momo01
komentáře u knih
Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
Četla jsem ji předlouho, protože jsem na ni potřebovala mít opravdu klid. Zaujala mě svou formou. Spíš jako bych si prohlížela pomalu plynoucí obrazy, než četla knihu.
Kdy - Věda a umění dokonalého načasování
Daniel H. Pink
Záleží na tom, kdy si dopřejeme kávu? Může denní doba ovlivnit, jak dobře nám jde učení, nebo jak kvalitně odvádíme svou práci? …Ano. A konečně znám i odpovědi proč to tak je. A taky teď vím, proč se cítím u běhu jinak ráno a jinak večer; jak se udržet motivovaná i v průběhu projektu a nejen na jeho konci a mnoho dalšího. Bavila mě a jsem ráda, že ji mám doma, budu se k ní (nejen pracovně, ale i pro sebe) vracet.
Osamělý mrtvý muž
Václav Erben
Neortodoxní způsob vyšetřování kapitána Exnera a jeho zabejčenost při hledání viníka, mě bavilo. Na knize se ale už podepsal zub času, i když politickému pozadí socialismu se Erben zdatně vyhýbá. Na to, že se jedná o klasiku našich detektivek, to prostě taková jízda nebyla. Možná jiné díly s Exnerem jsou lepší, ale proč to zkoušet.
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Plná vtipných hlášek, které jsem bohužel už slyšela. Chyběl mi děj a trochu víc originality ve vymýšlení humorných situací nebo přísloví. Jako celek je cítit až příliš urputnou snahou vyrovnat se původnímu dílu. Ze začátku vypadala nadějně, ale na konci zvítězila trapnost a po dočtení jsem pocítila úlevu, že ji mám za sebou.
Emil Běžec 00:10
Pavel Kosatík
[audiokniha] Po přečtení předchozích komentářů na DK byla audiopodoba této knihy určitě šťastnou volbou. Knihu čte skvělý Ivan Trojan a součástí jsou záznamy z reportáží, Zátopkův zpěv slováckých písní a záznamy z jeho rozhovorů, kde komentuje své výsledky. To všechno oživuje autorův suchý popisný styl. Jestli nějaký člověk motivuje k tomu, jít si za svým snem, tak je to Zátopek. „Zátopek nemá žádný evidentní běžecký talent, jehož podstata by se nedala pochopit. Všech svých úspěchů dosáhl tréninkem." O to víc je škoda, že autor příběh Zátopka dostatečně nevytěžil, ve všech tématech klouzal tak nějak po povrchu. Někde jsem četla, že Kosatík se spíše zúčastnil, než by zvítězil. A je to tak.
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Gaimanovy knihy čtu svým dětem, ale přiznám, že si je pořizuju hlavně kvůli sobě. A tohle byla trefa do černého. Přenádherné ilustrace, které děti během čtení doslova přikovaly vedle mě a příběh o kterém jsme si ještě několikrát povídali. Hlavně způsob, jak Odd porazil mrazivého obra mě naprosto nadchl (ale to nemůžu prozradit).
Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
Je to opravdu zvláštní kniha o divném světě, divné době a hodně divných lidech v čele s paní Mooshambrovou. Neustálé opakování dialogů a zvláštní náznaky navozují ponurou až hororovou atmosféru, děj plyne pomalu a přitom se od něj nedá skoro odtrhnout. Mezi čtením jsem se několikrát přistihla, že na knihu myslím a přemítám, co mě na ní tolik baví. Fuks prostě umí. Jednu hvězdičku dolů za poněkud rychlý a ke konci už předvídatelný závěr.
Slunečnice
Sarah Winman
Kniha klame nejen obálkou ale i počtem stran; nečte se úplně snadno. Je psaná lehce poetickým stylem bez interpunkce a s rychlými přechody v čase.
První polovina je psaná z větší části ve třetí osobě a my sledujeme Ellise, začátek jeho přátelství s Michaelem a jeho smutek.
„ A pak byl venku a padal sníh a on slyšel, jak padá. … A už byl zase klidný, tady venku a sám jen on a sníh.“
V druhé polovině se kniha překlopí do vyprávění v první osobě z pohledu Michaela. A my můžeme vnímat jeho prožívání života s Ellisem a bez Ellise.
„Přemýšlím, jaký je to asi zvuk, když se láme srdce. A myslím, že by to mohl být tichý, téměř nerozpoznatelný, a vůbec ne dramatický. Jako zvuk vyčerpané vlaštovky, která padá k zemi.“
Vyprávění zanechává pocit křehkosti. V každém životě je smutek, bolest, ale i radost a naděje a záleží vlastně na nás, čeho se chceme držet víc.
Adobe Illustrator CC
Brian Wood
Už před pěti lety se psalo, že optická média jsou mrtvá. Do Computer pressu se tato informace ale ještě nedostala, a tak ke knize přibalili CD s materiály ke všem výukovým lekcím. A protože doma CD mechaniku v žádném z počítačů nemáme, cítím se ochuzená. Taky celkem chápu snahu nakladatelství ušetřit, ale dovedete si představit kapitolu „Používání barev“ v černobílé podobě? (Kniha je samozřejmě černobílá celá.) Ne že by to nešlo, ale pro mě trochu rozčarování po tom, když zavzpomínám, jak jsem se učila pracovat s Photoshopem z krásně barevných knih. Ještěže jsem si ji půjčila z knihovny, protože jsem zjistila, že na youtube a na stránkách společnosti Adobe jsou krásně zpracované videonávody pro práci s tímto programem.
