momo01
komentáře u knih
Postní kuchařka: Od kořene po nať
Pavel Drdel
Škoda, že Strakonice jsou tak daleko, protože to jak o jídle pan Drhel mluví (doporučuju rozhovor, na který odkazuje Chesterton), píše (doporučuju tuto knihu) bych chtěla vyzkoušet i naživo v jeho restauraci Sůl & Řepa.
Rebelka: Moje cesta za svobodou
Rahaf Mohammed
Příběh není dokonalý, je nesourodý a trochu se opakuje. Literárně žádný zázrak, působí však jako upřímné vyprávění mladé dívky, která musela opustit svůj domov a rodinu, aby mohla žít život, po kterém toužila. Trochu jsem čekala, že se dočteme i o její adaptaci na novou kulturu, ale to už by asi bylo na jinou samostatnou knihu, jak se Rahaf s nabytou svobodou vypořádává a hledá sama sebe.
„Jednou z velkých lekcí, které jsem dostala, bylo, že svoboda vyžaduje práci – musíte se rozhodovat, žít s následky svých rozhodnutí, hledat si vlastní cestu, a když uděláte chybu, napravit ji. Připadala jsem si jako motýl, který se právě vyklubal z kokonu a poprvé v životě zběsile třepotá křídly, aniž by věděl, jak dlouho mu bude trvat, než se naučí létat.“
……
„Jsem si jistá, že když píšu tyto řádky, mnoho dalších žen se připojuje k internetu tajnými hesly a zjišťuje, jak se vymanit z utrpení, ve kterém musejí žít. Doufám, že je můj příběh povzbudí ke statečnosti a hledání svobody. Ale také doufám že pomůže změnit zákony v Saúdské Arábii, že tato kniha nebude jen příběhem útěku jedné dívky, ale stane se katalyzátorem změn v mé vlasti.“
Noční chodci
Jaroslav Rudiš
Minimalistický komiks - tříbarevný, noc, pivo, Praha. Dialogy krátké a výstižné, ticho výmluvnější než slova. Bavila mě ta atmosféra a pivní řeči dvou hlavních postav, které jsou někdy hlubší, než se na první pohled zdají. Nebo já v nich tu hloubku nalézám. Rudiš to se mnou prostě umí, jsem spokojená a doporučuji.
Kudy vchází světlo
Louise Penny
Už se mi po inspektoru Gamachovi stýskalo a asi ani nebyla vhodnější doba než pustit se do předvánočního dílu jindy než před Vánoci, protože mi to umocnilo zážitek a naladění se na příběh. Postupně čtu celou sérii, a tak jsem už s hlavními postavami a v Three Pines strávila dost času. Přirostli mi k srdci, a proto jsem trnula, co bude dál. Čtení knih Pennyové ve mně vyvolává klid a myslím, že postavou je její hluboká víra, že navzdory temnotě existuje dobro a že na světe jsou lidé, kteří jsou pevní ve svých hodnotách a toto dobro žijí. Všechny tyto prvky – temnota, laskavost, vykoupení, boj o autentické já – se proplétají celým tímto dílem a do světa, který se točí okolo této imaginární vesnice se skutečně dostává světlo. A musím říct, že se mi líbilo v tomto světle aspoň chvíli být.
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
Zdaleka nemám přečtenou celou Zeměplochu, přesto se (s potěšením) vracím k těm, co jsem už v minulosti četla. (U některých dílů, pravda, po 20leté odmlce.) Je to jako se starým přítelem, se kterým hned navážeme na společnou notu. A navíc v podání J. Zadražila se jedná o opravdovou audiolaskominu. Pustila jsem se téměř hned do čtení Noční hlídky a v hlavě mi u jednotlivých postav jede jeho hlas a dikce. Doporučuji!
Pytel kostí
Stephen King
Tato kniha je vážně dlouhá a je neskutečné, kolik King dokáže napsat slov, než se dostane k pointě. Nicméně jeho vypravěčské umění mě opět dokázalo upoutat. Líbí se mi jeho propracované postavy, které se mi snadno pamatují a neztrácím se v nich. Baví mě slovní hříčky a nenápadné propojení s jinými knihami. Mám ráda jeho fantazii a postupně budované napětí. A přestože duchařské příběhy nevyhledávám, tak tady jsem už předem věděla, že určitě nešlápnu vedle.
Hrobník
Oliver Pötzsch
Pötzschovi se skvěle podařilo vytvořit atmosféru zanikající Habsburské monarchie a ponurou náladu staré Vídně. Na jednu stranu vyšší střední třída žije v okázalosti a přepychu, na druhou stranu námezdní dělníci a chudina, která žije z ruky do úst. Zároveň je to doba, kdy dochází ke změnám ve společnosti, ženy se poprvé domáhají svých práv, přichází technické inovace....Autorovi se povedlo vytvořit i zajímavé (a velmi rozdílné) postavy a zábavný a napínavý příběh. Možná v případu toho bylo až moc - víc různých událostí, významná jména, ale jako celek vše fungovalo a byla jsem vtažená do děje natolik, že jsem hledala každou volnou chvilku ke čtení.
