momo01
komentáře u knih
Kus temnoty
Margaret Atwood
Atwoodová mě přiměla, abych se postavila na stranu pomsty, zloby, nenávisti a temné strany síly. Je vůbec někdo, kdo se netěšil, až jim Felix dá pořádně na prdel? Vážně jsem si moc užila sledovat tuto „divadelní adaptaci“ Bouře z první řady.
Město v oblacích
Anthony Doerr
Obtížně se mi popisuje, proč se mi to tolik líbilo, ale prostě jsem během čtení byla vtažená do všech příběhů a prožívala s hrdiny jejich osudy. Možná to byla i laskavost na pozadí textu a poselství, že příběhy v sobě nesou naději a smysl, který nás může provázet i v těch nejtěžších chvílích.
Přiznávám, že zpočátku jsem trochu bojovala s přeskakováním mezi časovými rovinami, postupem času mi to ale přišlo, že právě i to tady odráží složitost a křehkost života.
Transgender: Otevřený rozhovor psychologa a matky trans dítěte
Adam Suchý
Paní Vernerová na konci říká: „Já jsem tuhle knihu chtěla napsat hlavně jako útěchu pro rodiče, kterým se v životě děje to samé, co se dělo mně“.
Ačkoli se mě téma osobně nedotýká, i pro mě byl tento rozhovor nesmírně zajímavý, plný informací a inspirace. Přímo bych řekla, že má potenciál otevírat srdce a mysl. Obsahuje nejen pohled matky a sdílení jejího příběhu, ale z velké části i pohled odborníka a vysvětlení souvisejících témat a otázek. Myslím, že by neměla chybět v knihovně nikoho, kdo chce růst – jako člověk, rodič, přítel nebo profesionál.
„Pohlaví je to, co máme mezi nohama, gender je to, co máme mezi ušima, a sexuální orientace je to, co máme ve svém srdci. Ani jedno spolu přitom navzájem přímo nesouvisí."
"Někteří kolegové říkají, že celá společnost tápe a hledá svou identitu, což se může odrážet i na našich pacientech. Já vnímám současnou civilizaci především jako výrazně narcistní. A belgický psychiatr a psychoterapeut Dirk de Wachter je pro změnu přesvědčený, že základní psychiatrickou diagnózou naší doby je hraniční porucha osobnosti. Ve svém bestselleru Hraniční doba (2023) věnuje každému diagnostickému vodítku zamyšlení, nakolik je obecně typické pro jedince v naší společnosti. A když to ještě zkomplikujeme, tak kromě impulzivity, prázdnoty, ztráty smyslu či nestabilních vztahů charakterizují hraniční poruchu osobnosti právě poruchy identity.“
"Ujišťujte dítě o svých citech. „Miluji tě, ale zároveň se bojím, že nemáš pravdu, že si strašně ublížíš, ale to nijak nemění moje pocity k tobě.“ Cílem není dítě emočně vydírat, ale vysvětlit své chování. „I když třeba brečím, pořád tě miluju. I když to právě teď nechci slyšet, určitě přijde okamžik, kdy si o tom promluvíme.““
Panenské oleje: 25 panenských olejů a jejich vliv na zdraví
Ludmila Cernštejnová
Vlastně mě moje hodnocení a celkový dojem z knihy mrzí, protože podle informací o autorce na začátku knihy jde o nesmírně zajímavou a inspirativní ženu. Část věnovanou olejům jsem si se zájmem přečetla, ale kniha na mě působí nevyváženě a místy ztrácí na důvěryhodnosti. Kapitoly o jednotlivých olejích jsou příliš stručné, což je velká škoda. Na druhou stranu se na konci dohání počet stran doporučeními, co použít na různé neduhy. Líbilo by se mi, kdyby autorka ke každému oleji přidala konkrétní příběhy nebo kazuistiky, kde a jak oleje použila, podobně jako to výborně popisuje u petrželového oleje, který aplikovala své mamince. Další část knihy, od strany 99, obsahuje tipy na očistu a „babské rady“. Některé z nich jsou možná zajímavé, ale například na stres autorka doporučuje: „…Dejte si každý večer 1–2 sklenky kvalitního červeného vína“…, což mi přijde nevhodné a zdravotně diskutabilní. (A to prosím nepatřím k zarytým odpůrcům alkoholu.)
