momo01 komentáře u knih

Upřímné a úzkost vzbuzující vzpomínky z dospívání. Autor dobře dokáže navodit atmosféru příběhu a přiblížit realitu tehdejšího světa, jeho světa.
Ovšem uchvácení ze Zápisků z garsonky u mě nedosahuje a bez nich nevím, jestli by mě Dědek samotný zaujal.
(Hlasitý přednes autorovým textům padne víc, než samotné čtení.)

16 28.12.2021

„Já vím, co chcete říct. Příliš mnoho historek, příliš mnoho historie, nelze uniknout, můžeme se jenom ztratit, ano, ano, máte pravdu, milý pane Krausi, člověk se možná dokonce musí ztratit a doufat, že najde cestu ven, že z té mlhy vyvázne živý a s jasnou hlavou. Ale já mám často strach, že člověk cestu nenajde, že může leda ztratit hlavu, vlaky jedou dál, žároviště jednou dál i dějiny jedou dál, kde jsem to…“

Winterberg je vyčerpávající a někdy jsem ho musela doslova přerušit uprostřed kapitoly a odpočinout si od přívalů jeho slov. Jenže pak mi zase brzo začalo jeho vyprávění a cesta vlakem po zemích bývalé habsburské monarchie a skrz dějiny chybět. Výjimečný styl, důmyslné, vtipné, dojemné, skvělé. Zůstala mi hlava plná dojmů a chuť zajít si do nádražky na utopence a pivo.

32 27.12.2021

Skvěle a poutavě napsáno. Nejen, že se mně toto povídání o umění líbilo, ale zaujalo i moje puberťáky. Autor v předmluvě píše, že podstatné je naučit děti dívat se na obrazy, sochy a další umělecká díla, užívat si je a umět o nich diskutovat. A to se opravdu díky této knížce povedlo. Spíš se přiznám, že už jsem občas chtěla číst dál a moje děti ještě pořád měly potřebu některý z obrazů komentovat. Byl to pěkný společný zážitek.

19 12.12.2021

Nádherně graficky zpracovaná kniha. Už jen ta šnečí stopa na obálce mě uchvátila. Není to dlouhé čtení, ale v málo slovech je schovaná hloubka. A aspoň na chvíli jsem zpomalila.

“Jak vidno, do samoty se jeden zavírá sám,
Když zavře dveře dveře do svého srdce.
Nikdo se k němu pak nedostane,
A on nikdy nevyjde ven.”

26 27.10.2021

A z tohoto přebytku prostoru
si pořídila domů ptáky
a žila s nimi jen vzlétnout.

Po přečtení mi došla mi slova, a tak nevím co dodat víc, než že si ji už teď pročítám znovu.

22 04.10.2021

Poučná kniha, která není jenom o BARFu, ale navíc objasňuje různé mýty o výživě psa. Našla jsem v ní plno zajímavých informací a tipů.

11 03.10.2021

Kdysi jsem viděla recenzi na jednu z knih L. Pennyové, která si stěžovala, že autorka je příliš upovídaná, příliš popisná a zbytečně příliš rozebírá povahu jednotlivých postav. A přesně tohle všechno mě v této sérii nesmírně baví. Oblíbila jsem si inspektora, který nepije, má soukromý život, miluje svou ženu a má zálibu v poezii a introspekci; jeho kolegy i obyvatele vesnice Three Pines; popisy jídla, přírody i počasí. Silnou stránku vidím tom, jak autorka postavy, hlavní i vedlejší rozvíjí. Mám pocit, že je znám a rozumím jim v celé jejich složitosti.
V tomto díle jsem se přenesla ke krásnému jezeru do hustých kanadských lesů, do letních veder plných otravného hmyzu a bouřek. Opět tu je dobrá zápletka, nechybí humor, ale i hlubší pohled na lidské vztahy.
Sečteno a podtrženo: Tento díl můžu ráda doporučit a už se těším, až si přečtu další.

