Mona-Lisa komentáře u knih
"Zdálo se mi sice, ze události ožily vlastním životem, ze se rozbíhají a ženou se rychleji, než jsem chtěl, ale už jsem to nedokázal zastavit."
Začátek super. Atmosféra je krásně temná - nepřívětivé počasí příběhu příhodně sekunduje a pochmurnost tak ze stránek přímo sálá.
Jde to hned k věci. Strohé dialogy a rychlý sled událostí jdou naproti k výslednému napětí.
Další mysteriózní thriller, kde je tentokrát v centru nebezpečný silniční úsek a záhada s ním spojená.
Vzor mi ale přišel stejný jako v Trhlině. Jedna postava úplný popírač a dvě, které jsou nalomení od začátku, postupně všichni začnou hledat fakta a pak s děsivými nahromaděnými informacemi do toho spadnou všichni a není cesty ven. Ale za mě nic proti ničemu. Tento styl mi sedí. Aspoň do příběhu zaplouvám hezky pozvolna jako postavy. Nejdřív pochybovačné, potom s nadšením a nakonec si ze strachu radši porožínám všude v baráku.
No bála jsem se slušně a do tří čvrtin knihy se ani chvíli se nenudila.
ALE! Pak přišel trošku zdlouhavý konec plný pojmů jako subjektivní univerzum, fantasma, kvantová koncepce.....no celkem mi to snížilo výsledný dojem, ale pořád kniha obstála na 4 hvězdy.
Není to tak komplexní a hluboké jako Na Smrt, ani tak děsivé jako Trhlina. Přesto to má něco do sebe. Karika prostě ví, jak zaseknout udičku.
Ještě ale dodám, ze MILUJU horory, tajemno a celkově pocit strachu. A vystrašit mě a tím uspokojit moji dušičku není vůbec těžké. Takže úplně chápu, že jinému čtenáři může zápletka určitě přijít vycucaná z prstu.
Je to rozhodně dospělejší než jednička. Ztratilo to rozjezdový nádech něčeho nového a neprobádaného a ihned jste vrženi to kruté reality. A toto pokračování mě bavilo víc
Svět, který by měl být díky umělé inteligenci - Nimbu dokonalý, ale není tomu tak.
Svět, kde je mezi svobodou a povolením tenká hranice. Kde povolení je nafouklá mrtvola svobody.
Společnost požírá sama sebe a hnije, umrtvená z nudné nesmrtelnosti.
Je tu více vypravěčů oproti jedničce, více pohledů, které mě neskutečně chytly. Každý do jednoho.
Pořád je ale můj favorit Rowan a jeho pohled na spravedlnost.
"Kdyz ve smrtelných dobách neuměli vyléčit rakovinu, tak ji vyřízli. Přesně to dělám já."
Zas a znova mě nepřestává udivovat, že v young adult kousku, který jsem doposud vnímala jako oddechový žánr = vztahovky / ne moc náročné čtivo, můžu najít takovou hloubku, morální otázky a tolik podnětů k zamyšlení se nad vlastní smrtelností a smyslem života.
Jako sem tam dialogy sklouznou do povrchnosti ale to jen sporadicky.
Čtenář je neustále konfrontován s otázkama typu- Když je zabíjení mým denním chlebem, můžu mít ještě srdečný vztah se svou rodinou? Nebo: Dokážeš si představit život v blahobytu a bez konfliktu, ale za cenu ztráty svobody a individuality?
Zase se to četlo jedním dechem. Pro mě je tato série perla v tom, že mi potvrdila jednu věc. A to, že i kdyby člověk (potažmo společnost) měl možnost vést nekonfliktní naplněný život vždycky se najde někdo, kdo tuto myšlenku pokosí a lidstvu podrazí nohy.
"Lidstvo se vyhnulo smrtící kulce, když si jako vládce a ochránce zvolilo přívětivou umělou inteligenci. Jenže jak mohu lidstvo ochránit před jím samotným?"
NIMBUS
Cesta společnosti do záhuby v přímém přenosu. Ke konci mi bylo hodně smutno nad realistickým směřováním celého příběhu.
Třetího dílu se hodně bojím, nebudu lhát že ne.
