momo01
komentáře u knih
Lídři jedí poslední
Simon Sinek
Když jsme nespokojení v práci, může nás to i zabít – a Sinek vysvětluje hned v první části proč. Začíná popisem působení „sobeckých“ a „sociálních“ neurotransmiterů (dopaminu, adrenalinu, serotoninu a oytocinu), jejich úlohou v naší evoluci a toho, jak to s nimi máme dnes. Potřebujeme je mít v rovnováze, ale ve většině firem se bohužel jede jen na adrenalin a dopamin. Jako řešení navrhuje dostatečnou pozornost ze strany šéfa ke svým lidem vytvoření „kruhu bezpečí“, jinak totiž mají lidé v práci hlavně na starost ochraňování se jeden před druhým a obavy o denní chleba. Z mého pohledu Sinek už ke konci knihy ztrácí dech a opakuje předložené myšlenky. Přesto pokaždé přidává něco, čím se čtenářem zatřese: například se ptá, jak se cítíme, když si představíme, že jsme v letadle a přitom víme, že dispečer si může číst maily a psát sms (a průběžně to dělá). Jak to, že to tedy můžeme dělat my, uprostřed čehokoli? Nebo jen tak napíše, že pocit pohody dětí neovlivňuje tolik, jak dlouho jejich rodiče zůstávají v práci, ale s jakou náladou se vrátí domů…
Podivná knihovna
Haruki Murakami
To je jako všechno? A kde je zbytek knihy? Na rovinu se přiznávám, že jsem toto dílko nepochopila. Asi jsem natvrdlá, ale poselství jsem nechytla a už vůbec nerozumím konci.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Verhulst mě dostal už první větou. Navíc netradičním začátkem každé kapitoly, hořkosladkým humorem a sarkasmem. Je ale hlavní hrdina jen opozdilec, který se v 74 konečně rozhoupal utéct před vlastní ženou, nebo je to zbabělec? Tady by to podle mě chtělo trochu rozehrát víc do hloubky a odhalit, jak Desiré své rozhodnutí zpětně hodnotí a prožívá.
Hodiny
Michael Cunningham
"Stále ještě naplno prožívá jedinečnou dokonalost té chvíle – byla mimo jiné dokonalá i proto, že tak jasně slibovala ještě mnohem víc. Teď už to Clarissa ví: to byl ten pravý okamžik. Žádný další už nepřišel.“
Začetla jsem se až napodruhé a to možná jen díky tomu, že mi moje kamarádka řekla, že stojí za to. Stojí; jen je potřeba se zastavit a nechat čas a myšlenky plynout.
Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď
Helga Flatland
Skvělá kniha, která jde do hloubky v popisu emocí a vnitřního prožívání jednotlivých vypravěčů. Je o sebepoznání a cestě k sebepřijetí, o nevyslovených, ale o to bolestněji prožitých emocích, o vztazích a o spoustě nevyřčeného. Zrání osobnosti nefunguje na principu kupení nových poznatků a informací, ale očišťováním od starého nepotřebného a pouštěním částí sebe, které už na cestě nepotřebujeme. Dříve či později na téhle cestě zjistíme, že jsme v něčem jiní. Jiní, než nás chtěli rodiče, jiní, než bychom sami chtěli být... Každý z vypravěčů nám nastavuje zrcadlo jiným směrem a nebojí se rozkrýt pravdu ukrytou v koutě.
Při čtení jsem si několikrát vzpomněla na filmy od Vinterberga, které stejnětak umí sevřít, že se skoro nedá nadechnout. Seveřani to prostě umí. Doporučuji.
Jablko
Michel Faber
Podle mě byl konec v Kvítku naprosto dokonalý. Otevřené konce podněcují fantazii a čtenář se podle "vztahu" k hlavní postavě může sám rozhodnout jaký by pro ni chtěl osud. Proto s mírnou obavou (ale i zvědavostí) jsem se pustila do Jablka. Povídky jsou to svižné a čtou se lehce a naštěstí se nekoná násilný pokus o pokračování za každou cenu. Ale čeho je moc, toho je příliš a podle mě až přílišná nedokončenost příběhu opakovaná i v povídkách knize spíš uškodila.
Doktor na Everestu - Boj o život v extrémních podmínkách
Kenneth Kamler
Čekala jsem, že kniha bude víc zaměřená na popis toho, co se děje s tělem ve vysokohorských podmínkách a trochu méně na osobní, i když dobrodružný, příběh zdolávání hory.
Marco
Jussi Adler-Olsen
Od začátku je jasné, kdo je dobrý a kdo zlý a v průběhu knihy překvapení vlastně žádné. Ještěže má Asad v zásobě tolik přirovnání s velbloudy.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Mezi šílenstvím a podivínstvím je tenká hranice... A vše je popsané tak sugestivně, že z každé stránky voní sušené byliny, je cítit kvetoucí lípu i půda plná pylu a prachu.