31 03.10.2021

Celá první část je povedená. Vtipné pasáže se střídají s dojemnými a k zamyšlení. Jenže pak začalo těch vtipných ubývat a přibyly nudnější pasáže. A tak jsem už ke konci už spěchala, abych ji dočetla a mohla se pustit do něčeho dalšího. Přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla a s výhradami ji můžu i doporučit. Má to myšlenku a je originální.

13 28.09.2021

Dala jsem na doporučení Aleen a Zdravá záda si pořídila a snad mi to při troše úsilí pomůže si zdravá záda udržet. Milá Aleen, děkuji.
Pro laika jako já je to velmi srozumitelná kniha.
Obsahuje nejen cviky proti bolesti zad, ale také popisuje, z čeho bolest pramení a jak posilovat zádové oblasti. Cviky jsou praktické a lze je snadno převést do každodenního života. A také oceňuji, že jsou v knize uspořádané stejně jako jdou oblasti páteře (shora dolů), takže se dá přejít přímo na stránku s příslušnou částí zad, aniž by bylo nutné listovat sem a tam.

15 13.09.2021

Začnu „zážitkem z rozbalovaní“. Pod přebalem je obálka plná hvězd, na předsádce krásná fotka krajiny, kniha je tištěná na kvalitním papíře a plná kvalitních doprovodných fotografií. A už jen první listování je zážitek.
Obecně všichni víme, že se máme neskutečně dobře, ale roste byrokracie, společnosti chybí skupinová vize, vládním představitelům jde nejvíc o vlastní krátkodobý prospěch, zdroje planety se vyčerpávají a dochází k přírodním změnám…. „To, že každý rok přibývají v naší společnosti stohy zákonů, regulací, nařízení, vyhlášek, neznamená, že se každý měsíc stáváme lepšími a dokonalejšími.“ Ale „Kapři si svůj rybník nevypustí“ Čím víc předpisů, tím větší podpůrný aparát.
Je dobré vědět, že už to tu několikrát v různé podobě bylo a zákonitosti kolapsu civilizací umíme popsat. Otázkou je, jestli se na to umíme připravit.
„.. i dnes jsme svědky toho, že přihlížíme vlastnímu osudu. Nepřipraveni, neschopni uvědomit si faktor času. Uvědomit si, že mnoho z toho, co dnes vnímáme jako unikátní, jako například zvyšování hladiny moří a oceánů, už tady mnohokrát bylo.“
„Jak už to ale bývá, kromě vlastního spouštěče krize, se krize vždy prohlubuje, pokud na ni společnost není připravena, nepočítá s ní, nemá potřebné zdroje a/nebo se sama chová bez dlouhodobé vize a není schopna či ochotna si připustit změnu poměrů a tím pádem své chování.“
Na konci knihy je seznam několika obecných doporučení, která ze sedmi zákonů vycházejí. Jako celek musím hodnotit kladně. Knize by však prospěla lepší provázanost jednotlivých myšlenek a menší skákání z tématu na téma.

21 28.08.2021

Tělo a krev je jeden z těch příběhů, o kterém jsem si neuvědomila, že ho hledám, dokud jsem ho nepřečetla. Je krásný ve své lidskosti, v tom, jak se postavy vůbec nesnaží být něčím hrdinským nebo čímkoli jiným, než čím jsou. Cunninghamovo vyprávění je pozoruhodně živé, intimní a s citem pro detail. Zamilovala jsem si každou stránku.