Zpověď šedesátileté Dolores, paní s hodně prořízlou pusou.
Hned na první stránce se dozvíš, že zabila před x lety manžela a dnes umřela její nenáviděná a nesnesitelná zaměstavatelkyně.
Celé vyprávění je laděno v zatrpklosti a opředené nánosem bezvýchodné situace.
No, bezvýchodné...Ať jsem se sebevíc snažila do Dolores vcítit a její pohnutky a těžký osud jsem i byla ochotna pochopit, s každou další stránkou mi jen běželo hlavou- vždyť mohla odejít a nenechat sebou vláčet. Ať už manželem nebo paní domácí.
"Pochopila jsem, že jsem se možná prodala lacino, a možná jsem to udělala proto, že jsem si myslela, že holky jako já se jinak než lacino prodat nemůžou."
Ale! To bylo jen ze začátku. Postupně mi tato paní od rány přirostla k srdci.
" ...protože mě znovu překvapil ten rozpor mezi tím, jak něco vypadá a jak to opravdu je...mezi tím pohledem zvenčí a zevnitř."
Postupně jsem nahlédla pod pokličku životem zkoušené Dolores a našly jsme společnou notu.
I na těch cca 200 stranách se pro mě našly minimálně čtyři typicky 'kingovské' scény, které hodně dlouho nedostanu z hlavy.
Sumasumárum, pro mě pět hvězd.
Děj je zasazen v budoucnosti, kdy moc byla svěřena Nimbu. Světové digitální síti, která ví všechno. Nimbus dal lidem dokonalý svět- vytvořil práci, zachránil životní prostředí, skoncoval s hladem.
Utopie se stala realitou.
Lide vyhráli nad smrtí a proti zalidnění planety se společnost brání cechem Smrtek.
To ony určují, kdo zemře a mají výsostné postavení ve společnosti.
Cech Smrtek je jediná organizace na světě, která se řídí sama. Zatímco zbytek světa je pod nadvládou Nimbu.
Předpokladem je, že udržují nejvyšší etické a morální normy a své povolání konají s respektem. Jednají moudře a oběti vybírají spravedlivě.
Jenže, jak nečekané, pořád existuje lidská přirozenost a pár Smrtek si ve své práci najde oblibu.
Jedna ze starších, uznávaných Smrtek si vybere mimo standart rovnou dva učně - Rowana a Citru.
A zbytek děje se nese ve znamení důsledku této volby a až do posledních stran tě žene touha vědět, jak to dopadne.
Ten svět, ta podoba naší budoucnosti mě tak bavila!
Každý člověk má jen 1% pravděpodobnost že bude příštích 100 letech pokosen. Takže knížku křižují zamyšlení typu- 'váží si člověk života a žije ho naplno, když ztratí smrtelnost a má vidinu stovek let před sebou?'
A hlavně se zde řeší to, jak je tenký led mezi spravedlivou Smrtkou a chladnokrevným vrahem. Hodně tenký, tušíte správně.
Užila jsem si to moc A těším se na další díl- Nimbus.
(SPOILER) Název tě správně navádí, ze dějištěm je tady Volha a v hlavní roli obyvatelé vesničky Gnadental, němečtí emigranti.
Samotářský učitel Bach, jehož největším vzrušením jeho dosavadního života je bouřka, zažije zlom. Než se tak stane barvitě tě provede životem vesničanů. Jenž se může zdát obyčejný až nudný, ale v tom je právě kouzelný.
No okouzlení mě rychle přešlo, jak se začala projevovat pomstychtivost obyvatel. V jejich pomlouvání a zášti jsem úplně poznávala pasáže jako vystřižené z Dědiny od Dvořákové.
Nicméně do Bachova života přibudou další lidé a na jeho chování k nim a na postupné vybarvování jeho osobnosti mě štvalo tolik věcí, že jsem tuto hlavní postavu přestala nesnášet až na posledních cca 50 stranách.
Nemastný neslaný sobec, nechává se vláčet osudem od začátku do konce, no vůbec jsem si k němu nenašla cestu.
Mně tato kniha jednoduše nesedla jako celek.