No a abych nebyla jen negativní: každá kapitola vede čtenáře pěkně krok po kroku a v knize jde najít snad všechno, co CC illustrator umí. ...jo a jsem začátečník a žádný počítačový guru, takže bez těch barev se mi v programu fakt blbě orientovalo...
Madona z hor
Elise Valmorbida
Žádný velký zážitek se nekonal. Čte se dobře, ale nevyvolala ve mně žádné emoce a v podstatě mi bylo jedno jak jednotlivé postavy dopadnou.
Café Robinson
Jiří Žáček
Jiří Žáček si stále udržel lehkost a srozumitelnost svých básní. Café Robinson je na mě ale až přeplněná smutnými postřehy o dnešní době. Plně souhlasím s Elsinor024.
Atlas bylin
Marta Knauerová
Krásný atlas, který jsem pořídila dceři a pak si ho celý pročetla ještě sama. U každé rostliny je kromě popisu, výskytu a využití i původ jména, lidový název a zajímavosti. A tak už vím, že Pampeliška (latinsky Taraxacum) má název odvozený z řeckého taraxis = oční onemocnění, proti němuž se rostlina používala. Nebo, že orsejová šťáva byla používaná obyvateli Alp k přípravě šípového jedu. Je plný nádherných fotek - u každé rostliny hned 3. Obsahuje 100 nejčastějších rostlin naší přírody a nemá ambici tvářit se jako publikace odborná, ale jako populárně naučná. To se povedlo, nadchla i naprostého amatéra jako jsem já.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Autorka mě tímto příběhem doslova přišpendlila na gauč a donutila mě číst mnoho hodin v kuse, dlouho do noci. Z mého pohledu smutné a bolestné vyprávění, ale přesto se špetkou naděje.
Enykybenykydupy dup
Přineseme košík hub
Elcepelce kotrč bedla
Která z vás je asi jedlá
Masáky, lišky, ryzce sem,
Táhněte červi, z kola ven.
Všechno dopadne jinak
František Koukolík
Během dospívání jsem měla v pokojíku plakát A. Schwarzenegera a všechny v té době vyšlé knihy F. Koukolíka. Druhý z nich mým oblíbeným „hrdinou“ zůstal dodnes a tak jsem si s velkým potěšením přečetla tento zajímavý knižní rozhovor. Pan Koukolík má obrovský přehled a přesah i mimo svůj obor. Opět mne ohromil svými znalostmi, schopností propojovat, hloubkou myšlenek a pokorou.
Zátiší
Louise Penny
Kvalitní klasická detektivka zasazená do kanadského venkova, se správně dávkovaným napětím, bez litrů krve a drastických detailů. Řekla bych, že dobrá volba ve chvíli, kdy chce člověk vypnout.
Pořád jen provokuje
Isabelle Filliozat
Srozumitelně napsaná kniha, jak lépe porozumět svým dětem a jak s nimi jednat bez křiku, vyhrožování a trestů. Autorka skvěle kombinuje znalosti z neurověd a psychologie. Můžu ji jen doporučit. I díky názorným ilustracím se čte velmi snadno a myslím, že každý rodič malého dítěte si z ní může něco odnést do běžného fungování.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Krásná. Dala jsem si ji hned dvakrát.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Při poslechu audioverze jsem se cítila psychicky týraná víc než hlavní postava románu. V půlce jsem si ale řekla, že tohle doposlouchám už jen proto, abych zjistila, jestli z této blbiny autor aspoň něco vykřeše. Nevykřesal. Jako celek je to nelogické, napsané mechanicky a předvídatelně.
Jako bonus audiopodoby jsem měla dechová cvičení, která jsem si opakovala, když se S. Peková snažila mluvit jako mentálně postižená Millie, nebo mluvila o „Tájsku“.
Tohle číst, tak se pak přihlásím na veřejně prospěšné práce, abych vykompenzovala promrhaný čas. Fakt.
Na konci samoty
Benedict Wells
Je život hra s nulovým součtem, nebo někteří mají větší smůlu? Každá z postav knihy hledá lásku a blízkost a každou potká nějaká ztráta. A přestože je v knize hodně smutku, je i o naději a smíření se.
„Abychom našli svoje pravé já, je nezbytné zpochybnit všechno, co jsme našli při narození. Něco z toho i ztratit, protože často díky bolesti poznáme, co k nám skutečně patří… Sami sebe poznáváme v okamžicích zlomu.“
„Co když čas neexistuje? Co když všechno, co prožíváme, je věčné a co když čas neproplouvá kolem nás, ale my sami kolem toho, co jsme prožili?“
„Onen jiný život, v němž jsem už zanechal tak zřetelné stopy, nemůže být dál nesprávný. ...Protože je můj.“
Velká je smrt
a jsme její
radostný hlas.
Když zdá se, že život zní nejplněji,
tu slyšíme ji,
jak vzlyká v nás.
Cop
Lætitia Colombani
Autorka si mě omotala kolem prstu od první stránky. Citlivě vyprávěný příběh bez souzení, co je správné; s pochopením pro sílu i slabosti ženské duše. Já se Sarah, Giulií a Smitou dýchala. A na konci do sebe všechno krásně zapadlo jako střípky mozaiky.
Kniha se po vydání ve Francii stala bestsellerem. Myslím, že právem.