Modrý medvěd
komentáře u knih

Z knihy mám rozporuplné reakce. Linie příběhu, kdy Mark spí a zdá se mu o dnech bezprostředně po sluneční erupci, se mi moc líbí. Děj odehrávající se cca rok poté již ne. Jakoby autor potřeboval natáhnout počet stran a dopodrobna líčí, kdo koho jak uhodil, kam mu vrazil loket. To by nevadilo u jedné rvačky, ale když je z nich kniha poskládaná, začne to velmi brzy nudit. Možná chtěl napsat akční knihu, ale dosáhl pravého opaku. Navíc mi ani nesedla postava Aleka. V knize je líčen jako vojenský veterán, který má zkušenosti, defacto Marka a ostatní zachrání, bez něj by nepřežili. Ale proč potom takový člověk jedná zcela nelogicky - například v situaci, kdy jsou s Markem zajati a on i přes očividnou přesilu se snaží nesmyslně rvát jak magor. Přitom jsou tam náznaky, že by ti lidé byli alespoň zčásti přístupni k nějaké výměně informací. A to nebyl jediný případ. Toto jednání bych čekala od Marka a ne od vůdce. Takže za mne autorova nejslabší kniha.


Zařazuji do čtenářské výzvy - Oblíbená kniha mého dětství. Já vím, vyšla teprve minulý rok. Nicméně jako dítě jsem milovala pohádky a o princeznách zvlášť. A tato útlá kniha se na dvě z nich dívá ze zcela jiného úhlu.Putování pod horou mi zase připomnělo Tolkieana. Krásné ilustrace a obálka dotváří celkový dojem. Bez nich by nebyla kniha úplná. Takže pro mne návrat do dětství + něco navíc.


Čekala jsem nenáročnou oddechovku s jemným humorem a tu jsem také dostala. Kniha splnila to, co jsem od ní očekávala, takže za mne palec nahoru.


Je znát, že jde o prvotinu. Nelituji, že jsem přečetla, nicméně knihu pošlu dál. A snad se dočkáme ještě něčeho lepšího - jak prokázaly jeho další dvě knihy, co tu vyšly.


Nejlepší kniha této minisérie. Pro mne blízké téma + několikrát jsem se od srdce zasmála, což je v poslední době méně časté. Ne zrovna sranda k popukání, ale takové to milé zasmání.


Jsem trochu zklamaná. Jakoby každý bojoval s každým i sám se sebou a jen občas problesklo trochu porozumnění či soucitu s druhým. Příjde mi to až nereálné. My jsme se sestrou také každá jiná, ale takovéhle "války" jsme mezi sebou snad nikdy nevedly. Asi mám štěstí.


Souhlasím s již napsaným. Začátek slibně rozjetý, slibuje vtip a oddechové čtivo a pak se to nějak zvrtne a následuje pouze bla bla bla.


Kratší povídky mne zas až tolik nezaujaly ale ani neurazily. Povídku Hodinář a lovec motýlů jsem dokonce nedočetla. Ale z povídek, které se nějakým způsobem zabývaly nedávnou minulostí, přítomností či možnou blízkou budoucností, mne až mrazilo.A rozhodně za to nemohlo fantaskní či hororové téma. Realita je mnohdy děsivější než fikce.Povídku Víkend ve Spezeku nebo Farewell Blues si budu pamatovat dlouho.


Začátek trochu zdlouhavý, ale od chvíle, kdy podruhé uviděl princeznu, se děj začal hýbat. Pobavilo mne z čeho vycházela Baba Jaga při návrhu chaloupky na muřích nožkách :-)