Minimum přímé řeči, neustálé popisy něčeho (i když krásnými obraty) mně nenadchlo.
Takže, komu nevadí četné popisné pasáže, květnatý jazyk a nevýrazní hlavní hrdinové, jděte směle do toho a nenechte se mou kritikou odradit.
Zpět na místě činu a to v plné parádě. Vše z jedničky zachováno. Sympatičtí hrdinové, svižné tempo a krásně temná atmosféra k tomu.
Prašina je část Prahy existující jen na papíře, což ji nijak neubírá na věrohodnosti a atraktivnosti. Jirka, En a tajemný stroj pod čtvrtí, který dělá Prašinu tím, čím je. Úkrytem před velkým světem nebo nevyhnutelnou příčinou zla?
Pokud je to pro tebe vše předchozí nový pojem, běž si rovnou přečíst první díl. Tady se jednoduše používá hodně starých pojmů, již známých postav a znalost prvního dílu je nezbytnost.
Tento kousek se čte s takovou lehkostí jen sviští stránky.
Opravdu mě nenapadá nic, co bych zkritizovala.
Má to neuvěřitelný spád, neustále se něco řeší a děje. Pořád ale v rámci uvěřitelnosti, nic nepůsobí jak vycucané z prstu.
Detektivka z pera českého autora splnila má očekávání.
Vyšetřování vraždy v zapadlé osadě Helašná u lesa krásně svištělo po žánrových kolejí až dokonce.
Mordparta poskládaná z individualit s potřebnou chemií mezi sebou ve sboru a jiskřícíma třecíma plochama - splněno
Uzavřený okruh podezřelých s potenciálním motivem -tzn. možnost pro tebe odhalit vraha - splněno
Zasazení do prostředí rázných charakterů, kdy mi při dialozií pravidelně vystřeloval koutek v úsměvu jako jednomu z detektivů- taky splněno
Tato kniha jde přímo k věci. Balastu a omáčky okolo mimo vyšetřování je tu tak akorát k dokreslení pozadí vraždy a zázemí detektivů.
A ten konec! Pecka! Byla jsem napnutá jak struna a přiznám se, že vraha jsem neuhodla.
Mrzí mě ale málo temnoty mezi řádky v průběhu knihy. Té, co byla až na posledních cca 40 stranách. Prostředí i některé charaktery dávaly možnost pro vytvoření četnější husí kůže.
Nicméně 4 hvězdy jasné a těším se na autorovu další knihu
Tak těchto 18 povídek, opravdu kraťoučkých jsem si vychutnala náležitě.
Jsou to střípky života předkládané očima vypravěčů napříč generacemi.
Od mladého floutka až k seniorce se šrámy od komunismu.
Buď se zde jedná o vyrovnání se s vlastní minulostí, nelehkém vztahu s rodiči, smíření se se stářím nebo jde jen zachyceni obyčejného momentu života.
Společným jmenovatelem tu je jednoznačně právě ta prchlivost okamžiku, fragment života, který na malém prostoru zachycují.
Upřímně, dlouho mi trvalo, než jsem právě tu kusovitost a úspornost děje v povídkových knihách obecně docenila.
Jako celek je tuto sbírku těžké hodnotit. Některá povídka mě zasáhla moc, další třeba rozesmála ale některé šly mimo mě.
Každopádně ty povídky, které mi sedly do nálady, lebedila jsem si v jazykové formě a mluvily mi z duše, jednoznačně převažovaly.
Tímto jsem si oficiálně našla další oblíbenou českou autorku. Není tak řezavá jako Katalpa, ani nejde na dřeň jak Hanišová, ani není svérázná jak Dvořáková. Ale ta civilnost mezi řádky a trefný popis niterních pocitů se jen tak nevidí.
Třetí díl téhle série a židovském chlapci Felixovi, který se protlouká druhou světovou válkou mě zasáhl nejvíc.
.
Přibývá těžkých rozhodnutí, mrtvých v řadách nejbližších a hlavně se zoceluje chlapcův pohled na svět.
A to radikálně, dětská fantazie a naivita si poradí s hodně věcma, ale na utrpení všude okolo a ztrátu blízkých je krátká.
