momo01 komentáře u knih

Tato kniha je krásná jak zevnitř, tak zvenku. Ilustrace se dokonale hodí k pohádkové atmosféře. Moc se mi líbilo, jak se vyvíjejí společně s příběhy na stránkách. Samotné příběhy, i když vycházejí z klasických pohádek, jsou mnohem temnější a hlubší. Zabývají se krutou stránkou lidské povahy, která je obalená magickými prvky a překvapivými zvraty. (Kam se hrabou bratři Grimmové).
Ačkoli je většina příběhů krátká, mají silnou emocionální sílu. Ale jak se říká, to co je na konci, má vliv na to s čím budeme odcházet. A já jako poslední dvě povídky četla Princ vojáček a Když voda zpívá oheň, které mi přišly nejslabší. "Princ vojáček" nevyužil potenciál po dějové ani po charakterové stránce. A příběh "Když voda zpívá oheň" se mi zdál až příliš natahovaný a zdlouhavý.
Každopádně jako celek je to sbírka zajímavých, temných pohádek.

19 15.05.2023

Poslechla jsem v naprosto dokonalé interpretaci Jana Šťastného. Předvedl fantastický výkon a díky němu mě to určitě bavilo o kus víc, než kdybych četla. Vzhledem k tomu, že načetl i další díly, vím, že budu v sérii pokračovat a ještě spolu nějaký ten kilometr v autě strávíme.
Co ještě se mi na tomto thrilleru líbilo? Rozhodně prostředí Skotska a srovnávání kulturních rozdílů mezi Francouzi a Skoty. Taky postavy. Bavili mě Luke i Ava. A téma přátelství. Jen bez popisu brutálních detailů bych se určitě obešla. Ale jiní čtenáři si to asi žádají, co už. Vydržet se to dalo.

35 15.05.2023

Rozhodně se nejedná o knihu, kterou byste si měli přečíst, pokud jste už nečetli předchozí knihy a neznáte a nemilujete všechny hlavní postavy. Myslím, že bez tohoto pouta k lidem v příběhu bude vše velmi pomalé a únavné. S těžkým srdcem musím přiznat, že ani pro mě tohle nebyla trefa do černého. Přišlo mi, že příběhu něco chybí, taková ta kouzelná jiskra, na kterou jsem u Pennyové zvyklá. Sérii ale vřele doporučuji a tato kniha je prostě její nezbytnou součástí.
Co se mi na knihách této autorky líbí, jsou odkazy na kanadskou přírodu, historii, objevy a umění. Zkuste si třeba vyhledat Charlevoix. Je to skutečné místo, kam kdysi spadl meteorit a vytvořil kráter poblíž řeky Svatého Vavřince, oblast, která je nyní plná velkých přírodních krás a divočiny a kam umělci skutečně jezdí pracovat.

25 06.05.2023

Moravec se umí skvěle ptát a udržet linku, zatímco Mareš umí dobře vyprávět a navíc je cítit, že svou práci miluje. Rozhovory mám ráda, a tento je vážně dobře vedený. Dokonce teď mám chuť podívat se na seriál a to se přitom dívám na televizi méně často, než kolikrát v poušti prší.

"...vždycky jsem si se závistí vzpomněl na Columba, jak krásné má vraždy. Všude čisto, mrtvola ležící v hezkém prostředí, chtěl bych ho vidět, jak by u nás vyšetřoval vraždu bezdomovce. Takže ano, místa jsou ošklivá, ale nedá se nic dělat, i to je naše práce. Zase můžu říct, že jsem se dostal tam, kam se jen tak někdo nedostane."

40 04.05.2023

Po přečtení zkoumám, kde je moje duše... A ty nádherné ilustrace...

28 01.05.2023

Většina informací mi bohužel nepřišla nijak převratná, na druhou stranu je dobré si je připomínat, uvědomovat si a číst si o nich v různých souvislostech. Při čtení je také třeba přivřít oko nad hojnou sebepropagací a myslet za autora na to že korelace není nutně kauzalita. Pár bodů mě ale zaujalo a kvůli nim mi stálo za to si ji přečíst. Navíc co rozhodně stojí za ocenění je, že každá kapitola/zákon končí souborem akčních kroků, do kterých se můžeme pustit a snadno se takto dají i připomenout hlavní myšlenky.