Sněhová královna
Michael Cunningham
Cunningham mě opět dostal tím, jak na malém prostoru dokáže zachytit lásku, ztrátu, smysl života a postavy se všemi jejich touhami a neuskutečněnými sny. Navíc málokdo to se mnou umí tak, že jen nečtu, ale i prožívám.
Proč sníme
Rahul Jandial
Musím přiznat, že kniha má své silné stránky, ale z mého pohledu zůstává její potenciál částečně nenaplněný. Na začátku mě nadchla autorova schopnost vysvětlovat komplexní témata srozumitelným jazykem a zejména kapitoly věnované nočním můrám a erotickým snům mi přišly zajímavé. (Obzvlášť oceňuji praktické rady, jak se dá s nočními můrami pracovat.) Dál mi ale přišlo, že autor má tendenci klouzat po povrchu. A škoda, že nebylo víc rozpracované i téma marketingu ve snech. I když tady to vlastně chápu, že se jedná spíš o upozornění autora, abychom si dávali na možné zneužití pozor.
Celkově mi chybělo hlubší zpracování metodologie výzkumu snů a otázky Proč. Většina teorií byla popsaná už dávno a neměla jsem pocit, že čtu něco nového. Nakonec i přes zajímavé kapitoly na mě Proč sníme působí dojmem, že jde spíše o sbírku jednotlivých úvah než o konzistentní výklad.
Jen zubatí se smějou
Zyta Rudzka
Tohle není literatura pro milovníky romantických příběhů, i když je v ní i příběh lásky. Je to kniha, která místy bolí. Jazyk je vulgární, cynický a nesnesitelně upřímný, ale právě to dává příběhu syrovou sílu. Lidé jsou tu živoucí bytosti, i když jsou staří, a chudí. Bylo to příjemné čtení? Ani trochu. Ale stálo to za to? Jsem si jistá, že ano.
"Co najednou všechny zajímá, jak kdo zemřel. Co do toho najednou všichni šťourají. Že by ale někoho zajímalo, jak kdo žije, to ne. Jaká rodina vám žije za stěnou. Tak akorát úřady se ještě zajímají, kdo s kým žije v posteli.
Souhlasili. Pokývali hlavami.
Jestli si přejete bílou rakev, máme teď akci. Už jen tři týdny běží speciální nabídka. "Bílý týden" s velkou slevou na pohřby ve veselejším hávu."
Jak na to - Meditace
David Fontana
Tato kniha mě příjemně překvapila svou jednoduchostí (v dobrém slova smyslu) kombinovanou s praktičností. První polovina se soustředí na základy a cvičení jsou navržena tak, aby zapadla do běžného života. Je psaná srozumitelně a přístupně, takže ideální i pro ty, kteří se s meditací teprve seznamují. Druhá část je zaměřená na ty, kteří už zkušenost mají a hledají způsob, jak prohloubit pohled na svou praxi. S radostí doporučuji dál.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Mám velmi živou představivost a tak mě z poslechu úplně rozbolely nohy a místy jsem trpěla nekončícím smradem z vyzutých nohou v albergues. Ale jinak jsem si toto putování s Ladislavem opět užila. Jak píšou mnozí jiní komentující - bylo to milé. Obvykle mě označení „milé“ odrazuje, ale v tomto případě je to tak nějak mile milé.
Ptačí svět očima fotografa
Tomáš Grim
Kniha mě původně nalákala nádhernými fotografiemi, které jsou opravdu dechberoucí. Nakonec jsem si se zájmem přečetla i (veškerý) textový doprovod. Líbí se mi, že to není suché povídání odborníka, ale spíš vyprávění nadšence, který chce i ostatním ukázat krásu ptačího světa. Pokud vás aspoň trochu zajímá příroda, tahle kniha vám dá spoustu důvodů ji obdivovat ještě víc.
Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
Jsem na víkend v Praze a Vánoce jsou za rohem. Stihla jsem si Vánoce v Praze nejen přečíst, ale i trochu prožít. Včetně odskočení si s kamarády "na jedno" ke Dvěma kočkám. (Celé zoologické kolečko by bylo nad naše síly.) A dojem z četby? Směs melancholie a zvláštního tepla. Krátké věty, dlouhá ticha mezi nimi. A právě to mám na Rudišovi ráda. V jeho rozhovorech je cítit pravda, i když se o ni nikdo nesnaží. Jen tak plyne, nenápadně, jako vzpomínky, co se připomenou ve výloze plné blikajících světýlek nebo při pohledu na tramvajáka ve vánoční čepičce. Každý něco ztratil a každý něco hledá. Možná štěstí. Možná jen další pivo. Něco mezi koncem a novým začátkem... Za mě spokojenost a budu zase vyhlížet další.
Tajemství mentálního tréninku
Alice McVeigh
Jedná se o sbírku obecných frází a každému, kdo uvažuje o přečtení této knihy bych doporučila, ať si na internetu stáhne pár motivačních citátů. Autor často opakuje to samé jinými slovy a u toho se snaží působit hluboce filosoficky a duchovně, ale bohužel bez toho, aby se za jeho slovy skrýval skutečný obsah.
Ne před slunce západem
Johanna Sinisalo
Sinisalo má dar popsat věci tak, že mám pocit, že je vidím, cítím nebo slyším. Zároveň mě nenápadně vede k tomu, abych přemýšlela o sobě a o tom, kde končí "civilizace" a začíná "divočina". A nemusí to být jen v přírodě – tahle hranice je možná i v nás samotných. Čtení tohoto románu pro mě bylo zvláštní směsí fascinace a neklidu. Bylo to divné, trochu i krásné a hodně znepokojivé. A přesně proto to bylo skvělé. Finské podivno v nejlepší formě. Jako bych pootevřela dveře do světa, který vždycky někde existoval, jen jsem si ho nevšimla.
Stvořeni k pohybu
Kelly Starrett
Zatímco na první pohled a během prvních stránek mi přišlo, že kniha kniha nabízí slibný přístup k zlepšení mobility (a celkového zdraví), moje nadšení z ní poměrně rychle vyprchalo. Jedním z největších zklamání pro mě bylo, že jsem čekala praktické návody a cvičení, ale vlastně tu chybí větší podpora a podrobnější popisy, které by usnadnily provedení. Některé cviky jsou popsány nejasně a bez obrázků nebo videí je těžké je správně pochopit. Autoři sice nabízejí odkazy na „knihovnu bezplatného navazujícího obsahu“, skutečný užitek jsem v nich ale nenašla – mně se povedlo prokliknut jen k reklamám na další jejich produkty. (Možná někdo bude ale trpělivější a k nosnému obsahu se dostane.) Dalším problémem je, že v druhé polovině knihy, která se zaměřuje na výživu, dochází k výraznému poklesu kvality obsahu. Diskuze o jídle je zpracovaná povrchně a opírá se o obecné rady, které se dnes objevují v každém druhém článku o zdravém životním stylu. Místo toho, aby kniha nabídla nové nebo zajímavé pohledy na stravování, působí tato část jako zbytečné natažení, které nepřináší nic převratného.
Podtrženo sečteno, i když kniha obsahuje několik užitečných rad (pravidelně jděte do hlubokého dřepu, co nejméně seďte a když už, tak na zemi…), zdaleka nenaplňuje svůj potenciál.