Pro mě je tato kniha velmi zdařilým začátkem nové série a těším se na další díly.
Greenwoodové
Michael Christie
Obrázek na začátku knihy ilustruje průřez stromem, podél kterého jsou šipkou umístěné popisky. Popisky podél letokruhů stromu začínají nejvzdálenějším letokruhem, rokem 2038, a pokračují letopočty 2008, 1974, 1934 a 1908 v ohraničeném středu stromu. Když sledujeme šipku na druhé straně stromu, jsou uvedeny stejné letopočty. V příběhu jsou to roky, v nichž se nám představují jednotlivé generace rodu. Stejně jako strom buduje své vrstvy rok po roce, autor stejně rozvíjí své postavy a děj. Za mě naprosto skvělý a neotřelý nápad.
Autor jako by v jistém smyslu příběhem říkal, že naše životy jednotlivců jsou nedůležité. Že význam má pouze to, jak je lze vnímat v čase, jako rodinu, jako společenství, jako les vazeb…
„Proč je tomu tak, že lidé žijí jen tak dlouho, aby se v životě dopustili mnoha omylů, ale ne dost dlouho na to, aby je stačili napravit? Kéž bychom byli jako stromy, kéž bychom měli staletí. Možná bychom pak měli dost času na to, abychom napravili všechny škody, které jsme napáchali.“
Brisingr
Christopher Paolini
Včera jsme s dětmi začali číst Inheritanci a děj předchozích 3 dílů je v ní shrnutý na 6 stranách. „Zrada!“ Volala jsem. „To jsme nemuseli číst předchozích 1800 stran.“ No každopádně autor dokázal, že umí popsat i věci stručně. To se mu bohužel v Brisingrovi moc nedařilo. Tak o 200-300 stran by se dal děj zkrátit. Ale což, děti to baví a já jsem ráda, že pořád ještě společně večer čteme.
Chlorid sodný
Jussi Adler-Olsen
Neuvěřitelné, že se autorovi podařilo napsat thriller téměř bez napětí. Od J.Adler-Olsena bych to nečekala a hlavní zápletka mě bohužel nudila. Naštěstí stejně jako v předchozích knihách se i zde vyskytují humorné momenty, vtipkování mezi členy týmu a Asad pořád vypráví o velbloudech a plete idiomy. Jen má těch starostí nějak moc a Carl už taky není takový řízek, jako býval. Tak uvidíme, jestli si šetří dech do posledního dílu.
„Lituju že jsem vás do té polízanice zatáhl, znamená to totiž že se nemůžete vrátit domů, dokud to nevyřídíme, ledaže byste se toho rozhodli z fleku nechat a přerušili se mnou veškeré styky. Nejhorší to bude určitě pro tebe, Asade, kvůli Marwě a dětem. Jak to vidíš?“
Asad vypadal, jako by mu v hlavě vířil divoký rej myšlenek a vůbec se netvářil nadšeně. Pak se upřeně podíval na Karla. „Jsem z toho opravdu špatný, Karle, ale bohužel netuším, co je to polízanice.“
„Trefili jsme hřebík na paličku.“
„Bude to velký úkol, jak řekl velbloudí samec, když narazil na stádo divokých velbloudic.“
Terror
Dan Simmons
Každý, kdo si přečte něco o skutečné Franklinově expedici asi tuší, jak bude děj probíhat. Jenže Dan Simmons přidal do historického románu i hororový prvek. Příběh ale není jen o příšeře, nakonec i přes velký rozsah, v něm příšera nakonec až tak moc není. Příběh je o jiných děsivých věcech, které se dějí: o starostech, co bude posádka dělat, když jim dojde jídlo a zjistí, že jídlo je zkažené, protože si někdo napakoval kapsu a nekvalitně konzervoval, o nedostatku uhlí, o tom, že lidé chytnou kurděje a umírají pomalou strašlivou smrtí, o zimě, zimě a taky zimě. Navíc o tom, jak se projeví charaktery ve vyhrocených situacích. Musím přiznat, že několik desítek stran na mě už byl děj příliš rozvláčný. To když část posádky pomalu umírala a druhá část dumala, co bude dělat, ale pak nastal zvrat, který jsem nečekala a tak dávám zasloužené 4*.
Čajová dívka z Kolibříkové ulice
Lisa See
Na začátku příběh vypadal nadějně, líbilo se mi zaměření na čajový průmysl pu'er a kulturní detaily. Ráda jsem četla o prostředí jižního Yunnanu, kde žije lid Akha, který dodržoval staré tradice i v moderním světě, hlavně proto, že byl izolován horami, kde pěstoval svůj čaj. Některé části příběhu byly ovšem nedotažené a každá větší událost byla až moc příhodná, náhodná (a) nebo nepravděpodobná. Dává smysl, když se v knize vyskytne několik takových událostí, které posunou děj, ale když je všechno dílem náhody, působí na mě příběh až moc vykonstruovaně. No a největším zklamáním byla pro mě závěrečná kapitola. Většina příběhu směřovala k tomu, co se v této kapitole stane, a konec byl tak náhlý, jako by se autorce ulevilo, že má dostatečný počet stran a může skončit.
