momo01
komentáře u knih
Změň svůj dech a začnou se dít věci
Rostislav Václavek
Albert Einstein kdysi řekl „Pokud něco neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře." Pan Václavek očividně tématu rozumí dobře, protože se dokáže vyjadřovat srozumitelně a zároveň umožnit i laikovi pochopení některých složitějších mechanismů. ALE pro mě překvapivě se věnuje dechu pouze necelých 100 stran, zatímco zbytek knihy se zaměřuje na otužování, psychickou pohodu, stravu a fyzické zdraví. Prostě od každého něco. Chápu, jedná se o propojené nádoby, ale asi bylo potřeba navýšit počet stran a odlišit se od knih Oxygen advantage a Dech: nové poznatky o ztraceném umění. (A těch nadšených pochvalných referencí bylo na mě v knize taky moc.)
PS: Můj profil tu je už dlouho a nevznikl za účelem tohoto hodnocení. ;) To mi mimochodem přijde škoda, že je tady tolik adorujících komentářů od nových profilů, protože své nadšené čtenáře by si určitě kniha našla.
Naše ztracená srdce
Celeste Ng
Kdo rozhoduje o tom, co je pro národ/zemi/společnost nejlepší, pokud jde o vzdělání, o zákaz knih, o bezpečnost obyvatelstva. A kdo je ochotný se ptát?
Příběh kombinuje smutek s nadějí a autorčina poetická popisnost se mi líbí. A vypadá to, že mám čím dál víc ráda i dystopie, pravděpodobně proto, že přinášejí otázky ohledně lidské morálky a podněcují myšlení a diskusi o hodnotách prioritách v našich životech. I když mě předešlé dva romány od Ng oslovily ještě víc, i tento příběh má ode mě plný počet. Je tu moc pěkně popsaný vztah matky a dítěte a těžké volby, před které můžeme být postavení. A taky, že individuální protest má smysl a naopak je nesmysl zavírat oči, když se nás zrovna nějaký problém netýká.
Přečteno za dva dny, nemohla jsem jinak než každou chvilku číst.
Bez těla
Martin Goffa
Rozhodně můžu doporučit v parádně zpracované audiopodobě. Po prvním díle jsem byla rozpačitá, ale tímto si to u mě Miko Syrový napravil a těším se na další díl.
Štítná žláza a její léčba
Anthony William
Kniha je napsaná s obrovskou přesvědčivostí, jako by každé slovo bylo faktem. Nic z toho ale autor nepodporuje odkazem na zdroje. Své znalosti získává od Ducha se kterým komunikuje (a Duch prostě nepublikuje).
Co je na této knize dobré, jsou recepty, které vychází ze základních principů zdravého stravování. Na druhou stranu, pokud se poradíte se svým lékařem, chatem GPT, nebo kamarádem, který je fanda do zdravého stravování, dozvíte se totéž: méně živočišných tuků, cukru, pšenice, více ovoce a zeleniny a dostatečný pitný režim.
Kdyby Ogden uměl česky
Ogden Nash
Krátké zábavné hrátky s jazykem. Ze všeho nejvíc mě oslovila hned první - Dneska jsem nešel do kostela. A ve shodě s Mysimas hravostí překladu se mi líbila Lama/Labe.
LAMA
The one-l lama
he´s a priest
The two-l llama
He´s a beast
Snd I will bet my silk pajama
There isn´t any three-l lllama.
LABE
Jedno bé má
řeka Labe.
Dvě bé má kněz
zvaný l´abbé.
Darmo ve slovníku hrabe,
Kdo tam hledá slovo Labbbé.
TOYEN - ilustrovaná biografie
Lenka Jachanová
Těžko se píše kniha o někom, o kom se tak málo ví. Ale přesto je tato biografie až příliš stručná. Možná ne po faktické stránce, ale něco mi v ní chybí. Cokoli, co by čtenáře, především děti a mládež, kteří jsou cílovkou, motivovalo hledat obrazy Toyen, přemýšlet o její osobnosti a přemýšlet o „legendách“, které o ní kolují. Doplnění nějakým obrazem či QR kódem s odkazem na její vybraná díla by mohlo přidat interaktivitu. Ilustrace v knize se mi však líbily.