Ten přerod dítěte na dospělého je největší perlou této série. A v tomto dílu to nejvíc rezonuje.
Tolik bolesti mezi stránkáma a hlavně v pasáži v koncentračním táboře na mě přenesla snad jen kniha Na smrt a Zvuk slunečních hodin, nemám slov.
A z Felixe se tímto dílem oficiálně stala jedna z mých nejoblíbenějších knižních postav.
Ani nejde spočítat kolikrát jsem ho chtěla obejmout se slovy všechno bude dobré, skřípala zuby nad jeho naivitou a vzápětí mu držela pěsti až do krve.
Miluju tuto sérii .
Jack Joseph je podmořský svářeč, je mu 33 a brzy se má stát otcem. A toto je jeho příběh o tom, jak se snaží dát dohromady. A proč je to tak těžké? Nejspíš proto, že na to neexistuje žádný návod.
.
Tak tento komiks je tak krásný. Každé políčko zdánlivě načrtnuté "halabala" tužkou = pro moje oči jako přetavené umění na papíře.
Pan Lemire to prosím pěkně namaloval a zrovna i napsal a za to klobouk dolů .
Protože v omezeném prostoru bublin tě čeká:
Užasně vtipné a přitom postupně vážné pošťuchování sympatického páru, který se chystá na prvního potomka.
A vnitřní dialogy a boj s osobními démony hlavního hrdiny.
Mezi řádky, nebo spíš mezi bublinama, je ukryté krásné poselství, že nemáš žít v minulosti, ale tady a teď .
Potřebnému vyznění dopomáhá geniálně zachycená mimika a grimasy postav, na které jsem byla schopná čučet dlouhé minuty
A fragmenty pod vodou? Kdy se Jackovi štěpí vědomí? Nádhera! No to nejde popsat, to musíte vidět.
Jako třešničku na dortu je potřeba zmínit dokonalý vizuál od obálky k maximálně příjemnému papíru, který z tohoto komiksu udělal zážitek i pro mé prsty při otáčení.
" ...pořád jen utíkám, a lidi, co mě mají rádi, přitom stojí přímo přede mnou..."
"To je na příbězích to špatné. Někdy se nesplní a někdy je to, co se stane místo toho, ještě horší, než si umíte představit."
To úplně vystihuje mé dojmy napříč tímto druhým dílem, pokračováním Kdysi.
Felixe a Zeldu jsme opustili, když prchali z transportu plného Židů a o fous unikli smrti kulometem.
Tady příběh pokračuje. S trpkou realitou a přibývající temnotou, které už tak není lehké uniknout pomocí pohádek, houstne atmosféra. A to radikálně.
Kdyz čteš dětskou knihu plnou vět... "Postřehnu, že ji z jednoho nehtu teče krev, jak holýma rukama trhala kapradí na Chayin hrob.
...běhá ti mráz po zádech a uvědomíš si důležitost takových kousků, protože nikdy nesmíme zapomenout.
Že je to prázdná fráze? Nemyslím si. Historie lemovaná krví by nesouhlasila.
Je to tedy hlavně o době, o které mám spoustu načteno, ale líp znázorněný přechod dítěte v dospělého jsem nezaznamenala.
A ten konec.... Mám upřímný strach z dalšího dílu.
A pro ty, co četli: Všichni by měli být jako Felix, copak to nachápeš?
Jelikož se vrací stejné postavy, řeší se sice malinko jiné vraždy, ale jádro pudla zůstává stejné, platí dojmy, co jsem zažívala u prvního dílu:
Sonda do pokroucených a zvrácených myslí bytostí, co pachájí nechutné činy a zkoumání jejich lidskosti (jestli ještě nějaká zbyla) a proč se vytratila.
S tím souvisí vršení různých hrůz a jejich podrobný popis, což mi nevadilo (na rozdíl od Nabarveného ptáčete, kde jsem zlo prostoupené knihou vnímala jako prvoplánovou snahu šokovat), protože jejich účel mi přišel jasný ????Snaha najít podstatu a kořeny zvráceného jednání. Ne jako pokus je opodstatnit či omluvit, ale jen co nejvěrněji zobrazit. A tím dát možnost trošku pochopit, proč zrůdy svým jednáním tvoří další.
