Modrý medvěd komentáře u knih
Jsem asi jedna z mála, která z knihy není tak nadšená. Co se děje týče, cca do půlky knihy se neděje nic, co by již nebylo zmíněno v anotaci. Hlavní postava Addie mi k srdci nepřirostla. Ani se nesnažila ze svých "okovů" vymanit na vlastní pěst, nějak se vzepřít vlastnímu osudu kromě proseb k bohům. Nevidím ani žádný vývoj jejího charakteru, který bych po 300 letech života očekávala. Nápad samotný velmi dobrý, ale provedení pokulhává. Konec to trochu zachraňuje, takže nemám pocit, že jsem zas až tolik ztrácela čas.
Jsem opatrná v doporučování mých oblíbených knih ostatním. Vždy jen řeknu, že toto se mi líbilo či nelíbilo a proč a nabídnu půjčení, pokud mám doma. Po dočtení této knihy mám chuť strkat ji lidem přímo do rukou s větou: "Toto si prostě musíš přečíst"
Ohledně obsahu tu již bylo řečeno asi vše v předchozích komentářích. "Citová" linka mi nejdříve nesedla, ale po dočtení celé knihy mi již dávala smysl. A jak tvrdil Marek Uhlíř, bez ní by to nebylo úplné.
Bohužel mám stejný pocit jako diskutující přede mnou. První knihy série jsou vážně dobré - napínavý děj okořeněný špetkou sexu. Postupně se ovšem děj z knih vytrácí a sexu je čím dál více. To co dříve knihu kořenilo a dělalo ji zábavnější, nyní nudí. Ve Střele navíc přidala již zmiňovanou "módní přehlídku" kde popisuje stále dokola, co má kdo na sobě, jakou má barvu vlasů před umytím a po umytí a jaké má kdo oči. Když dojde na to málo děje, je znát, že autorka stále umí dobře psát. Nicméně jakoby jí došly nápady a ona se snažila vycpat knihu vatou. To, co by byla napínavá povídka, možná i novela, je opravdu nudná kniha.
Kresba a malba jsou většinou dobré. Někdy i víc než to. Ale děj, vtip, pointa dost pokulhává. I když občas se najde výjimka.
Z knihy mám rozporuplné reakce. Linie příběhu, kdy Mark spí a zdá se mu o dnech bezprostředně po sluneční erupci, se mi moc líbí. Děj odehrávající se cca rok poté již ne. Jakoby autor potřeboval natáhnout počet stran a dopodrobna líčí, kdo koho jak uhodil, kam mu vrazil loket. To by nevadilo u jedné rvačky, ale když je z nich kniha poskládaná, začne to velmi brzy nudit. Možná chtěl napsat akční knihu, ale dosáhl pravého opaku. Navíc mi ani nesedla postava Aleka. V knize je líčen jako vojenský veterán, který má zkušenosti, defacto Marka a ostatní zachrání, bez něj by nepřežili. Ale proč potom takový člověk jedná zcela nelogicky - například v situaci, kdy jsou s Markem zajati a on i přes očividnou přesilu se snaží nesmyslně rvát jak magor. Přitom jsou tam náznaky, že by ti lidé byli alespoň zčásti přístupni k nějaké výměně informací. A to nebyl jediný případ. Toto jednání bych čekala od Marka a ne od vůdce. Takže za mne autorova nejslabší kniha.
Hlavní postava mi od začátku nebyla sympatická. Chvílemi jsem i přestávala číst a zvažovala, jestli má smysl pokračovat. Pak jsem začala přemýšlet, co ji k takovému chování vedlo.No a najednou byl konec. Takový, jaký mám ráda. Ale nebudu prozrazovat jaký :D
Krásný sluneční den,mírný větřík, lavička v parku či příjemné místo u řeky. Tato kniha. A máte dokonalý okamžik.
Příjemná oddechovka na jeden den. Neurazí, nenadchne. Dobře se čte. Relax kniha když potřebujete být se starými přáteli.