"Jak bude v roce 2043 vypadat den ve vašem životě? S kým budete? Co budete dělat? Jaký dopad bude mít vaše existence? Zapište si všechno, co vás napadne. Mějte ale na paměti, že nevytváříte nějaký závazek nebo akční plán - vytváříte podmanivý obrázek dosažitelné budoucnosti, který poslouží jako pohled na skutečné hodnoty, které vyznáváte. Jakmile budete mít tyto informace, bude snadné se rozhodnout, do čeho vložit vlastní energii místo toho, abyste dovolili ostatním určit vaše priority za vás nebo se nechali rozptýlit dřinou."

17 01.05.2023

Historický detektivní příběh s nádechem tajemna a poklidným tempem. Cadfael je okouzlující postava - muž, který svým zdravým rozumem a skvělým pozorovacím talentem dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. Je tak trochu superhrdina, ale já pro tyto lidské a spravedlivé "vyšetřovatele" mám slabost.

31 13.04.2023

Katova dcera má tu smůlu, že jsem ji četla hned po Kingově O psaní (každé příslovce mě doslova bolelo) a zadruhé, že jsem v minulosti četla Kladivo na čarodějnice (které nesahá ani po kotníky). Přišlo mi, že se autor snaží vytvořit atmosféru strachu a podezření, ale nedokáže to podpořit dostatečným historickým pozadím ani zajímavými postavami. Všechny jsou buď dobré nebo zlé bez hlubší motivace nebo vývoje. Je to oddychovka, ale nijak nevybočila z šedého průměru.

21 13.04.2023

Tato kniha mě opravdu překvapila. Autor v ní používá neotřelý styl psaní a po dočtení mám pocit jak po letní bouřce, která je náhlá, rychlá, osvěžující a někdy trochu prudká. Líbilo se mi, jak autor lehce a hravě skákal z jednoho vypravěče na druhého. Z narážky na narážku. Celkově mě nadchl svým neobvyklým přístupem a jazykem. Doporučuju všem, kdo hledají k přečtení něco nového i když možná ne úplně snadného.

21 13.04.2023

Líbil se mi nenucený, konverzační tón, kterým se s námi King dělí o svůj život před i po svém prvním úspěchu. A nebojí se ukázat to dobré i to špatné. Po pravdě řečeno, o něco víc se mi líbila vzpomínková část, ale i části, které jsou návodem k umění psát, mě bavily. A stejně s kapp66 jsou pro mě návodem na čtení.

33 29.03.2023

"Když mě na vnitřní straně duše něco tlačí, když je toho na mě prostě moc, zavřu se na záchod. Mám tam takovou knihovničku. Sto jízdní řádů, sto roků naší trati. To čtení mě uklidňuje, protože na dráze je vše pořád stejné už od Rakouska. Když člověk není zrovna Pražák a je citlivý, potřebuje někdy cítit jistotu. Vlaky jezdí pořád stejně rychle nebo pomalu, záleží na úhlu pohledu. Jen lidé se na dráze mění. Jako v životě nebo v politice, kde se toho tolik zase nemění."

Opět jsem se u Rudišovy knihy dobře bavila.

20 29.03.2023

Bylo to milé setkání se starým známým.
"Já špatné počasí miluji, protože když je ošklivo, jste na místech, která chcete navštívit, většinou sám. Turisty já nepotřebuji, ne, ne, turista všechno jenom zničí, turisté trpí historickou slepotou, turisté se nedovedou dívat skrz historii, smutné, smutné."

29 29.03.2023

Během čtení jsem na základě změn vypravěčů Astru litovala, nesnášela, chtěla zachraňovat, měnit. Byla pro mě zranitelná, nesympatická, milující, sobecká a vždy složitá. Nakonec jsem ale začala vnímat Astru jako opravdu silnou ženu, která překonává své překážky a učí se být tím, kým chce. Každý nás (a Astru) vidí nakonec svou vlastní optikou a přináší si vlastní soubor životních zkušeností. Vidíme barevně, ale každý má trochu jiný smysl pro barvu než ten druhý. Myslím, že to i autorka chce, abychom Astru viděli nejen, jak ji vidí ostatní, ale také abychom ji pochopili a vnímali ji mimo omezený úhel pohledu všech.

Zkuste se s Astrou také seznámit, uvidíte, koho objevíte.

"Zjistil jsem, že je daleko, daleko horší ztratit lidi, kteří ti nikdy nedávali dost, než ty, kteří ti dali všechno."