Je-li možné v souvislosti s takovým zlem ještě mluvit o člověku nebo už jen chodiící krutosti bez svědomí a soudnosti?
Sedl mi formát krátkých kapitol na max tři stránky a střídání pohledu vyšetřovatelů/pachatelů/obětí.
A ten závěr?! Něco jsem čekala...ale hlavní rozuzlení a kořeny celého případu teda ne
Celou sérii doporučuji pro silnější povahy (žaludky).
"Seberou ti víru, odvahu, sebevědomí, osobnost. Zredukujou tě na výkonou robotickou hračku."
První přiznání- nesnáším knížky napsané čecháčským nářečím. Bytostně.
Druhé přiznání- nemusím neuspořádaný proud myšlenek, když tvoří celou knihu.
A tady? Obojí jsou jmenovatelé knihy, ale mně to i přesto neuvěřitelně sedlo.
Protože tento kousek z pera představitelky tanečního divadla jde na dřeň a to já ráda.
Mladá holka ti odkrývá v deníkových zápiscích svět baletek. Šílený život, který začíná v deseti letech a nekončí za stěnami školy, ale pokračuje i na internátu a nočním životem v klubech. A tady všude se odehrává tato zpověď z devadesátek.
Ta transparentnost a ani stopa po tabu mě naprosto dostaly. Odkrývá tu opravdu vše od drog přes tvrdý linč v hodinách až po šikanu ohledně ideálu baletní krasavice.
Nevím, jestli panují ty praktiky v tomto umění doteď, ale byla jsem při čtení slušně paf.
" Ty vole proč to děláš?" ptá se Mates. No, protože to miluješ, teda ne tu bolest, ale tanec, a jednou chceš tančit, bejt nejlepší baletkou na světě, takže jsi připravená vydržet úplně všechno. "
Kniha je rozkouskovaná na segmenty mini kapitol, které skáčou v čase.
Byla to docela depka o životě plném drog, odříkání a dřiny. Ale tak neuvěřitelně vtipně, kousavě a ironicky podaná, že mám na jazyku jen slova chvály ????
"Jsi tělo. Skvěle vycvičený tělo, skvěle vypadající tělo, skvěle skrocený tělo. Všechno se točí kolem něj. Co je uvnitř, nikoho nezajímá."
Kdysi žil jeden kluk, který se narodil jako Žid do špatné doby-druhé světové války.
Kdysi tento kluk bojoval proti hnusné realitě svou fantazií a barvitýma historkama, kterýma čelil realitě.
Kdysi se vydal ze sirotčince hledat rodiče knihkupce a realita Polska uprostřed roku 1942 tuto dětskou fikci rozcupovala.
"Možná, že nacisté nechovají nenávist jen k našim knihám. Možná, že i k nám samotným."
Kdysi je první knihou z tetralogie australského autora, inspirovanou příběhy mladých přeživších.
Sto šedesát dva stran napětí, odvahy, strachu i vtipu ale především zla, které nezmírní ani pohled malého odvážného kluka.
.
Osobně si myslím, že popularita podobných kousků od Chlapce v pruhovaném pyžamu přes Králíčka Jojo až k Zlodějce knih spočívá v tom, že právě ten jejich dětský pohled odkrývá absurditu celé té věci. Té nenávisti a zloby, která až vedle dětské upřímnosti a nezkřivenosti nabývá ještě odpudivějších rozměrů.
.
Další díly si nenechám ujít.
Na malé městečko dopadne hned na prvních stranách neprostupná klec v podobě kupole/ poklopu a nikdo neví zhola nic. Jak se objevila, kdo je za tím a jak z toho ven.
Máš před sebou přes 1000 stran, na začátku obsáhlý seznam postav a víš, že na přebalu je jméno mistra hororu...
Takže očekávání značná a za mě byla naplněna. Všechna, do ždibečku.
S přibývajícím časem v zajetí houstne atmosféra, události se nabalují jedna na druhou a stačí čtyři(!!!) dny na to, aby lidé vlivem strachu ztratili soudnost a stali se z nich ovce.