Zařazuji do čtenářské výzvy - Oblíbená kniha mého dětství. Já vím, vyšla teprve minulý rok. Nicméně jako dítě jsem milovala pohádky a o princeznách zvlášť. A tato útlá kniha se na dvě z nich dívá ze zcela jiného úhlu.Putování pod horou mi zase připomnělo Tolkieana. Krásné ilustrace a obálka dotváří celkový dojem. Bez nich by nebyla kniha úplná. Takže pro mne návrat do dětství + něco navíc.
Shodou okolností jsem těsně před touto knihou četla Prvních patnáct životů Harryho Augusta, která čerpá ze stejného nápadu. Zatímco August si všechny své předešlé životy pamatuje, Ursula jedná spíše instinktivně.I když se mi Život za životem četl lépe, musím přiznat, že Prvních patnáct životů je propracovanější a ucelenější. Jak už to tu bylo zmíněno, konec Života za životem vyjde do ztracena. Jako by autorka nevěděla, co si nakonec s Ursulou počít.Což je velká škoda.
Dle mého Murakamiho slabší kniha. Dobře navozená atmosféra, autor umí udržet čtenářovu pozornost i když se zrovna nic moc neděje. Ale myslím, že za pár týdnů si budu už jen matně pamatovat, o čem kniha je. Navíc hlavní postava mi není moc sympatická. Kdyby nebylo jeho přítelkyně, plácal by se v jakémsi vákuu snad až do smrti.
Čekala jsem nenáročnou oddechovku s jemným humorem a tu jsem také dostala. Kniha splnila to, co jsem od ní očekávala, takže za mne palec nahoru.
Je znát, že jde o prvotinu. Nelituji, že jsem přečetla, nicméně knihu pošlu dál. A snad se dočkáme ještě něčeho lepšího - jak prokázaly jeho další dvě knihy, co tu vyšly.
Na zadní straně je napsáno: "Jsou knihy, v jejichž světě by člověk nejradši zůstal napořád, a jsou knihy tak trýznivé, že by udělal všechno, aby nemusel číst dál, ale kniha ho přesto pohltí jako něco, čemu neunikne..." - Nemohu než souhlasit.
Začátek vleklejší, nicméně nelituji, že jsem vydržela.A pokud vyjde další díl, ráda si přečtu. Situace s Irskými přistěhovalci mi dost připomínala to, co se nyní děje v Evropě. Je vidět, že historie se stále opakuje. A doufám, že když to tenkrát zvládl New York, zvládne to Evropa také.
Nejlepší kniha této minisérie. Pro mne blízké téma + několikrát jsem se od srdce zasmála, což je v poslední době méně časté. Ne zrovna sranda k popukání, ale takové to milé zasmání.
Jsem trochu zklamaná. Jakoby každý bojoval s každým i sám se sebou a jen občas problesklo trochu porozumnění či soucitu s druhým. Příjde mi to až nereálné. My jsme se sestrou také každá jiná, ale takovéhle "války" jsme mezi sebou snad nikdy nevedly. Asi mám štěstí.
Souhlasím s již napsaným. Začátek slibně rozjetý, slibuje vtip a oddechové čtivo a pak se to nějak zvrtne a následuje pouze bla bla bla.
Kratší povídky mne zas až tolik nezaujaly ale ani neurazily. Povídku Hodinář a lovec motýlů jsem dokonce nedočetla. Ale z povídek, které se nějakým způsobem zabývaly nedávnou minulostí, přítomností či možnou blízkou budoucností, mne až mrazilo.A rozhodně za to nemohlo fantaskní či hororové téma. Realita je mnohdy děsivější než fikce.Povídku Víkend ve Spezeku nebo Farewell Blues si budu pamatovat dlouho.
O válce a vyhlazovacích táborech bylo již napsáno mnohé. Ale díky přesahu do života poté, je tato kniha mnohem silnější. Válka skončila, ale bohužel nenásleduje "a žili šťastně až do smrti". Bojím se, že až umře generace, která vše zažila na vlastní kůži, stanou se tábory jen bájí. Něčím, co se prostě díky té strašné děsivosti stát nemohlo.