Agónie a extáze
Irving Stone (p)
Agónie a extáze mi dala zabrat a pravda občas se u mě i projevovaly stavy, které odpovídají názvu. (Náhoda? Nemyslím si.) Ovšem Stone prý pracoval na této knize 6 let, takže co je proti tomu můj jeden měsíc čtení. A zpětně hodnotím, že to za to stálo. Po dočtení mám pocit, že Michelangela dobře znám - Stone poutavě zdokumentoval, nejen tvorbu všech Michelangelových děl, zároveň otevřel okno do jeho mysli a odhalil jeho vášně, tvůrčí dilemata a vnitřní konflikty. Vřele doporučuju všem, kdo ocení vyprávění o lidské vášni, odhodlání a umělecké genialitě.
Vrah je v každém z nás
Lucie Bechynková
Mám ráda rozhovory a tento rok mě už nadchl parádní rozhovor Moravce a kriminalisty Mareše a tak jsem si myslela, že i tato kniha je přesně pro mě. Není. Bohužel se nemůžu ubránit srovnání a rozdíl je markantní. Paní Bechynková plynulosti vyprávění spíš škodí, přestože otázek moc nepoloží. A když položí, tak jsou to velmi jednoduché, až naivní dotazy. A audiopodoba se také moc nepovedla. Neskutečně mi vadilo, že interpret čte jako by se jednalo o pohádkový příběh, přestože pohádka to opravdu není. Obvykle nejsem zastáncem novoročních předsevzetí, ale tato kniha mě asi jednomu přivedla. Opravdu zvažuju, že přestanu dočítat/doposlouchávat knihy, které mi toho přinášejí velmi málo, protože jiných, které za to stojí je pořád hodně.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Silná, překvapivá kniha, která začíná pomalu, téměř banálně - až jsem začala přemýšlet: "Stojí to za to?“ Ale pak se stává složitější, hutnější, nepředvídatelnější a nakonec i překvapivější.
„Svou první zahrádku jsem měl v devět letech. Metr čtvereční květin. Matka mě je naučila sázet, zalévat, sklízet. Cítil jsem, že se jí to líbí. Pořád mi říkala: Neposuzuj den podle úrody, ale podle semínek, která seješ.“
Pohádka
Stephen King
Náš vnitřní svět je plný nekonečných příběhů a neskutečných světů, do kterých můžeme vstoupit, kdykoli otevřeme nějakou knihu. A to nám tento příběh připomíná. Hezká pohádka. (A krásné obrázky na začátku kapitol. Tak jak to v pohádkové knize má být.)
Vděk
Delphine de Vigan
De Vigan mě pokaždé přiměje se zamyslet. I když musím přiznat, že tentokrát na mě byla až příliš strohá. Přesto vnímám, že pro každého, kdo viděl své prarodiče - nebo rodiče - stárnout, by tato kniha mohla mít smysl. Smysl, při kterém si představíte stisky rukou, "scvrkávání" blízkých, ztrátu smyslů a odcházení.
Mizení
Jiří Březina
Bavily mě české reálie a všechno (postavy, vztahy, vyšetřování, zápletka) působilo tak nějak přirozeně. Dopřála jsem si ji ve formě audioknihy a připadám si po poslechu příjemně odpočatá. Takže sice první Březina, ale určitě ne poslední.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Nevěnovala jsem pozornost anotaci a tak jsem čekala, že děj se bude odehrávat v době největší slávy a prosperity salónu. Přesto nejsem zklamaná, autorce se povedlo přiblížit společnost a atmosféru padesátých let a asi je to jedna z knih, kterou bych doporučila dospívajícím k přečtení, aby se nenáročnou formou naučili něco o tomto období našich dějin. A určitě můžu také doporučit v podobě skvěle zpracované audioknihy. Z budovatelských básní při přednesu až mrazí.
Dobrý lídr pokládá skvělé otázky
John C. Maxwell
Hlavní poselství je skvělé, cenné a poutavé, ale přijde mi, že na něj bylo popsáno až příliš mnoho stran. Myslím, že čtení tučných nadpisů a rámečků mi dalo, pro co jsem si přišla a nebylo třeba se pouštět do všech těch doplňujících příběhů. Mám pocit, že kdyby byla kniha o něco stručnější, sevřenější a méně se rozbíhala do mnoha příběhů, byla by využitelnější.