Jóga pro zdravá záda
Gertrud Hirschi
Přehledně strukturovaná kniha, kde každý cvik je doplněný fotografiemi a je jednoduše vysvětlený. Jsou zde jednotlivé kapitoly pro spodní, střední a dolní část zad, pro akutní bolesti a na procvičení celých zad. Cviky mi přijdou dobře vybrané a zejména oceňuji, že jsou pestře nakombinované do sestav, které mi přijdou dobře sladěné.
Dny opuštění
Elena Ferrante
Podrobný popis toho, jak se osmatřicetiletá žena zhroutí, když ji její manžel opustí kvůli mnohem mladší ženě. Prochází od šoku přes vztek až po ztrátu kontaktu s realitou - dokonce do té míry, že se nedokáže postarat ani o děti, ani o psa. Je hnusná na každého. Její jazyk je oplzlý, je zraněná, je šílená. Jedna z těch knih, kde obdivuji dovednosti autorky. Nemůžu říct, že se mi to líbilo, ale rozhodně jsem něco cítila.
Dobro v tobě
Linda Olsson
Stejně jako moře, které tvoří kulisu románu, i slova jako by plynula hladce a plynule. Je to ten typ vyprávění, který mě během čtení rozbil kousky, ale postupně jsem dostala prostor se nadechnout a dojít ke smíření a klidu. Jedná se o jednoduchý příběh, který má jedinečnou emocionální hloubku. Vše je umocněné vyprávěním v první osobě, do Marion jsem se dokázala vcítit a vydala jsem se s ní na cestu a sledovala jsem, jak milovala, ztratila a naučila se odpustit sama sobě.
„Žila jsem dlouho bez jakékoliv budoucnosti. A se svou minulostí pod zámkem. Každý den šlo jen o to přežít, ze dne na den. Neohlížela jsem se zpátky, ale ani nehleděla kupředu, žila jsem ve věčném teď.
Sešla jsem dolů na kraj vody. Jednotlivé vlny dosahovaly tam, kde jsem stála, chladivá voda se mi přelévala přes nohy. Dívala jsem se na moře a pomyslela si, jestli jsem konečně dosáhla stavu celistvosti, který jsem si vždy spojovala s mořem. Jestli teď v sobě mám tu sílu, které je třeba, abych dokázala žít s minulostí a budoucností. Ať už mě čeká cokoli.“
Past na Popelku
Sébastien Japrisot (p)
Dokonalá literární variace na Schrödingerovu kočku.
Mravenci
Bernard Werber
„Jsme jen tři miliony let trvající příhoda v mravenčích dějinách. Ostatně, kdyby se jednoho dne na naší planetě objevili mimozemšťané, určitě by se nespletli. Chtěli by bezpochyby mluvit s nimi. S nimi: se skutečnými pány Země.“
Mravenčí část je skvělá - je originální, zábavná a obsahuje dechberoucí bojové scény a politické zápletky. Mravenci, kteří pracují a bojují a umírají a mluví a ptají se a bádají, a jednoho dne objeví něco záhadného a vydají se na objevitelskou výpravu… Oproti tomu lidský příběh - škoda mluvit. Možná někdo měl autorovi poradit, ať lidskou zápletku škrtne. Naštěstí ta mravenčí převládá a natolik mě vtáhla, že jsem díky ní knihu prolétla za dva večery.
„Jen trpělivost, vyděšená kořist se spoutá pěkně sama. To je nejjemnější v finesa pavoučí filosofie: Není lepší bojové umění než čekat, až se protivník zničí sám.“
Žárlivost a jiné povídky
Jo Nesbø
Tato sbírka povídek mě bohužel příliš neoslovila. Bylo v ní pár momentů, které se mi líbily, ale jakoby autor vytáhl pár nápadů a nakonec je poskládal bez většího rozmyslu. Možná to byl autorův záměr, ale skoro vždy jsem zápletku vytušila ještě před koncem. Navíc jsem dokonce u krátkých povídek přeskakovala věty, abych už dočetla a zkusila další, jestli se mi trefí víc do chuti. Za mě zvláštní kombinace: krátké, přesto rozvláčné.
Muž z chatrče
Martin Goffa
Hodně dobrá česká detektivka s přesahem do skutečné kauzy z devadesátek. Poslechla jsem si ji jako audioknihu a musím navíc vyzdvihnout skvělé duo Maxián a Zadražil. Děj mě vtáhl natolik, že mimo obvyklý poslech v autě jsem pokračovala i doma. Vedlejším efektem bylo, že jsem toho hodně upekla a uvařila a všichni byli spokojení. Jen mluvit se se mnou nedalo.