Zrak mysli
Oliver Sacks
Jak už je u Sackse zvykem, je kniha plná zajímavých kazuistik. Nejzajímavější mi přišly kapitoly o stereoskopickém vidění, o tom jak se různí lidé vyrovnávají se slepotou a v neposlední řadě deníkový záznam Sacksova boje s rakovinou v oku. Kdysi jsem na TEDx s nadšením shlédla přednášku neuropsycholožky J.B. Taylor o její vlastní zkušenosti s mozkovou mrtvicí. Pohled na vlastní nemoc z hlediska odborníka je fascinující.
Konec hlídky
Stephen King
Skvělé zakončení skvělé trilogie... Jako vždy King dokonale popisuje myšlenkové pochody jednotlivých hrdinů, přesně a do detailu uvádí symptomy nemoci (až tolik, že to s hlavním hrdinou bolí i čtenáře) a navíc dodal knize další rozměr tím že vložil reálné číslo na Národní linku pro prevenci sebevražd. (Platnou v USA- nakladatel pro ČR neaktualizoval).
Co viděl pes
Malcolm Gladwell
Ostatní knihy od Gladwella mě bavily, a tak jsem se do této vrhla s nastaveným očekáváním. Ale nakonec jsem zjistila (ano mohla jsem si přečíst anotaci a ušetřit se zklamání), že se jedná o nesourodou sbírku novinových esejí nafouknutých o desítky slov navíc.
Mám podezření, že vydavatel na autora vyvíjel tlak, aby vydal něco / cokoli, aby uklidnil obchodní poptávku.
Králova řeč
Peter Conradi
nuda...nuda...šeď...šeď...nuda.... No dobře, můžu si za to sama, nejsem fanda životopisů, historie, ani královské rodiny.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Za mě tady rozhodně platí Werichovo rčení : "To je blbý, to se bude líbit !" Jinak si tak velkou popularitu nedovedu vysvětlit, protože tak špatně napsaný a sotva uvěřitelný příběh jsem už dlouho nečetla.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Dočetla jsem ji před dvěmi týdny a už nevím o čem byla... Ale pocit, že se jednalo o nenáročnou oddychovku zůstal. Vím, že jsem se místy pousmála a během čtení vypla. A taky si pamatuju, že po přečtení jsem si řekla, že Šabach je stejně lepší.
Příběh lidského těla
Daniel E. Lieberman
Autor popisuje přerod našeho těla od lidoopů po dnešního člověka pomocí mnoha příkladů. Jeho vysvětlení jsou logická a přesvědčivá, ale proč tak zdlouhavá? Když pominu, že většinu věcí jsme se učili už na střední škole, tak mě neskutečně unavovalo neustálé opakování stejných tvrzení. Dovolím si tvrdit, že za těch pár zajímavostí, které jsem se zde dočetla, mi čas strávený nad knihou nestál.
Modlitba za Černobyl
Světlana Alexandrovna Alexijevič
"Tři roky jsem jezdila a vyptávala se pracovníků elektráren, vědců, bývalých stranických funkcionářů, lékařů, vojáků, přesídlenců a starousedlíků... Byli to lidé různých zaměstnání, osudů, generací a temperamentů. Věřící i ateisté. Rolníci a intelektuálové. Černobyl tvoří základní obsah jejich světa. Všechno uvnitř a kolem nich je jím otráveno, nejenom země a voda. Všechen jejich čas."
A některé výpovědi dokáží zasáhnout hluboko, protože je v nich hodně bolesti a beznaděje, ale na druhou stranu i statečnosti a lásky.
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Trochu intelektuální pokrm, ale sedla mi. Chuťově bych ji přirovnala ke kvalitní hořké čokoládě. Není pro každého.
Poslouchala jsem jako audioknihu a T. Medvecká je skvělá interpretka. Není to snadný poslech, zejména díky filosofickým vsuvkám v první polovině knihy, ale za mě tam krásně sedly. Škoda, že jsem knihu nemohla číst/poslouchat před zkouškou z Filosofie...
Stařec, který četl milostné romány
Luis Sepúlveda
Byla to láska na první pohled.
Před asi 16 lety mě mezi novinkami v knihovně zaujala svojí nepřehlédnutelnou obálkou. A teď, v jiné knihovně, jsem ji potkala zas a vychutnala si ji znovu.
"Četl pomalu, polohlasem slabikoval, jako by slabiky ochutnával, a když se zmocnil celého slova, znovu si je opakoval. Totéž pak dělal s celými větami a tak si přivlastňoval city a myšlenky, které se skrývaly na stránkách knížek."
Hana
Alena Mornštajnová
Nádhera. V příběhu ani slovo nepřebývá, ani nechybí. Těžko se mi od ní v noci odcházelo a tak jsem 2 dny chodila v práci jako mátoha. Pravděpodobně se k ní ještě jednou vrátím a budu si ji dávkovat po troškách, po drobečcích...
