lide neco uvedomili, primlouvam se za to, abychom ciste psi duse nechali na pokoji :)
Knihu jsem dlouho odkládala, začínala jsem ji číst několikrát a několikrát jsem usoudila, že na ni nejsem zrovna připravená, tak to bylo rok a půl a teď, když jsem se do ni konečně opravdu začetla, umřela mi čtečka :), takže jsem ji dočetla v pdf na PC, jsem ráda, že jsem ji nechala uležet na čas, kdy budu připravená ji přečíst. Jsem ráda, že máme takové autory jako je Kateřina Tučková a Petra Soukupová. Souhlasím s názorem níže, tuto knihu by si měl přečíst každý. Díky za ní.
Tohle je knížka dětství mého a moji sestry. Mamka nám ji četla před spaním, když jsme byli ne úplně malé. Vím, že to byl pro mě strašně silný příběh a zážitek.
souhlasím s tím, že první je npřekonatelná, proto dávám o jednu hvězdu méně, na druhou stranu: je to prostě krása a krása a geniální na tom je, jak se vám to zažere pod kůži...
takže já se těším, co nám autor předvede dále :)
Nejprve jsem si to nemyslela, ale teď můžu s potěšením tvrdit, že Podoba je lepší než V lesích, což je potěšující vzhledem k tomu, že se automaticky očekává, že s každou další knihou se autor vyvíjí a každá další kniha - zvláště tohoto žánru by měla být propracovanější. Podle mne se to Taně French podařilo a já ji za to děkuji. Přečtěte si před tím ale V lesích, jinak vám uniknou myšlenkové pochody a vzpomínky týkající se Roba :). Trošku mi déle trvalo se do děje dostat, o to to ale bylo lepší.
Knihu jsem si vyhlídla před tím než získala v Německu literární cenu. Byla jsem zvědavá a tak, jak jsem zvědavá, tak jsem opět zklamaná.
Asi nerozumím v současnosti oceňovanému stylu psaní. Proud asociací a toků myšlenek. Ořezané věty¨sázené jedna za druhou. Tam, kde by dobrý spisovatel napsal souvětí (nevím, co je špatného na souvětích), autorka (a ostatní tolik opěvovaní autoři) napíše několik jednoduchých vět, často jen jednoslovných výkřiků. Jak slabikář pro dospělé.
Ač ocením ideu, ocením hru s jazykem, vykreslení charakterů, myslím, že by mi román v klasičtějším podání přinesl mnohem více. S tímto stylem psaní se nikdy neztotožním proto, že to pro mě nikdy nebude jednodechovka. Sekaná jedoduchost mě ubíjí jak spousta hřebíčků, jeden za druhým. Nedokážu pak udržet pozornost a text mě brzo začne dráždit a otravovat.
Toto nepotřebuje žádný komentář. To se musí přečíst.
Mám pocit, že každý, kdo tuhle knihu přečte (jak jinak než jedním dechem - autorčiny knihy by se mohly nazývat "jednodechovky"), se najde trošku v každé z postav.
Zaznamenala jsem, jak se autorka mezi prvním dílem "Kdyba tak na mě někdo někde čekal" a "A taková to byla láska..." a "Prostě spolu" udělala pokrok....
Doporučuju všem. Geniálně propracované dialogy a psychologie postav a perfektně vybrané profese, od kterých se psychologie odvíjí...
Dobrá věc, která se dočkala nádherného filmového zpracování...
Zajímavý příběh dvou mladých lidí a jejich osamělosti. Autor využívá svého matematického vzdělání a příběh se odvíjí od teorie osamělosti prvočísel. Stěžejní momenty jsou naprosto dokonale popsány. Román nutí přemýšlet. Osamělost je totiž někdy životní volba. Někteří lidé na své samotě už nechtějí prostě nic měnit.
Kniha ma podle me velkou hodnotu. Dozvedela jsem se spoustu noveho o bratrech Capkovych.
Libi se mi autorcin styl, i jeji uvahy o tehdejsi a dnesni spolecnosti.