On totiž King využil klaustrofobické atmosféry a toho, co sebou vše může přinést na sto padesát procent.
To na tom popravdě bylo nejděsivější- ztráta selského rozumu a nadhledu.
Jestli tě zajímá co dokáže rozvášněný dav zbavený úsudku, tady to zažiješ v přímém přenosu. To, že může dojít dýchatelný vzduch, jídlo apod. se ukáže jako nejmenší hrozba...
Je tu totiž temno, podstata zla vyvěrající z lidské podstaty, záporáci jako malovaní a je jich opravdu hodně. V čele s ďábelským radním a jeho synem, schopnými přivodit děsivou husinu.
Ale je tu i dobro. Hlavní hrdina- bývalý mariňák obklopený aurou chlapíka- "já vás z toho všechny vysekám". Bože, jak já si ho zamilovala.
Jsou tu další klaďasové, o které jsem se neuvěřitelně bála, až jsem si musela připomínat, že jde jen o knihu
S pointou jsem spokojená, taktéž se závěrem knihy.
Hlavně jsem si odnesla to, že největším nepřítelem člověka je on sám a taky, že je vždycky čas změnit se.
Fantasy zasazené do bájneho světa, který obývají stvoření s ocasem, všude je prostoupena Síla a lid se modlí k Vidoucímu jsem si hned zamilovala.
Jako ve většině knih tohoto žánru je tu hlavní hrdinka postižena těžkým životem, ale zato s jasným příslibem zajímavého osudu.
Mytologie, podobná té severské všude, kam se podíváš. Pověry, božstva a z toho vyplývající spousta názvosloví a neznámých pojmů.
Informace jsou kusé a nikdo tě nevodí za ručičku.
Pokud má člověk trochu z fantasy načteno a zapojí selský rozum, tak se rychle zorientuje a dovtípí se za pochodu.
To mě právě neskutečně hnalo dopředu. Ty drobečky informací a touha konečně vidět celek.
Dokáže trefně pojmenovat myšlenky a dojít k jádru pudla. Nicméně po čase mě začaly štvát opakující se formulace a informace a tím se to ke konci kapku táhlo.
Nebylo to tak epické jako Hra o trůny ani propracované jako Naslouchač. Ale vidím tady potenciál a minimálně pokračování v nastavené laťce a proto se na další díly této ságy moc těším.
Kniha rozhovorů s lidmi, kteří prchli z KLDR.
Přiznám se, že tyto ideologické režimy v hlavní roli s vymýváním mozků a omezováním práv mě solidně dokáží nadzvednout.
A nakouknout ze své bubliny mi tyto zážitky profesorky, dělníka, převaděče, vysokoškolačky, feministky, řidiče a důchodkyně umožnily maximálně. Až jsem někdy měla chuť s knížkou šlahnout do rohu.
S každou další stránkou přicházel větší hnus až se to nabalovalo jako sněhová koule.
- život předurčený kastou do které se narodíš s žádnou vidinou změn\přilepšení
- veřejné popravy např. za znásilnění, špionáž, zpívání jihokorejských písní, krádež
- až desetiletá vojenská služba plná šikany, násilí, hladu a strachu, nováčci často páchají sebevraždy
-černý trh s dívkami, které rodiče prodávají do Číny
Taková obživlá noční můra, kterou nechceš být součástí, zažívají ji cca 23 milióny lidí a přečíst si ji je nesmírně důležité.
Ona pak ta svoboda, demokracie a jim podobné pojmy nabydou živější obrysy a člověk si váží, toho co má.
Ať už je současná situace u nás jakákoliv pořád máme světlo na konci tunelu. V KLDR ani neví, jak to světlo vypadá.
Epická kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat.
Vango je název knihy, hlavní hrdina a taky motor celého příběhu. Nevíš odkud pochází, proč se mu lepí smůla na paty ale od první stránky jsi ve víru jeho osudu a to je panečku jízda . Je pronásledován padouchy a celý život nese nálepku psance.
Dějištěm je reálný svět. A tím mám na mysli celý švět - Rusko, Skotsko, Francie, Německo, USA, Itálie - tam všude tě kniha zavede. Pohybuješ se v letech 1899 až 1943.