„Na okamžik pocítil nehezkou osamělost, která na každého čeká. Tu malou tašku potravin, dlouhou cestu do schodů.“

27 24.08.2021

Příběh s naprosto předvídatelným dějem, minimem napětí (přesto s množstvím brutálních detailů) a prototypem hlavního hrdiny, jehož sarkastické repliky, ukecanost a vulgarita mi lezly na nervy. Opravdu si myslím, že v současných thrillerech se už to s těmi machry porušujícími pravidla tak přehnalo, že je čas na přestávku.
Přiznávám, musela jsem hodně přeskakovat a asi bych knihu odložila před dočtením, ale byl to dárek a hlavně doufala jsem, že konec vynahradí mizerný střed - nestalo se tak. Jsem přesvědčená, že stačí přečíst prvních dvacet kapitol a pak poslední dvě a čtenář skoro nic nepozná.

15 20.08.2021

Když jsem rozečetla tuto ztřeštěnou knížku, začala se rodina obávat o moje duševní zdraví. Nejenže jsem občas vyprskla u čtení (to by asi tak divné nebylo), ale mě se to stávalo i ve zcela nečekaných situacích. A kdybych se jen smála, začala jsem (podle nich) mlít naprosté nesmysly, jak nějakou situaci vyřešit. Stačilo zaslechnout o skoku vysokém na olympiádě, nebo chystat se na party u bazénu k novým známým.

A protože je můj bratr pilot, zaujala mě následující poučka jak nouzově přistát: „Měli byste vyhledat pole, kde plodiny nebudou tak vysoké ani husté, aby vám převrátily letadlo. Takže slunečnice by byly evidentně chyba. Nejlepší je přistávat na čerstvě zasetém poli. Nejhorší je přistávat na čerstvě zoraném. Nepřistávejte v ženšenu. Dávejte taky pozor na stromy. Pastviny jsou fajn, ale musíte si hlídat, abyste netrefili krávu. Kukuřice je taky na přistávání dobrá, ale jenom tak do poloviny června.“

19 15.08.2021

Na začátku mě neotřelá a poměrně vtipná přirovnání bavila. Ale čeho je moc toho je příliš, takže se z nich poměrně brzy stala otrava. Navíc z celého textu je cítit moc snahy. Ve shodě s knihovniceVS si zoufám nad vyumělkovaností textu a hromadou zbytečných slov a vaty.

13 15.08.2021

„‚To je můj syn,‘ hlesla jsem. ‚Je mu teprve sedm. Nikoho jinýho nemá. Musím za ním.‘
‚Tak vy musíte za ním? Paní Hallová, máte dva doživotní tresty. Vy nikam nemůžete.‘
‚Je to můj syn. Je v nemocnici a já..‘
‚Paní Hallová, když jde chtěla být máma, měla jste na tohle myslet dřív.‘“

Většinu času je to syrové, občas vulgární a předpokládám i dost realistické vzhledem k času, který autorka věnovala studiu. A ze čtení vyplývá, že nic není černobílé. Některé z „hrdinek“ si odsedí víc než 20 let za drobné přestupky, zatímco jiné jsou chladnokrevné vražedkyně. Během čtení visí ve vzduchu otázka, jestli byla Romy v právu, když svého stalkera zavraždila. Přesto ji tato jediná volba, poslala do vězení na zbytek jejího života...
Zhruba od třetiny knihy je jisté, že se neobjeví žádná větší zápletka, přesto nelituji, že jsem ji četla, psaní je působivé a ukázalo mi prostředí, které (naštěstí) neznám ani z knih.

14 13.08.2021

Vynikající pětihvězdičková jízda. Pár drobných výhrad by se našlo (například autorovy stereotypy ohledně národností na východ od Německa), ale celkově mě zaujala komplexnost a hloubka příběhu u jednotlivých postav a navíc mě bavily popisy jednotlivých míst na světě, s tím správným množstvím detailů, aniž by to působilo jako turistický průvodce. A samozřejmě čtivost a správně dávkované napětí. Spokojenost.