Orgány nepatří do nebe: Rozhovory s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem a jeho pacienty
Renata Kalenská
Tohle čtení o transplantacích mě pohltilo, a zároveň jsem se toho hodně dozvěděla. Kde jsou hranice naší (mojí) lidskosti, empatie a lásky? To je na ukázku jedna z mnoha otázek, které mi při čtení běžely hlavou. Kdo hledá knihu, která ho nejen poučí, ale i emocionálně zasáhne, tak Orgány nepatří do nebe jsou rozhodně to pravé. Doporučuju.
Let sokola
Daphne du Maurier
Při čtení jsem se přenesla do temných a tajuplných uliček italského městečka Ruffano, kde minulost ožívá a prolíná se s přítomností. Du Maurier hezky pracuje s atmosférou a napětím, které pomalu graduje. Možná na někoho může být tempo až příliš pomalé, ale pro mě bylo úplně akorát. Dojem na mě udělalo právě i to, jak se pomalu odhalují jednotlivé vrstvy příběhu a postupně se i odhalují motivace postav. Du Maurier je prostě skvělá ve vytváření komplexních zápletek, kde se historie a osobní tragédie postav prolínají způsobem, který čtenáře nutí přemýšlet o podstatě dobra a zla. V závěru se sice příběh uzavřel, ale zároveň ve mně zůstalo hodně otázek a shoduju se s komentářem čef, že nevím, co to znamenalo, ale vlastně to ničemu nevadí.
Noční dům
Jo Nesbø
Mám to s Nesbøem jako na houpačce – někdy mě nadchne, jindy zklame. Tentokrát mám velmi smíšené pocity.
První část příběhu mě upřímně bavila. Byla to skoro tradiční, komorní hororová záležitost, která skvěle stavěla napětí a vtáhla mě do děje. Přestože se objevily nějaké drobné nedostatky, byla jsem spokojená a těšila se na další vývoj. Kdyby to tady skončilo, asi bych dala čtyři hvězdičky. Jenže potom přišla druhá a a pak pro mě ještě horší třetí část, která mě úplně otrávila. Přijde mi, že Nesbø tentokrát naskládal příliš mnoho nápadů do jednoho příběhu, ale nedokázal je všechny důstojně dokončit. Na druhou stranu si dovedu představit, že někdo to má s touto knihou přesně naopak.
Fosilie
Michal Kašpárek
Nemůžu si pomoct, ale hodně mi to připomínalo některé diskuse u nás doma. A tak jsem se (asi i díky tomu) slušně bavila.
Jsem ve věku Vladimíra a vypadá to, že jsem taky konzerva, která je jen o 30 let před ostatníma konzervama. Myslela jsem si, že jsem na tom o trochu líp, ale přiznávám, že poslední kapitolu jsem úplně nepobrala. Ono by mi vlastně vůbec nevadilo, kdyby kniha neměla žádné zakončení a prostě jen byla zrcadlem, či až karikaturou mezigeneračních nedorozumění.
Píseň zbloudilých duší
Jesmyn Ward
Jesmyn Wardová v této knize přináší syrové, neskutečně reálné postavy s dějem, který je jednoduchý (zfetovaná matka naloží děti do auta, aby vyzvedla z vězení jejich otce), ale neuvěřitelně podmanivý. Vypráví o rasistické americké minulosti a o tom, jak ovlivňuje současnost. Je to příběh o chudobě, lásce, smutku, ztrátě, zneužívání, brutalitě, rasismu, nespravedlnosti, rodině, závislosti. Líbila se mi i nadpřirozená linka s mrtvými, jejichž duše nenašly klid. Čtení je to víc o pocitech, které příběh vyvolává a myslím, že chce čas a správné naladění.
Bez duše
Martin Stručovský
Ajajaj, ani ne týden po poslechnutí poslední kapitoly a moc si nepamatuju… Vzpomínám si jen, že hlavní hrdina pořád někomu dává nebo dostává nakládačku a trpí sebezpytováním. Věty jsou krátké, takže děj ubíhal rychle, ale přesto mě nezaujal natolik, abych bažila po dalším díle.