25 02.03.2023

Smrť je můj oblíbenec, a tak jsem tento díl vybrala jako první knihu ze Zeměplochy ke společnému čtení s dětmi. (Hurá, už mi do Pratchetta dozráli!) Smrtě mám ráda, protože je na jednu stranu autoritativní, děsivý a na druhou stranu nesmírně laskavý a troufám si tvrdit, že dokonce snad nejvíc živá postava v celém dílu. Kniha obsahuje spoustu vtipných momentů, ale obzvláště nás bavilo Smrťovo hledání štěstí a zkoušení všeho, co lidé dělají pro zábavu. V jeho podání je tanec, hazard, pití, rybaření….no… pošetilé, ne-li hloupé. Co to vlastně je "BAVIT SE"?

38 27.02.2023

Jane Goodalovou obdivuji už roky. Je to skromná, moudrá a odvážná žena, která nepochybně už svět pozitivně ovlivnila a ještě stále v tom ve svých 88 letech pokračuje. A v této knize s námi sdílí inspiraci, naději, myšlenky a spoustu dobrých příběhů.

"Skutečná moudrost vyžaduje jak přemýšlení hlavou, tak porozumění srdcem."

„Každý den nějakým způsobem ovlivňujeme planetu a kumulativní efekt milionů malých etických akcí může skutečně zapůsobit. To je poselství, které rozvážím po světě.“

„Milion kapek tvoří oceán.“

"Znakem moudrosti je ptát se: Jaké dopady bude mít rozhodnutí, které dnes udělám, na budoucí generace? Na zdraví planety?"

"Obtížné je těžké, nemožné je jen o něco těžší"

A tady krátké video o vypuštění Woundy do přírody. Nádhera.
https://www.youtube.com/watch?v=bCVmfDuRpBc

27 18.02.2023

Z prvního dílu jsem byla nadšená a tak jsem si druhý díl vybrala jako audioknihu do auta s nadějí, že mi přinese zábavu, odpočinek a uvolnění od pracovních povinností. Bohužel to nevyšlo a příběh byl pro mě nesrozumitelný a při poslechu jsem se ztrácela. Uznávám, že moje rozpoložení a okolnosti nebyly ideální a nebyla jsem tak vnímavá k příběhu, jak bych mohla být a vlastně mě trochu mrzí, že jsem moc vtipných momentů nezachytila.

23 17.02.2023

Ano, zase si mě King utáhl na vařené nudli od začátku do konce. Billy Summers je nájemný zabiják a přesto jsem si ho zamilovala. Nešlo to jinak.

30 14.02.2023

Román Antonína Bajaji je plný vzpomínek a nostalgie, ale postavy postrádají půvab a příběh lehkost a vyprávění bylo na mě chaotické a únavné. Uvědomovala jsem si vybraný jazyk a styl, ale nedokázala jsem se začíst, ztrácela jsem se v čase, postavách i jednotlivých vzpomínkách. Přiznávám, přeskakovala jsem, a toto přeskakování mě z celé knihy nakonec potměšile těšilo nejvíc.

22 16.01.2023

Příběhy v příběhu a tak trochu jiný styl vyprávění. Bellová umí vybudovat temnou atmosféru a její divnostyl mi kupodivu sedí. Ovšem chápu, že není šálkem čaje pro každého.

„“Vyprávěj o té morové ráně,“ pronesl jeden z můžu od dvora. Všude na jeho cestách chtěli o moru slyšet a často mu v hospodách platili poháry medoviny. Izara už to omrzelo, vyprávění bylo příliš teskné, příliš se mu dostávalo pod kůži a zábly ho z něj kosti. Ovšem posluchači si rádi nechávali nahánět hrůzu nebezpečím, které se jim vyhnulo, avšak pokosilo jiné, třebas i bohabojnější a ctnostnější.“

23 16.01.2023

Tato kniha je fikce, ale historie Rumunska jí není. Z historie se můžeme hodně učit a to je i důvodem, proč si vydání nových knih Ruty Sepetys hlídám, i když mi žánr Young Adult není obvykle blízký. Naopak se mi líbí, že autorka umí čtivě přiblížit dějiny napříč generacemi. A jako obvykle jí odpouštím menší hloubku, protože ji opravdu ráda čtu pro její schopnost přenést čtenáře do historického kontextu. A tady mi navíc připomněla, že nikdy nesmíme nic považovat za samozřejmost.

26 16.01.2023