To je takový skvost. Nejenom plný dobrodružství, akce, vtipu a lásky. Ale hlavně plný lidskosti skrz dokonale napsané postavy, které si zamiluješ, na mou duši. Nic mi tu nepřišlo prvoplánové a často jsem zvraty nečekala.
Timothée oplývá nadáním zažehnout v tobě duši dítěte a na každou věc tak nazírat s úžasem. Zaručuju, že jestli v tobě kousíček ještě dřímá, takhle knížka je pro ni .
S Vangem zažiješ šplhání po horách, let vzducholodí i zběsilé honičky v mnoha prostředcích.
Jakoby stránky ožívaly, strhly tě do sebe a házely napříč destinacemi. Z jednoho dobrodružství do druhého a člověk sice musí dávat neustále pozor a orientovat se taky v přehršely postav, ale vůbec to nevadí.
Ten jeho jazyk a slovní obraty dělaji z těchto 700set stran jednoduše klenot.
Nejdřív mě množství stran zaskočilo, ale upřímně už dlouho jsem nic nečetla s takovou lehkostí.
"Vango v hloubi duše nehledal nic jiného než tento poklad, tajemství svého života."
Rozhodně to není pohádkové čtení z imaginárního světa.
Tady jde o drsnou realitu zprostředkovanou dvanáctiletým klučinou.
Ten se svým šestiletým bráchou žije v domácnosti s rodiči alkoholiky.
Jeho denní náplní je tedy shánění jídla, dřeva, peněz, vyhýbání se fackám a jednoduše existovat ve světě, který zná.
I když je to celkem drsné čtivo, je tu i naděje mezi řádky a dětský čtenář aspoň takto může okusit v jakých podmínkách někdo může žít.
25 kraťoučkých kapitol, navíc lemovaných krásnýma ilustracema, uteče jako nic.
Je to psané hovorovou češtinou ale netrhá uši, naopak se člověk snáze dostane do hlavy hlavní postavy.
Jako 'oddechovka' pro 12/13-ti leté dítě na prázdniny mezi povinnou četbou super.
Amerika/1997/středostavovská zbohatlická čtvrť.
Hned na první straně víš, že shořel dům a zbytek knížky dumáš, kde je zakopaný pes, v tomto mi to připomnělo Sedmilhářky.
A ta podobnost pokračovala dál: "všechno je to jen na oko - pozlátko - a ty se teď jen začti a bude ti naservírovaná ta pravá špína pod povrchem."
Vše má své pro a proti a ze začátku je v tomto duchu v hlavní roli porovnávání a mapování stylu života hlavních postav.
Hodně se tu skáče v čase, aby člověk pořádně pochopil osobnost a jednání hrdinů je mu předestřen celý jejich život.
Důležité jsou tu úhly pohledu. Třeba na jedné straně dcera, která celý život vnímá přehnanou kritičnost matky jako nepochopení a odmítání. A na straně druhé rodič, který se tak bojí o život svého dítěte, že sám v sobě z přílišného zkoumání a drilu přetaví starost na nevraživost.
Je to kniha plná kontrastů. První zkoumáš rodinu zakořeněnou na jednom místě po tři generace svázanou pravidly a očekávaními a pak je tu matka s dcerou - nomádky, co nikde nezůstanou déle, jak pár měsíců a žijí ze dne na den. Střetnutí jejich životů je hlavní obsah knihy.
To mě na tom bavilo nejvíc - to uvědomnění si více perspektiv.
Jak svět a život nejsou ani za mák černobílé a kdo si chce hledat ve všem pevný řád a pravidla narazí.
Každá část měla něco do sebe, ať už - ztracených středoškoláků, volnomyšlenkářské umělkyně, povrchní (ale uvnitř nejisté) zazobané matky a ještě víc.
Autorka moc dobře a trefně pojmenovává vnitřní procesy postav a jejich emoce.
Silná byla ve více směrech ale plného hodnocení by dosáhla, kdyby mě aspoň v jednom poslala do kolen, což se nestalo.
Takto teda silné 4 hvězdy.
P.S.- Moc se těším na seriálové zpracování