Uvadlé listí
Ivan Franko (p)
Poezii mám ráda, protože je pro mě jednou z cest dovnitř sebe. Jenže je vážně těžké hodnotit básně, protože jejich čtení je nesmírně subjektivní. To co jednoho zasáhne a pohltí na druhého působí úplně jinak. Je to o tom, že básně buď rezonují s našimi emocemi a zkušenostmi, nebo nám přijdou cizí. A tentokrát se mnou k žádnému napojení nedošlo a emocionální dobrodružství se nekonalo. A není to jen o tom, že dávám přednost volnému rýmu před důsledně dodržovaným rytmem.
Život jako hra na osmnáct jamek
Thomas Moore
O golfu vím prd, ale při čtení mi to vůbec nebylo překážkou Tento soubor povídek vnímám spíš jako příručku pro život a duchovnost všude kolem nás. Každá povídka nabízí jinou perspektivu pohledu na život a předkládá náznaky myšlenek a témata, která mohou mít různé interpretace. Podle mě by se dala využít v rámci terapie a vést k zamyšlení se nad svými vlastními otázkami a rozhodnutími. Neměla jsem ale sama zrovna tolik chuť zkoumat, přemýšlet a hledat jinotaje. Povídky jsou velmi krátké a tak než jsem se pustila do hlubšího uvažování, byl tu příběh další.
Vysoký účet
Louise Penny
„Člověk musí mít vždycky v srdci píseň ... a v ruce dortík.“
Pokaždé, když začínám číst další díl z této série, dám si předsevzetí, že budu číst pomalu. Nejde mi to. Nakonec stejně vždycky zrychluju a spěchám do konce, přestože bych chtěla strávit ve vřelé a láskyplné atmosféře Threee Pines co nejvíc času. I tak si odnáším spoustu myšlenek a s tím dortíkem to napravím zítra.
Au revoir, chers amis!
Chci sníst tvoji slinivku (komiks)
Joru Sumino
Jeden z bodů letošní čtenářské výzvy naší knihovny je „přičíst mangu“. Zaúkolovala jsem tedy děti - dcera mi předvybrala 3 tituly, syn mi udělal minikurz čtení Mangy, ale přečíst ji už bylo na mě. Váhám jak hodnotit, 3 nebo 4 hvězdy? Na povrchu je romantický příběh o přátelství umírající dívky a třídního outsidera (tohle vážně není spoiler). Ale když se na ni podívám z perspektivy, jaký přínos může mít pro pozorné mladé čtenáře, začínám se přiklánět k vyššímu hodnocení. Je v ní víc, než se na první pohled může zdát. Jeden příklad za všechny - hlavní hrdina neprozrazuje své jméno. Samozřejmě ho má, ale když se někdo pokusí ho vyslovit, hrdina si představí, co si o něm ostatní myslí a to pak ovlivňuje i všechno dění okolo. Byla to pro mě první a dost možná poslední manga. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se do ní pustila a objevila tak novou formu vyprávění příběhů.
Z lásky k pohybu
Markéta Strnadová
Nemůžu se zbavit pocitu, že knihu autorka napsala z lásky k sobě a k mnoha slovům. A přitom to mohl být naprosto nadupaný e-book nebo brožura s doprovodem instruktážních videí.
Příběhy skutečné odvahy
Bear Grylls (p)
Nedočtu a přesto hodnotím. Třeba to pomůže někomu jinému lépe nastavit očekávání, ovšem berte mě samozřejmě už kvůli první větě s rezervou. Nemám pocit, že bych se dozvěděla něco nového. Většinu příběhů jsem už v minulosti několikrát četla, slyšela, nebo viděla jako dokument. Vlastně jsem nečekala nové strhující příběhy, ale nějaký přesah, hloubku, jiný úhel pohledu, nebo zamyšlení, proč někdo to dokáže a někdo ne. Možná by jednotlivé příběhy lépe fungovaly jako články v populárním časopisu, ale takto v řadě za sebou, vždy stručně a přitom dramaticky podané jsou pro mě poněkud zklamáním.