22 04.08.2021

Pro mě objev roku. Ke čtení mě přilákal komentář Magnolie a jsem ráda, že anotací, které ani zbla nerozumím, jsem se naopak nenechala odradit.
Líbilo se mi toho víc, ale musím ocenit zejména styl, kdy se střídají vypravěči a každý z nich má svůj úhel pohledu a způsob prožívání a díky tomu některé dílky celkového příběhu začnou dávat smysl (no a popravdě některé zas ne). Každý si tak může najít postavu, která je mu blíž. Působilo to na mě neskutečně uvěřitelně a já to všechno prožívala s nimi - úzkost, smutek, uvolnění, radost.

„Když je tom hodně špatný, je moje útočiště dílna. Mám pracovní stůl u okna a při práci koukám ven. Stojím, za oknem se míhají větve a je mi smutno, protože jsem myslel, že moje útočiště bude ona.“

17 01.08.2021

Čtení série o městečku Three Pines mě naplňuje klidem, láskou k prostým věcem a hlavně hromadou chutí. Při čtení se občas přistihuju, že slintám jak Pavlovův pes a zvyšuje se mi chuť k jídlu. Musím si dát nějakou chvíli s pokračováním pauzu, jinak se obávám, že brzo nedopnu kalhoty.
„Na každém talíři ležela dvě vejce na silném plátku kanadské zadní slaniny, která zas ležela na dozlatova opečených anglických žemličkách, vejce byla ještě pokapaná holandskou omáčkou a oblohu talířů tvořil ovocný salát.“

Začátek se rozjížděl pomaleji , ale pak už jsem se nemohla odtrhnout. Na Luise Penny se mi líbí, že do svých knih vždy vnáší i vážné téma. Tentokrát to byly rozhovory o blízkém nepříteli - lpění, lítosti a netečnosti. (Jo a pak taky se mi moc líbila Ruth a její dvě kačky.)

„Lpění se maskuje jako láska, lítost jako soucit a netečnost jako vyrovnanost … Láska chce pro druhé to nejlepší. Lpění si bere rukojmí“

30 25.07.2021

Naprostá lahůdka. I přes množství fascinujících informací je napsaná neskutečně čtivě a místy dokonce s vtipem. A třeba si ji přečte víc lidí a pak společně pomůžeme chránit smysly zvířat. Opravdu zasloužená Magnesia Litera za naučnou literaturu.
Nejde vybrat to nezajímavější (přepsala bych asi 90% knihy), tak alespoň dvě malé ukázky z kapitoly o čichu.

„…ještě prohnaněji si počíná kalifornský hlodavec sysel veveří (Otospermophilus beecheyi), který vyhledává svlečené kůže smrtelně jedovatých chřestýšů (Crotalinae) a ty pak usilovně žvýká. Následně si pečlivě olizuje srst a se slinami si po těle roztírá látky uvolněné z chřestýši kůže. Vypůjčený pach ho chrání před samotnými chřestýši.“

„Další zajímavý důkaz o tom, že parfémy jen doplňují naši přirozenou vůni těla, přinesly pokusy, v kterých byli muži hodnocení jako čichově přitažlivější, když použili svůj oblíbený parfém, a méně přitažliví, když použili parfém, který jim vybral někdo jiný. Vybrat vhodný parfém pro někoho cizího je proto podstatně těžší, než když si člověk vybírá parfém pro pokrevně blízkého příbuzného či dokonce sám pro sebe.“

25 19.07.2021

“Three Pines halila bílá. V posledních několika týdnech napadlo asi třicet centimetrů sněhu a každý ze starých domků kolem návsi teď měl vlastní čistě bílou čepici.” A já rozečetla i dočítala na dovolené u ranní kávy na terase zalité sluncem. Přesto se mi povedlo naladit na vánoční atmosféru a neskutečně jsem si to užila i se všemi těmi croissainty a domácími marmeládičkami. Líbí se mi styl psaní Pennyové se všemi těmi odbočkami, citáty, atmosférou a moudrý inspektorem Gamachem. Jen zápletka mi přišla zbytečné překombinovaná.

21 06.07.2021